Téma 00 Zúčtujem spolu
Kovárna nebo vězení?
Díval se na arogantního pána, vystrašeného podkoního a naštíplé kopyto vysoce březí klisny. Už dva kováři s nimi odmítli mít co do činění. Neustále zdůrazňovaná cena zvířete i očekávaného hříběte z toho dělaly zatraceně riskantní zakázku.
Nabízel dvacet stříbrných, pokud se to povede. Vězení, pokud ne.
Už za deset stříbrných mohl mít na dalšího půl roku pronajatou kovárnu. Pro muže bez minulosti, rodiny a jakéhokoliv zázemí to bylo terno.
„Takže si troufneš?“ Pán mu pohrdlivě hodil k nohám sáček s mincemi.
Prudce se nadechl. Kovárnu potřeboval. Kývl.
„Nechám ji tu do zítra, s pacholkem. Posoudím tvou práci a zúčtujem spolu.
Téma 01 Slepičárna
Život máš jen jeden
Úvodní poznámka:
Kovář Toto přebírá do své péče klisnu a mluví s pacholkem, který ji má na starosti.
„Uhni, znervózňuješ ji. Proč děláš pacholka, když se bojíš koní? A jak se jmenuješ?“
„Mikael. Musím, platím otcovy dluhy. Pán se stará, abych je splatit nedokázal.“
Toto ztuhl. Pány rád neměl.
„Co je tedy tvůj obor, Mikaeli?“
Mládenec se rozjasnil.
„Hudba. Na cokoliv, hlavně na lyru. Chtěl jsem se jít učit…“
Podíval se na jeho umouněné ruce. Mikael sklopil oči.
„Proč tedy ve volnu nehraješ na rynku nebo v hospodě? Vykoupil by ses!“
„Nemůžu! V akademii by mě strašně pomluvili. Tohle se nesmí!“
„Nechápu. Radši budeš otrokem? Nech je, ať si kvokají. Chceš hrát, ne? Život máš jen jeden.“
Téma 02 Nejistá konstanta moderní doby
Mříže jsou vždycky mříže
Toto přinesl do stání náruč slámy.
„Tak co budeš s Bublinkou dělat?“ zajímal se Mikael.
„Bublinka?“ pousmál se Toto a pohladil kobylčinu pěknou hlavu.
„Nejdřív ji nechám odpočinout. Pohodlně, tady nemusí být uvázaná.“
„Ty jo, ty máš pro koně vlastně pokoj! I když s mřížema. To jsem ještě nikde neviděl.“
„Já taky ne,“ zasmál se Toto a sledoval, jak se klisna spokojeně protahuje a pije vodu.
„Tady vedle stojí skoro nepoužívaná šatlava. Majitel kovárny jednu celu koupil.“
Mládenec se okamžitě prosmykl kolem Tota ven. Mříže jsou mříže, i když nově je za nimi kůň.
Toto se zasmál.
„Neboj, nejsem žalářník.“
Téma 03 Velký flám
Opilá naděje
Hluboko v noci zněly z kovárny údery kladiva. Toto byl spokojený. Zatímco si Mikael vyrazil do města, zvládl to nejtěžší – ořezat a opilovat naštípnuté kopyto, aniž by poškodil citlivé části. Bublinka poklidně spolupracovala.
Teď vytvářel speciální podkovu, která urychlí hojení rohoviny. Najednou nadskočil úlekem – někdo rozrazil vrata do kovárny.
Mikael.
„Semtu! Dejemje Ublinka?“
Toto bleskově odložil žhavé železo a posadil potácejícího se mládence na stoličku.
„Ty ses ale zřídil. Jak, když nemáš ani floka?“
„Kademieseůžejítbodnout! Simělpravdu!“ Vítězoslavně se zasmál. „Lidiměchtěj! Čilimimandolinu ajahrál!“
Nešikovně Tota objal.
„Těmilju!“ A usnul.
Toto ho zamyšleně uložil.
Průšvih nebo cesta z otroctví? Kdyby tak věděl!
Téma 04 Spustit kotvu
Když se kořist vzpouzí
Bylo časné ráno, když Toto uslyšel zaťukání na pootevřená vrata. Otočil se.
Tarja. Pěkná žena, snažící se frivolním stylem zahánět neodvratitelně se kupící roky. S pohledem lovící lvice.
Co se Toto usadil, lépe oblékl a poctivě pracoval, místní vdovy vyhlásily hon.
Tarja zaútočila přímo.
„Potřeboval bys mít doma ženu, aby tě opečovala. Konečně zakotvit. U mě by ses měl jako král.
Toužebně se podíval po plném košíku, ale držel se ověřené odpovědi.
„Jsi hodná. Ale možná někde nějakou mám.“
Urážka, pokoření, hněv.
„Ty? Leda nezaplacené účty v bordelu!“
Zuřivě za sebou práskla vraty.
Toto si povzdechl.
Škoda, snídani by bral.
Téma 05 Bezpečné známosti
Zjevení
Úvodní poznámka:
Toto odevzdal okovanou Bublinku i s nazelenalým Mikaelem vznešenému pánu Hakanenovi, a dostal slíbených dvacet stříbrných. Okamžitě je ukryl a přemýšlel. Měl hlad. Nejen po nějakém jídle, ale i po informacích. Cítil se strašně bídně, když poslal Mikaela zpátky k jeho neútěšnému životu! Takže šel na návštěvu. Johanna je stará žena, místní porodní bába, která zná opravdu každého.
Johanna ho uvítala úsměvem. Maličká, hubená jak ptáček, s jasnýma očima. Složil jí ke dveřím náruč polen.
„Díky, díky. Dáš si se mnou oběd?“
Toto kývl, tady bylo bezpečno.
Když pojedli, zeptal se.
„Znáš Mikaela? Kluk, tak osmnáct, slouží u nafoukance od Služebníků světla, nebo jak si říkají.“
Johanna se zamyslela.
„Strážců světla… Jo, vím. Máma mu umřela, táta chlastá.“
„Chtěl bych mu pomoct. Podle všeho je nadaný hudebník.
Překvapení.
„To on včera hrál u Zlomené korouhve?“
Toto přikývl.
Johanna se zarazila.
Šla kolem, když jí muzika zahřála srdce a odnesla roky. Zhrozila se.
Bohové, patří snad Mikael k… prokletým?
Bonus č. 1 Podvodník – postavy z obrázku
Krev plná hudby
Úvodní poznámka:
V drabble vystupuje Mikael.
Půjčili mu mandolínu a on hrál. Konečně! Muzika v jeho krvi už netrpělivě vřela. Talent tak velký, že ho musel skrývat. Maminka se bála: „Předstírej, že takový nejsi. Prosím!“
Sál v hostinci byl plný lidí a hluku. Dokud nezačal.
Nejdřív si hudba vzala jeho, pak i ostatní. Posílal dál touhu, radost, lásku, smutek i žal. Rozechvíval lidem srdce a obnažil duši. Nechal je zpívat, tancovat, výskat i plakat.
Siláky, mrzáky, milence i manžele, chlapce i děvčata, poutníky, dokonce i hrobníka s jeho věrným psem. I hospodský si pozpěvoval, když točil další pivo.
Když skončil, ticho bylo nesnesitelné.
Prozradil se?
Prokletý.
Téma 06 Já sama
Johanniny výčitky
Úvodní poznámka:
Johanna poté, co Toto odešel.
Nehnutě seděla u stolu.
Vladař? Hnusný krutý dráb! S armádou obsadil zemi a… zakázal magii.
Všechny nositele magie prohlásil za nelidi. Vyhnal je. Poštval proti nim lidi. Tady, kde se nemagickým rodičům rodí magické děti. Vojáci je hledali a sbírali jako vadná štěňata. Nikdo nevěděl, co se s nimi stalo. Rodiče se děti snažili chránit, ale magické nehody se utajit nedaly.
Už dvanáct let pomáhala pašovat magické děti ze země. Riskovala, ale jen ona sama.
Mikael. Jak ho mohla přehlédnout? Teď má ovečku ve vlčích spárech.
Říkají si Strážci světla. Spíš jsou strážci pověr. Vrazi.
Mikaeli, vydrž. Pomoc přijde.
Doufám.
Téma 07: Protřepat, nemíchat
Kdo s koho?
Totovo přemítání nad podivným Johanniným chováním přetrhla další zakázka. Upravit kopyta oslovi. Zaváhal. Naučil se tyhle roztomilé mizery nepodceňovat.
Neuklidnilo ho, když majitelka velmi rychle zmizela.
Prvně ho osel kousl při uvazování.
Podruhé, když se předklonil. Au! Sezení bude bolet. Co teď?
Zkusil seno.
Dostal kopanec.
Přidal větev. Osel šťastně zahýkal.
Toto málem taky. Může pracovat!
Kopýtka prokoukla.
Pak se ten ušatec otřepal. Ty čuně! Hnědou srst měl plnou uschlého bláta!
Hotovo. Tenhle stříbrný si fakt zasloužil!
Sáhl po poháru s ředěným vínem a zaklel.
Na dně byl kousek zatím pevného bahna.
Víc vína neměl.
Přičichl.
Půjde to… Hlavně nemíchat!
Téma 08 Zde leží počátek všeho
Strážci světla nebo Šiřitelé temnoty?
Úvodní poznámka:
Toto se vypořádal s oslem a vrátil se k tomu, co chtěl po návštěvě u Johanny zjistit. Takže se vyptával, i když radši opatrně. Ukázalo se, že opatrnost byla na místě – dokonce i u cizince.
Podíval se nahoru, na velikou strohou budovu vyrůstající z vnitřních městských hradeb. Tak tam to všechno začalo. Tam se prý nachází hlava chobotnice, která pouští jed i po okolních zemích. Když Toto konečně pochopil, co jsou zač, šla z nich hrůza.
Prý Strážci světla. Spíš Šiřitelé temnoty!
Kdo se, sakra, bojí učitelů?
Tihle ale nebezpeční byli – pokud byli poslušní. Předávali pak svým žákům mezi čtením a počítáním i nenávist. Ti nahoře si prý poslušnost vynutit uměli.
Ale proč?
Magie je jako nůž – užitečná nebo nebezpečná. Podle toho, kdo ji ovládá. Nůž lze odložit, vrozenou magii nikoliv.
Čeho vlastně chtějí dosáhnout?
Téma 09 Jsi-li sobec, opusť obec
Zradíš? Pak se nediv
Když zakážete magii v zemi, kde se málokdy, ale přece rodí magické děti, dozvíte se o lidech možná víc, než byste čekali.
Jistě. Vždy tu jsou tu hrdinové, ochotní skládat oběti. Pro své děti, někdy i pro cizí. Vladař, který se země zmocní násilím, si musí na hrdiny dávat pozor. Exemplární tresty musejí být vidět. Popravdě útěk do cizí země jen s minimem majetku už sám osobě trestem je.
Pak tu jsou ti slabí, kdo obětovali své magické děti, aby jejich život mohl pokračovat stejně, jako dřív. Nefungovalo to. Svojí zradou ztratili duši a sousedé je vyštvali stejně – za sobectví.
Téma 10 Kočičí zlato
Kočičí zlato v hrdle?
Úvodní poznámka:
Pán Hakanen se dozvěděl o Mikaelově produkci a nyní ho zpovídá.
„V době, kdy jsi měl dohlížet na moji drahocennou klisnu, jsi byl v hospodě a na své povinnosti jsi ani nevzdechl!“
Mikael mlčel. Hádat se s pánem není dobrá taktika.
„Prý jsi pil, hrál a zpíval. Co mi k tomu řekneš?
Mikael pokrčil rameny a neřekl nic. Bublinka byla v pořádku, tak jaké stížnosti?
Pán přitvrdil.
„Lidé o tvé hudbě ještě pořád mluví. Jak to, že jsi tak dobrý? Nemáš žádnou školu, ne?“
Mikael věděl, že jde do tuhého. Byl připraven.
„Když lidé pijí alkohol, obdivují všechno.“
„Tys také pil!“
„Ano, pane. I proto mi prošlo kočičí zlato za pravé.“
Závěrečná poznámka:
Až na to, že jeho zlato v hrdle je pravé – a magické :)
Téma 11 Na pěst
Dejte si radši pivo…
Úvodní poznámka:
Toto zjistil, že jeho dosud poklidný život tak nějak přestává být poklidný:))
Hospoda byla v podvečer plná. Když ti ranaři vešli, všichni hosté zmlkli. Chlapi se postavili před Tota a začali provokovat. Ten vyklouzl zpoza stolu a klidně odpověděl.
„Neznám vás. Nestojím o při. Dejte si pivo...
„Však nás poznáš, až si budeš sbírat zuby z podlahy,“ ušklíbl se ten větší.
Toto se pousmál a stoupl si.
„Jsem kovář. Nechcete se prát. Dejte si pivo…“
Zaťali pěsti a zaútočili. Úspěšně!
Zdálo se však, že jeden na druhého.
Toto se ani nezadýchal. Překročil sténající borce.
„Říkal jsem, abyste si dali pivo…“ poznamenal.
Spolu s hostinským je vyhodili do škarpy za domem.
Hospoda ožila.
Téma 12 Poslední vlak domů
Když se myšlenky toulají
Na seřadišti dostavníků vládl obvyklý ruch. Lidé spěchali, prodavači pokřikovali, vozkové kleli, koně frkali. Hned vedle bylo tržiště, takže už tak přelidněný prostor ucpávaly i formanské vozy.
Toto se opíral o stěnu celnice. Vždy sem chodil, když nemohl vydržet prázdnotu, která mu v hlavě nahradila vzpomínky na celý život. S pravděpodobnou šedesátkou na krku to musel být slušný příběh! Existuje někde žena, která na něj toužebně vzpomíná? Vezme ho nakonec některý dostavník domů?
V duchu zaklel. Proč tu stojí jako ubrečené děcko? Tím ničemu nepomůže.
Vrátil se k práci. Snažil se utopit myšlenky ve žhavém železe.
A vykoval dýku. Zase.
Téma 13 Gumička na poušti
Slovo ze tmy
Toto stál u kovadliny s kladivem v ruce a zachmuřeně přemýšlel. Podle všeho dostal Mikaela do maléru, když mu poradil, aby si vydělal na svobodu muzikou.
Cink! Praštil kladivem do kovadliny.
Johanna dělala divné narážky, byla hodně znepokojená.
Cink!
Když ho hledal, zapřeli mu ho.
Cink!
Když se snažil zjistit, co jsou ti Strážci světla zač, přišli ranaři.
CINK! Au!
Co s tím? Co vlastně umí, aby klukovi pomohl? Mlátit kladivem do žhavého železa. To je mu platné jak gumička na poušti. Zarazil se. Kde se vzala tak divná myšlenka? Pouště znal, ale… gumička?
Co je to za neznámé slovo?
Téma 14 Otrávené jablko
Kdo je zkažený?
Úvodní poznámka:
Budova Strážců světla ve Vyšším městě.
Mikael klečí na tvrdé podlaze kamenné místnosti, prochladlý a bolavý. Oči mu ale odhodlaně planou.
Proti němu stojí tlustý muž s holou hlavou. Na sobě má hnědou kutnu převázanou provazem, v ruce jezdecký bičík.
„Nevíš, že každý, kdo je stižen magií, se musí okamžitě hlásit?“
„Umím hrát a zpívat. To je muzika, ne magie.“
Bičík zasviští. Mikael se ani nepohne, ani nesklopí oči.
Muž zasyčí.
„Nemáš právo na nic, ani na život. Jsi jedovatým plodem lidského druhu!“
„Hruška nebo jablko?“ provokuje Mikael.
Další úder. Rozseknuté rty mu krvácejí, hlavu ale neskloní.
Teprve když je sám, si konečně dovolí slabost.
Maminko!
Téma 15 Nápověda
Když to nejde přímo, je třeba najít okliku
Úvodní poznámka:
Toto opět navštívil Johannu, porodní bábu, která potají pomáhá pašovat ze země ohrožené magické děti.
„Johanno, řekni mi konečně, oč jde! Nemůžu Mikaela najít. Mám o něj strach.“
Johanna si ho kriticky prohlédla. Kovář odnikud. Ani pořádné jméno nemá. Ale… má poctivé oči. Opravdu se stará.
Takže mu to vysvětlila. Svoje aktivity vynechala.
Toto zaklel. Do přísně střežené budovy se nedostane. I kdyby… kam by Mikaela schoval?
V hlavě se mu objevovaly překvapivé scénáře zahrnující pátrání, léčky a boj. Odkud se berou? Je kovář! Přesto je následoval.
Zpovídal Johannu. Přemýšlel.
„Na Hradě má být příští týden slavnost. Co kdyby se pozvaní hudebníci někde… zdrželi?“
Johanně zasvítily oči.
„Vladař Strážcům velí. Nesnáší neposlušnost. A miluje hudbu…“
Téma 16 Defenestrace
Okno jako příležitost
Úvodní poznámka:
V drabble sledujeme myšlenky a činy mladého muže oblečeného v kutně Strážců světla. Nachází se ve Vyšším městě, na chodbě budovy patřící Strážcům.
Stál přede dveřmi a chvěl se nervozitou. Má nebo nemá?
Když oblékl kutnu učitelů a stal se Strážcem světla, doufal ve vlastní malou školu. Věřil v sílu vzdělání! Jenže pak se dostal… sem.
Nebyli takoví všichni! Aspoň doufal. Jenže pak našel ty děti.
Dostával příkazy, které nenáviděl, ale nedokázal se vzepřít. Takže nenáviděl i sebe.
Pak přivedli toho mladíka. Prý hudebník. Tak půvabný! Jenže oni ho zlomí, jako kdysi zlomili jeho.
Aspoň jednou se vzepřít! Klíče od cely měl…
Šel. Chlapec byl ostražitý, nemluvil.
Nemohl mu otevřít dveře, okno muselo stačit. Nebylo vysoko.
„Uteč,“ zašeptal.
Tiše ho za ním zavřel.
Téma 17 Babské ucho
Kdo slyší trávu růst?
Úvodní poznámka:
Je hluboká noc. Toto spí v koutě své kovárny, když ho probudí podezřelé zvuky.
Toto naslouchal. Co to je? Zloděj by takový hluk nedělal!
Buch! Boiiing! Pak překvapivě šepot: „Toto! Jsi tady?“
Vyskočil. „Mikaeli!“ Popaměti rozfoukal dřímající výheň, aby trochu viděl. Vzápětí držel mládence za ramena a pozorně si ho prohlížel. Zaklel, když uviděl stopy ran, ale oči měl Mikael jasné. Tiše ho vyzpovídal. Tak rád by ho schoval, ale nešlo to. Ti… o něm věděli. Domů Mikael jít nemohl. Co teď? Sám žádné kontakty neměl.
Najednou se pousmál. Kdo tu slyší i trávu růst? Johanna dávno není mladá, ale má odvahu a vyzná se. Řád o ní neví. Pomůže. Strážce světla opravdu nesnáší!
Téma 18 Respektující výchova
Podivná zakázka
Úvodní poznámka:
Je pozdě večer. Toto je v kovárně, dohání resty poté, co předal Mikaela Johanně a plnil všechno, co mu pro změnu nařídila ona. Trochu žasl, jak hladce celý proces proběhl. Johanna se nezdá! Tohle nemohla dělat poprvé. Takže teď byl Mikael bezpečně na cestě do Království. Toto byl rád. I když možná mu to bylo i trochu líto – s klukem byla legrace.
Toto zrovna uklízel nářadí, když se objevil. Nevysoký štíhlý starý muž s pronikavým pohledem.
„Mám pro tebe práci.“
Toto zpozorněl. Ten tón! Čekal.
Stařec vstoupil dovnitř kovárny a ztišil hlas.
„Ty nejsi jen kovář. Viděl jsem tě v hospodě složit ty chlapy. Byl v tom výcvik a zkušenost.“
Toto pokrčil rameny. Tohle komentovat nechtěl.
„Měl jsem vnučku, dívku se zvláštním… nadáním. Vychovával jsem ji s respektem k jejím potřebám, ale hlupáci rodiče se jí báli. Dali ji vojákům. Konečně jsem zjistil, kde je. Chci ji zpět.“
Toto se zamračil.
„Nejsem nájemný zabiják.“
Muž se nehezky usmál.
„Jak to můžeš vědět?“
Téma 19 Hlasy
Na rozcestí
Úvodní poznámka:
Bezprostředně navazuje na drabble Podivná zakázka
Toto seděl před výhní. Přemýšlel.
Co to bylo za chlapa? Nejdřív prakticky vydírá. Pak mu nechá čas na rozmyšlenou, přestože riskuje udání.
Ta rvačka… byla divná. Vědomě by nedokázal zopakovat, co tehdy udělal! Když pátral po Mikaelovi, našel v hlavě návody, o kterých nevěděl. Jón myslel, že Toto byl voják. Bojovník. Jenže… co když byl zločinec? Bylo tak zoufalé se neznat!
Hlas rozumu radí neznámého ignorovat. Srdce váhá. Možná děvče existuje a opravdu potřebuje pomoc! Jenže… co když si tak zničí vlastní živobytí?
Bojovník nebo zločinec. Kdyby tak věděl!
Hm.
S minulostí nic neudělá. Podstatné je, jakou cestou půjde teď.
Závěrečná poznámka:
Doufám, že hlasy v hlavě se dají počítat :)
19 Nesoutěžní
Jsem šťastná. Pomoc!
Úvodní poznámka:
Kdesi v uzavřené kamenné místnosti plné látek.
Jsem tak šťastná, že tu mohu pracovat a být pro společnost užitečná.
Bojím se. Chtěla bych jít někdy ven! Vidět jiné lidi. Mluvit s nimi!
Dělám z obyčejného plátna překrásné látky, které lidi milují.
Nenávidím to! Nikdy to nekončí. Už mě nebaví ani vymýšlet vzory.
Děkuju, že jako nečlověk smím žít. Platím prací.
Jsem tak zoufale sama. Když přišly mé první… dny, zděsila jsem se. Dozorce se mi smál a hodil mi sem jen pár hadrů. Nechtělo se mi žít. Donutili mě.
Jsem šťastná. Víc od života nechci.
Tohle nejsou moje myšlenky. Nechci tu být. Dědo, kdy už konečně přijdeš?
Bonus 19. 4. Z jiného úhlu pohledu
Že já nejsem mladší!
Úvodní poznámka:
Jiný pohled na události obstarává Johanna, porodní bába a zkušená pašeračka ohrožených magických dětí do bezpečných zemí.
No tohle! Starý Gerem našel malou Freyu! Konečně víme aspoň o jednom z dětí.
Toto je dobrá volba. Ovšem zkoušet mu vyhrožovat… Na prosbu o pomoc by kovář kývl rovnou. Dohlédnu, aby se ti dva dohodli. Snad to vyjde. Pomůžu jim pak utéct.
Ach jo, proč nejsem mladší! Být mi teprve šedesát, neváhám. Toto není jen pěkný na pohled. Je silný, spolehlivý, oči se mu umějí smát. Odvádí dobrou práci, koně se ho nebojí. Je jemný ke slabším. Chicht, myslí si, že nevím o kotěti, které krmí.
Snad poprvé lituju let, které mi uběhly. Být jen trochu mladší, je můj!
Téma 20 Kapitola sama pro sebe
Když selhává dokonalý plán
Úvodní poznámka:
Ocitáme se v hlavě velmistra Colbyho, šéfa původně velmi užitečného učitelského řádu Strážců světla. Co ovšem Vladař vyjádřil přání, aby řád podporoval jeho politiku vyloučení magie v Jezerní zemi, s potenciálem rozšířit vliv i do ostatních království, kde řád provozoval školy, došlo k… neblahým… změnám. Jak se zdá, Colby má finanční potíže.
Vysoký muž v hnědé kutně přepásané zlatem vykládaným opaskem chodí sem a tam po velkolepě zařízené místnosti. Mluví sám k sobě.
„Nikdy jsem si nemyslel, že úspěch bude znamenat takové problémy! Naše školy chtějí všude, kde mají pocit, že vzdělání je zbytečný luxus. Severní země, Království středu, pronikáme i na jih. Učitele ovládnu snadno – stačí mluvit vznešenými slovy a rozdmýchávat vášně nad teoretickými otázkami. Vladař rozšiřování financuje, ale kde jsou odměny pro nás?
Zvláštní kapitolou jsou ti magičtí spratci. Proč je nemůžeme sbírat starší? Takhle nic nevydrží. To mi má můj dokonalý plán selhat jen na tom, že chtějí maminku?“
Téma 21 Úsek častých nehod
Nové nebezpečí
Úvodní poznámka:
Gerem a Toto stojí na břehu moře v opuštěné zátoce. Dívají se směrem k nedalekému ostrovu. Vypadá to jako snadná cesta, ale pobřeží je kamenité a voda v zátoce se podivně vlní.
Toto se zadíval na maličký kousek budovy utopený v zeleni ostrova.
„Tam Freyu drží?“
Gerem přikývl.
„Z přístavu se tam dostanou celkem snadno, my ale takhle na očích vyjet nemůžeme. Tohle je jediné místo, odkud můžeme vyplout, a kam se vrátit, aby nás rovnou nechytili.“
„Nic moc,“ zabručel Toto, když viděl vlny rozbíjející se na balvanech.
Gerem se zadíval k ostrovu. „Tudy sám a v noci loďku nenavedu, i když jsem to zkoušel už mockrát. Musíme být dva. Rozumíš moři? Umíš plachtit?“
Toto pokrčil rameny.
„Nevím.“
Když se Gerem naštvaně nadechl, dodal:
„Velíš ty.“ Pousmál se. „Neboj, rychle se učím.“
Téma 22 Srdce je párový orgán
Když je strach silnější než láska
Úvodní poznámka:
Na moři bystře pluje malá plachetnice. Vane svěží vítr, moře se ježí krátkými vlnami. Loďka nese plné oplachtění, trup je mírně nakloněný, za lodí je vcelku rovná brázda. U kormidla je Toto, Gerem sedí vedle a pečlivě dohlíží.
Toto se nechal unášet větrem i radostí. Tohle určitě nikdy nedělal, ale moc se mu to líbilo. Byl Geremovi vděčný, že se rozhodl věnovat den tréninku. Zpočátku mu to šlo ztuha – loďka byla něco úplně jiného než koně! Ale jak slíbil, učil se rychle. S Geremem si začali rozumět, takže si nakonec troufl položit onu zásadní otázku.
„Víš, tobě naprosto rozumím. Koho ale nechápu, jsou Freyini rodiče. Jak se jí mohli vzdát? Vždyť matka musela Freyu milovat už když ji nosila pod srdcem? Otec nakonec také!
Gerem dlouho mlčet. Nakonec odpověděl.
„Děsí je magie. Strach byl nakonec silnější než láska.“
Téma 23 Pracovní boty
Není památka jako památka
Úvodní poznámka:
Je hluboká noc, moře je celkem klidné, jen příboj pění vodu kolem pobřežních skal. V nevelké zátoce je jediné místo, kde se nachází krátká kamenitá pláž. Na ní je vytažená malá loďka, plachetnice, která má i vesla. Vzadu v borovém lese jsou uvázaní dva osedlaní koně. Měsíc právě vychází, vane jen nepříliš silný vítr. Toto a Gerem se chystají nastoupit do lodi.
Gerem opatrně vytáhl z kapsy malý kožený váček a podal ho Totovi.
„Freya ti nemusí věřit. Ukaž jí ten přívěšek, pochopí. Jen ho, prosím, neztrať. Je po mé ženě…“
Toto kývl a schoval ho do taštičky pověšené na opasku.
„Dobrá. Tak znovu. Dostanu se do budovy. Schovám se. Postarám se o stráže. Najdu Freyu. Dostaneme se ven – nějak. Poběžíme k lodi. Odplujeme.“
Gerem přikývl a podal mu měkké kožené boty. „Přesně. Teď se přezuj. V jezdeckých botách to nedáš.“
Toto poslechl. Naštěstí mu seděly.
Trochu smutně se pousmál:
„Ty zas neztrať moje boty. Nic jiného mi z minulého života nezbylo.“
Téma 24 Vrána k vráně sedá
Akce začala
Úvodní poznámka:
Mezi tím v ohrazeném dvorci, kde drží Freyu. Mluví tam spolu dva strážci, mající zrovna službu.
„Nevím, proč tu musíme holku hlídat. Ven se nedostane, zvnitř se ty dveře otevřít nedají. A ta její magie je jen… látková. V naší hospodě dnes hrajou kulečník. Pozvali mě!“
„Tak jdi, jestli si troufneš. Já bych radši zkusil jiné… věci. Už není děcko.“
„Ale fuj! Snad bys nešel s magickou! Nelidi to jsou. To je, jako bys šel třeba s… ovcí.“
„Teď děláš svatýho! Minule jsi od ní nemohl ruce odtrhnout!“
„Je to pěkný, když se bojí, ne?!
***
„Neslyšel’s něco???“
„Asi kuny…“
„Chtěl bych hrát kulečník!“
„Chci ženskou.“
„Cc…??“
„Auáá!“
Nad oběma nehybnými postavami se sklonil temný stín.
Téma 25 Uhoď ho, nemá žádné kamarády
Stráž je nahá!
Úvodní poznámka:
Toto se ujistil, že strážci jsou spolehlivě v bezvědomí a šel hledat Freyu. Dveře zavřené zvenku našel snadno. Zaklepal. Doufal, že už to samo o sobě upozorní dívku, že přichází přítel. Stráže neklepaly.
Freya. Bylo jí patnáct a už tři roky byla otrokyní. Teď, uprostřed noci, někdo na dveře jejího vězení zaklepal. Sedla si na postel a nevěděla co udělat. Může říct „dále“, když sama nedokáže ty dveře otevřít?
Toto vstoupil. Ve světle lampičky uviděl bledou dívku se strachem rozšířenýma očima.
„Neboj, posílá mě tvůj…“ začal Toto a nejednou zmlkl. Přestože na sobě cítil oblečení, byl evidentně nahý! Šaty mu nějak… zprůhledněly?
„Děda,“ dodal, zatímco hledal, jak se zakrýt. Než něco vymyslel, byl opět normálně oblečený.
„Dědeček Gerem?“ zašeptala dívka.
Přikývl. Vytáhl z brašny váček. „Tohle ti posílá. Abys pochopila, že tě chci dostat na svobodu.“
Vzala si ho. Nahlédla dovnitř.
„Ustrojím se a jdu,“ slíbila.
Zdvořile se otočil zády. Neodolal.
„To průhledné oblečení… boj proti strážím? Když ti chlapi ubližovali?“
Usmála se, i když ji neviděl.
„Fungovalo to…“
Závěrečná poznámka:
Myslím, že uvězněná dívka a neurvalé stráže odpovídají tématu… I když jde o ni a ne o něho :)
25 Bonus – První čtení
Těžká zkouška
Úvodní poznámka:
Loďka plachtí po moři osvětleném jen svitem měsíce. Vítr čeří vlny. Toto sedí na přídi, Gerem vzadu u kormidla, Freya těsně u jeho boku. Jak vplouvají do zátoky, loďka musí zpomalit. Teď je čas, kdy se ukáže, jestli se Toto dobře učil.
Napětí sílí.
Toto se choulí na přídi, aby co nejlépe viděl vodu před lodí. Občas zvedne hlavu, aby si upravil směr. Vysoká borovice, rostoucí kousek za jejich cílovou pláží, slouží jako maják.
„Vpravo… rovně… maličko vlevo.“
V duchu zatouží, aby seděl u vesel a chtěla se po něm jen hrubá síla. To by zvládl! Číst potmě hladinu moře tak dobře, aby se vyhnuli všem pod vodou číhajícím balvanům, je mnohem těžší. Taková zodpovědnost hned napoprvé!
„Trochu vpravo a držet směr! Je to úzké!“
Slabé skřípění, trup lodi se zachvěl, loďka pluje dál.
Konečně!
Když vyskočí z lodi, klepe se úlevou.
Závěrečná poznámka:
Toto poprvé v životě potmě "čte" hladinu moře, aby našel podle drobných vírů a nepravidelných vln cestu pro loď. Snad to jako první čtení projde :)
Téma 26 Výběr z hroznů
Těžko vybírat, když je cesta jen jedna
Úvodní poznámka:
První část útěku se podařila, ale je třeba pokračovat. Podle plánu má Toto ujet s Freyou na koních až do jednoho z měst dále od pobřeží, kde se mají skrýt a čekat na Gerema. Bezpečné, proveditelné. Leč…
„Ne! Chci být s dědou!“
Gerem si vzdychl. Nechtěl vnučku opustit, ale nešlo to jinak. Musí vrátil loď – za světla.
„Už roky jsem neseděla na koni!“
Toto si vzdychl. Raději by vracel loď!
Nasedl na koně, otěže druhého chytil do jedné ruky a druhou natáhl k dívce.
„Pojď, pojedeš se mnou, koně budeme střídat. Za dva dny se s dědou sejdeš.
„Ne!“
Chápal její odpor. Slyšel stráže. Jenže tohle byl jediný způsob, jak to udělat. Musí ji přesvědčit.
„Postarám se o tebe. Jako táta.“
A sakra! Otec se jí přece vzdal!
Zmlkla.
Vzhlédla.
„Jako opravdový táta?“
Kývl.
„Tak jo. Pojedu.“
26 Nesoutěžní
Když je kvílení víc, než se dá snést
Úvodní poznámka:
Toto se zachráněnou Geremovou vnučkou Freyou jedu společně na koni temnou krajinou.
Totovi brněla hlava z Freyných nekonečných řečí. Byl to důkladný výběr z palety pubertálního kvílení a stížností!
Snažil se ovládnout. Chápal, o co jde, i když nevěděl, jestli to chápe i dívka.
Dávala najevo svoje emoce a názory – poté, co tři roky nesměla mít ani vlastní myšlenky. Zkoušela, jestli mu může věřit.
Jenže… všechno má své meze.
„Poslouchej, Fifi, vím, že to nemáš snadné. Ale kdybys byla trochu… pozitivnější, cesta by nám lépe ubíhala.“ Potom hrdinně dodal: „I zazpívat bychom si mohli!“
Dívka nejdřív v úžasu zmlkla. Potom špitla:
„Fifi?“
„Proč ne? Vypadáš tak!“
K jeho úlevě se šťastně rozesmála.
Téma 27 Soutok
To není dobrý nápad!
Úvodní poznámka:
Cesta byla horší, než Toto čekal, takže druhý den večer museli vzít za vděk zájezdní hospodou.
Místní štamgasti už měli pořádně vypito. Hostinský točil pivo.
„Nocleh? Mladá může jít nahoru, ale ty musíš do stáje.“
„Nenechám dceru samotnou. Stačí nám stáj,“ odvětil Toto. „Povečeřeli bychom.“
Opilci však měli jasno.
„Tak prej dcera…“
„Na dceru je starej!“
„Když přivedeš starýmu kozlovi mladou kozu…“
Pak jeden vstal a sáhl po Freye.
Chyba.
Vzápětí se skučením ležel na stole svých kumpánů. Rozlité pivo se stékalo s krví, prýštící z rozbitého nosu. Další dva vstali.
„Táta je kovář,“ ozvala se Freya s varováním.
Opilci se zarazili. Toto měl chuť pokračovat.
Hostinský měl jasno.
„Běžte nahoru, do pokoje. Večeři vám přinesu.“
27 Nesoutěžní
Není, opravdu to není lehké!
Byl čas spát. Toto se chystal převléct do čistého, ale nechtěl vycházet ven – po scéně z lokálu.
„Mohla by ses otočit?“ požádal Freyu.
„Proč?“ zeptala se dívka s neskrývanou drzostí. „Už jsem viděla spoustu nahých chlapů!“
„Protože tě o to žádám?“ zkusil se ovládnout Toto.
Podíval se na ni. To byla ale kombinace! Soutok jejího nevinného pohledu a řečí slušících prostitutce. Bože, vůbec Geremovi nezáviděl.
Najednou se zasmála.
„Toto, ty se červenáš!“
„Možná,“ zavrčel. Spolehl se na délku své košile a rychle se převlékl. Potom se na ni podíval.
„Zamysli se, jestli by ses neměla červenat spíš ty.“
Sklopila oči.
Téma 28 Při plném vědomí
Bubnované nebezpečí
Do města dorazili před polednem. Freya byla nadšená. Lidé! Obchody! Najednou uslyšeli bubnování. Toto ji okamžitě stáhl do blízkého průjezdu. Bubnování skončilo.
„Na vědomí se dává… uprchlá chovanka… odměna za nalezení a vrácení…“
Freya chytila Tota za ruku a křečovitě ji stiskla. Vlastně se ho dotkla poprvé od trapné scény v hostinském pokoji.
Strčil ji za sebe a naznačil jí, aby bez pohnutí čekala. Cítil, jak v něm roste vztek. Inzerují ji jako zaběhlého psa!
Třásla se strachy a zklamáním. Myslela, že už mají vyhráno!
Bubnování zmizelo v dálce. Toto zkusil povzbuzující tón:
„Musíme z tebe udělat kluka.“
Ten pohled!
Závěrečná poznámka:
Slova „ten pohled!“ by měla naznačit to plné vědomí nastalé situace. I když chápu, že je to sporné :)
28 Nesoutěžní
Když musíš, tak musíš
Freya si znechuceně snažila obléknout příliš velké oblečení, které přinesl Toto. Ještěže všechno mělo šněrování! Užuž si chtěla pomoct…
„Žádnou magii,“ zastavil ji Toto. „Přesně na to čekají, aby tě našli.“
„Tak co?“ ukázala se mu.
Pokusil se nesmát. „Dobré. Teď vlasy.“
„Ostříhat ne!“ lekla se.
Podíval se na její vlnité kadeře dosahující sotva pod ramena.
„Sepni si je na nahoře na hlavě a nech je spadnout kolem obličeje. Vezmeš si čepici. To půjde. A nebrblej. Lepší než stříhání, ne?
Byl z ní pěkný kučeravý kluk.
Totovi se sevřelo srdce. Dobře věděl, že riskuje vězení. Ale copak ji mohl nechat?
Téma 29 Biootec
Jak jen mohli?
Utíkali. Skrývali se. Přelézali ploty. Schovávali se za zdmi. Drze si vykračovali tam, kde nebyl úkryt.
Jídlo Toto ukradl, nechtěl upoutat pozornost nákupem. Pohoršenou dívku ujistil, že zaplatí. Někdy.
S další nocí se unavená Freya začala opravdu bát.
„Neboj,“ ujišťoval ji Toto. „S dědou máme záložní plán. Záložní plány záložního plánu. Sejdeme se.“
Spali venku, na seníku. Držel ji v náruči, protože se nedokázala zahřát. Přitulila se k němu a ospale zašeptala:
„Toto, proč nejsi můj opravdovej táta?“
„Protože jsem včas nepoznal tvoji maminku,“ udělal si legraci Toto.
Když konečně usnula, opět pomyslel na její biologické rodiče. Jak jen mohli???
Téma 30 … a zbytek je historie.
Konce a začátky
„Dědo!“
„Pssst! Holčičko moje…“
„Toto mi teď říká Eino, pořád. Prý nikdy nevím, kdo poslouchá!“
Gerem měl v očích slzy.
„Toto, nikdy ti to nezapomenu.“
„Neděkuj, ještě nejste za hranicemi. Na řeku bych nešel. Budete tam jak kachny na rybníku.“
„Jak tedy?“
„Oklikou přes moře. S důvěryhodným kapitánem.“
„Vím, za kým jít.“
„Toto, prosím, půjdeš s námi? Do Království? Budeme bydlet ve městě, kde je palác! Budu chodit do školy a učit se u mága!“
„Ne. Pomůžu vám až k lodi a pak se vrátím do kovárny.
„Toto! Prosím!“
„Ne. Tohle je váš nový začátek. Já se vrátím ke svému.
Nesoutěžní
Jedna záchrana nestačí
Toto si protáhl záda a mimovolně zasténal. To nebyl kůň, ale slon! Každá z jeho podkov vážila tolik, co dvě normální. A když mu zvedl nohu, valach se o něj s chutí opřel – hlavně, že měl pohodlí!
S úlevou si sedl na práh kovárny a pohladil předoucí kotě.
Jestlipak dojeli? Doufal, že jsou v pořádku. Že Gerem má tolik klidu, kolik mu ta jeho ještěrka dovolí. A Freya si konečně užívá holčičího života.
Stýskalo se mu.
Jenže někde jsou další magické děti, které nikdo nehledal. Ty unesené jako první už jsou dospělé – pokud přežily.
Že by Strážcům nabídl kovářské služby?
Konec (pro teď:))
