Moje články

Začalo to slepičárnou. Asi dle názoru, že slepice byla dříve než vejce. Což je ovšem nejisté, stejně jako konstanta moderní doby. Potenciální podvodník se objevil ve formě postav z obrázku. Pokyn protřepat, nemíchat nám připomněl, kde leží počátek všeho, tedy alespoň rodiny jednoho z hrdinů daného fandomu.
Poslední vlak domů nám přivezl sci-fi seriálek. Protagonistovi přišlo na mysl babské ucho, slyšel hlasy, vrána mu tam k vráně sedala, aby byl nakonec, možná trochu nečekaně, zachráněn výběrem z hroznů. Jiný úhel pohledu nám připomněl lechtivý seriál z minulosti.
A toto vše, spolu se zbytkem témat, bude už v řádu minut historií.

"Tatínku, snídaně je hotová, můžeš vzbudit Otu. A kafe zatím nevař. Než on se vyhrabe, to potrvá," praví Scholastika.
"Dobré ráno, vstávej, Oto."
Čas plyne. Lev už přece jen začíná vařit kafe doufaje, že Ota nastoupí cobydup.
"Lve, já ti říkala, že to kafe zatím nemáš vařit. Ty asi ještě nejsi při plném vědomí. Vůbec, ten Ota je po tobě, já byla vždy ranní ptáče."
Ota konečně přichází.
"Proč tu mám dva chleby? Tolik normálně nesním."
"Tak dej ten jeden mně," koriguje Scholastika situaci.
Lev spolkne jedovatou poznámku, že plného vědomí nenabyl ještě nikdo, a praví jen:
"Dobrou chuť vespolek."

Spisovatel je ten, kdo píše knihy. Tedy ten, kdo vymýšlí to, co v nich je. Kdysi bylo jejich pracovním nástrojem pero s inkoustem, později začali používat psací stroje. Dnes většinou píší na osobním počítači.
Někteří spisovatelé píší pro děti, jiní pro dospělé. A jsou i takoví spisovatelé a spisovatelky, kteří dokáží napsat jak knihu pro děti, tak knihu pro dospělé.
Když spisovatel píše dobře, může se spisování stát jeho povoláním. Z toho, co napíší ti úplně nejlepší, jsou pak sestaveny školní čítanky pro děti. A o takových spisovatelích se děti ve škole učí. Některé jejich knihy čtou děti povinně celé.

Tadeáš se vehementně rozhání sekerou a odsekává větve z vyvrácené uschlé jabloně. Mnohem více ho však irituje vytlučené okno v zahradním domku.
Kdybych toho vandala chytil, myslí si, dal bych mu přes hubu tak, že by si týden nevzpomněl, jak se jmenuje. Nebo ještě raději, bejkovcem bych mu rozsekal tu jeho zadnici, že by se na ni čtrnáct dní neposadil.
Ale houby, pomyslí si po mírném zklidnění, ono by to dopadlo tak, že bych na řepu dostal já. Protože tu ve vesnici nemám žádné kamarády. Takže radši vymyslím, jak okno líp zabezpečím. Neboť to hovado vandalské stejně nemám šanci chytit.

"Tatínku, prosím, koupil bys mi tyto boty?" ukazuje Tabita Tadeášovi na stránce e-shopu šmrncovní sandálky na podpatku.
"K čemu?"
"Jako pracovní obuv."
"Co??? V tom pracují snad jen bardámy..."
"Ale ne. Chci si najít brigádu prodej zmrzliny či tak něco. Čím lépe se na to vyfiknu, tím přitáhnu více zákazníků..."
"Spíš do výstřihu se ti budou koukat chlípní zákazníci, než na boty!"
"Tatínku, podle sebe asi soudíš..." zareaguje Timea.
Tadeáš, nenechav se vyvést z míry, pokračuje:
"Víš co, Tabito? Nejprve si najdi konkrétní brigádu, pak podle toho pořídíme boty. Možná nakonec budeme kupovat pevná bagančata na pole či do kravína."

Jarní den. Kapela jede na koncert, dělá zrovna předkapelu skupině mnohem známější. Za volantem prvního ze dvou aut sedí Martin. Zdá se mu, že řízení jejich auto táhne mimo žádoucí směr. Bohužel je to realita, na potvoru zrovna v úseku dálnice, kde nejsou středová svodidla.
Vozidlo se dostává do protisměru a sráží se s autem protijedoucím. Po této srážce do nich naráží další vůz, což je již fatální. Martinova poslední slova údajně měla být, že je (či jsou) v prdeli. Nemýlil se, spolu s hlavním zpěvákem kapely nevyváznou z této nehody živí. Takto krutě skončila jedna docela nadějná rocková kapela.

Vida, ta slečna si rozvazuje podprsenku, asi něco bude. Už i kalhotky má dole, je to jasné. Je v páru iniciativnější, patrně nymfomanka. Teď určitě tomu svému chlápkovi stáhne trenky. V tak hnusném počasí jsem v péčko v přírodě ani nedoufal.
Co to? Ona si sice zouvá sandály, předává mu bágl, ale oba pochodují dál. Proč, proboha?
Tak teď možná něco ano. Nějak se k sobě mají. On si shazuje roztržené trenky, nahatí jsou oba. A zase pokračují v pochodu. To je tedy divné.
Oni to fakt asi budou jen obyčejní nudisté. Holt to porno bude zase až někdy příště.

"Zdirade, chystej se na čtvrtletní písemku z češtiny, avízovala ji paní učitelka na třídní schůzce," referuje Pankrác.
"Sakra.."
"Nesakruj a připravuj se, ty tu školu dokončíš se ctí a bez průšvihů!"
"A vůbec, já bych chtěl respektující výchovu."
"Respektující může být tehdy, když budou tvé názory rozumné. Aniž bych chtěl malovat čerta na zeď, ještě na tom gymnasiu nejsi. Takže pokračuj v učení."
Pankrác se odmlčí a po chvíli dodá:
"Zdirade, ty si po tom přijetí, jak všichni doufáme, že úspěšném, asi budeš myslet, že je lejno tvůj strýc. Ale není, hochu, není. Život tě naučí, že není, buď pokorný."

Potkají se tři chlápci před nebeskou branou a referují si, jak se tam dostali.
První vypravuje:
"Jsem u milenky, náhle zarachotí klíč v zámku, tak se schovám do ledničky a posléze s ní letím dolů."
Druhý praví:
"Jdu takhle po ulici, náhle z jednoho okna vyletí lednička a trefí mě."
Třetí popisuje:
"Mám podezření, že manželka má doma milence, proto tam vlítnu, celý byt prohledám, žádného milence nenajdu, tak ze vzteku popadnu ledničku, vyhodím ji z okna, a pak mě trefí šlak."
První na to zareaguje:
"Ty vole, kdybys tu ledničku otevřel, tak tady nemusel ani jeden z nás být."

"Tadeáši, co se tváříš tak otráveně?" táže se Jimram.
"Ale, na zahradě mně už skoro všechno rozkvetlo a teď předpovídají ochlazení. Jestli mně to všechno pomrzne jako loni, tak jsem v pytli."
"No co, tak si ty jablka, višně a to další koupíš," praví Lev.
"Jablka z hypermarketu, všelijaká chemie je v tom, de facto jsou otrávená. Není nad to, co si vypěstuju sám bez postřiků," oponuje Tadeáš.
"Však to máš hlavně jako koníček," konstatuje Jimram.
"To jo, kdybych se tím měl živit, to by byl extrémně rizikový podnik."
"Tak už nebuď otrávený jako to hypermarketové jablko," vybízí Tadeáše Jimram.

Budivoj Klápště sedí v posledním večerním vlaku přibližujícím jej k domovu. Venku svítí úplněk a Budivojovi se tentokrát domů moc nechce. Tuší, že jej manželka bude buzerovat. Kdyby tak mohl vypadnout někam daleko od domova. Možná co nejdál.
Vlak náhle neobvykle zrychluje. Budivoj postřehne, že jede tunelem, který na této trati nikdy nebyl. Na informační obrazovce se místo obvyklých údajů objeví jen dvě průběžně měnící se čísla. Budivoj marně dumá, proč dávají vždy součet 12 756.
Vlak konečně vjede na denní světlo a zastavuje. Je na umělém ostrůvku uprostřed širého moře. Budivoj se dle vlastního přání ocitá na antipodu svého domova.

"Tabito, k tvým dnešním narozeninám ti věnuji tento skromný šperk," praví Zdirad podávaje Tabitě řetízek.
"Jé, ten je krásný! A vypadá, jako by byl z pravého zlata."
"Musím přiznat, že je to zlato jen kočičí."
"Tím myslíš, že je to pro kočku?"
"Ber to tak, že jsi moje kočička. Moje sladká kočička."
"No dobře, to zní něžně."
"To víš, zatím jsem jen chudý student, co student, zatím toliko chudý uchazeč o studium. Ale pěvně věřím, že přijde den, kdy budu moci ženu svého srdce obdarovati zlatem pravým. Prozatím jen ty jsi moje zlato, ach, moje ryzí zlato, moje nejryzejší zlato!"

"Pánové, to je tedy ten můj dávný kamarád Oktavián Znebejánek. Kdysi, to už ani není pravda, jsme spolu proháněli slečny. A musím přiznat, že on mi v tom byl nedostižným vzorem. Jeho hlavním vzorem, jak už jste si mohli všimnout, byl a je James Bond. Pročež jediné, co mi záviděl, bylo mé krátké jméno s příjmením."
"Takže byl i u tvého seznámení se Scholastikou?" zajímá Tadeáše.
"No jejda, to byla tehdy akce. Byl tedy u počátku všeho. On vyvázl, já skončil v chomoutu. Oktaviáne, co vlastně ty a ženské aktuálně?"
"Mám stálou přítelkyni. To víš, mládí pryč, bylo na čase."

"Oto, abys mě dobře pochopil, ostražitost před ženami neznamená, že se k nim budeš chovat jako hovado. Právě naopak. Opatrnost není v rozporu s galantností. Zdalipak jsi například té slečně pomáhal z kabátu a do kabátu?"
"Chtěl jsem, ovšem ona důrazně pravila: 'já sama'. Takže tak."
"Ty dnešní feministky... Ovšem ty se tím nenech odradit a vždy se snaž o gentlemanské chování. Víš, mým ideálem je mít syna, který bude švihákem a lvem salónů a který se ve světě neztratí."
"Ono to tak obvykle bývá, že tatínkové od synů očekávají splnění toho, čeho sami nedosáhli," okomentuje toto Lvovo kázání Scholastika.

"Zdirade, jestlipak víš, co je to zde za kotvu? To je památka na návštěvu papeže před několika lety. U té kotvy sloužil mši a poté dali kotvu sem, protože k vodě se nejlépe hodí," poučuje Pankrác.
"Proč mše zrovna u kotvy?" zajímá Zdirada.
"Symbolizuje víru věřících, ukotvuje je na tomto světě."
"A jak mám být ukotven já jako neznaboh?"
"To je otázka takříkajíc na tělo," přiznává Pankrác a přemítá. To si naběhl. Nemůže přece klukovi říct, že má po světě nekontrolovaně poletovat.
"Zdirade," zasahuje Jenovéfa, "prozatím bude úplně stačit, když se ti podaří zakotvit na tom gymnáziu, tak se uč."

"Až po přijímačkách! To je bezkonkurenčně nejčastější fráze posledních dnů," konstatuje Jenovéfa.
Tentokrát Zdirad při procházce okolo přehrady koketoval s myšlenkou přeplavat přehradní jezero. Po chvíli ovšem přichází s další ideou.
"Až budu mít po přijímačkách, uděláme s kamarády velký flám!"
"To jistě můžete. Ovšem pouze nealkoholický!" usměrňuje jej Pankrác.
"No jo..."
"Alkohol určitě není nutná podmínka zábavy. To my, když se sejdeme se spolužáky na slezině po letech, tak někdo si dá sklenku vína, někdo třeba jen kafe, jiný třeba i pár piv, ale nikdo se neztříská jak Dán."
"Takže slyšíš, slavit se dá jen umírněně," doplňuje Pankráce Jenovéfa.

"Tak mě napadlo, když už pravidelně recitujeme o tom snášení vajec slepičkou, že bychom si nějaké slepice pořídili," nadhodí Tadeáš zrealizovav spolu s Tobiášem tradiční pomlázku.
"Zapomeň, tatínku!" zareaguje rázně Timea. "To by dopadlo tak, že bych se o ně nakonec starala hlavně já. Znám dobře své pappenheimské. Žádnou slepičárnu tu zakládat nebudeme!"
"Nač slepice tady, stejně bych se těm velikonočním zvykům nejradši vyhnula," přidává se Tabita.
"Pravdu máš, dcero," dí Tadeáš. "Tyto sadomasochistické praktiky nám naštěstí nenařizuje žádný zákon. Takže příští pondělí velikonoční můžeme brzy po ránu vyrazit někam úplně mimo civilizaci a všichni potenciální koledníci budou mít utrum."

Jako vždy v abecedním pořadí:

Alešandr_Veliký - jeho letošní seriál byl čtivý, často s překvapivým dějem a vybírám z něj Frejíř, rváč a vína pi/ytel .

Eillen - její fandom z úřadu finančního letos přinesl chybu nemající Tajemný zdroj .

Esclarte - nepreferuje obvykle formu veršů a je to nepivařka, proto mě letos příjemně překvapila její Balada sladovnická .

Esti Vera - tuto mladou autorku také rád čtu a letos mě u ní nejvíce zaujalo Z letního tábora .

Linkový stykač - jeho tramvajácký fandom je velmi čtivý a letos z něj vybírám Mňoukadlo .

mila_jj - její vědecký fandom čtu stále se zaujetím, tentokrát dávám do výběru Starý příběh o šachovnici s trochu jiným koncem .

P.M.d.A. - všemi jejími vtipy se bavím, letos se mi nejvíc líbilo Ve vesmíru .

Peggy Tail - to je autorka s rozmanitými náměty, zároveň však duše citlivá, asi proto tentokrát vybírám něco na pomezí poetického a drsného, a to Osud marakuji .

Tom_Peterson - letos příjemně překvapil, že si i zabásnil, pročež vybírám Jak poznat známku punku .

Tora - píše velmi kvalitně na různé náměty a ve více fandomech, já mám však stejně nejraději její fandom kočičí, a proto sem dávám Jednou ráno... .

zirafice - v letošním ročníku se ukázala jako básnířka a zaujalo mě její velmi poetické drabble Luna .

Je tu opět jaro, chata si žádá své. Lev vytahuje žebřík, staví jej a leze na střechu. Dlouhé roky tuto proceduru konala tchyně, posledních pár let je to na Lvovi. Ostatně se sluší a patří, aby po střeše rajtoval (relativně) mladý chlap.
Koštětem smetá napadané listy a jehličí. Kleká si k okapům a vybírá z nich usazený sajrajt. Poté ještě několikrát vytahuje na laně vědro s vodou a okapy proplachuje.
Konečně hotovo. Lev se chystá sestoupit.
"Držte mě!" zavolá na Scholastiku a Otu. Žena se synem podrží nestabilní žebřík a Lev sleze na zem. Z vykonané práce má dobrý pocit.