DMD č. 04. pro 4. 4. 2025. Téma: Hlava v oblacích

DMD č. 04. pro 4. 4. 2025. Téma: Hlava v oblacích

Tak pro změnu odpočinkové téma:)
Krásné drabblení.

Téma pro 4. 4. 2025: Hlava v oblacích
Toto téma bude uzavřeno 4. 4. 2025 v 23:59.

Bodíky můžete sledovat zde.
Nezapomeňte si přečíst FAQ.
V případě nejasností konzultujte Pravidla.
Metodika počítání slov

Platné do: 
4. 4. 2025 v 23:59
Obrázek uživatele Blanca

Erbovní motto

Drabble: 

"Už dneska si na hostině u Bergova pořádně nacpeme břicha. Věř mi. Šlechtic šlechtice nenechá hlady, to je věc cti."
"Samozřejmě ještě předtím navštívíme místní lázně. No, a až tu záležitost s poselstvím vyřídíme, bude čas se trochu porozhlédnout v podhradí. To by bylo, aby tu neměli alespoň jednu pořádnou hospodu!"
Janova nálada se zlepšovala se zvětšující se vzdáleností od Ratají.
"A co ty víš, když strýček uvidí, jak jsem se s tím popasoval, třeba mi konečně předá moje právoplatné dědictví, a budu pánem z Lipé..."
Tyhle vzdušné zámky se zbortí ve stínu hradu, který prý má v základech peklo.

Obrázek uživatele Eso Rimmerová

Není hrnec jako hrnec

Drabble: 

Obelix byl mrzutý. Neúspěšný výprava za divočáky mu rozhodně nevylepšila náladu poté, co ho dříve toho dne Panoramix opět odmítl nechat ochutnat kouzelný lektvar.
Právě se s Asterixem zklamaně vraceli do vesnice, když si dodavatel menhirů všiml mezi chalupami ohniště s kotlem, nad ním samým klokotem poskakovala poklice.
„Já už to nevydržím,“ zaúpěl, „ochutnám aspoň lžičku…“ a rozběhl se ke kotli.
„Obelixi, ne!“ pokusil se ho Asterix zastavit.
Ale to už Obelix zvedl poklici a jeho hlava zmizela v oblaku horké páry.
„…v tom hrnci Naftalína vyvařuje pleny malého Teoretixe…“ dořekl Asterix již skloněný nad svým v mrákotách ležícím přítelem.

Závěrečná poznámka: 

Ještě jsem měla v plánu přidat pár "provokací" chudáka Obelixe, ale 100 slov je 100 slov.

Obrázek uživatele gleti

Nechtěl bys být tady

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Bjb jak vyšité.

Drabble: 

Čím dále Linus Barker pobýval na ostrově Marsyas, tím víc si uvědomoval jak Město svou šedí a neustálým deštěm pohlcovalo jeho duši a zabíjelo jeho sny. Jen zašlý reklamní obrázek na podložce pod myš, modré moře s písčitou pláží, mu dodával naději, že někde existuje místo, kde by mohl být sám sebou.

Až na Marsyasu se jeho sny prodraly na povrch a daly vyniknout celé jeho osobnosti, jeho odvaze postavit se nenávisti vesničanů, jeho empatii a vstřícnost magické drobotiny, ať už šlo o trpaslici Tálii, nebo měňavce Sala. Na ostrově našel i lásku svého života, posledního žijícího fénix Arthura Parnasse.

Obrázek uživatele Smrtijedka

Eleanor, Harriet a ta první

Fandom: 
Drabble: 

„První žena, která jako pasažérka přeletěla průliv La Manche, byla Eleanor Tree… Trey…“
„Trehawke Davies. To je těžké jméno, nic si z toho nedělej. Pokračuj.“
„Byla taky první žena, která v letadle dělala přemety.“
„To teda nedělala!“
„Jo-jo!“
„Ticho! Dál.“
„První pilotka, která přeletěla La Manche, se jmenovala Harriet Quimby. Byla první žena s pilotovací licencí v Americe.“
„Pilotní licencí. Děti, napište si to slovo. P-I-L-O-T-N-Í. Děkuju, Maisie, za krásné shrnutí, můžeš se posadit.“
Mourovatá kočka naslouchající zpod okna malotřídky nespokojeně šlehla ocasem. Samá Harriet, samá Eleanor… Jenom na Mademoiselle Fifi si historie nepamatuje!

Závěrečná poznámka: 

Poznámka pro kontrolory: počitadlo P-I-L-O-T-N-Í vidí jako jedno slovo, já každé písmeno ale počítám zvlášť. Pokud je to problém, tak přihodím nějaká další.

Celý večer se motám kolem výběru vhodných prvních pilotek a obecně žen ve vzduchu. Těch kandidátek je mnoho, ale jakmile jsem zjistila, že první tvor samičího druhu, který letěl přes La Manche, byla kočka, ještě navíc s tímhle jménem, bylo jasno. Tady je Mademoiselle Fifi v celé své kráse. Její let se uskutečnil 23. srpna 1910.

Eleanor Trehawke Davies byla také první ženou, která absolvovala přemety (jestli se mi to povedlo dobře dohledat česky, anglicky je to „looped the loop“) v rámci letecké akrobacie, a to dokonce sedm během jednoho letu. Pilotkou ale nikdy nebyla.

Harriet Quimby byla opravdová průkopnice, její let přes kanál proběhl 16. dubna 1912, ale moc se o něm nepsalo, protože se o den dřív měl tu drzost potopit Titanic. Harriet byla taky novinářka a měla extrémní sapfický vibe (hrála i divadlo, mimo jiné roli Romea a nejmenovanou roli ve hře Sappho; tedy jakože... *rozhazuje rukama*). Byla kamarádkou muže s kočkou a jeho sestry, rovněž (neprovdané) pilotky (if you know what I mean).

Obrázek uživatele PríncipeEstrela

Červená oblaka

Varování: 

Rozebírání vraždy, žádost o pomilování

Drabble: 

Mohla přijít v nejnovější a nejodvážnější kolekci od Victoria Secret, i v rouše Evy, ale ničemu to nepomáhalo.

Nevnímal ji. Neměl čas, nálada ano. Rád by se rty dotkl její kůže, nosem vdechl její pivoňkovou vůni, ale ne. Nemůže.

Aspoň na jeden večer..”

Proč jim na ústředí poslal ruku prorostlou růží? Rudou růží. Symbol vášně, nebo krutosti? Rozhodl se zapojit do toho i křesťanství?

Hlavou se mu promítaly různé scénáře, pokoušel se je spojit s ostatními vraždami, které do tohoto případu patří.

Jak růže souvisí s dalšími květinami u ostatních obětí? To prostě...

Najednou jej vytrhlo z myšlenek bouchnutí dveří.

Obrázek uživatele L.P.Hans

Snílek

Drabble: 

Dalibor si pískal. Proč by ne? Byl první krásný jarní den, slunko svítilo, ptáci zpívali. Akorát tak vyrazit si do parku. Nasál teplý jarní vzduch a zrak obrátil vzhůru.
Po nebi se proháněly mráčky a vykreslovaly nebeské zámky. Tu spatřil hejno tažných ptáků vracejících se po zimě z teplých krajů. Tam spatřil helikoptéru spěchající k letišti za městem
Zamyšleně kráčel ulicemi a pozoroval dění na nebeské klenbě.
Ulici před parkem zahlédl horkovzdušný balón, unášený větrem nad park. Třeba uvidí balón přistávat, napadlo ho, když vcházel na přechod.
Bohužel neviděl linkový autobus, který ho poněkud násilně poponesl o několik metrů dále.

Obrázek uživatele Chrudoš Brkoslav Štýřický

Fantazie pod oblaky

Úvodní poznámka: 

Na oba tradiční fandomy se již v tomto ročníku dostalo, nyní je na řadě jejich neméně tradiční crossover.

Drabble: 

Jaro vypuklo, teploty stoupaly. Louka lákala ke spočinutí. I Zdirad s Tabitou se při jedné své procházce nechali zlákat a ulehli do trávy na záda. Zadívali se směrem k nebi.
Tu Zdirad spatřil zajímavý mrak a popustil uzdu své fantazii:
"Ten oblak vypadá jako lidská hlava."
"Možná," připustí Tabita.
Záhy se na obloze objevilo letadlo nechávající za sebou dlouhou bílou čáru. A namířilo si to přímo k onomu oblaku.
"Teď ta hlava má roh nebo paroh," zhodnotí Zdirad.
"Žádný roh ani paroh není takto přímočarý," oponuje Tabita.
"Pravdu máš. A mrak se nám rozplývá, už není hlavou. Všechno je pomíjivé."

Obrázek uživatele peva

Dramatický útek

Úvodní poznámka: 

Z druhého dielu

Drabble: 

Ten deň začal krásne. Obloha bez mráčkov, jasne svietilo a on sa mal oženiť s tou, ktorá pri ňom stála počas šesťdesiatich najdramatickejších hodín jeho života. Lenže osud zavelil inak a tak musel.. improvizovať.
Proste vyskočil z okna. Strechy paláca dôverne poznal, bola hračka dostať sa dolu na ulice.
Lenže, čo ďalej?
Princezná bude v bezpečí, to si bol istý. Vezīra prekukne pri najbližšej príležitosti.
On len musí zostať nažive, aby sa mohol po ňu vrátiť.
Loď.
Dobre.
Odchádza.
Sakra.
Veľký skok...
Bol zachránený.
Lenže zakrátko obloha sčernela, more sa rozbúrilo a v jednom z mrakov.. bola to vezírova tvár?

Jen počkejte!

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Navazuje na Ach, ta děvčata https://sosaci.net/node/62312

Drabble: 

Děvčata se smíchem vyběhla z kuchyně a Vítek si uvědomil, že se stal terčem jejich pobavení.
"Jen počkejte, vy treperendy, však já vám ten smích brzy oplatím," protáhl se Vítek, prohrábl oheň a zadíval se do jeho plamenů. Ve svých představách viděl hrdinské činy, o kterých tak rád vyprávěl Ctibor, i ty, o nichž neméně poutavě mluvil bratr Metoděj - o pasáčkovi Davidovi a jeho boji se lvem, o třech mládencích, kteří neuposlechli příkazy krále, který se vzepřel Bohu...
Vítek se nemohl rozhodnout, jestli chce být radši hrdinou v boji, nebo věrným služebníkem Božím.
"Tak či tak, ty sojky budou žasnout."

Obrázek uživatele Carmen

Skorosvůj

Fandom: 
Drabble: 

Trochu se mu to ráno třásl dech, ostatně, kdo by zůstal zcela klidný v takové... prekérní situaci. Kdyby jen tušil, jak se to zvrtne, nejspíš by... inu, nejspíš by stejně nemohl udělat nic jinak.

Ztěžka si povzdechl. Skutečně nečekal, že ho pocit, že někam nezapadá, bude věčně pronásledovat i po smrti.

"Hm, vy zkrátka neztrácíte hlavu," ušklíbl se jakýsi nabubřelý náfuka.
Pohlédl skrz něj. Nebelvírští studenti mu mávali. Jeden z těch zrzavých Weasleyů pitvořivě napodoboval nabubřelého ducha.
Pousmál se. Ten pohled ho téměř zahřál.

"Aspoň se mi ztrácí jen v oblacích, a ne v něčí řiti," řekl sir Nicholas hrdě.

Věk rozumu

Fandom: 
Varování: 

Tato modlitba je přísně ironického rázu a nikdo by ji neměl brát vážně.

Drabble: 

Ó velká hlavo, jenž jsi v oblacích,
posvěť se moudrost Tvá,
přijď logika tvá,
jak ke mně, tak k bližnímu mému.

Rozum vezdejší dej nám dnes
a odpusť nám, pro co nemáme důkaz
a zato mi si odpustíme naše city.

Neuveď nás v oduševnění,
vrať nás k našim pěti smyslům .
Z vědy nechť všecko pramení,
nedej prostor vykladačům.

Zbav nás dojmů, nejistoty
život sám nám propočítej.
Tajemno ať s námi není,
na vše svoje světlo vrhej.

Dodej nám závěry jasné,
ať se mýlit nemůžeme.
Počínání lidské stojí,
na té věčné funkci tvojí.

Nechť se stane jen to, co příčinu má.

Obrázek uživatele mamut

Mít křídla

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

V naší rodině si moc nepotrpíme na drahé dárky. Vždy jen nějakou drobnost, hlavně, že jsme se sešli a máme si o čem spolu popovídat.
Vloni mi ovšem spadla brada. Dárek od dětí byl největší překvapení.

Drabble: 

Počasí se ten den bylo spíš nestálé.
Ačkoli s kapičkou strachu, stále jsem doufala, že se to změní.
Zpráva přišla jednoznačná: "Buďte v klidu, vše rozhodne druhá hodina."
No dobrá...
Přešla druhá, přešla půltřetí, žádné informace.
Tak si nic...
Najednou v 14:45 zavrněl mobil jednoduchou zprávou: "V 18 hodin Olešná na louce."
Podle rady jsme se tepleji oblékli, vzali darovaný voucher, nabili mobily a vyrazili.
Na místě jsme se potkali s dalšími účastníky a vzájemně se ujišťovali, že ano - dnes.
A pak už to šlo ráz na ráz.
Koš, nahřát balón a vzhůru.
Nad stromy, nad hory...

Mít křídla...

Závěrečná poznámka: 

Více foteček zde: https://www.rajce.idnes.cz/album/MP1x0maa4V2G58Ba
Rozšířené a hlavně nadšené povídání zde: https://www.dedenik.cz/2024/06/17/host-dedeniku-mamut-mit-kridla/
A takhle jsem si prozpěvovala snad ještě měsíc :)
https://www.youtube.com/watch?v=eO_ixy_QzDw

Obrázek uživatele Tajiš

Éro letí pro zmrzlinu

Fandom: 
Drabble: 

Říká se, že Američané jsou naivní a dětinští a mají hlavu v oblacích. Může to však být i kreativní hlava. Třeba v roce 1944 se vojákům vyslaným na pacifický ostrov Peleliu, kteří zůstali bez zásobování, tolik stýskalo po zmrzlině, že přešli k drastickým metodám. Pomocí několika leteckých inženýrů připojili pod špičky křídel letadel plechové nádrže od nábojů s kondenzovaným mlékem a ponořili do každé z nich míchací hřídel poháněný větrem pomocí vrtule. Pro dosažení potřebného chladu muselo letadlo vystoupat do výšky deseti kilometrů nad mořem. Každé takové letadlo mohlo vyrobit až sto porcí zmrzliny za den. Morálka se podstatně zlepšila.

Obrázek uživatele Tess

Za horizontem

Úvodní poznámka: 

Bez nároku na bodík.
Kluci z Ostrovů, na pokračování nebo na přeskáčku.

Drabble: 

Oheň dohořívá. Jsou trošku opilí; ne alkoholem, ten je těžký a neskladný a proč ho s sebou tahat, ale dobrodružstvím a svobodou.
Klesající mraky potkaly stoupající mlhu. Udělalo se lezavo. Zalezli do pokrývek. Ale spát se ještě nechtělo.
„Calume?“
„No?“
„Proč tak hrozně moc chceš do Parlamentu?“
„Přece proto, abych mohl udělat něco pořádnýho.“
Norman se zasmál.
„A já ti pořád povídám, že na to moc tlačíš. Jste moji kamarádi. Udělám z vás poradce a bude.“
„To zní dobře,“ povídá Malcolm zamyšleně, „ale co když se rozhádáme?“
„My? My se přece nikdy nerozhádáme. Jednou to spolu pěkně roztočíme.“
Naivní mládí.

Závěrečná poznámka: 

Nesnesitelná lehkost

Fandom: 
Drabble: 

Hledali všude.
Žádný kout pevniny nezůstal neprobádán. Elfské lesy, trpasličí hory, města lidí. Ptali se. Pátrali.
Bez úspěchu. Po Palú se slehla zem.
Byly to zvláštní časy. Naplněné tíží neúspěchu, strachem, bolestí ztráty. Nekonečnou samotou, kterou poprvé ani dračí společnost nedokázala zahnat. Beznadějí, která drtila kosti a poutala duši k zemi.
Jediné okamžiky lehkosti spočívaly na dračích křídlech. Vysoko v oblacích, obklopen studenou mlhou a nekonečným tichem, tam a právě jedině tam - dokázal Ederan nalézt vzácné okamžiky klidu.
Byly to pokaždé jenom okamžiky.
Končily ve chvíli, kdy bylo třeba vrátit se k pátrání. Zpátky se odevzdat do drtivé náruče ztráty.

Allie & Liam

Úvodní poznámka: 

Navazuje na předchozí části

Drabble: 

„Ahoj.”
„Ahoj.” Budeme chvíli předstírat, že tohle není nanejvýše trapný okamžik a možná to přežiju. I když co si to vlastně nalhávám, jestli jsem se doteď dostatečně neztrapnila, tak to ještě přijde. Jak může být fyzicky možné, aby někdo vypadal tak dobře?!

Napadlo mě, že na sebe možná zíráme už moc dlouho, a tak jsem mu nabídla ruku, abych mu pomohla vstát. Tu naštěstí přijal, jinak by to bylo dost možná ještě trapnější.
„Jak se jmenuješ?” Zdálo se mi to, nebo ho právě zajímá, jak se jmenuju?
„Jsem Allie.”
„Liam.” Uu, řekl mi své jméno, aniž bych se musela ptát!

Když oblaka pohltí minulost, přítomnost, i budoucnost

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Tentokrát jsem se rozhodla vkročit do světa fantasy a pokusit se nahlédnout do hlavy postavě, která měla v knize málo příležitostí projevit se a je tedy dost prostoru pro domýšlení si jejího prožívání v takové situaci.

Varování: 

Spoilery - situace vychází ze scény, která se odehrává v HG 2, je popsaná z pohledu jedné z vedlejších postav.

Drabble: 

Jakoby se jí do lýtek prokusovaly tisíce jehliček.
Ohlédla se přes rameno dívky, která nesla její chatrné tělo.
Mlha. Hustá mlha, která je pronásledovala. To kvůli ní teď Mags na kůži naskakovaly naleptané boláky.
Dlouho mě neunese.
Obě se teď chvěly. Svaly jim v důsledku účinků mlhy cukaly.
Brzy si uvědomila, že má mlha zpečetit právě její konec. Když se Katniss naposledy podlomila kolena a už se s tíhou starší splátkyně znovu nezvedla, Mags sama se vzepjala na rozechvělé nohy.
Nechá tady Finnicka. Její úloha byla ostatně vykonána, všemu ho naučila. Prokáže mu laskavost, když ho naposledy pohladí po tváři.

Obrázek uživatele Tlegy

Hvězdná noc

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Přímo navazuje na:
Jedeme stále dál

Drabble: 

Noc postoupila, vyšly hvězdy a ochladilo se.

Ohýnek tiše praskal, Marigold v povzdálí brnkal na svou loutnu.

„Víš, Geralte,“ promluvil najednou, „myslím si, že teď už nastane ten pravý čas. Čas kdy bude jen lépe. Čas kdy přestaneš mít své starosti, kdy práce pro tebe bude jednoduchá a dobře placená. O mě bude stále větší zájem a vydělám mraky peněz. Tady s Elzee se vše také v dobré obrátí a lidé nás budou mít rádi. Hlavně tedy tebe. Konečně jim dojde, co se v tobě ukrývá za poklad a náležitě tě ocení."

„Pojď spát, Marigolde, asi ti trochu namrzl mozek.“

Obrázek uživatele Hippopotamie

Zapeklitý problém apy Foibamóna

Úvodní poznámka: 

Aneb když je zapotřebí opravdu silného démona.

Drabble: 

Milostnou magii občas provozoval, ale ještě nikdy nebylo klientovi přes osmdesát a „obětí“ jeho vlastní žena. Tuto neustále rozhádanou dvojici navíc dobře znal. Rozpačitě se prohraboval receptáři.
„⳨ olej, svatý olej, který prýští zpoza trůnu Jaó Sabaótha; olej, kterým Eset pomazala Usirovy kosti! Slunce a měsíc tě volají! Přivedeš mi NN, aby moje láska byla v jejím srdci a její v mém, aio! Zapřísahám tebe, jehož hlava je v nebi, nohy v propasti, předek má tvář ovce, zadek hada, na němž visí nebe i veškerá temnota, abys sestoupil do podsvětí a vyvrátil z kořenů všechny ďáblovy záměry, které má s NN …“

Závěrečná poznámka: 

“protože já jsem ten, který volá, a ty jsi ten, který plní přání!“ (tak to pokračuje, ale už se mi to tam nevešlo).
Zkráceně dle PCM I 8 (P. Mich. Inv. 4932f), magického receptáře asi ze 6.-7. století.
Jedná se o velmi zajímavou magickou theologii a logiku, zaříkadlo je hodně staré a odkazuje na obnovu Usira Esetou. Invokovaná mocná bytost „co má hlavu v nebi a nohy v propasti/podsvětí“ také nejspíše pochází z egyptského pantheonu (není jednoznačně určitelná, někdy se tak nazývá bůh pomsty Petbe, jindy jiná bytost jménem Kók nebo démon Thaumatha, případně anděl/démon? zvaný Etiopan Aknatór). Tato bytost měla každopádně velkou ničící moc (nevešlo se mi to tam, ale v zaříkadle je vyjmenováno, co všechno dokáže zničit), zadavatel ji tedy posílá do podsvětí, aby tuto moc použil proti ďáblovi, který se nějakým způsobem snaží ovládnout ženu, kterou má rád a jejíž lásky chce dosáhnout - jedna z možností výkladu proto je, že by mohlo jít o zaříkadlo na smíření páru.

Obrázek uživatele Tess

Tohle taky neprojde

Varování: 

Schody.

Drabble: 

„Bradavice... maj... určitý... nevýhody,“ funí Gwen.
San lapá po dechu. Na další podestě to vzdává.
„Běžte... napřed,“ povídá, „já vás... nedoženu.“
Jo, věže jsou tu vysoký, ale co by člověk v rámci plnění povinností neudělal.
Astronomická věž se tyčí. Nevidíme nad čím, protože mrak pod námi, mrak nad námi...
„Mha za mnou, mha přede mnou,“ mumlá Gwen, kterou nahoru dopravila její čistá zaťatost. „Kde je?“
„Támhle!“
Z oblaku se vyloupne hypogryfí hlava, zbytek těla (a neschválený náklad) toliko tušený.
„Klofan se probral ze zákeřného kouzla...“ zadeklamuju.
Zuřivý skřek.
Zděšený výkřik maření jezdkyně.
„Sežer ji.“
Stalo se.
Drastické detaily ukrylo bílo.

Obrázek uživatele Amy

Génius pracuje, princátko trucuje

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Odlehčené drabble aneb bromance mezi Merlinem a Artušem.

Drabble: 

"Merline!"

Merlin si pobrukoval, zatímco připravoval v kotlíku léčivou směs. Ke stereotypnímu obrazu čaroděje už mu chyběl jen plnovous a špičatý klobouk.

"Merline!"

"Hmm?" zamručel nepřítomně.

"Už to bude?" brblal Artuš.

"Cože?"

Princ protočil oči v sloup. "Můžeš se konečně přestat snášet s hlavou v oblacích a dávat pozor?" Natáhl ruku a rozcuchal Merlinovi vlasy.

"Hej! Za co to bylo?"

"Zasloužil sis to. Vůbec mě neposloucháš. Mě! Budoucího krále Kamelotu..."

"Obřího náfuku..."

"Chrabrého rytíře..."

"Který potřebuje mastičku na naražený palec," Merlin vrazil ampulku Artušovi do ruky a sledoval, jak princ rudne studem.

Konečně mám poslední slovo! Zastříhal Merlin vítězoslavně ušima.

Obrázek uživatele netopýr budečský

Milujeme mraky!

Drabble: 

Když jsem ještě lítal, míval jsme hlavu v oblacích a vítr v křídlech. Teď už mám akorát tak hlavu dole a zadek v oblacích. *) Pokud tedy nekonám potřebu, necvičím jógu nebo nerodím.
To druhé dělám jen v sebeobraně a to třetí mi doufám nikdy nehrozí.
Oblaka my rádi. Oproti rozšířené představe neradí lítáme za úplňku, protože pak na nás predátoři dobře vidí. Ideální je taková tma, že i sovy potřebují čelovky.
Ovšem takové oblačno za úplňku! Zahalí náš polštář temných mraků a Měsíc se může jít klouzat.
Zato my! Máme nefér výhodu. Jen se kořisti nesmíme prozradit příliš hlasitou echolokací.

Závěrečná poznámka: 

*) Děkuji, Tess.

Netopýr rezavý zvládne vyprodukovat ultrazvuk o 150 dB. Kdokoli dobře slyší v ultrazvuku, patrně o nich ví na kilometry daleko.

Obrázek uživatele Anemonis

Je to rebel!

Úvodní poznámka: 

6. díl ze série Marek Kerblík na výměnném pobytu v Bradavicích
<<< 1. díl | < 5. díl

Drabble: 

Fred a George Weasleyovi odchytili Marka po hodině formulí. Společně zapadli do kamrlíku na košťata.
„Pánové, copak se děje?“
„To bysme se rádi zeptali my tebe,“ řekl Fred. „Týká se to Filche. Viděli jsme ho pádit po chodbě. Pronásledovala ho malá bouřka.“
„Ale zato pěkně divoká,“ dodal George. „Kroupy, blesky… Nemáš v tom náhodou prsty?“
„Ten Jožin z bažin si to zasloužil…“
„Máme s ním bohaté zkušenosti,“ přikývl Fred. „A ty máš nápady. Chtěl by ses k nám přidat?“
„Proč ne? Mimochodem, chci si koupit ty vaše Patentované kouzelné vzdušné zámky. Proč by měl mít hlavu v oblacích jen Filch?“

Závěrečná poznámka: 

Marek, i když je na výměnném pobytu teprve krátce, už měl s Filchem pár nepříjemností. Když však viděl, jak školník sekýroval malé prvňáky, počkal na příhodný okamžik a vzal spravedlnost do svých rukou.

Komentář Nemocnice svatého Munga: V případě, že se kouzlo nevymkne kontrole, nejsou blesky z takovéhle minibouřky zdraví ohrožující, ač jsou velmi nepříjemné.

Obrázek uživatele neviathiel

Porada

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Alhsis se nachází blízko hranic separatistického prostoru, uprostřed jednání o připojení k Republice a s Obchodní federací za humny. Ideální místo na výlet.
Do takovéhle situace se posílají rytíři Jedi, ne senátoři. Natož jejich rodinní příslušníci.
Erma vždy vyhlížela křehce. Bílé vlasy ale měla zapletené do důmyslných vln, které připomínaly oblaka na Naboo a nijak nezakrývaly její tvář. Sebevědomý tah.
„Jaká je momentální situace?“
„Král Alhsis se potýká s povstáním a požádal senát o mediaci. Háček je v tom, že jsem jediná osoba, na které se všechny strany shodly.“
„Znáš důvod?“
„Ano. Krále Alhsis znám deset let. Máme... mnoho společného.“

Závěrečná poznámka: 

Jsem vážně zvědavá, jestli už to někdo uhodl :-) Ne že bych vysázela moc nápověd :-D

Pár vysvětlivek: V dnešní době seriál zestárl dost zvláštně, ale - republika je Galaktická republika, kde je Padmé senátorkou za svou rodnou planetu. Separatisti jsou přesně to, co si myslíte. Obchodní federace je klišoidní pochybná korporace, kterou za humny mít nechcete.

Obrázek uživatele Aileeah

S hlavou v oblacích

Drabble: 

Archanděl Azirafal si nešťastně přeměřil nekonečný bílý stůl, který se prohýbal pod stohy složek čekajícími na vyřízení. Všude jen samé papíry na papírech, žádné kakao, dortík ani sušenka. Žádná podřadná hmota.
Žádné barvy. Žádné teplo.
Kam až oko dohlédlo, všude jen sterilní bílá. Prázdno. Chlad.
A co hůř- žádné zajímavé konverzace. Žádný smích. Žádné propašované víno a pohihňávání nad krakení bujabézou.
Žádné laskavé zlaté oči a hladivý hlas. Žádné laskavé… cokoliv.
Hluboce si povzdechnul a prudce otřel protivně pálící oči.
Jsem v nebi, sakra! V samotném nebi! Mám hlavu doslova v oblacích!
Tak proč…
Proč je to takové strašné peklo?

Obrázek uživatele Keneu

Úzce zacílený hladomor

Úvodní poznámka: 

Letos jsme se v dramaťáku pustili do řeckých mýtů...

Drabble: 

Z mraků obepínajících vrcholek All-Impu se vynořila hlava a shlížela na svět.
„Perzefónko,“ zakvílela po chvíli, „kde seš?“
Člověčenstvo nic zlého netuše kolotalo a ševelilo dál, ale po Persefóně se slehla zem.
„Říkám ti, že je s Hádem,“ ozval se zpoza oblačnosti Héřin hlas. „Dneska v podsvětí hraje Bestia bez Dia, to si nemůžou nechat ujít.“
„Jestli bude s Hádem, všichni pojdou hladem,“ zašeptala Démétér pro sebe. A pro nějaké ty nadpřirozené síly, protože za okamžik zahřmělo.
„Ženský zatracený, která z vás zlikvidovala všechnu ambrózii a nektar?“
Ono postačí nechat o hladu toho největšího požitkáře. Do večera je Perzefónka doma.

Obrázek uživatele strigga

Dolů a zas nahoru

Úvodní poznámka: 

Tak snad tentokrát něco srozumitelnějšího, s jasným tématem a tak. :D

Drabble: 

Před nějakými těmi šesti tisíci lety Crowley doslova chodil s hlavou v oblacích, než se jednoho... dne? Jak se tomu říká, když je to před začátkem času? Jedné nevýslovné entity snesl, vlastními slovy, vycházkovým tempem dolů.* Od té doby stál nohama pevně na zemi. Mnohdy i pod ní. Každopádně si dával zatraceně dobrý pozor, aby se nahoru už nikdy ani nepodíval. Prohlédl Nebe, ještě než zmodralo, ale stejně... stejně, kdykoli se nějakým nedopatřením podíval Azirafalovi do očí, měl pocit, jako by se mu hlava sama od sebe vznesla zase nad mraky.
Nejhorší na tom bylo, že měl ten pocit rád.

Závěrečná poznámka: 

* Což nebyla tak úplně pravda. Ve skutečnosti ten pád docela bolel. Moře síry a tak. Nehledě na tu zimu, která přišla potom. Crowley zcela vážně podezíral Boha, že učinil hada studenokrevným živočichem jenom kvůli němu.

Obrázek uživatele zvmLune

Skončím, kde sa vidím?

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Sen
Predchádzajúce: tretí https://sosaci.net/node/62205

Drabble: 

Kľačí v lavici. Ruky jemne zovreté ako k modlitbe. Odetá v niečom, čo pripomína nočnú košeľu. Rozpustené vlasy jej stekajú cez plecia ku kolenám, ku ktorým upiera zrak.
Cíti na sebe všetky pohľady:
Pohŕdajú ňou.
Obviňujú ju.
Súdia ju.
Preklínajú.
Netuší, čo spáchala. Naozaj niekedy stačí žiť iba svoj život?!
Zo všetkých strán počuje:
"Modli sa!"
"Pros o odpustenie!"
Ortieľ znie: "Zajtra."
Zostáva kľačať, kým ľudia odchádzajú. Pohľady ostávajú. Tie, čo sa vtisli nikdy neodídu.
Pomodlí sa Otčenáš. Jediná modlitba, ktorú pozná i spamäti.

Slučka jej už zdobí krk. Pozdvihne oči k oblohe. V oblakoch vidí svoju tvár.
Usmieva sa.

Závěrečná poznámka: 

Nasledujúce:

Obrázek uživatele Saphira

Explorer

Úvodní poznámka: 

Trochu se vracíme v čase, ale spíš než pokračování teď stejně doplňuji střípky do fikčního světa.

Drabble: 

Lockwell měl sto chutí zabořit hlavu do dlaní.
„Jaké máme možnosti?“
Čas poskytnutý Andrageny se chýlil a oni neměli žádný plán na záchranu. Žádný funkční plán.
„Co kdyby… co kdybychom vyslali průzkumníka, aby našel planetu v jiném kvadrantu?“ navrhl asistent.
„Jakože bychom evakuovali celou Zemi? Vraťte se na zem a vymyslete něco normálního, co nezahrnuje stěhování národů,“ vyštěkl Lockwell.
Mladík se zastyděl. Možná se opravdu nechal unést fantazií.
„Jaký je stav naší flotily?“ zeptal se.
„Našeho čeho?“ zvedl obočí Lockwell. „Máte na mysli tu jednu předpotopní průzkumnickou loď? Ne, budeme muset zvolit poslední možnost. Toho vašeho průzkumníka pošleme na sever.“

Stránky

-A A +A