Netuším co to je (originální)

Obrázek uživatele Pikola

MODROOČKA, zápisky z deníku

Obrázek: 
Úvodní poznámka: 

Při čtení knih se mi líbí, když mě písmenka poskládaná do slov a vět vtáhnou do děje. Když na mě dýchají pocity postav. Některé knihy mi dokáží vykouzlit vykouzlit úsměv. Každý den v životě však nebývá jen plný sluníčka. Deník Modroočky vypráví příběh mého dospívání. Ne všechny zápisky jsou krásné. Můj život není jednoduchý. Možná za to mohou mé psychické problémy. Nejprve to začalo hlasy. Pak se přidaly i další problémy. Nakonec to skončilo hraniční poruchou osobnosti.
Pokud Vás můj příběh zajímá a máte odvahu přečíst si můj deník, čeká na vás třicet pět příběhů. Každý je na sto slov.

Varování: 

Některé zápisky z deníku obsahují popis tvrdého zacházení a jednání hlavní postavy. Čtení může být pro někoho příliš těžké. Obsah je znepokojující. Může vyvolávat nepříjemné pocity a flashbacky. Pokud začnete vnímat, že se vám tyto věci dějí, přestaňte číst. K textu se můžete postupně vrátit, nebo ho nemusíte číst vůbec. Buďte k sobě laskaví a respektujte své síly a hranice a to, co můžete a co už není únosné.
Přesto vše si myslím, že není zbytečné o této problematice psát, protože se tak můžeme naučit předcházet dalším případům, chápat oběti a pokusit se pochopit zdánlivě nepochopitelné. Mlčení tabu ničemu nepomůže.

Drabble: 

Příběh Modroočky je skutečný. Co se jí stalo je hrozné. Bohužel to je ale zcela běžné. Něco podobného zažila každá čtvrtá žena. Ano, čtete správně. Dopady jsou na celý život.
Prevence je jediná možnost. V pěti letech na prevenci ale může být pozdě. Přesto se jedná o téma, o kterém se nikdy nemluví. Pro mnohé tabu.
Pro někoho není dvacet pět procent dostatečně velké riziko. Ostatní prosím, zjistěte si něco o prevenci a o tom, jak dítě chránit. Mluvte vhodně se svými dětmi dřív, než bude pozdě.
Pokud jste obětí, zkuste vyhledat pomoc. I v padesáti to má cenu řešit.

Obrázek uživatele Pikola

Poslední zápisky

Úvodní poznámka: 

Říká se, že jedno mávnutí motýlích křídel v Brazílii může zapříčinit tornádo v Texasu. Jedno mávnutí motýlích křídel spustí posloupnost událostí, na kterou se nabalují další a další. Účinky se násobí jako síla na páce. Problém roste jako sněhová koule.

Podobně jako malý kamínek může spustit lavinu, kterou není v lidských silách zastavit, může i jediný chybný krok způsobit naprostou katastrofu. Někdy ani nevíme co je tím malým kamínkem. Jindy to víme až moc dobře. Jedna malá změna může mít nedozírné následky.

Ale funguje to i obráceně. Někdy stačí opravdu jen jedno mávnutí motýlími křídly a přijde zázrak. Stačí chtít.

Z deníku modroočky
30. 4 . 2023

Navazuje na Pohoda

Drabble: 

Můj deník začal u táboráku. Když zhasnul poslední plamínek skončily prázdniny. Začal nový školní rok. Ohýnek ukončil jednu etapu mého života. S nostalgií na ní ráda vzpomínám. Konce bývají nostalgické. Každý konec však přináší také nový začátek. Nikdy by mě nenapadlo, co mi život přinese. Jak bude bouřlivý. Dnes mě čeká nový konec a začátek. Některé věci je lepší uzavřít a už na ně nevzpomínat. Ta chvíle přišla právě dnes večer. Venku září spousta ohníčků. Do toho svého vhazuji svůj deník a všechny ty zlé vzpomínky nechávám uzavřené shořet. Poslední plamínek zhasíná.

Miluji tě.
Omlouvám se.
Prosím odpusť.
Odpouštím.
Děkuji.

Závěrečná poznámka: 

Možná vás zajímá, jak to všechno dopadlo. Rozhodně nejsem člověk, z kterého by si ostatní měli brát příklad. Na léčbu jsem už nenastoupila. Stále se závislostí bojuji. Zdá se, že zatím úspěšně. Drogy neberu od osmnácti, alkohol od těhotenství v devatenácti. Kávu piji umírněně. Ale vím, že nemám vyhráno. Je to boj na celý život.
S psychikou to je horší. Nemám čas se sebou něco dělat. Léky by mě utlumily natolik, že bych nemohla být dobrá máma. Někdy je to lepší, někdy horší. Někdy je to opravdu těžké.
Nejdůležitější ale je, že jsem zjistila, že život může být taky krásný.

Obrázek uživatele Pikola

Pohoda

Úvodní poznámka: 

Z deníku Modroočky
18 let

Navazuje na Karanténa
Následuje: Poslední zápisky

Drabble: 

Zařekla jsem se, že už nikdy nebudu brát drogy. Nikdy! Zato ujíždím na kávě. Denně jich dám tak deset, někdy i víc. S Martinem plánujem svatbu. Bydlíme v bytě u jeho mamky, spolu s jeho bráchou, nevlastním tátou, babičkou, dvěma psi, třemi kočkami a morčaty. Je to celkem pohoda. Jenom babi občas pronese: „Držte mě!“ Vstáváme většinou až odpoledne. Dáme si jídlo, co uvaří bavička. Večer jdeme ke stánku. Tam si dáme cígo a páv piv. Pokecáme s kámošema a k ránu se vracíme domů. Tak to jde den za dnem. Jenom ten alkohol si nerozumí s práškama, od psychiatra.

Obrázek uživatele Pikola

Karanténa

Úvodní poznámka: 

Z deníku Modroočky
18 let a 5 měsíců

Navazuje na Překvapení
Následuje: Pohoda

Drabble: 

Poslední měsíc rychle utekl. Adaptační fázi jsem zvládla docela dobře. V úterý jsem zaspala, a proto jsem dostala trestnou čárku. Nakonec to ale nebylo tak hrozný. Hned o víkendu jsem ale onemocněla a musela do karantény. Tam jsem poslouchala jen hluk ticha. Celé tři týdny. Uvědomila jsem si, jak mi Martin hrozně chybí. Po návratu na oddělení jsem s ním začala chodit. To se ale nelíbí doktorovi ani psycholožce. I na čtvrteční komunitě všichni hlasovali proti nám. Vztahy tu jsou prý zakázaný.
Marin stejně za týden půjde domu. Uvažuji o tom, že potom podepíšu reverz a půjdu bydlet k němu.

Obrázek uživatele Pikola

MODROOČKA

Obrázek: 
Úvodní poznámka: 

Náhrada za púvodní plakát

Drabble: 

Při čtení knih se mi líbí, když mě písmenka poskládaná do slov a vět vtáhnou do děje. Když na mě dýchají pocity postav. Některé knihy mi dokáží vykouzlit vykouzlit úsměv. Každý den v životě však nebývá jen plný sluníčka. Deník Modroočky vypráví příběh mého dospívání. Ne všechny zápisky jsou krásné. Můj život není jednoduchý. Možná za to mohou mé psychické problémy. Nejprve to začalo hlasy. Pak se přidaly i další problémy. Nakonec to skončilo hraniční poruchou osobnosti.
Pokud Vás můj příběh zajímá a máte odvahu přečíst si můj deník, čeká na vás třicet pět příběhů. Každý je na sto slov.

Závěrečná poznámka: 

Příběh Modroočky je skutečný. Co se jí stalo je hrozné. Bohužel to je ale zcela běžné. Něco podobného zažila každá čtvrtá žena. Ano, čtete správně. A dopady jsou na celý život.
Prevence je jediná možnost. V pěti letech na prevenci ale může být pozdě. Přesto se jedná o téma, o kterém se nikdy nemluví. Pro mnohé tabu.
Pro někoho není 25 % dostatečně velké riziko. Ostatní prosím, zjistěte si něco o prevenci, a o tom jak dítě chránit. Mluvte vhodně se svými dětmi dřív, než bude pozdě.
Pokud jste obětí, zkuste vyhledat pomoc. I v padesáti to má cenu řešit.

Obrázek uživatele Pikola

Omyl

Úvodní poznámka: 

Z deníku Modroočky
21 let

Navazuje na In the Ghetto
Následuje: Karanténa

Drabble: 

Snaha šokovat
Tetování
Hodně tetování
Tetování i v obličeji
Hodně tetování na obličeji
Piercing
Hodně piercingů
Výrazné líčení
Kapuce
Černý nebo pestrobarevný účes
Obojek
Roztrhané kalhoty
Špendlíky
Síťované punčošky
Těžké boty nebo Conversky
Odpor vůči předsudkům autoritám konvencím
Drogy
Hodně drog
Znechucení ze všeho
Znechucení ze života
Ne, to není známka punku. To jsem byla já. Byla to jen iluze. Obrovský omyl, který trvá hodně dlouho. Jen těžko to lze vzít zpátky. Stejně jako to tetování. Jeho rychlé a bezbolestné odstraněné totiž není vůbec levné. A dokonce ani rychlé. A bezbolestné už vůbe ne. Lživá propaganda.
Horší bolest jsem nezažila.

Obrázek uživatele Pikola

In the Ghetto

Úvodní poznámka: 

People, don't you understand
the child needs a helping hand
or he'll grow to be an angry young man some day
Take a look at you and me,
are we too blind to see,
do we simply turn our heads
and look the other way

Mac Davis

Navazuje na Překvapení
Následuje: Omyl

Varování: 

Týrání zvířat,
nechutné

Drabble: 

V mém deníku toho je ještě mnoho. Mnoho zážitků, na které bych raději zapomněla. O ztracených slepicích, o kterých si všichni mysleli, že to byla kuna. O čerstvě nařezaných kočičkách, o kterých si už všichni nemysleli, že to byla kuna. O smutných očích králíků a mnoho dalších příběhů plných bolesti a utrpení. Psát o nich nemá cenu. Stejně by nikdo nepochopil. Lidé by mě akorát odsoudili. Řekli by, že ta holka je naprosto zvrácená. Nebo by jen otočili hlavou, dívali se na opačnou stranu a stejně by si mysleli své.
Ani já to nechápu. Zdravý člověk by to nikdy neudělal.

Obrázek uživatele Pikola

Překvapení

Úvodní poznámka: 

Z deníku Modroočky
18 let a 4 měsíce

Navazuje na Vetřelec
Následuje: In the Ghetto

Drabble: 

Z neklidu už mě konečně propustili. Také mi zrušili ochrannou léčbu. Dostala jsem se na oddělení pro pacienty, kteří se léčí se závislostí a současně s psychickou nemocí.

Je to tu teda dost náročné. Budíček je už v sedm. A večerka už v deset. První týden je adaptační fáze. Předseda komunity mi přidělil patrona. Naštěstí to je Martin, kterého znám už tři roky. To ale nevědí. Po večeři můžu zavolat mamce. Ptám se jí, jestli jsem nebezpečná. Její odpověď mě zdrtí.

Musím nasadit všechny páky, abych to tu zvládla.

Po večeři mě ještě čeká mytí nádobí. V osm vyčerpaná usínám.

Obrázek uživatele Pikola

Vetřelec

Úvodní poznámka: 

Z deníku Modroočky
18 let a 4 měsíce

Navazuje na Mafie v bílých pláštích
Následuje: Překvapení

Drabble: 

Myslí si, že všechno musí dovést k dokonalosti. Je to omyl moderní drezury. Jsou to šílenci. Zavřeli mě na neklid. Jsou tu samí blázni. Největší blázen je ta bába na mém pokoji. Pořád řve. Pořád dokola. Nedá se to vydržet. Navíc jí z břicha vylézá vetřelec. Brrr! Jdu říct sestře, že chci dát na jiný pokoj. Tohle se nadá vydržet. Budu jí muset umlčet polštářem. Být tady ještě chvíli, tak se z toho vážně zblázním.

Opravdu mě dali na jiný pokoj. Ale takhle jsem si to nepředstavovala. Přikurtovali mě k posteli.

Jsem opravdu tak nebezpečná? Budu se muset zeptat mamky.

Obrázek uživatele Pikola

Mafie v bílých pláštích

Úvodní poznámka: 

Z deníku Modroočky
18 let a 4 měsíce

Navazuje na Dilema
Následuje: Vetřelec

Drabble: 

Přemýšlím jak se rozhodnout. Žádná možnost se mi nezdá. Na žádné uzavřené oddělení nechci. Za takových podmínek se léčit nebudu. Někde si najdu bydlení. Zkusím nějakou kamarádku. Odpověď doktorky mě ale naprosto šokovala.

Modroočko, říkám to nerada. Po tom, co jste mi řekla, vás ale opravdu nemohu pustit domu. Jste nemocná. Potřebujete se léčit. Jste nebezpečná nejen sobě, ale i svému okolí. Navíc máte dost nepříjemný dojezd, který vše ještě zhoršuje. Vím, že nedobrovolná léčba nemívá valné výsledky, ale v tomto případě nemohu jinak. Musím požádat soud, aby vám nařídil léčbu.

Doktoři… Vidí narkomany a hned křičí hrrr na ně.

Obrázek uživatele Pikola

Dilema

Úvodní poznámka: 

Z deníku Modroočky
18 let a 4 měsíce

Navazuje na Poslední kapka
Následuje: Mafie v bílých pláštích

Drabble: 

Jedu do nemocnice. S tím, co jim řeknu, mě určitě vezmou. Navíc bych se už chtěla léčit.
Na příjmu mi však říkají, že nejdřív musím alespoň týden na uzavřené odděleni. Na výběr je detox pro dospělé, nebo neklid.
Na detox v žádném případě nechci. A na neklid také ne.
„Kam tedy půjdete?“ ptá se doktorka. „To chcete zpátky k Mikimu?“
K Mikimu také ne. Do té žumpy už nikdy nechci. Bylo by to zas všechno znovu.
Že bych šla k mamce? To bych se ale musela nejdřív léčit.
Na výběr mám ze tří možností. Všechny jsou špatné. Jsem naprosto paralyzovaná.

Obrázek uživatele Pikola

Poslední kapka

Úvodní poznámka: 

Z deníku Modroočky
18 let a 4 měsíce

Navazuje na Cena svobody
Následuje: Dilema

Varování: 

Abúzus a doprovodné jevy.

Drabble: 

Bydlíme s Ludem a jeho holkou. Ludo vaří, ale peněz má málo. Odnese to většinou ta holka. Často přes zeď slyším jeho vztek a její úpění.

Hořko těžce sháním peníze na nájem. Sebevědomí mám zašlapané hluboko pod zem. Zbývají dva dny. Ještě dva tisíce. Vůbec to nejde. Po návratu zjišťuji, že profetovali všechny mé peníze na nájem. A na mě nic nezbylo. Nenechal mi ani jednu dávku.

To byl můj výlet do prázdna. Žádný cíl, žádný plán, jen touha po volnosti.

Takhle žít už nebudu.

Chci se léčit.

Konečně to myslím vážně.

Přespávám u mamky. Druhý den nastupuji do nemocnice.

Obrázek uživatele Pikola

Cena svobody

Úvodní poznámka: 

Z deníku Modroočky
17 - 18 let.

Navazuje na Debakl
Následuje: Poslední kapka

Drabble: 

Další rok o ničem. Ráno vstát a jít do školy. Ale většinou to nedám. Odpoledne udělat peníze, večer si dát s kámošema do nosu. V noci hádka s mámou, proč jdu pozdě.

Občas jsem zašla do klubu. To pak byla dlouhá jízda, která vždy skončila naprostým vyčerpáním a několikaměsíční hospitalizací. Tohle pořád dokola.

Skončila jsem školu. Mámě došla trpělivost, tak jsem šla k Mikimu. Sehnat peníze je čím dál těžší. Nemám ani na blbej hajzlpapír.

Teď tu stojím s čínskou polévkou. Mé poslední jídlo. Mám ji hodit do hrnce? Váhám.

„Hoď ho tam, mám hlad,“ přikazuje Miki.

Co bude dál?

Obrázek uživatele Pikola

Debakl

Úvodní poznámka: 

Z deníku Modroočky
17 let a 3 měsíce.

Po 10 týdnech čekání na terapeutickou komunitu.

Bez kontextu nedává vůbec žádný smysl.

Navazuje na Čas nejde vzít zpátky
Následuje Cena svobody

Drabble: 

Přede mnou je zatím ještě nezapočatá partie. Cíle: 3K. Káčko, Komunita Karlov.
Chystám se na první tah.
Připravuji se. Přemýšlím, co vše budu potřebovat. Moc toho není.
Zvažuji strategii.
Protože jdu téměř z nemocnice, nemusím na detox. Tam bych nešla.
Odvážně vyjíždím piónem.
Vydávám se na metro. V Káčku už na mě čeká mamka.
Pěšce střídá jezdec.
Nasedám na metro. Přesedám na tramvaj.
Střelcem mířím na K.
Káčko už je na dohled. Loučím se s Mikim. Karolos zuří.
Dáma bere piko
Tohle nedám. Překračuji Rubikon. To bude jízda.
Věž komunity zavírá svou bránu.
Šach mat na jeden tah.
K padá.

Obrázek uživatele Pikola

Jsem to já?

Úvodní poznámka: 

Z deníku Modroočky
17 let a 1 měsíc.

Navazuje na Poprvé
Následuje: Čas nejde vzít zpátky

Varování: 

Všechna

Drabble: 

Strach před kterým se nedá utéct
Útěk před vším hlavně před sebou
Neustálá samota
Neustálá prázdnota
Kdo já vlastně jsem
Neúcta k sobě neúcta ke svému tělu
Neúcta k životu, neúcta ke všemu
Touha ničit a zabíjet vše živé
Emoce jak na horské dráze
Chvíli nahoře v momentu zas střemhlav dolů
Zase samá prázdnota
Plná města prázdných lidí
Hlasy které na mě pořád křičí
Mentální anorexie
Obsese a deprese
Závislosti všeho druhu
Sebepoškozování
Pokusy o sebevraždu
Nenávidím nebo miluju

Je to špatně, že se nechci cítit špatně
Jsem to já Nebo moje nemoc
Nebo její poznávací znamení
Opravdu potřebuji léčbu

Obrázek uživatele Pikola

Poprvé

Úvodní poznámka: 

Z deníku Modroočky
17 let a 1 měsíc.
Navazuje na Dobble
Následuje Jsem to já?

Drabble: 

Co se dříve jevilo jako příjemné, slévá se opět v pouhou rutinu. Plížím se mezi dny a sotva rozeznávám jejich obrysy. Tápu pořád dokola. Pořád ta samá šeď. Pořád nuda. Neochotně si přiznávám: nezbývá než zkusit změnu.
Nakonec mě mamka přesvědčila. Jdeme do K-centra. Vyplňuji formuláře a životopis. Zkušenosti mám bohaté, o to nejde. Co mě však naprosto vykolejí je poslední otázka: Kde se vidíte za pět let?
Takhle bloudit už dlouho nevydržím. Za pět let? To vidím černě.
„Dobře, dostavte se pozítří ve dvě,“ sděluje mi muž po dočtení mého životopisu.
Slovo komunita mě děsí stejně jako mé hlasy.

Obrázek uživatele Pikola

Návrat

Úvodní poznámka: 

Nahrazuje Bujaré strkanice

Z deníku Modroočky

17 let.

Navazuje na Terapie
Následuje: Dobble

Drabble: 

Konečně mě pustily z nemocnice. První den ve škole mě ubíjí. Je to snad ještě větší nuda, než v nemocnici. Odpoledne mi volá Terka, jestli někam nezajdeme. Nakonec jsme šli můj návrat oslavit do Crossu. Terka mi prozrazuje, že dneska tu je i Miki. Přes bujaré tlačenice tančících se snažím dostat k Mikimu. Konečně jsem ho našla. Miki se na mě usměje a vítá mě zpátky. Má pro mě dárek. Do nastavené ruky mi dává pytlíček a v něm pilulku s logem Mitsubishi. Vím, že bych neměla. Odolávám pokušení. Ale asi jen půl minuty. Vše se vrací do původních kolejí.

Obrázek uživatele Pikola

Dobble

Úvodní poznámka: 

Z deníku Modroočky

17 let.

Navazuje na Návrat
Následuje: Poprvé

Drabble: 

Už se cítím mnohem lépe. V nemocnici je ale nuda. Když máme volno nejraději si z bavlnek pletu náramky, nebo hraju Dobble. Je to skvělá hra pro víc lidí. Z balíčku se dá na stůl jedna kartička. Každý si pak vezme také jednu, která slouží jako generátor náhodných slov. Nebo spíš obrázků. Časem jsem zjistila, že nejsou úplně náhodné. Každá kartička má totiž s každou jinou společný vždy jeden obrázek. Úkolem je najít na své kartičce stejný obrázek, jako má kartička na stole. Nejrychlejší vyhrává. Je to taková oblíbená nemocniční hra. Jsem v ní nejlepší.

Brzy mě snad pustí domů.

Závěrečná poznámka: 

Psáno na konci deváté hospitalizace.

Obrázek uživatele Pikola

Terapie

Úvodní poznámka: 

Z deníku Modroočky

17 let.

Navazuje na Pohádka
Následuje: Návrat

Varování: 

Abúzus

Drabble: 

Nechci se svlékat ze své kůže. Asi taky jak?
Já za to přeci nemohu, jak bych s tím mohla něco dělat.
Tak mi teda pomozte, když víte jak! No vidíte, sama nevíte co! Nic jiného mi nepomáhá.
Není na tom nic špatného, nedělám to pro zábavu. Pro mě je to jenom lék. Necítím pak bolest. Postaví mě na nohy, cítím se znovu jak na ramenou obrů.
Je to jen pro léčebné účely. Co mám asi dělat, když mi to žádný doktor nechce předepsat. Že nemá registraci? Ale měl by mít! Jen na lékařský předpis.

O tom, jak mě ničí, mlčím.

Obrázek uživatele Pikola

Pohádka

Obrázek: 
Úvodní poznámka: 

Z deníku Modroočky

17 let.

Psycholožka mě požádala, abych si přečetla pohádku o a převyprávěla jí do deníku.

Navazuje na Neklidná doba
Následuje: Terapie

Drabble: 

Bohatému sedlákovi se posmívali, že nemá syna. Jednoho dne řekl: „Chci syna, i kdyby to měl být ježek." Manželce se pak narodilo dítě – napůl ježek, napůl člověk. Protože měl bodliny, spal osm let na zemi za pecí. Otec si přál, aby zemřel. Nikdo ho nechtěl. Tak jako mě.

Janježek tedy odcestoval. Časem zachránil krále. Za odměnu dostal jeho dceru.

Když šel Janježek spát, vstoupil do komnaty a u dveří nechal svou ježčí kůži. V tom přiběhli stráže a hodili kůži do pece, kde shořela. Z Janježka byl zase člověk. A jestli neumřeli, žijí dodnes.

Jenže já svou kůži svlékat nechci.

Závěrečná poznámka: 

Heinz-Peter Röhr ve své knize Hraniční porucha osobnosti na pohádce bratří Grimmů Janježek (Honza Ježek, či Janek Ježek) ukazuje podobnost pohádky s příběhy lidí trpících hraniční poruchou osobnosti.
Zápisek do deníku vznikl na základě výzvy psycholožky k přečtení této knihy.

Obrázek uživatele Pikola

Neklidná doba

Úvodní poznámka: 

Z deníku Modroočky

16 let a 11 měsíců.

Navazuje na Černobílé vzpomínky
Následuje: Pohádka

Drabble: 

Jako klidná říčka pokojně můj život plynul Každý problém či nepokoj mě vždy ladně minul Malé vlnky mi povrch vody něžně čeřily Též žádné vrásky na mém čele vůbec nebyly

Život klidný jako tichá voda bych si přála Místo toho peřeje a vodopád mi dává Jako ve vodním víru kolem se pořád točím Kamsi do hlubin v něm stále klesám nevím za čím

S ohlušujícím rachotem mě touží zastrašit Mezi kameny v kalné vodě mě chce umlátit Balvany a těžké překážky přede mě sází Ve zpěněné vodě se mnou stále pořád hází

Kde najdu klid Já se nechci ještě utopit

Závěrečná poznámka: 

Po propuštění z Neklidu

Obrázek uživatele Pikola

Černobílé vzpomínky

Úvodní poznámka: 

Z deníku Modroočky

16 let a 10 měsíců.

Volně navazuje na Cross
Následuje: Zas a znova

Drabble: 

Byly jsme dvě. Já a moje sestra.
Jedna byla rychlá a druhá spíš pomalá.
Jedna byla bystrá a druhá spíš nechápavá.
Jedna byla štíhlá a druhá trošku při těle.
Jedna byla zodpovědná a druhá poněkud lehkovážná.
Jedna byla příkladem a druhá varováním.
Jedna všechny milovala, druhá se spíš stranila.

Stále jsme dvě. Moje sestra a já.
Jedna je rychlá a druhá spíš pomalá.
Jedna je bystrá a druhá spíš nechápavá.
Jedna je štíhlá a druhá trošku při těle.
Jedna je zodpovědná a druhá poněkud lehkovážná.
Jedna je příkladem a druhá varováním.
Jedna všechny miluje, druhá se spíš straní.

Jak relativní.

Obrázek uživatele Pikola

Cross

Úvodní poznámka: 

Z deníku Modroočky

16 let a 6 měsíců.

Navazuje na Arteterapie
Následuje: Černobílé vzpomínky

Na toto téma je v deníku mnoho velmi smutných zápisků. Ač se to možná nebude zdát, tento je asi ten nejméně tragický.

Varování: 

Opravdu hrozné.

Abúsus, smrt nenarozeného dítěte - možná i ukončení života, náznaky dětské prositiuce.


Tohle raději nečtěte.

Drabble: 

Už jsem to zase udělala. Nechala jsem se zavřít.
Naštěstí jsem s Michalem utekla.

Je skvělý! Teda jen první den. Pak zjišťuju, ze je úplný debil.
Stejně nás našla policie a odvezla zpět do nemocnice.
Po devíti týdnech mě pouštějí. Zjišťuji že jsem těhotná.
Na potrat bych nikdy nešla.
Večer si udělám peníze a jdu do Crossu. Nakoupím a z bílých krystalků míchám vražedný koktejl. Protančím celou noc a další a další. Čtvrtou noc mamce volá policie, že mé našli vyčerpanou - odvezli mě pod Petřín.
Doktor říká, že pro můj plod to bylo neslučitelné s životem. Stydím se za sebe.

Obrázek uživatele Pikola

Po prozření

Úvodní poznámka: 

Opět obrátiv se, i viděl jsem všeliká ssoužení, kteráž se dějí pod sluncem, a aj, slzy křivdu trpících, ješto nemají potěšitele, ani moci k vyjití z ruky těch, kteříž je ssužují, a nemají potěšitele.
Ecclesiastes, BK, 1613

Z deníku Modroočky

19 let a 4 měsíce.

Navazuje na
Variace na renezanční téma II

Následuje: Cross

Nesoutěžní

Drabble: 

Sedím ve Františkánské zahradě, oáze ticha uprostřed hlučného města.
Okolo prochází zanedbaný muž.
Sedá si k rozladěnému pianu, začíná hrát.
Tóny piana prorážejí ticho.
Tu písničku nemám ráda.
Slova se mi zarážejí do těla jako obrovské hřeby.

Jsem to já, kdo vždycky hledá chyby jenom v druhejch?

Ano.

Ublížila jsem mnoha klukům. Snad mají někoho lepšího.
Mrzí mě, že jsem ublížila Martinovi. Měl mě rád a já jeho taky. Jen jsem si toho nevážila.

Nejvíc mě ale mrzí, že jsem strašně moc ublížila mamce.
Že jsem jí způsobila vrásky.
Že její slzy zbytečně stékaly na polštář.

Úplné zbytečně.

Musím brečet.

Obrázek uživatele Pikola

Rovnice o více neznámých

Úvodní poznámka: 

Z deníku Modroočky.

Od 10 let a 4 měsíců téměř každý den.

Navazuje na Torzo vzpomínek
Následuje: Po prozření

Drabble: 

Vzpomínky se postupně rozplývají. Netuším, kdo byl tak krutý.

Táta?
Nemá mě rád. Opustil mě, když mi byl rok a půl. Prý že jsem moc malá, a že se mnou není žádná zábava.

Tomáš?
Měl nejvíc příležitostí. Ale kde se to stalo, nejspíš nikdy nebyl.

Děda?
Ten by mi to neudělal. Mám ho jako tátu. Pravda, občas se napije. Pak dělá hrozné věci a na nic nepamatuje.

Bohouš?
Někdy chová opravdu divně. S těmi dárky už to přehání. Ale tohle by neudělal.

Nebo někdo cizí?
Možná

Mohu zkusit tipovat? Co kdybych se netrefila? Nebyly by pak následky neúnosné?
Co myslíte?

Závěrečná poznámka: 

Jen o jednom s jistotou vím, že to nebyl.

Obrázek uživatele Pikola

Variace na renezanční téma II.

Úvodní poznámka: 

Tehdy jsem nalezl něco trpčího než smrt – svůdnou ženu, jejíž srdce je past a jejíž paže jsou pouta.
Ecclesiastes

Z deníku Modroočky

15 let

Navazuje na zatím nenapsané drabble, které možná ani nechci a nebudu psát.
Předchází: Arteterapie
Následuje: Rovnice o více neznámých

Varování: 

Sexismus, bezcitnost

Drabble: 

Po tom, co mi všechno udělali, si za to může sám.
Kdo? No přeci Martin.
Vždyť jsou všichni stejní. Jsou to jenom samci. Přitroublí trubci. Nejsou dobří k ničenu.

Že mě miluje? Že je láska krásná? Že jsem jeho láska?
O lásce nic netuší. Láska je jen iluze.

Když nevěří, tak ať jí pozná. Dám mu naději. Dám mu lásku, dám mu všechno, co bude chtít. Budu si hrát na lásku.
A pak… pak tu jeho lásku nechám zmizet, jako mýdlovou bublinu. Jen ať má vrásky z té své lásky.

Dopadne stejně jako Petr, Lukáš, Marek, Ondřej a všichni ostatní.

Závěrečná poznámka: 

Částečně i následkem dlouhodobého užívání OPL.
Expresivní výrazy byly nahrazeny publikovatelnějšími.

Obrázek uživatele Pikola

Arteterapie

Úvodní poznámka: 

Já jsem tehdy viděl, že z moudrosti je větší užitek než z pomatenosti, stejně jako je větší užitek ze světla než ze tmy.
Ecclesiastes

Z deníku Modroočky

13 let

Navazuje na Svoboda?
Následuje: Variace na renezanční téma II.

Varování: 

Psychické onemocnění

Drabble: 

Už to dál nejde. Na rukou mám spousty jizev, stejné jako na duši. Souhlasím s léčbou. Je za pět minut dvanáct. Vlastně téměř půlnoc. Tomáš s mamkou mě na sklonku dne vezou do nemocnice.
Po týdnu začínám litovat, že jsem se nechala zavřít. Rychle jsem pochopila, že když budu říkat co chtějí, brzy mě pustí. Jen si nesmím tři týdny nic udělat. Za čtrnáct dní mě pustí.
"Nakresli mi tvůj svět" vybízí mě psycholožka. Co to po mě chce? Cosi načmářu na papír. Tohle mě nebaví, ale v nemocnici si udělám své první tetování.

Moje první hospitalizace trvala 18 týdnů.

Obrázek uživatele Pikola

Vojna a mír

Úvodní poznámka: 

Z deníku Modroočky

10 let a 3 měsíce
21 let

Navazuje na Torzo vzpomínek
Následující: Svoboda?

Drabble: 

Zítra pojedu na soustředění s dětským sborem. Těším se. Skamarádila jsem se tam s Vendulou. Moc si rozumíme. S ostatníma už tolik ne. Vlastně si s nimi s Vendulou nerozumíme vůbec. O to víc si rozumíme s Bohoušem. Je skvělý. Včera mi dal nový iPhone. Myslím si, že si mě váží. Má mě opravdu rád. Zato Tomáš Bohouše čím dál víc nenávidí. Vůbec netuším proč. Asi žárlí, že si s Bohoušem rozumím víc než s ním. Tomášovi vyhlašuji válku!

Nyní vidím, že věci vždy nejsou, jaké se zdají.
Zbraně již utichly.
Začínám psát svůj deník.
Kéž mě jednou políbí múzy.

Obrázek uživatele Pikola

Torzo vzpomínek

Úvodní poznámka: 

Z deníku Modroočky

Úryvek z deníku, věk 11 let a 7 měsíců

Následuje na Tajemství
Následující: Vojna a mír

Drabble: 

Tak jako torzo sochy je bez paží a hlavy, stejně jsou i moje vzpomínky. Hlava i pata jim chybí. Nedávají smysl a ani tvář nemají. Ztrácejí tvar jak vosková soška u rozpálených kamen. Rozplývají se jako mlha nad končícím ránem. Jsou zmatené.
Snad byl to jen zlý sen. Či krutá pravda? Mám začít jásat, nebo zvolat běda? Vzpomínky, či myšlenky? Komu jenom patří? Kdo upustil je ven? Komu uletěly? Temná noční můra - lišaj vletěl do mé hlavy? Smrtihlav či pouhý motýl, přelud nebo fantazie? V mojí mysli bez naděje rozeznat je nejde.
Vzpomínky?
Snad to jsou jen myšlenky.

Ale čí?

Závěrečná poznámka: 

Navazuje na Tajemství

Obrázek uživatele Pikola

Šťastný rok

Úvodní poznámka: 

Z deníku Modroočky

Úryvek z deníku, věk 9 let a 11 měsíců

Navazuje na Kroužky
Následuje: Tajemství

Drabble: 

Nevím, jestli nedostanu poznámku. Alenka mi poradila, jak se vymluvit, ale musím už dávat pozor. Z kroužků určité vyhraje sportovní gymnastika. Běhání stále miluju a pořád jsem v něm nejlepší.
Zrovna prožívám rok velkých změn.
Moje mamka si konečně vzala Tomáše. Mám z toho ohromnou radost. Stejně jako mí tři kamarádi. Spolu s Alenkou, Bětkou a Carolosem jsme jediní, kdo teď mohou Tomášovi říkat „Milujeme tvoji ženu.“
Také si mě vybraly do dětského sboru. Vede ho moc příjemný pán. Jmenuje se Bohouš. Všichni ho mají rádi, jenom Tomášovi se nelíbí.
Zatím ještě netuším, že zažívám poslední šťastný rok svého dětství.

Stránky

-A A +A