DMD 2022

„Cedricu, dohlédni na Fletchera, zase si vytáhl kanylu.“
„Proč ho nepohlídají sestry?“
„Protože pracují, zatímco ty se škrábeš na zadku.“
„Mám pauzu.“
„Ne. Pauzu budeš mít, až řeknu. Teď padej na dvojku. Lockhart si ho za chvíli převezme… Katie, poslala pediatrie někoho k malému Tomovi?“
„Ne.“
„Tak zavolejte Lupinovi, ať se sem laskavě obtěžuje osobně!“
„Lupin tu dneska není. Má vlka.“
„Bezva. Deniso, ARO mělo poslat posily. Kde jsou?“
„Nevím.“
„Kde je Harry?“
„Na ošetřovačce.“
„Krucinál pracuje tady vůbec někdo?“
„Edward.“
Komín karet v náručí. Mokrá podlaha. Křupnutí loketní kosti zaznělo zřetelně.
„Tak to je konec,“ vzdychl primář traumatologie Krum.

Řeknu vám, teď cítím vinu,
přejedený od závinu:
není dobrý pro sklovinu,
a má tak jednu bílkovinu!

Jak se ale dost rozvinu,
s tělem ještě ve vývinu,
a velkou chutí na svačinu,
na lahodnou potravinu?

Tak tu sedím, tiše kynu,
obal od dobroty svinu.
Nepoddám se tomu splínu,
jářku, ani na vteřinu!

Pásek o dírku odvinu,
do kalhot se zas zavinu,
uvolním svou svalovinu
hned je líp o polovinu.

Navinu se na rovinu,
používající lůžkovinu,
pak si peřinu přivinu
jako bych měl kocovinu
(a chytil slinu
na sklenku ginu).

Napsat tuhle volovinu,
nemůže spustit lavinu,
neboť tuhle dubnovinu,
ukončí půlnoc, inu.

„Ten tě teda pěkně zřídil.“
Ondřej srkal ledovou třísť a Michal si skepticky prohlížel jeho různobarevnou tvář a flekatá bělma.
„Nezůstane ti to, že ne?“
●
„Pane Beránku.“ Vyšetřovatel dal jasně najevo, že Vladimírův církevní titul nepoužije. „Začněte mluvit. Co se tam seběhlo?“
„Exorcismus.“
Policisté se na sebe podívali.
„Jo? A co jste z něj, prosim vás, vymítal?“
„Chtíč.“
●
Paní Alena pomáhala vyklízet faru. Mířila sem náhrada. Neztrácela naději: snad diecéze pošle zase nějakého pěkného a mladého.
●
Ondřej už se cítil docela dobře. Lékařova přítomnost měla blahodárné účinky. Mohl šeptat.
„Vy jste skvělej, pane doktore… A ten prstýnek, ten máte snubní?“

Doupětem otřásá diskuze.
„V žádném případě,“ hřmí paní Weasleyová.
Pan Weasley udržuje novinovou hradbu.
Errol potácející se po stole shodí šálek kávy. Pan Weasley stoicky mávne hůlkou a pokračuje ve čtení, zatímco se hrnek sám opravuje.
„Ale mami, my se musíme učit,“ zazní dvojitě.
Zpoza novin se ozve uchechtnutí.
„Ty taky tetičku Muriel nemusíš,“ podotkne Ginny nevinně.
„Ovšemže je rodina důležitá, ale,“ Percy vydechne trochu škrobenosti, „mami, to se nedá!“
Noviny rozhodně zašustí.
„Na rodinné setkání samozřejmě pojedeme všichni. Bude to prima výlet! A...“
Ztichlý klan nejistě zírá na smyčec přistávající na stole.
„Starý mudlovský zvyk,“ usměje se pan Weasley.