Our Flag Means Death

Stede Bonnet potřeboval obejmout. Postupně zavrhnul tyto možnosti:
svoje děti („To je trapný!!!“),
free hugs (dva měsíce do Pride),
Lucius („Vážně potřebuješ terapii.“),
zaplatit si za sexuální služby (po telefonu ze sebe nevypravil ani slovo).
A masáž?

***

Když vešel, okamžitě ho upoutala absence masážního lehátka. Tedy napřed si všimnul toho vybavení, které přítomno bylo. A aby byl zcela upřímný, především spatřil maséra.
„Oh...“

***

Po překonání šoku, prolomení ledů a vysvětlení, že Ed si ho omylem zapsal do toho druhého diáře, se Stede, zvídavý do morku kostí, nechal ovinout provazy a obejmout Edem a poslouchal, jak blízko má bondáž k masírování.

Je krásný den. Slunce svítí, moře se vlní. Na vlnách pluje loď. Loď má na přídi jednorožce.
Na stěžni vlají vlajky. Na vlajkách jsou lebky a kočka. Loď je pirátská.
Piráti se smějí. Jeden pirát hází noži. Další pirát hraje na loutnu. Kormidelníkovi sedí na hlavě racek. Pirát kuchař střílí z děla. Dělá ohňostroj. Blonďatý pirát jí pomeranč. Bojí se o zuby.
Pirát bez vlasů a pirát písař se na sebe usmívají.
Vedle kapitána stojí druhý kapitán. Kapitán a kapitán se drží za ruce. Mají se rádi.
Pirát s dřevěnou nohou se usmívá ze všech nejvíc. Posádka je jeho rodina.

STEDE: "Hlasujme tedy! Lucie, jaké jsou možnosti?"
LUCIUS: "Možnost první, příběh plný lásky, míru a sexy mužů s dlouhými vlasy."
PETE: "Námitka! Ne každý tu má hebké dlouhé vlasy!"
LUCIUS: "Zaznamenáno, brouku. Návrh druhý: Smečka toulavých koček si navzájem vypráví své dojemné příběhy."
WEE JOHN: "Žádné kočky, jestli chceme, aby k tomu Frenchie složil hudbu."
ED: "A co něco náboženského? Prý to teď letí."

FRENCHIE: (zamyšleně hledí na moře. Najednou vytřeští oči a chytne se za srdce.) "Jako třeba zmrtvýchvstání?"

IZZY: (v malém člunu, který právě doplul k Pomstě) "Vy kreténi ztratíte lodní kotvu a místo hledání tady nacvičujete muzikál?!"

S polorozpadlými, dlouho neobydlenými domy je ta potíž, že ve skutečnosti vůbec neobydlené nejsou.
V bývalé koupelně viselo z trámů standardně tak šest sedm netopýrů, na terase se vyhřívaly ještěrky a myši se ani nedaly spočítat.
Stede se jednoho památného rána probudil s obrovským krabem trůnícím na hrudi.
Edward ho pojmenoval Bill.

Ed se přihnal s vyděšeným výkřikem a jedním plavným skokem přistál ve Stedeově náručí.

"Stede, pomoc! Je v kuchyni! Zabij ho! Zabij ho!" vřeštěl.

Stede se láskyplně usmál, odložil Eda na provizorní matraci a v kuchyni vyhodil z okna miniaturního pavoučka, stejně, jako už několik stovek před ním.

Ležím tu mezi dunami
Tím suchem pružnost klesá mi
Radši bych písku sbohem dal
Tvé vlasy pevně objímal

Pouliční muzikanti bývali pro Izzyho jen takový šum na okraji. Tohle místo obvykle míjel rychlostí téměř nadzvukovou a ještě možná řval do telefonu na dodavatele.

Dneska měl čas. Zastavil se a zaposlouchal do bláznivého textu o gumičce, která neplane ani tak saharským žárem jako spíš touhou po tom, svírat vlasy milovaného člověka.

To Izzy docela chápal. Ale Edwardovými vlasy se už probíraly úplně jiné ruce.

„Hej, pane, víte, že by vám slušel culík?“

Možná ty vlasy nechá ještě růst. A sebe taky.

Buttonse, koupajícího se v měsíčním světle a ignorujícího všechny otázky, vystřídal Ed, skuhrající: "Opustil jsi mě!"
"Opustil jsem tě kvůli tobě, ty velkej idiote! Už nepotřebuješ být Černovous, nepotřebuješ, abych tě ze sobeckých pohnutek táhl do temnoty. Zemřel jsem a ty sakra žij svůj zasranej život!" prskal Izzy.

Když Ed konečně zmizel, z nějakého důvodu se mu neulevilo.

Jakmile se začali objevovat ostatní členové posádky, trochu zakolísal.

Kruh se uzavřel opět s Buttonsem, který tentokrát mluvil.
"Myslet na vlastní štěstí není sobecké. A navíc tě právě teď všichni potřebují."

"Zkurvená mísa s omáčkou," zaklel Izzy.

*

Z hlíny se vynořila ruka.

Rozhodně jí to mělo dojít dřív než ve chvíli, kdy si Stede začal šacovat kapsy.
„Stede, ruce na stůl, okamžitě. Co blázníš?“
„Mary, já... musím. Musím se oženit, jinak mě otec vyhodí. A tebe znám. Jsi moje kamarádka. Nebudu po tobě vůbec nic –“
„Jsem tvoje kamarádka, a právě proto ti nedovolím, aby sis zničil život. A tím nemyslím vyhazov na dlažbu, ten ti jedině prospěje.“
„Mary! To nemůžeš myslet vážně! Co si počnu?“
„Přes ty hradby z knih to možná není vidět, ale kolem tebe je celá posádka lidí, co tě mají rádi a pomůžou ti. O to se postarám.“

Trvalo to jen dva týdny a budoucí, pořád trochu nelibě páchnoucí, hostinec zel znovu prázdnotou.

"Moje mořské nohy už nejsou zvyklé na dlouhý pobyt na pevnině," vymlouval se Ed na palubě Pomsty. Stede chápavě přikyvoval. I od svých snů si potřebujete někdy odpočinout, zvlášť když jim stále ještě zatéká střechou.

O pár dní později se věci jako vždy zkomplikovaly.

"Spusťte kotvu!" hulákal Ed. Posádka okamžitě začala vykonávat horečnou činnost, jen aby po chvilce zůstala zírat na prázdný konec řetězu.

"Ona tu jaksi... není."

*

U opuštěného hostince se ozval podivný skřek.
Na zlaté jednorožčí noze přistál racek.

Kopec hlíny se pohnul.

"Izzy is getting restless."
"Yeah. M'sure he won't tell us."
"He is not going to ask, but we could make him beg."
"Someone's cocky."
"Well, yes. Would you like a demonstration, darling?"
"Save ya strength, mate. We have a rabid dog on our hands."
"Is it that perilous?"
***
"Stop squirming, Iz. S’pointless."
"We will have you wrapped up in a minute, so be a good boy and we’ll take care of you."
Izzy couldn't speak and his thoughts were slowing down with every breath he took. It was pointless. He was bound and gagged. Without any responsibility. Anchored. Safe. Happy.

Stede a Ed vedli svůj malý roztomilý hostinec a zpočátku se zdálo, že vše bude zalité růžovým světlem zapadajícího slunce. Ed nicméně míval své pravidelné propady nálady, přetrvávající už od jejich rozchodu. Pohled na Izzyho náhrobek každý dobrý den totiž zachmuřil smutkem.
Stede však neztrácel svého naivního ducha.
„Přátelé, musíme uspořádat velký flám!“
„Vyrobíme piňatu!“ zvolal Pete.
„Myslel jsem spíš něco většího.“
„Já vím, já vím, budeme hrát šarády!“ vykřikl Frenchie.
„Pfff,“ odfrkl*a si Jim. Stede si povzdechl.
„Další nápady?“
Nikdo nic neříkal. Jen občas zakejhal racek na Švédově rameni.
„A co muzikál?“ zeptal se Olu.
Stedovi se rozzářily oči.

Lucius zmizel, jakmile spatřil Izzyho, který vypadal, že se na ně vrhne a rozcupuje je na kousky.

Frenchie k Izzymu přiskočil a chytil ho za ramena.

"Hej, zlato, poslouchej mě! Vím, že jsi chytrý a víš, jak to všechno je. Vsadím se, že jsi dávno tušil, že Lucius žije, protože začalo mizet jídlo. A určitě taky víš, že kašlu na nějaké plány. Oba jsme se teď lépe poznali a já zjistil, že s tebou rád trávím čas..."

Izzy frustrovaně zavrčel. Opravdu chtěl věřit, že je to pravda, a ještě více chtěl, aby ten hloupý bard konečně zmlkl.
Tak ho políbil.

Frenchie by o tom nezačal mluvit, nebýt Luciova neuvěřitelně otravného naléhání.

"...Takže jsem ho pohladil po ruce. Přijde mi strašně osamělý.
Chci říct, že samozřejmě nevím, jestli kdy něco bylo mezi ním a Černovousem, ale evidentně to právě teď moc nefunguje..."
"Držte mě, nebo ho zabiju!" Lucius se teatrálně chytil za hlavu. "Nemusíš ho psychologicky rozebírat! Stačí když ho svedeš, tak, jak bylo v plánu."
"To byl tvůj plán," zabručel Frenchie. Nestihl dodat, že by si možná rád s Izzym něco začal bez postranních úmyslů, protože v tu chvíli se otevřely dveře a v nich stál sám Izzy, brunátný vzteky.

Pohled na Izzyho, který ve tři ráno sedí v lodní kuchyni a pomalu hladí vrnícího černého kocoura, byl naprosto šokující.
Frenchie vykulil oči a potom se zašklebil.
"Ty máš to ďábelské zvíře rád!"
Izzy vyskočil od stolu.
"Co tady sakra chceš?!"
"Nemůžu spát," odpověděl Frenchie.
"To jsme dva," přiznal Izzy nečekaně.
"Proto se tu mazlíš s kočkou? Prý je to uklidňující. I když mě kočky spíš děsí."
"Ježíši, kurva, nemazlím se tu s tou zatracenou kočkou! Je mi ukradená! Zítra řeknu tomu nanicovatému kuchaři, ať ji naporcuje do karbanátků! Čerstvé kočičí karbanátky jsou nejlepší!"
Izzyho maniakální výlev Frenchieho jen rozesmál.

Bič dopadl s prásknutím předcházeným hlasitým hvizdem.
“Nic neslyším,” řekl Blackbeard tónem, kterému nebylo radno odporovat.
Izzy procedil mezi zuby: “Jedna.”
“Správně.”
Druhý úder. Izzy na sobě nedal nic znát, jen se přerývaně nadechl a bez pobízení řekl číslo.
Brzy měl záda v jednom ohni. Bolavém vášnivém ohni.
“Ede, jsi si jistý, že se tahle změna osvědčí?” zeptal se starostlivě Stede, který celou scénu sledoval. “Zdá se mi, že je to pro něho spíš odměna, než trest.”
“Dvacet.”
Edward si přidřepl k Izzymu a pomocí biče mu zvednul bradu.
“Budeš se chovat slušně?”
Izzy se usmál a zasyčel: “Ne. Pane.”