Fantasy

Vždycky se divil, proč bydlí tak hluboko v lese. Les je sice asi její přirozený biom, ale mluví lidskou řečí a musí jednat s lidmi, tak proč bydlí tak nesmyslně daleko. Nakonec vílu spatřil. Seděla uprostřed louky.
„Ahoj!“
„Zdravím tě.“
„Jak se máš?“
Udiveně se na něj podívala.
„Jako vždy. Rozmyslel sis moji nabídku?“
„Vyléčíš moji sestru za to, že ti dám své prvorozené dítě. Beru.“
„Souhlasil jsi rychle. Dobře sis to rozmyslel? Pokud budeš souhlasit, až se vrátíš domů, bude tvá sestra zdravá, ale budeš muset zaplatit cenu.“
„Ano! Kdy se do toho pustíme?“
Víla nechápavě koukala. Pak zrudla.

Udýchaný muž zbrkle dosedl na židli za stolem, opřel se lokty a hlavu srkyl v dlaních.

"Dělej, do hajzlu!" Zavyl hystericky.

"Uklidni se, u všech bohů. Tady nás ty vousatý potrati nemaj šanci najít. Myslíš, že uměj doprdele čarovat?" Zaťukal si druhý muž na čelo, otřel si z něj pot a poplácal spolupachatele po rameni. "Zhasnem a pudem chrápat. Ráno zdrhnem a budem si žít jak boháči. Seber s-," poslední větu přehlušilo mocné psí zaštěkání.

"Kurva, kurva, kurva!"

"Třeba to neni..."

"Drž hubu! Jasně, že je!"

Nastalé ticho utnulo mocné, surové zabušení na dveře.

"Ven." Oznámil suše hluboký, nasraný hlas.

Morpi popustil lano, na kterém měl přivázaného Ouška. Ouško - obludný dobrman vycvičený k vystopování a zneškodnění kořisti všeho druhu. Štekl.

"Aaale, to se podivej," zabručel si Morpi pod fousy. Fousy - loket a půl dlouhý pažit hustý jako ten nejtemnější hvozd. Zahemžily se a vylétl z nich ťuhýk.

Trpaslík rozepnul kožené poutko u pasu a volnou rukou zabušil na vrata toporem sekerky. Sekerka - brutální čepel z nejlepší oceli připevněná k dubovému toporu. Někdo na něj vydrápal plůtek zářezů.

Abyste rozumněli; Morpi byl slušnej trpaslík. Trpaslíkům nevaděj podvody, nevaděj jim šmeliny.

Ale trpaslíci milujou zlato. A zlato se padělat nemá. Zlato ne.

"Precision. It's about precision. These things I wrote down are called instructions, not suggestions. Alchemy is an exact science. You don't substitute a newt's liver with chicken liver just because you forgot to restock. You don't use nightshade harvested at midnight when Jupiter was in recess just because you forgot to set an alarm. You don't use moonfish in place of sunfish just because the former was on discount.
And you most certainly do not stir when the instructions tell you to shake."

The speaker paused.

"You know, if you followed the instructions, I wouldn't be talking to a gravestone."

Osobní strážce měl Čarovného ostrova po krk.
Pirát ohrožující královský člun při výročním Obeplutí (podle velikosti vln se z něj občas vyklubalo Obeblutí) se ukázal být nastrčeným golemem.
Že je hadí asasín ve skutečnosti čarodějka, byl přirozený jev. Ovšem kráva, která královně zaútočila na slamák a která byla ve skutečnosti minotaurus úzce spolupracující nudistou, už ne.
Chtělo to změnu.
Zrána odplul na sousední Ostrov lásky. Tam by se jako osobní strážce mohl upíchnout.
„Doslova,“ dodal v duchu. „A získat pod příslibem sňatku značný finanční obnos.“
Přistihl se, že si kroutí knír, který ještě za rozbřesku neměl.
Podvodnictví bylo nakažlivé.
„Néééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééé!“

Útoky kouzelníků nestačily nepřítele zatlačovat dostatečně rychle.
Pole byla posetá mrtvými vojáky a koňmi.
Nájezdníků tam stále neleželo dost.
„Co dělají ti zatracení čarodějové? Prej moderní zbraň!“ „Pošlete je do čela!“
Nakonec přišla odpověď.
Koně vstali. Bez jezdců. S otevřenými břichy. S vyplazenými jazyky, prázdnýma očima. Navzdory zlomeninám se rozběhli proti nepříteli.

Kouzelnické děvče se stále třáslo, i když bylo po bitvě. Mrtví koně padli, tentokrát natrvalo.
Velitel se jí omluvil, že ji dohnali do krajnosti.
Starší kouzelník mu vynadal, proč ji sem přitáhli bez výcviku.
Medaili za hrdinství si nepřevzala. Toulala se po ulicích a cosi broukala mrtvým koním.

Zalapal po dechu. Proud pocitů a zamlžených vjemů ho spolkl jako ledová voda, paralyzovala ho a on se mohl jen nechat unášet vírem vzpomínek. Roztříštěné do kapiček vody jež jím nemilostrně zmítaly. Tříštící se drahokamy, drolící se kámen, letmý dotek na tvá. Všudypřítomný pocit Havranovi tolik neznámí, pocit svobody a moci.

Stejně prudce jako ho prvně stáhla ho řeka myšlenek vyvrhla zpět na zemi. Zběsile dýchal. Inga ho držela za zápěstí ruky spálené diamantem jehož se prve dotýkal Roztřeseně jí pohlédl do očí. Prolité onyxovou černí v nich viděl odraz těch jeho, démantově čistě bílých..

,,Tví předci tě volají, Havrane.”

Ve vlasech cítila svěží jarní vánek; zelenající se větvičky lesního porostu ji šlehaly do obličeje, ale mladé víle to nevadilo. Křídla se rychle třepotala a špičky chodidel jim jen občas napomohly křehkým odrazem od země porostlé hedvábným mechem.
„Chyť si mne!“ zvolala na svou společnici. Když se však ohlédla, uvědomila si, že je sama. Uletěla jí až k hranici luk.
Mírně popadla dech a poté zvědavě vykoukla ze zeleně do širých plání. Srdce jí sevřel strach, ovšem rychle ho vystřídala vlna adrenalinu s kapkou všetečnosti. Pomýšlela na návrat do bezpečí, avšak nedokázala odtrhnout zrak.
Tehdy poprvé spatřila příslušníka lidské rasy.

„Mistrovský počin,“ uznal tyran Bogrboxis, když dozněly poslední steny umírajících. Rada starších, stojící uprostřed doutnajících ruin městečka, souhlasně přikyvovala.
Mladý válečník Minoxagos s tucetem druhů se šťastně uklonili.
„Od prvního objevení vaší tlupy,“ pokračoval náčelník, „křiku na hradbách, lamentování žen a vyzvánění zvonů, přes svistot šípů a ohnivých koulí, praskot brány a skvostné zvonění oceli až po závěrečné zboření stěny zvuku při drancování... Je vidět, že máš cit pro krásu boje.“
Ticho probodl hlas trubky.
„To sem nepatří,“ zamračil se náčelník. „Kazí to dojem-“
„Přídavek není můj...“ polkl Minoxagos, když se na kopci nad městem začala šikovat plná knížecí jízda.

Kdybych tak mohl vrátit čas. Do toho dne, kdy jsme šli na ryby.

Moji mladší bratři byli při rybaření spíš na obtíž. Arnošt sbíral nějakou hnusnou havěť, Kryštof stavěl v blátě domečky.
Stačilo, že jsem je musel vzít s sebou.
Ještě se s nimi dělit o úlovek.

Svou rybu jsem snědl.

V noci jsem se těžce roznemohl. Z nejhoršího jsem se dostal po pár týdnech, ale churavěl jsem ještě několik dalších let.

Otec v obavách o osud říše předal vládu Arnoštovi. Kryštofovi přidělil rozsáhlá panství.

Kdybych se jen mohl vrátit do minulosti.

Tu rybu bych rozdělil mezi své dva bratry.

TAK, MOJI MILÍ PODŘÍZENÍ, KDO Z VÁS PŘIPRAVÍ ZEMI NA VELKÝ TŘESK?
Já, já, já! Já mám apage-aperol-aprobaci!!!
U JÓVIŠE, JOVE, DOBRÁ TEDY! A VEM SEBOU PERUNA!
******************************************************************
KDOPAK MI POMŮŽE VYROBIT ČLOVĚKA?
Já, já, já! Už jsem dělal trpaslíky, heč!
AULË, TY SE TAKY PATLÁŠ V KAŽDÉM BORDELU, CO POTKÁŠ.
******************************************************************
KDO SE SE MNOU VYKOUPE? POTOPAAAAA!
*sliz*
NE, KRAKENE, ZLATÍČKO, TY MÁŠ BOLAVÉ CHAPADÝLKO, ZŮSTAŇ HEZKY V NEBESKÉM OCEÁNU.
******************************************************************
A KDOPAK SE OBĚTUJE PRO DOBRO MILIARD HŘÍŠNÍKŮ, ZHYNE NEZÁVIDĚNÍHODNOU, ODBORNĚ ODPORNOU A UPOCENOU SMRTÍ, A PAK BUDE TŘI DNY O HLADU A ŽÍZNI ZAVŘENÝ V JESKYNI?
...
...
...
JEŽIŠMARJÁJOSEF, NEHLASTE SE VŠICHNI.

Bosé nožky jemně našlapují po mechu. Krajkový cíp zelené sukně sbírá ze země rosu. Bledé prsty pohladily pár malých kvítků.

Melodie probouzejícího se lesa je prostě krásná!

Potůček zurčí a skáče přes kameny, tůň jako stvořená ke koupeli.

Jé, ledňáček.

Rozpustí si vlasy, odloží sponu na kámen. Začíná rozvazovat šněrování a stáhne šaty z ramen.
Za sebou zaslechne tiché kroky.

No konečně.

Ruka jí zakryje oči a hlas rozverně šeptá.
"Hádej-"

---
Crrrrrrr!
Rozmrzele zastaví budík.
"Že zrovna teď!"
Znovu se uvelebí v posteli a upře pohled na strop. Oči ho však už nevidí, noří se zpět ve své vzdušné zámky.