Hippokratova přísaha

Stáli spolu na prahu nového života.
Na okraji propasti, kterou díky Bohu překonali.
Když se ohlédli, viděli temnotu protrhávanou záblesky slunce, vlny moře, které se zuřivě tříštily o skály, dva ptáky s poraněnými křídly, co za soumraku hledají cestu domů.
Ani jeden už se nechtěl ohlížet.
Nebo snad chtěl?
Edward nejistě nahmatal Siriusovu ruku. Pozoroval profil jeho nezvykle vážné tváře.
„Hvězdičko?“
„Hm?“
„Asi bychom měli jít. Čeká se jenom na nás. Nebo sis to rozmyslel?“
Sirius odtrhl pohled od divokého, zpěněného příboje. Opětoval jeho stisk.
„Jdem na to, zlato. Veď mě. Z týhle cesty už nechci uhnout ani o krok.“

Mladík na stoličce za zástěnou zařval a cuknul sebou.
„Drž, nebo ti tou jehlou vypíchnu oko,“ zavrčel Sirius, který právě provlékl Vicryl roztrženým obočím.
„Šít rány bez umrtvení je protizákonný!“
„Hovno.“
„Budu si na tebe stěžovat, ty parchante! Poženu tě před komisi! Můj strejda je tajemník ministra! Skončíš na dlažbě, ty sráči!“
Sirius dokončil první steh, zastřihl nit a odložil jehelec.
„Fajn,“ řekl ledovým hlasem. „Chceš anestézii? Beze všeho. Zavolám tátu tý holky, cos ji chtěl znásilnit. On je totiž taky doktor. A víš, co tu dělá? Anesteziologa. Uspává lidi. Jde mu to skvěle. Garantuju ti, že tebe uspí nadobro.“

Seděla ve sprchovém koutě.
Voda jí v monotónním rytmu bubnovala do zad.
Otupěle sledovala dvě krvavé stružky, které si razily cestu mokrou kůží na stehně.
V jednom bodě se potkaly a na dlažbu stékaly společně.
Neměla se cítit takhle.
Prázdná a lhostejná.
Měla pociťovat vzrušení, tep života. Úlevu.
Proud vody pod ní ředil červenou na růžovou. Do odtoku už mířil čirý.
Přiložila ostří žiletky na nové místo...

Když ji Edward našel, objímala se pažemi a třásla se zimou.
"Špatný den?"
Zvedla k němu oči plné slz a studu.
Podal jí ručník.
"Dáme si spolu skleničku. Ale vezmeme to přes vyšetřovnu."

„Tak poslouchej,“ řekl Sirius. Ruce na desce pracovního stolu měl položené nezvykle klidně. (Jindy ryl prsty v rýhách, nehtem škrábal lak, bříšky bubnoval do dřeva nebo ho prostě jen roztržitě hladil.) „Dám ti na výběr. Buď s tím přestaneš, nebo si najdeš práci, kde nevadí, že jseš občas v náladičce. Léčení ti nařizovat nebudu, nemá to smysl. Mluvím z vlastní zkušenosti. Dokud si na to nepřijdeš sama, budeš nasávat dál. Na tvýho osobního démona cizí rozkazy neplatí. Tak co si vybereš?“
„Nevím,“ zahučela Tonksová a tvářila se znuděně. „Mám v lednici chardonnay a ryzlink. Co se líp hodí ke špagetám?“

„Je schopný jít do asijské restaurace a objednat si smažák.“
„To nic není. Vzal jsem ho do Port-au-Provence –“
„To je ten Gaultierův michelinský podnik?“
„Ano. Deset minut koukal do lístku a pak povídá číšníkovi: Máte bagetu? Ten chudák se vzpamatoval obdivuhodně rychle. Říká: Oui, monsieur. Prý: Tak mi jednu přineste a vezměte s sebou majonézu.“
Harry se naklonil přes Dracův talíř lanýžových raviol a tázavě se podíval na Siriuse.
„Nepůjdeme si sednout na bar? Ti dva si zatím můžou povykládat, jaké zásahy kdy utrpěl jejich gastronomický jemnocit.“
„Dobrej nápad. Viděl jsem tam buráky v barbecue těstíčku.“
„Paráda. Spravíme si chuť.“

„Sono provádíme v rámci preventivního screeningu ve 20. týdnu,“ informovala studenty doktorka Haywardová. „Toho gelu tam naneste trochu víc… Tak. Přístroj máme nastavený. Pustíme se do sondování… Co vidíte na monitoru?“
„Ehm,“ odkašlala si medička rozpačitě a mhouřila oči na zrnitý obraz. „Já vlastně nevím. Ale slyším dvoje ozvy. To je divné, ne? Přece to dítě nemá dvě srdce.“
Haywardová napočítala do pěti a zhluboka se nadechla.
„Kdybyste si prostudovala kartu, věděla byste, že pacientka neotěhotněla s Pánem času, nýbrž u ní probíhá vícečetná gravidita. Krom toho jsou to tři srdce, ne dvě.“
Stella se na vyšetřovacím lůžku štěkavě rozesmála.

V hale urgentního příjmu existovalo pár míst, na nichž docházelo k úrazům častěji než jinde. Od slavné rekonstrukce statistiky zaznamenaly 37 pádů do fontány, 24 zranění v dětské herně a 16 uklouznutí na vodě vyteklé z nápojového automatu.
Pro doktora Lloyda však byl nebezpečný především prostor recepce.
Během prvního dne v práci ho tam omylem srazili záchranáři. Jednou mu na hlavu spadla zářivka, podruhé se zase pořadač na karty rozhodl přistát na jeho noze. Před 14 lety tu málem vykrvácel.
„Fraktura,“ konstatoval Krum, když mu pod recepčním pultem kontroloval pravou paži.
„Hm,“ zabručel Edward. „Ne že by mě to překvapovalo.“

„Náš pan primář, doktor Krum,“ představila Denisa šéfa pohotovosti, když s Lizzie procházely chodbou kolem vyšetřoven a minuly zamračeného muže s orlím nosem a prokvétajícími černými vlasy. „Takhle se tváří normálně… Katie Bellovou už znáš... Ahoj, Katie. Toho na jedničce jsem vycévkovala… Tohle je doktor Diggory.“
„Zdravím,“ usmál se zářivě Cedric. „Ty určitě budeš Elizabeth, že? Jsi taťkovi podobná. Ale oči máš –“
„Po matce, já vím,“ hlesla Lizzie otráveně. „A kdo je támhleto?“ ukázala k výtahu, odkud právě vykročil muž v tyrkysovém plášti s krajtou obtočenou kolem krku.
„Lockhart,“ ucedila Denisa. „Jde venčit Matyldu. No, to je na delší vysvětlování…“

Připadalo mu, jako by Elizabeth vyrostla nadzvukovou rychlostí. Ještě před chvílí to byla jeho malá princezna. Teď hledí do tváře mladé ženy, přírodou vybavené k plodnému životu, Bohem obdařené svobodnou vůlí a právem vybrat si cestu.
Vždycky k ní přistupoval jako k autentické bytosti, rozvíjel její kompetence a podporoval ji v jejích úmyslech.
„Já tenkrát tvoji volbu respektovala, pamatuješ? Řekl jsi, že budeš respektovat mou. A ty svoje sliby plníš, tati.“
Jenomže co když dva sliby stojí proti sobě a ani jeden nesmíte porušit?
Jak přijmout jejího partnera a zároveň nedovolit, aby jí někdo ublížil?
„Dobře. Může přijet. Popovídáme si.“

„Co se vlastně stalo?“ zajímalo Harryho, kterému pod rukama přistál ošklivě dolámaný chlapík.
Jeho žena stála vedle lůžka a působila neobyčejně rozrušeně. Celá se třásla, přerývaně dýchala a obličejové svaly jí škubaly.
„Říkala jsem mu, že jestli to přepne zpátky na tu uječenou couru Warbeckovou, tak tu televizi vyhodím z okna!“
„Ze zranění vašeho manžela usuzuji, že to, co letělo z okna, nakonec nebyla jenom televize, paní Pritchardová.“
„Vyrval ji ze zásuvky a řval, že jen přes jeho mrtvolu! Budiž. Já jsem poslušná žena.“
„Samozřejmě… Deniso?“
„Ano, doktore Pottere?“
„Pro pána ortopedickou konzultaci, pro dámu trojku lorazepamu a zavolejte policii.“

Sirius stál u sporáku a míchal v pánvi špagety. Sem tam se nějaká ocitla na zemi, což se Edward snažil ignorovat tím, že se soustředil na knihu ve své ruce.
„Tak si představ, že veškerý Riddleovy publikace se ocitly na indexu zakázaný literatury.“
„Vážně?“
„Jo. Děkan oficiálně zakázal studentům z něho čerpat.“
„Aha.“
„Konečně po třinácti letech. Neuvěřitelný.“
„Hm.“
„Neříkej, že je ti to fuk.“
„Není mi to fuk. Jen s tím nesouhlasím.“
„Co?“
Sirius se k němu obrátil tak prudce, že na podlaze přistálo celé klubko špaget.
„Cenzura vede k nevědomosti a nevědomost k hlouposti. Zákazem lidem oči neotevřeš.“

Vrtulník přistál na heliportu v půl druhé ráno.
Muž na nosítkách více než člověka připomínal velrybu, kterou vtáhl lodní šroub.
Tvář měl hlubokými odřeninami, zlomeninami a nánosy krve změněnou k nepoznání.
Přesto byl Harrymu zvláštně povědomý.
Ze sálu odešli v šest ráno.
Letecký záchranář Ernie Macmillan v odpočívárně říkal, že ten týpek přebíhal koleje. Prý se snažil chytit vlak domů a jiný vlak si chytil jeho.
Idiot.
Harryho vlastně nepřekvapilo, když se dozvěděl, že jde o Dudleyho.
Smrt konstatovali ve třičtvrtě na osm.
„Vždycky jsem si myslel, že ho zabije tuk, ale býval bych sázel na infarkt, ne na embolii.“

„Ten Creutzfeldt-Jakob byl suspektní nebo diagnostikovaný?“ optal se Edward, zatímco čekal, až mu Luna donese pitevní zprávu.
„Diagnózu stanovili před třemi měsíci v Královské. Pitvala jsem ho čistě z profesního zájmu. Priony vám na stůl nenaservírují každý den. Studenti se o ty vzorky málem porvali.“
Edward zkoumal výstavku hornin a minerálů ve vitríně. Zaujala ho tmavě zlatá krychle uprostřed.
„Pyrit,“ promluvila mu těsně za zády. „Přivezla jsem si ho z Peru. Propojuje člověka se Sluncem a podporuje pozitivní myšlení.“
„Vskutku? Já myslel, že jen oxiduje na limonit a síru.“
„Jste tak přízemní, Edwarde.“
„Někdo se musí držet při zemi, Lovegoodová.“

„Říkal jsem, že to není angína, ale on ví přece všechno nejlíp. Krum. Velký šéf. Nejchytřejší ze všech doktorů. Beztak s tím chtěl být co nejdřív hotový, aby mohl za synáčkem. Nechápu, proč si neplatí chůvu. Peněz má určitě dost, když je každé léto u moře… Mimochodem, hádejte, do koho začal dělat ten nový onkologický přírůstek Scamander. Slyšel jsem, že randí se Susan.“
„Držte už zobák, Diggory,“ okřikla ho Denisa a zatvářila se výhružně. „Jestli nemáte co na práci, můžete srovnat lékárnu. Pan šéf bude jistě nadšený, že se toho někdo ujal.“
„Vy teda umíte přistřihnout křidýlka,“ poznamenal uznale Sirius.