Útěky se narodily hned dvakrát. Poprvé před čtyřmi lety, když jsem sledovala nedopečeného Ledňáčka za sklem a nevěděla, kam napnout myšlenky. Podruhé loni v květnu, když odešla Sýkorka a já propadala zoufalství. Nebýt Útěků a Roedeera, nevím nevím, co bych dělala.
Útěky jsou román. Už se nebojím tomu tak říkat. Jestli bude i dokončený, to nevím, ale v hlavě ho celý mám.
Vítejte v jižních Čechách, ve městě nad řekou, kde se hlavní i vedlejší postavy tak trochu plácají ve svých životech a útěk je to nejlepší, co momentálně dovedou.
Většina děje se celkem nepřekvapivě pohybuje mezi školou a kinem, prostor mají postavy různých věků, tvarů a identit.
Nejlepší je číst si s Bowiem na uších.
