Obdarujte Ebženku! Vyzkoušejte drabble!

Zamyšleně hleděla na obraz, když přišel hrabě.
„Poraďte mi. Mistrovské dílo, dokonalé barvy. Ale nechápu, co to má být? Zelený kůň?“
Zatvářil se překvapeně. „To je pochopitelně drakůň. Kříženec draka a koně. Neslyšela jste o nich?“
„Proč tu máte takový nesmysl vyobrazený?“
„Má rodina je chovem drakoňů proslulá!“
Sanie zamrkala. Konečně se potvrdilo, že hrabě je cvok.
Jenže najednou ji vedl celou zahradou, do zadní části – za keřem se ukrývaly stáje a v nich… zelené, šupinaté potvory s koňským tělem a ještěří hlavou, s kožnatými křídly, které hraběte vítaly láskyplným šťoucháním.
Ach bože. Hrabě jí určitě dal něco do pití.

Vidina toho, že se vyspí ve své vlastní posteli ho hnala kupředu, i když slunce již zapadlo. Vesnice už nebyla daleko. Široká stezka byla suchá a chladný větřík si hrál ve vlasech. Zničehonic se vedle cesty za houštím ozvalo krátké zaržání.

Rozhlížel se, ale nic neviděl. Když se opět podíval na cestu před ním, tak tam stál velký, černý kůň. Odfrkl si a otočil k němu hlavu. Oči mu žlutě svítily. Snad se to pocestnému zdálo, ale kůň promluvil.

„Tvůj dům už nestojí, poutníče. Nemáš už domov. Vesnici vypálili. Otoč své kroky.“

Než se stihl vzpamatovat, kůň byl neznámo kde.

Dvé hlav se naklánělo nad košíkem a myšlenky se točily kolem jediného - kde teď narychlo sehnat pořádné špunty do uší.
"Mám to, je to wyverna," snažila se hluk překřičet vyšší z obou hlav.
"Myslíš? Na to je málo šupinatá. Spíš je to bruxa."
A hlavy zase daly hlavy dohromady. "I ne, na bruxu nám zatím málo pije krev."
"Není možné, že se nám tady omylem objevila meluzína?" To znělo velmi věrohodně. "Tak tedy meluzínu jsme si přinesli, no to bude radost."
"Ehm, mami, tati, jste fakt trapný, chudák nová ségra," ozvala se třetí, právě přišedší hlava. "Copak nepoznáte kořen mandragory?"

Knížka byla stará, plná fantaskních obrázků. Titty jí listovala opatrně. Před večeří ji opatrně uložila do stanu a tvářila se zamyšleně.
„Co myslíte, jsou někde skuteční draci? Nebo jednorožci?“
„Samozřejmě, že ne,“ řekla Zuzana.
„A co když ano?“
„Já viděl takovou fotografii,“ zamyslel se Rodger, „tam byla ryba s rohem. Jako jednorožec, ale ryba, ne kůň.“
„To musel být narval,“ řekl John.
Večer našli Titty u stožárního stromu, jak dalekohledem prohlíží hladinu jezera.
„Koukám po tom vodním jednorožci,“ oznámila. „Myslíte si, že ho potkáme?“
„Ne, narval žije jen v moři.“
„To je škoda.“
Titty si na jednorožce bude muset počkat.