Odria

Den první - pomalé jemné laskání pyje, možná až příliš nesmělé.
Druhý den - pomáhá si rukou, silné sání, jakoby spěchala.
Třetí akt - postupně zrychluje, těsně před výstřikem to ale pokazila zuby - škoda.
Počtvrté - dobrá práce jazykem, na chvíli jsem se zasnil, a poté výbuch orgasmu - zatím nejlepší.
Pátého dne - technika slabší, ale zdá se, že se vážně snaží a jde do toho s vervou.
Šestá - věnuje se nejen nástroji, ale i okolí, rafinované!
Sedmý kouř - chvíli dobré pak jakoby nevěděla jak dál, nakonec přeci úspěch.
„Čtyřka nebo šestka. Hmm. Bude to čtyřka. Melfisi, kterápak to byla?“
„Nawatri, pane,“ překvapeně vyhrkl Melfis.

Jednoho krásného dne si mladý pán zavolal do své komnaty sedm služtiček.
Byly to Turmilla z kuchyně, Miltrana dcera lovčího, dlouhovlasá Hedoa, Sphinctilla ze stájí, Dirdula bujně obdařená, Nawatri drobné postavy a smyslně oplácaná Enalla.
„Rozhodl jsem se uspořádat soutěž. Která z vás mě nejlépe vykouří, vyhraje tento skvostný safírový prsten.
Aby to bylo fér a rozhodovala pouze technika, tak budu mít po celou dobu zavázané oči.
Žádná nesmí vydat ani hlásku, či jinak napovědět svoji totožnost.
Budete přicházet dle náhodného losu, vždy každá jeden den ráno, během tohoto týdne, a která je která bude znát pouze můj sluha Melfis.“

„Takže poslední, co tvůj děd řekl bylo ´Bacha medvěd?´“
„Je to tak, pane. Nic velkolepého jako váš ctěný předek zakladatel,“ zavlnila se Miltrana zatímco si hledala svršky.
„Ono do knih se to tak píše, aby to znělo vznešeně. Ve skutečnosti ale slavný prapředek, jsa v bitvě u Noghusellu beznadějně obklíčen, naposledy řekl ´Do prdele!´“ plácl jí po zadnici mladý hrabě.
„Co byste chtěl naposledy říci jednou vy,“ smyslně se předklonila.
„To nevím, ale raději bych zemřel spíše tak nějak jako můj děd Enwallus, ve vysokém věku při hromadné souloži. Jeho poslední slova byla, což se nikde nepíše ´Do prdele ne´.“

V klubu Dark Fate byl Mael poprvé. Šel sám, pač kamarádi ...
"Je to daleko. Nemam prachy. Učim se na zkoušení" - výmluvy.
Hodina přes město, 300 vlez, za to Barracuda Brain stojí.
Atmosféru dobře rozjela už předkapela.
Blbý, kontrolujou věk, nenalejvaj.
Pak narazil na Lizu.
Napůl blond.
Obepnutá sexy černejma šatečkama, cvočky na bocích.
Taky sama.
Usměvavá.
Možná už něco pila.
Necuká před dotyky.
Chvíli tancujeme, první pusa.
Další - dlouhá.
S žádnou to nešlo takhle rychle.
Už mizíme za závěsem vzadu.
Ruka na poklopci.
Hotovej sen.
Chvilinka.
Hotovo.
Zvedla hlavu: "Bude to za pěéťo, puso."
Zkoprnělý výraz.
"Honem, nejsi tu sám!"

Aira nepřišla na zkoušku a ani neodpovidala na CitComm.
Druhý den se za ní stavil Mael před školou: "Hoi, co je s tebou, a co to más za vohoz?"
"Nic. Normálka," odsekla nakřáplým hlasem.
"Máš nějak jinej mejkap, dojdeš dneska zkoušet?"
"To nemá cenu, stejně nemůžu zpívat."
"A nedáme aspoň pivko - co to máš s krkem?" všiml si podlitiny.

Po půlhodině odmítání a zamlouvání.

"Včera se vrátil můj biologickej fotr z ciziny. Byla jsem sama doma, a já kráva ho pustila dáál..." rozbrečela se.
"Co ti ten hajzl..."
"Co myslíš? Mám ti popisovat detaily?!"
"Pojď na zkoušku, bude ti líp."

Na rozstřelováku v klubu Soutok přiřkli Zubaté vráně šestnáctý slot o délce 25 minut.
Před začátkem vystoupení Gazen zjistil, že si vzal špatný kabel, na poslední chvíli mu basák z Rohatce půjčil redukci.
Při druhém songu Robal prorazil blánu na pravém přechodu, takže zbytek vystoupení tloukl jen na levý.
V půlce páté písně se Aiře zaplo kvákadlo a nepodařilo se ho vypnout ani o pauze, takže s tím musela odehrát i poslední flák.
Po akci přišel za kapelou zástupce organizátora festu: "Tak nakonec jste třetí. Některý aranže byly svérázný, ale dobrý. Na fest stejnak hledáme kapelu s převážně vlastní muzikou."

"Nevím jestli je dobrý nápad teď zkoušet vlastní muziku. Ověřený hity jsou jistota," vyjádřil se Robal.
"Já bych to aspoň zkusil," kontroval Gazen.
"Dejme tomu šanci," rozsekla to Aira.
"Tak jo," pustil se do toho Mael, "já začínám."
Zvučně se rozezněla kytara.
"Basa jede."
Brrrrm.
"Vejš."
Brrmmm.
"Airo ty to řež tam, co mám mezery."
Rarararara rara rara.
"Bicí jedou vzadu."
Klep tsss klep tsss.
"Tááák a TEĎ třískni do toho činelu."
Xssssccc!
"A jen do toho jednoho, a znova!"
Xssssccc!
"Jedeme všichni. Tak, tak, a teď změň efekt Airo, já za tři, dva, jedna, jedu sólo!"
Emmemem íííí, iaúúú.

"Nemůžu krákat," pronesl nakřáplým hlasem Mael, když dorazil pozdě na zkoušku.
Dříve než se stihli zeptat proč, všimli si všichni otisku vojenské boty na jeho tváři.
"Kurva! Co se stalo?" vyhrkl Robal.
"Měl jsem drobnou disputaci s mutr, do toho se nachomejt ten kokot Huad. Poslal jsem ho do řiti, pač se ho to netejkalo, výsledek vidíte."
"Ho normálně napraš fízlům, debila!" rozohnila se Aira.
"To nejde, mutr by byla na jeho straně, a mě by odlifrovali do zajištěný péče. Nevíte někdo kde bych moh chvíli bydlet? U Drenzů nemůžu bej porád."
"Zkus ten squat, kde sme hráli," navrhl Gazen.

"Budem potřebovat jméno," prohlásil Mael.
"Recht, když to není jednorázovka, je potřeba jméno," souhlasil Robal.
"Mě na tom nezáleží," zabručel Gazen.
"A co ty, Airo?"
"Nic mě teď nenapadá, hlavně ne něco trapnýho, jako třeba Růžovej králíček."
"Je to vážná věc, blbý jméno může kapelu pohřbít!" rozvášnil se Mael.
"Tak chce to něco drsnýho, zabijáckýho."
"Jasně, Robale, a budou nás zvát ledatak na pohřby," odpálkovala Aira.
"Chce to něco záhadnýho, třeba Obfuskátor," vymyslel Mael.
"To zní jak flusky, já navrhuju Mrtvá vrána," bral se za své Robal.
"Já navrhuju Kosatka," přidala Aira.
Gazen kroutil hlavou: "Whatever, pak mi dejte vědět."

Je to tu menší než jsem si představoval.
A zdaleka není plno. Stoupnu si tam k tomu sloupu, odtamtud je dobrý výhled na pódium.

Ten začátek mě trochu zklamal.
Měl jsem to čekat, jasně.
Ucucávám pivko, aby se neřeklo.
Ten pocit, že jsem jediný, kdo ví…

Není to perfektní a vyumělkované, ale ta syrovost!
Takový zážitek.
Všechny ty starý záznamy z pozdějších let, to je úplně něco jiného.
To sólo!!!

Lidi odchází jakoby nic - kdyby věděli!
A to za to ani nedostali/nou ani zaplaceno.
Taková ostuda.
Balí nástroje.
Nikdo si mne nevšimne.
Krok, dva, nenápadně.
Rychle pryč.
Alespoň malé přilepšení.

"Podle toho čísla tuhle bankovku vytisknou za pět let!" došlo to jako první Aiře.
"Do piči, a už jsem začínal věřit že máme přecejen kliku! Takže je to zkurvenej padělek," vztekl se Robal.
"Všechny bezpečnostní prvky co o nich vim, seděj," nevěřícně nechal bankovku kolovat Mael.
"Proč by si dal někdo takovou práci, a pak udělal tak debilní chybu?" nadhodil Gazen.
"A co když…" nedořekla Aira.
"Já jí vezmu ukázat strejci Abrodovi, to on mě naučil hackovat a podobný fígle. Jestli se někdo vyzná v podobnejch věcech, pak on, snad poradí jak to bezpečně uvést do oběhu," uzavřel debatu Robal.

V sobotu po - garáž.
"Nejradši bych na něj pustila razorraptora!"
"Já bych toho zmrda radějc vyhodil z vokna Blakelandovi věže - kilák a půl dolu," trumfoval Airu Gazen.
"Zapálit mu to tam, sráčovi!" vyprskl Mael.
"Přeleštit pleš bruskou!" napadlo Robala.
"Volové, tohle mu přeci nemůže projít." rozšlápla plechovku Aira.
"Rád bych ho dostal, ale ne abych to odskákal, takže žádný násilí, nic podobnýho nepřipadá v úvahu," zamyslel se Robal.
"Navíc, pomstou si nevyděláš," posmutněl Gazen.
"Hele, docela to šlo, jako myslel jsem, že bude průser, ale vono ne. Co to zkusit někde jinde?" nadhodil Mael.
"Já prachy stále potřebuju," uznal Robal.

První song byla křeč. Druhej jakbysmet.
Pak jeden zpívala Aira a měl jsem čas se zamyslet. Robal je nervózní, jednou třískne moc brzy, jindy pozdějš, Gazen zas zrychluje a občas je půltón vedle.
"Co, nějaký poznámky?"
"Ne, tohle je na tobě."
Snažím se kompenzovat chyby, je to lepší.
Nervozita taje jak nanuk na chodníku.
I lidi začínaj bejt na pohodu.
Po přestávce do toho vlítnem, šlape to až se sám divím.
Blíží se konec, přichází Poisoned apple - ten song mám rád.
Položím se do toho, a je to paráda.
Všichni jsou jak u vytržení.
Zbylé dva fláky dojíždíme na vlně.

Zadýchaní doběhli Mael a Robal poslední spoj dne směrem k bydlišti.
"Máme osm docela solidních songů. Tři další, pokud to vydržej ty tvoje škopky. Dva Gazen pořádně nezná, ale nějak se chytí podle zbytku. Pak tu jsou ty čtyři, co je pořádně nezná Aira, a tu Koltirskou noc, tu zas neznám já," nervuje se Mael.
"Třeba nás ještě něco napadne."
"Třeba ne. A stále není jasný kdo bude zpívat."
"Možná potřebuješ trochu vyklidnit. Mám nějaký jointíky od Gazena, vem si dva nebo radši tři."
Mael vzal a rovnou jeden odpálil.
"Vole, nemyslel jsem hned," řve Robal do jekotu požárního alarmu.

"Tady Gazen to s náma zkusí na basu," představil Robal trávou vonícího týpka.
"Čůůsík, co se bude hrát?" vycenil doširoka zuby.
"Zkusíme třeba Night Crow, to známe všichni," ujmul se iniciativy Mael.
Odehráli song, Mael odložil nástroj: "Robo, tyhle bicí to je pěknej šunt."
"No já vim."
"Ta bonga by potřebovaly nový blány, radši na ně hraj co nejmíň. Ty Gazene si zkus doladit, a moc zrychluješ - vole, nehrajem čardáš."
"Jasňáák, pohoda."
"Airo, jaks přišla k Acodate Mithril? Vždyť ta stojí mega kreditů?"
"Po pravdě, je bráchy. Ale von na ní nehraje, a - mezi náma - je to napodobenina za bůra."