Velká Tamír

Když se Arkoniel schovával v tvrzi před kouzelníkem Nirynem a jeho Ohaři, rozrostl se počet lidí, kteří tady bydleli, i o kouzelníky, kterým Iya důvěřovala, a kterým na znamení toho dala oblázek, kterým se měli prokázat.

Větší počet lidí s sebou přinášel i nutnost obstarat více jídla a mít více postelí.

Po nějakém čase se Tobin vrátil spolu s králem, aby oslavili jeho narozeniny lovem v lesích a byl překvapen, co všechno se tady změnilo. Kouzelníci se stihli na pár dnů ukrýt v lesích, ale kde se vzala ta pumpa, to mu kuchařka musela potají vysvětlit tím, že tvrz opravují.

Když Tobin nastoupil do královské družiny, stal se jeho panošem Ki. Jeho poručník mu sice přidělil vhodnějšího kandidáta, ale Tobin odmítl, a dokud král nerozhodne, mohlo to tak zůstat. Přeci jenom byl Ki pasován na panoše jeho otcem.

Ale protože neměl Ki vhodný původ, byl vhodným terčem pro různé ústrky ze strany ostatních. Hlavně Alben a Mago se snažili ho ponížit, kde mohli. Nemohl jim to vrátit, protože nemohl ohrozit čest svého pána.

A tak se nechal urážet do přizdisráčů, rytíře z Nemanic a syna zloděje koní. Když ho obvinili, že s Tobinem spí spolu, vybuchl a bez uvažování praštil.

Jindy poklidné město toho dne pořádně hučelo. Atmosféra byla plná strachu a podezřívání. Pokud už kouzelníci Ero navštívili, rozhodně nebyli moc vidět v ulicích. Ohaři číhali na jakoukoliv zmínku nespokojenosti, která mohla být vyložena jako zrada krále. Lord Niryn posílal své ohaře jako špehy do hospod, kde se kouzelníci scházeli.

Na náměstí se hemžili lidi, protože místo obvyklých trhů se dnes na stejném místě měly konat popravy zrádců a upálení čarodějů.

Iya pocítila strach, protože někteří z čarodějů, kteří měli být upálení, u sebe měli její oblázek. Doufala, že ji neprozradili, protože to by byl konec snahám ukončit tuhle krutovládu.

Když po mnoha letech strávených v Rhiminee Arkoniel vzpomínal na své cesty s Iyou, uvědomil si, jak je to dlouho. Stýskalo se mu po jeho učitelce. Ale Třetí Orëska vyžadovala mnoho času a úsilí. A tak se snažil využít aspoň všechno zajímavé, co na cestách potkal.

Každý, jen trochu magicky nadaný člověk, byl vítán. Po válce nebylo mnoho čarodějů a ještě méně se jich rodilo. Krev feiů se ředila.

Proto zřídil zpovědnici. Každý, kdo měl zájem, mohl bez obav ze spatření, promluvit o svých schopnostech. Brzo po válce si lidé ještě pamatovali upalování čarodějů. Sám to slyšel jen z vyprávění.

Když si otec našel na Tobina čas, vyprávěl mu všechno, co věděl o šlechticích ve Skale. A také o všech královnách, které vládly a o obdobích bídy, které nastaly, když trůn uchvátil některý z mužských potomků.

Představoval si, jaké by to bylo žít někde blíž dvoru než tady v téhle zapadlé tvrzi. Netušil, jak využije své znalosti, ale snažil se vše zapamatovat a dělat otci radost. Lepší než nuda.

Po letech, už jako Tamír, velice oceňovala všechno, co se naučila jako dítě. Bylo třeba poučit se z chyb předchůdců, aby její říše zase vzkvétala. Rozhodně před sebou neměla jednoduché úkol.

Když ještě Tobin bydlela v odlehlé tvrzi a jediný výlet, který kdy podnikla, byl do Alestunu, záviděla všem, kteří cestovali, a toužila být na jejich místě. Kdepak ty časy jsou. Byla naivní a neviděla, že odlehlost je pro jejího otce jedinou možností, jak ji mohou ukrýt. Tenkrát to byl sen, být na cestách a vidět různé místa Skaly, o kterých ji otec vypravoval.

Teď jako královna, ale bez dědičného meče, musela cestovat a získávat loajalitu šlechticů, aby ji podpořili v jejím nároku na trůn. Nenáviděla ženské šaty a náročnost cest, ale musela osobně ukázat, že není jen další uzurpátor trůnu.

Když se Arkoniel začal od Leah učit, bylo znát, že druh magie, kterou její rasa používá, je výrazně odlišný od té, kterou se učil on. Chtěl přijít na kloub kouzlu, kterým se mu zjevovala a díky kterému se přemisťovala.

Začal ho postupně zkoumat, opatrně zvyšoval obtížnost. Věděl, že se ho nesmí dotknout, protože všechno živé se na druhou stranu dostalo mrtvé. Ale Leah to uměla.

Bylo to jako vytesat sochu z kusu kamene nebo vyřezat figurku z kusu dřeva. Vše co potřeboval, bylo jen najít dokonalý tvar.
A pak jednoho dne stvořil okno. Zranil si prst, ale kouzlo mělo tvar.

Královna Tamír II, řečená Veliká, se narodila vévodovi Rhiovi a princezně Arianě. Jejím strýcem byl Erius, matčin bratr. Prvních patnáct let života prožila jako Tobin Erius Akandor. Žila v osamělé tvrzi v horách spolu s šílenou matkou, která umřela, když ji bylo devět a otcem, který padl v bitvě, když ji bylo dvanáct a také duchem, který byl jejím bratrem – dvojčetem. Další tři roky sloužila v Královské družině prince Korina, svého bratrance. Již jako žena vedla svůj lid do války s Plenimarem za osvobození Era.

Když si Tamír přečetla, co kronikáři zapsali, věděla, že zdaleka nevystihují to, co opravdu zažila.

Někdy jsem se dívala na moje město a toužila po něčem neuchopitelném, vzdáleném, něčem, kde nečekala žádná poselství, žádní návštěvníci a dvořané.

Toužila jsem po minulosti. Po starém dřevěném městě, které pro mě vyrobil můj otec, po vůni kouře v kuchyni a po laskavé náruči chůvy, která mě vychovala. Občas jsem se cítila ve vlastním těle tak cizí! Tak strašně prázdná! Ani Ki nemohl zaplašit tuhle bolest, ten stesk po mém dětství.

Zvláštní, jak neskutečně to teď zní. Moje dětství… Vlastně nebylo úplně moje. Bylo mého Bratra.

Já. Bratr. Dvojice, která si nikdy nepohlédla do očí. A přesto jedna bytost.