Pohádka erbenovská
Nesoutěžní double drabble. Nebo dvakrát drabble.
Navazuje na Patřímě sobě. A v žádném případě to není pohádka - kdyby to někdo chtěl číst v dobré víře.
15+
Tohle je pohádka erbenovská, bez dobrého konce.
„Kdo jsou J. & K.?“ ptá se dítě pokrokových rodičů.
„To jsou princové, co se měli moc rádi,“ odpovídají pokrokoví rodiče. „Tak rádi, že se dokonce vzali.“ Nepřipouští, že si dětská mysl chce představovat princeznu prostě jen kvůli nadýchaným šatům. Ne, zlatíčko, takhle je to lepší, protože nepřející lidé potřebují vidět, že láska vzkvétá i jim navzdory, že jsme v nové době, kde už duha neznačí Noemu konec pohromy. Dítě nerozumí, ale pokrokoví rodiče se chvějí štěstím. Princové J. & K., vzorně oddáni (registrováni), v dobrém a ve zlém (dokud je chtíč nerozdělí), radost pohledět.
Už nejsem princem, manželem, už mě ani pokrokoví rodiče nedávají za vzor; nevěra mě o postavení připravila, a tak ze mě zase zbyl prostě jen teplouš, navíc teplouš penetrovaný, tedy ten špatný, ten, který nesmí darovat krev, ten, na kterého se logicky díváme skrz prsty, protože ten druhý, ten penetrující, si alespoň zachoval přirozenou, obdivovanou sexuální roli muže-dobyvatele (ale dobytek je i tak, míní lid).
Nedá se nic dělat, mé libůstky mi od huby neutrhnete, a proto opouštím toto mýtické místo, tento piedestal uplácaný z mrvy, bylo mi s vámi blaze; neohlédnu se, ale na špičky bot se také nedívám.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Surové a moc dobré.
Surové a moc dobré.
Díky. Tak to přeci jen někdo
Díky. Tak to přeci jen někdo našel.
Ta letošní vyznání mě hodně
Ta letošní vyznání mě hodně baví. Tohle je bolavé, ale cítím v tom upřímnost. Fakt dobré.
Tebe tu asi vidím poprvé,
Tebe tu asi vidím poprvé, děkuju za přečtení a komentář.
Já pravidelně čtu už pět
Já pravidelně čtu už pět (šest?) let, ale byla jsem spíš tichý čtenář ;)
Děkuji, o to víc si to cením,
Děkuji, o to víc si to cením, protože vždy, než stisknu "publikovat", hodně přemýšlím nad tím, jestli by tu tohle vůbec mělo být.
Damn, silný kus psaní.
Damn, silný kus psaní.
Přijde mi "vtipné" že ta věc s penetrovaným/penetrujícím se drží už od Starověku... A ještě nás neopustila.
Ani nikdy neopustí. Díky.
Ani nikdy neopustí. Díky.
Já jsem beze slov. A to se mi
Já jsem beze slov. A to se mi moc často nestává.