Patříme sobě

A zde, v této cele dříve mnišské, je počátek všeho, počátek rozkladu (teď už J. & K. nedají vzorem, jako to dělávali – pohleďte na příkladné homosexuály, vzali se a jsou svoji XX let) i šílené lásky, v malé komůrce se spáříme jako dva psi, ani to nebylo složité, já prostě odhadnu chlapa, také z našich těl se páří jako z lesů, když mycélium pracuje, aby na svět vystrčilo hlavičky hub, tvůj penis je v mé ruce stejně tak hebký jako ten klobouček hříbku, je to zkrátka znamení, srůstá s mými čarami života, ale i do mě zapouští hnilobu, patříme (k) sobě.