54. kapitola: Řešení

Pohled Bartyho Crouche se zdál být nekonečný. Jeho oči plály šarlatovým plamenem na černočerném pozadí a Severus v nich viděl všechno, na co Barty myslel a co si vroucně přál.
Začal couvat, ale než stačil nabrat rychlost, Crouch po něm skočil, přirazil ho zády k recepčnímu pultu a rozmáchl se malým stříbrným skalpelem.
Snape ucítil na krku žahavou bolest a periferně zahlédl tři vysoké oblouky krve, které dopadly na podlahu a rozcákly se na ní jako stříkance rudé barvy na Pollockově plátně. Obalil si prsty rukávem pláště, který mu na svém oddělení sehnala Molly Weasleyová, vrazil je hluboko do rány a usilovně tlačil proti hrtanu. I přes látku cítil, jak intenzivní je proud krve, který se protnutou krkavicí snaží dostat ven. Do ruky mu rytmicky bušil vlastní tep.
Crouch zmizel někde v temnotě za prosklenými dveřmi příjmové haly.
Denisa upustila kýbl s mopem, za běhu si sundala špinavé gumové rukavice a když dorazila k Severusovi, chytila ho kolem pasu, opatrně ho stáhla do sedu a svoji dlaň přiložila k té jeho. Tlačili teď na ránu společně.
Snape sledoval, jak se její ústa hýbou, ale nevychází z nich žádný hlas. Vzápětí mu došlo, že neslyší. Všechny vnější zvukové stopy se někam vytratily. Zůstal jen šum krve a hvízdání vzduchu. Jako kdyby se mu uši obrátily dovnitř. Jeho sluch vnímal pouze tlukot srdce, vdechování, vydechování a hučení krevního řečiště. Do této chvíle netušil, jak hlasitý je lidský organismus. Připadalo mu, jako by se ocitl někde v tovární hale.
Lily, která přiběhla z lékařského pokoje, byla bílá jako stěna. Pohledem odhadla množství krve na podlaze, klekla si k nim, natáhla si rukavice a zkontrolovala, jestli tepnu dobře utěsnili. Nedokázala uvěřit, že je Severus stále ještě při vědomí a že je schopen držet prsty uvnitř vlastního prořízlého krku. Byl strašlivě bledý, pokrytý studeným potem a přitom napjatý jako struna a dokonale bdělý.
To se ale mohlo kdykoli změnit, mezitímco tlak proti ráně musel zůstat konstantní.
„Krum! Bellová! Ke mně!“ přivolala posily, které dorazily téměř okamžitě, přestože ještě před minutou podřimovaly. „Viktore, přivezte sem všechno z jedničky! Všechno! Katie, utíkejte do krevní banky. Chci 4 jednotky A+, 4 jednotky plasmy, 2 jednotky erymasy a křížák!“
Na moment se zvedla, natáhla se pod recepční pult, zvedla sluchátko telefonu a vytočila číslo na chirurgii.
„McGrathová? Pohotovost! Řezná rána na karotidě, krvácení zastaveno prsty, krevní ztráta asi 2 – 2,5 litru. Připravte sál a pošlete sem Jamese!“
„Rozumím, doktorko Potterová. Posílám ho za vámi a chystáme sál. Seženu Longbottoma a Changovou.“
„Díky,“ vydechla Lily a zavěsila.
Pak znovu zaměřila zrak na Severuse. Rty se mu chvěly, jako by se pokoušel promluvit. Dolní končetiny se neovladatelně třásly. Po šedavé tváři stékaly potůčky potu.
Krum přivezl infúzní stojan, vozík s traumatologickým i chirurgickým sítem, intubačním setem, základními resuscitačními pomůckami, sterilním obvazovým materiálem a vaky plnými nitrožilních roztoků. Za ním se přiřítila Susan Bonesová s monitorem životních funkcí, umělou plicní ventilací a sonografem.
„Dobrá, tak jdeme na to! Susan zavede kanyly pro krevní transfúzi a krystaloidy. Nasadíme vak s Hartmannem na rychlý průtok. Krum odebere vzorek krve na obraz a srážlivost. Do laborky zaběhne osobně! Výsledky chci do pěti minut! Bellová připraví kyslíkovou terapii, 100% kyslík maskou, 6 litrů za minutu...“
Vtom do dveří vrazili Sirius Black s mladým Potterem. Jakmile pochopili, co se jim odehrává před očima, připojili se k týmu, přestože hrůznost toho obrazu jim oběma na malý okamžik sevřela žaludek a připravila je o dech.
Protože levý rukáv měl Severus nacpaný v ráně, nemohli mu plášť ani košili pod ním svléknout, a tak pravý rukáv podélně rozstříhli a krví nasáklou košili jen rozhalili, aby mohli zavést infúzní kanyly a nasadit sondy snímající srdeční aktivitu. Lily mu k ukazováčku volné ruky připojila oxymetr, stetoskopem poslouchala plíce, kontrolovala šíři zornic, jejich reakci na světlo, tep na spánku a prokrvení hlavy.
Harry svojí zdravou rukou pomohl zapojit všechny přístroje. Pak odtamtud odběhl na parkoviště sanitek, aniž by zmínil důvod.
Sirius si klekl vedle Severuse, na místo, jež mu neprodleně uvolnila Lily, když zaregistrovala jeho přítomnost.
„Vydrž. Vydrž, zlato.“
To byla první slova, která k němu dolehla. Neslyšel je sice zřetelně, spíše zalehnutě, jako by měl v uších vodu, přesto pro něj v daný moment znamenala hodně. Představovala záchytný bod, byla prvním navázáním kontaktu. Do téhle chvíle k němu nikdo nepromluvil, nikdo se na něj přímo neobrátil, nikoho nenapadlo ho nějak uklidnit. Anebo se o to možná pokoušeli, jenomže se mu při tom nikdo nedíval do očí, a tak mu to uniklo.
„To spravíme. Jenom vydrž, jasný?“
Black si nasadil rukavice, přitáhl si chirurgický tác a sebral z něj peánu.
„Tlak 70/50, tachykardie 140, puls nitkovitý, roztok už jede,“ hlásila Susan.
„Kde je sakra Bellová?!“ zařvala Lily. „Potřebujeme krev!“
„Lily, háky,“ otočil se na ni Sirius a očima ukázal na chirurgické síto. „Myslím, že nejen já ocením, když přiložíš ruku k dílu.“
„Jasně.“ Potterová sáhla po nástrojích a našla si na zemi pohodlnější pozici.
V tu chvíli přiběhl zpátky Harry, v podpaží nesl srolovanou termofólii, kterou si vypůjčil od záchranářů venku. Zabalil do ní spodní polovinu Snapeova těla a vypodložil mu nohy židlí, kterou si přisunul z čekárny.
„Bonesová, 5 000 jednotek heparinu,“ nařídil Black.
Susan nabrala látku do stříkačky a aplikovala ji Severusovi do deltového svalu.
„Doktorko Potterová, A+ došla, nemají už ani 0-,“ oznámila zadýchaně Katie Bellová, která se vrátila s náručí plnou krevních konzerv a vaků plasmy.
„Co jste přinesla?“
„0+.“
„Dobře. Dejte to na stojan a udělejte křížák! Susan, nasaďte 2 jednotky plasmy.“
„Připravená?“ vyžádal si opět její pozornost Sirius. „Měli bysme pohnout. Levá carotis communis zásobuje fakt velkou část mozku.“
„Jo. Můžu. Jsem připravená.“ Hlas jí zakolísal, dlaně však zůstávaly pevné a klidné.
„Je pořád při vědomí,“ upozornil je Harry, který Snapeovu tvář sledoval s obavami a pocitem drtivé tíhy na prsou. „Měli bychom ho uvést do umělého spánku.“
Severus se mu podíval do očí a Harry pochopil, že se snaží vyjádřit nesouhlas.
„Nechcete, abychom vás uspali? To nemyslíte vážně, že ne?“
„Harry, nemáme čas!“ zahučel Sirius. „Creeveyová, až napočítám do tří, dáte ruce pryč.“
„Siriusi, tohle je šílenství!“ zakřičel Potter, až mu přeskočil hlas. „Přece mu nebudeš svorkovat krční tepnu zaživa!“
„Už jsem v životě dělal šílenější věci,“ odtušil Black. „Raz, dva, tři!“
Denisa svoji i Severusovu ruku odtrhla od rány. Krev okamžitě začala tryskat ven. Jako z tlamy chrliče. S každým stahem srdečního svalu jeden výstřik.
Lily pod okraje řezu umístila háky a roztáhla je. Sirius prsty pronikl dovnitř, pohmatem vyhledal porušenou krkavici a z obou stran ji skřípl svorkami.
Snape pocítil tak příšernou, pronikavou bolest, že se nemohl ani nadechnout. Nehty škrábal do dlažby pod sebou, nohama odkopl židli a křečí se prohnul v pase. Denisa ho vrátila do polosedu a jemným tlakem na pánev ho stabilizovala. Navzdory tomu všemu se stále nedostavovaly mdloby. Hlava se mu sice točila, v zorném poli rudě jiskřilo, chtělo se mu zvracet, ale pořád vnímal. Blackův dech, pikantní po tmavém jamajském rumu, jeho rychlé prsty, chladné dotyky chirurgické oceli, zvuky přístrojů, bolest, obludnou bolest...
„Do píči, ten sráč přefiknul i jugulárku! Musím ji zasvorkovat taky. Levá strana kompletně bez oběhu.“
„Budeš to šít na místě nebo uděláš tamponádu? Sál už je zamluvený, James je na cestě.“
„Fajn. V tom případě to vycpu gázou a tampónama a suturu provedeme nahoře.“
„Tlak jde dolů. 60/40. Saturace 87.“
Snapeovi se začalo zatmívat před očima. Svaly ochabovaly, přicházela slabost a krátké výpadky vědomí.
„Je cyanotický. Dýchání povrchní, bradypnoe 4.“
„Křížový test je v pořádku! Pouštím 0+ naplno a přidávám jednotku erymasy!“
„Susan, miligram epi!“
„Tak jo, hotovo,“ zahlásil Sirius, když vložil poslední tampón a odhodil pinzetu. „Je načase poslat tě do říše snů, zlato. Na sále tě sešiju tak, že budeš moct dělat reklamu na Vicryl.“
„No do prdele,“ ulevil si James Potter, který právě dorazil a našel je všechny v kalužích krve.
„Hele, přišel se na tebe podívat i sám pan primář. Jsi hvězda.“
Black si sundal rukavici a škádlivě přejel Snapeovi po tváři.
Snape odněkud vydoloval poslední zbyteček energie, poodtáhl kyslíkovou masku a přerývaně se nadechl.
„Hvězda – jsi – přece ty.“
Sirius mu vrátil masku na ústa, usmál se na něj a když ho pohladil po zpocených vlasech, už v tom žádné škádlení nebylo.
„Všechno bude v cajku. Neboj.“
To bylo poslední, co ještě zaslechl, než se všude kolem rozprostřelo božské ticho a někdo milostiplný konečně zhasnul.
„Erytrocyty na spodní hranici, mírná trombocytopenie. Vysoká hladina uvolněného koagulačního faktoru VIII i IX.“ Krum přiběhl z laboratoře. „Nějakou krev musel ztratit ještě předtím, než... se to stalo.“
„Jo,“ potvrdil Black, „něco už vykrvácel u sebe doma, když mu Crouch skalpelem rozřezal předloktí.“
Potterová pustila háky, prokřupala si prsty a pomohla Severuse přemístit na mobilní lůžko.
„Katie, zavěste i tu druhou erymasu a pusťte tam další konzervu. Susan, podejte mi intubační set, rourku osmičku, prosím. Píchneme mu čtyřicítku etomidátu a stovku suxamethonia.“
„Já to udělám,“ řekl Viktor, když viděl, jak se jí třepou ruce. Nečekal na její svolení, chopil se laryngoskopu, zaklonil Snapeovi hlavu, počkal na aplikaci léků, sundal mu kyslíkovou masku a během několika desítek sekund provedl precizní intubaci s napojením na umělý plicní ventilátor.
„Tlak 80/50, tachykardie 120, saturace 94. Cyanóza ustupuje.“
„Zatraceně dobrá práce, Siriusi,“ poplácal svého kamaráda James. „Tak jedeme! Sál je připravený!“
Sestra Bonesová jednou rukou chytila infúzní stojan, druhou roztlačila dýchací přístroj, James se Siriusem se opřeli do kovových zábran lůžka a všichni svižným krokem zamířili k výtahům.
Traumatologický tým zůstal stát v hale, uprostřed krvavé spouště, použitých nástrojů, stříkaček, rukavic, obalů a prázdných plastových vaků. Krum se vyčerpaně opíral lokty o recepční pult, na němž celý incident také zanechal stopy. Karty pacientů, lejstra, objednávky zdravotnického materiálu, to všechno neslo památku na nejhorší zážitek, který jim tohle prostředí zatím dokázalo nabídnout. Denisu Creeveyovou ještě nikdy neviděli tak otřesenou. Celá se klepala, na nahých pažích potřísněných krví jí stály chlupy a přes spodní víčka očí se přelévaly slzy. Katie Bellová s prázdným výrazem hleděla na konec chodby a nějak nedokázala říct, jestli to, co právě viděla a čeho se účastnila, byla skutečnost nebo jen další noční můra. Harry ztěžka dosedl do otočného křesla za pultem a bolestí zkřivil tvář.
„Měl by sis udělat rentgen,“ doporučil mu Viktor. „A zajít za ortopedem.“
„Jo, já vím,“ zamumlal Harry. „Sirius sem dneska přivezl Hermionu. Jak je jí?“
„Nemám tušení,“ zabručel Viktor. „Jdu si udělat kafe. Už jsem tu šestatřicet hodin, jsem úplně hotovej.“
„Je v pořádku,“ promluvila k Harrymu Lily a víc už nedodala. Sama vypadala, že v pořádku není ani trochu. „Omluvte mě, musím jít kontaktovat policii. Nic neuklízejte a s ničím nehýbejte. Je to místo činu. A dispečinku dejte vědět, že urgentní příjem je až do odvolání zavřený.“

„Policie!“ ohlásil se velitel zásahu do interkomu u hlavní brány.
Jednotka rychlého nasazení už byla rozmístěna po obvodu celého domu a připravena dopadnout unikající osoby.
„Otevírám,“ ozval se z reproduktoru rozespalý hlas starého majordoma.
Světlo se rozblikalo a vrata se začala odsunovat.
Když zaparkovali před domem, vchodové dveře už byly dokořán a Wilfred je v nočním úboru, přesto s úklonou pouštěl dál.
„Nepamatuji si, že by mě někdy někdo probudil v tak brzkou hodinu. U policie pracují samá ranní ptáčata, že?“
Velitel zásahovky ho zpražil pohledem.
„Takže kávu si asi nedáte.“
„Kde je doktor Thomas Riddle?“
„U sebe.“ Wilfred se podíval vzhůru. „Když jsem mu přál dobrou noc, zmínil se, že bude přes noc pracovat.“
Velitel pokynul dvěma svým mužům. Ti vyrazili po schodišti do patra, samopaly v pohotovostní pozici. Jeden z nich pak seshora gestem naznačil, že prostor je čistý.
„Doprovodíte nás tam,“ nařídil velitel Wilfredovi a ten je beze slova zavedl přímo před dveře Riddleovy pracovny.
„Račte vstoupit,“ zaznělo zevnitř. „Ještě nespím.“
Příslušníci zásahové jednotky otevřeli dveře.
Doktor Thomas Riddle seděl za psacím stolem a v rukou držel knihu. Kolem něj se vznášel opar cigaretového kouře. Wilfred si v povzdálí znechuceně odplivnul.
„Doktore Riddle, jste zatčen pro podezření z páchání mnohonásobné trestné činnosti. Pojedete s námi. Máte právo nevypovídat. Vše, co od této chvíle řeknete, může být použito v trestním řízení. Máte právo na přítomnost svého právního zástupce. O svých právech jste byl poučen. Nasaďte mu pouta.“
Riddle nekladl žádný odpor. Dokonce ani nevznesl námitku. Odložil knihu, nastavil zápěstí a pokojně vstal ze židle. Pak se úporně rozkašlal, spoutanýma rukama sáhl pro látkový kapesník a před odchodem ho krvavý vyhodil do koše.

„Co se vlastně stalo?“ vyzvídal James. „Odsávání... Skalpel... Retraktor... Ještě před půlnocí jsem s ním mluvil a najednou ho mám na stole.“
„Riddleův psychopatickej asistent,“ vysvětlil Sirius. „Nůžky... Atraumatickou jehlu a jedničku Vicryl.“
Blaise Zabini, který vedl anestézii, ačkoliv už měl odslouženo přes čtyřiadvacet hodin, celou cestu na sál nepromluvil jediné slovo. Jeho obličej připomínal kávu silně rozředěnou mlékem, tak byl bledý, a čelisti zatínal, až mu mimické svaly ztvrdly na kámen. Pracoval však soustředěně a pečlivě. Nyní si víc než kdy jindy nesměl dovolit chybovat. Nabral do stříkačky další sufentanil, vpravil ho do ventilu infúzního katétru, překontroloval životní funkce a vyměnil prázdný krevní vak za nový.
„Frank jede taxíkem. Říkal, že tu bude do dvaceti minut... Hemostat... Pinzetu trojku.“
„Zvládnem to i bez něj... Nůžky... Ne tyhle! Ty rovný!“
„Promiňte,“ pípla instrumentářka a podala Blackovi správný nástroj.
„Vy jste nová? Ještě jsem vás tu neviděl.“
„Lina tu dělá už půl roku,“ poznamenal Potter. „Je jen nervózní. To se stává.“
„Jo, ona si to na rozdíl ode mě může dovolit... Sání, hovno vidím.“
„Nazdar chlapi,“ pozdravil doktor Longbottom, který právě vrazil do místnosti, nabuzený kofeinovou tabletou a malinko zadýchaný. „Omlouvám se, dřív to nešlo. Ten drožkař vypadal, že jestli pojede ještě rychleji, tak už si nadělá do gatí. Co se stalo?“
Stoupl si vedle Jamese a nahlédl mu pod ruce.
„Levá carotis communis a vena jugularis. Čistý řez. Nejspíš skalpelem.“
„No do prdele,“ vydechl Frank. „Divím se, že to přežil. Zvládli jste svorkování dřív, než stihl vykrvácet. Pozoruhodný výkon.“
„Sirius.“
„Kdo jiný.“
„Řeknu to takhle, Frankie,“ ozval se Sirius, „kdyby k tomu došlo jinde než dole na pohotovosti, už nemáš co operovat... Nůžky a připravte mi nový šití... Vrazil si tam prsty a těma to ucpal. Creeveyová mu pomáhala tlačit proti hrtanu, dokud jsem nebyl připravenej to zasvorkovat.“
„On byl při sobě? Celou tu dobu?! Ty vole, to přece není fyzicky možný!“
„Je to možný. Už jsem to jednou zažil... Jamesi, zkauterizuj to a připrcni mi tu jugulárku ke straně... Týpkovi proletěla karotidou kulka. Tenkrát jsem to podvazoval hedvábím. Celou dobu mi civěl do ksichtu a odříkával při tom otčenáš. A nakonec stejně zařval, protože jsme u sebe neměli dostatek plasmy a krve... Vysoušení.“
„Ta jugulárka vypadá jako horká kandidátka na plastiku,“ zhodnotil Longbottom a sebral ze síta pinzetu. „Jestli nic nenamítáte, pánové, tak se do toho pustím.“
„Posluž si, Frankie.“
„Jak to vypadá u vás, Blaisi?“
Doktor Zabini jim ukázal zdvižený palec, zatímco na stojan věšel vak s erymasou.
Na sál dosti nečekaně vstoupila doktorka McGonagallová. Podle neúplného ustrojení a roušky, kterou si držela před ústy, to vypadalo, že se zastavila jen na skok. V očích jí rozčileně blýskalo, žíla na spánku divoce pulsovala, celé tělo měla křečovitě sevřené.
„Chci vám jenom popřát hodně štěstí, hoši. A oznámit, že policie právě chytila Bartyho Crouche. Převážejí ho vrtulníkem do Wimbledonu. Střelné poranění bederní páteře.“

V kanceláři Kingsleyho Shacklebolta byly zatažené žaluzie a jediné světlo poskytovala stolní lampička. Dveře Kingsley zamknul a ujistil se, že nejdou otevřít pohybem kliky.
Lily Potterová v čistém plášti a vyměněné blůze seděla v křesle, Sirius Black navlečený do potřísněného operatérského oděvu pochodoval na místě.
„To, co teď zazní, zůstane pouze mezi námi,“ předeslal Kingsley a přelétl je pohledem, aby zjistil, jestli jeho větě porozuměli. „Severus byl zařazen do programu na ochranu svědků. Vyřídil jsem pro něj nové osobní doklady, novou identitu, pod kterou může bez obav existovat kdekoli a jak dlouho bude chtít. Je však potřeba učinit některá opatření, zejména snížit riziko případného vystopování. Jako jeho ošetřující lékaři a zároveň blízcí lidé máte možnosti. Událost, k níž došlo, je pochopitelně otřesná, nabídla nám však příležitost elegantně vyřešit tuto otázku.“
„Já vám asi úplně nerozumím,“ přiznala Potterová. „Co po nás chcete?“
„Chce, abysme zfalšovali Severusovu kartu, prohlásili ho za mrtvýho a vystavili mu úmrtní list,“ vysvětlil ochotně Black. „Fingování smrti je trik tak starej, že viděl viset Ježíše.“
„Než se to tak ošklivě zvrtlo, měl v úmyslu požádat vás o spolupráci. V sobotu večer jsme se setkali, probrali výhody i úskalí takového úniku, sepsali poslední vůli a domluvili se na bezpečných kontaktech.“
„Uděláme to,“ rozhodl Sirius. „Crouch sice poputuje do lochu, stejně jako Riddle a možná další, který se podaří zatknout, ale čert ví, kolik jich zůstane na svobodě a bude se chtít pomstít. Dva pokusy o vraždu už přežil. Třetí by riskovat neměl.“
„Souhlasím,“ řekla Lily a protáhla si nohy, v nichž nepřestávala cítit mravenčení. Opožděná vlna psychického šoku ji pod sebou drtila. Netušila, jestli vůbec dokáže vstát a vrátit se na pohotovost.
„Kam ho uklidíte?“ zajímal se Sirius.
„To vám prozradit nemohu,“ zavrtěl hlavou Kingsley a tvářil se natolik vážně, že si Black další naléhání rychle rozmyslel. „Pakliže se vám nesvěří on sám, já k takovému kroku nejsem oprávněn.“
„Hodláte ho převážet v tomhle stavu?“ zeptala se Lily. „K transportu hemodynamicky nestabilních pacientů je potřeba doprovod lékaře nebo kvalifikovaného zdravotníka.“
„Myslím, že to nebude problém. Neplánujeme provést přesun dříve než za týden.“
„Takže po tejdnu, kdy už by se všechno mělo vracet do normálu, se najednou zhorší. Reakce na transfúze?“ obrátil se Sirius k Lily.
„K takové situaci by v jeho případě dojít mohlo,“ souhlasila opatrně. „Dostal víc krve, než je u traumat obvyklé. Navíc jinou skupinu, celkem od tří dárců.“
„Příčina smrti potransfúzní hemolýza s následným ledvinovým selháním,“ uzavřel Black. „U masivního hemoragickýho šoku častá komplikace. Nikdo nebude mít potíže.“
„Co tělo?“ vypravila ze sebe Lily. „Někdo musí být pohřbený. Nebo chcete spouštět do země prázdnou rakev?“
„Dle Severusovy poslední vůle připadne jeho tělo lékařské fakultě. Pohřeb tak bude pouze symbolický.“
„A Grangerová?“ zarazil se Sirius. „Je to přece jeho holka. A víte, jaká je.“
„S doktorkou Grangerovou samozřejmě počítáme. Severus s ní počítá. Stálo mě to nemalé úsilí, ale podařilo se mi do programu zahrnout i ji. Odcestují společně. Mimo jiné proto hodláme transport uskutečnit nejdříve za týden. Dostala se ke mně zpráva, že má Hermiona nařízený klid na lůžku.“
„Někdo by jí měl říct, co se stalo, dřív, než k ní dorazí šuškanda,“ nadhodil Black.
„Střihneme si?“ vzhlédla k němu ztrápeně Lily.
„Ne. Zajdu tam. Ty si dej panáka a jeď se domů vyspat.“