51. kapitola: Běsnění

„Čekáš dlouho?“ vylomil ze sebe Snape, když překonal prvotní šok.
Crouch seděl zády ke kuchyňskému stolu a čelem ke dveřím, ruce měl položené na kolenou a působil dojmem voskové figuríny. Soustředěně ho pozoroval. Jako zmije, která strnule sleduje kořist. Jeho hrudník se na rozdíl od toho Severusova nezdvihal, obličejové svaly byly dokonale nehybné, oči fixovaly Snapeovu tvář.
„Na některé věci se vyplatí počkat,“ odpověděl po chvilce. Jediné, co se pohnulo, byla jeho ústa.
Snape bleskově propočítal rovnici úniku. Barty nevypadal, že by byl ozbrojen; na druhou stranu, po tom, co se doslechl, pochyboval, že by to nějak hrálo v Bartyho neprospěch; z pozice, v níž se Crouch nacházel, by dokázal vyrazit relativně rychle, v cestě mu nestála žádná překážka; naproti tomu Severus byl svým postavením v nevýhodě – vchodové dveře od něj byly vzdálené deset dlouhých kroků vzad, cestou mohl zakopnout prakticky o cokoli; sám neměl žádnou zbraň, neboť ji pro klid duše půjčil Potterovi a zapomněl si ji vzít zpátky; notabene sem přišel pro věci, které kdyby tolik nepotřeboval, už dávno sedí u Weasleyových doma, pije s Mikem čaj (možná trochu říznutý něčím ostřejším) a čeká na osobní návštěvu vrchního státního zástupce.
V duchu zaklel. Pravděpodobnost, že v pořádku dorazí až ke dveřím a úspěšně zmizí, se dala vyjádřit v jednotkách procent.
Jako by Crouch zaslechl jeho myšlenky, decentně se pousmál a ten úsměv jen podtrhl výsledek, k němuž Snape dospěl.
Je v pasti. Neuteče.
Jediná šance je zůstat ve hře až do konce. Ať už dopadne jakkoli.
Ironicky se ušklíbl, volným krokem prošel kolem Bartyho k židli pod oknem, pomalu sundal kabát, přehodil ho přes opěradlo a pohodlně se usadil. Za hlavou mu bledě zářil měsíc ve své dorůstající fázi.
Barty se konečně pohnul. Na své vlastní židli si sednul obkročmo, aby na Severuse viděl.
„Takže kdo vyloží jako první?“ zeptal se Snape, z tabatěrky na okenním parapetu vytáhl cigaretu a zapálil si.
Dřív, než Crouch stihl odpovědět, skrz stěnu zazněl zvuk splachování a ze dveří toalety vyšel malý, obtloustlý chlapík s nápadným předkusem. Doktor Peter Pettigrew.
Snape mu věnoval překvapený pohled, který okamžitě přesměroval na Bartyho.
„Trojka?“
Pettigrew se nervózně zahihňal. Crouch ho svýma očima účinně umlčel.
„Peter je tu kvůli pozdějšímu úklidu. Do ničeho jiného se zapojovat nebude.“
„Neskrývám, že se mi ulevilo,“ prohodil Snape s notnou dávkou upřímnosti.
„Petere, buď tak laskav a nalij mému příteli sklenku vína.“

Black zastavil před vchodem na urgentní příjem, zajistil mašinu proti pohybu a hned nato přidržel Grangerovou v pase, neboť ta vypadala, že se z motorky sveze rovnou k zemi. Roztřesenýma rukama si sundala přilbu a odhodila ji pryč. V obličeji neměla žádnou barvu, na čele jí perlil pot.
„Chyťte se mě kolem krku,“ přikázal a sehnul se, aby ji vzal pod koleny.
Nebránila se. Omotala kolem něj paže a nechala se zvednout do náruče. Sirius koutkem oka zaznamenal krev na rukávu svojí bundy.
„Kurva, paličatá ženská,“ zasoptil a rozběhl se do budovy nemocnice tak rychle, že se před ním málem nestačila rozevřít křídla dveří.
Uvnitř haly panoval zmatek a shon. Sestry pobíhaly sem tam, v čekárně seděly desítky zraněných lidí, na recepci nikdo nebyl, doktoři byli bůhvíkde, zřejmě někde u kritických pacientů.
„Hej!“ zařval nazdařbůh do prostoru zaplněného pláčem, povzdechy, nadáváním a křikem. „Potřebuju tady pomoc!“
Chvíli čekal, jestli někdo nevyleze z vyšetřovny nebo se zázračně neobjeví na chodbě vedoucí k výtahům. Pak zamířil k pojízdnému lůžku odstavenému u zdi a Grangerovou na něj opatrně složil. Ta se okamžitě sbalila do klubíčka a rukama křečovitě sevřela břicho, v němž nepřestávala cítit mučivou, bodavou bolest.
Black odběhl k recepčnímu pultu a mrknul na tabulku obsazenosti vyšetřoven.
„Na dvojce je volno. Odvezu vás tam a zavolám nahoru na gyn-por.“
„Doktore Blacku!“ zahučela mu za zády Denisa Creeveyová, která právě odnášela krevní náběry z vyšetřovny č. 3. „Přišel jste nám píchnout?“ Pak si všimla zhroucené Hermiony na mobilním lůžku. „Zatraceně!“
Praštila stojanem se zkumavkami o pult, přiběhla k ní a změřila jí puls. Když se chystala vložit dlaň na její podbřišek, Grangerová hlasitě zakňourala, instinktivně její ruku odstrčila pryč a zahryzla se do spodního rtu.
„Jeďte na dvojku. Já jdu pro doktorku Potterovou.“
Sirius se opřel do lůžka a zajel s ním na příslušný vyšetřovací sál. Nějakou dobu mu trvalo, než se zorientoval. Věděl, že kdyby šlo o náhodnou pacientku, cizí ženu, jednal by bez přemýšlení, automaticky a rutinně, jenomže před ním ležela Grangerová. Z nepříjemné situace ho vysvobodila Lily, která v doprovodu Denisy rázně vkročila dovnitř a ujala se potřebných kroků.
„Co se stalo?“ zeptala se, zatímco Hermioně odtahovala od sebe zaklesnuté paže, rozepínala jí halenku a povolovala kalhoty.
„Břišní příhoda,“ odpověděl nejprve vyhýbavě, potom přecvakl do lékařského modu a plynule pokračoval. „Abdominální spasmus, vaginální krvácení, nejspíš probíhající potrat.“
Denisa připnula Hermioně manžetu tlakoměru.
„TK 70/50. Tachykardie 120, puls nitkovitý.“
Lily na poznámku o potratu zareagovala jen mírně zdviženým obočím. Začala jemně prohmatávat Hermionino břicho a očima požádala Denisu, aby ji přidržela v lehu na zádech.
„Levý dolní kvadrant palpačně citlivý, patrný mírný otok. Ta modřina je předpokládám z dnešního rána. Možná to má souvislost. Deniso, odebereme krev na obraz, srážlivost a beta-hCG. Pošlete to do laborky jako STATIM. Hermiono, teď vás vnitřně vyšetřím a provedu ultrazvuk,“ oznámila profesionálním tónem, napolohovala lůžko a pomohla jí stáhnout kalhoty.
„Jeďte už,“ zamumlala Grangerová směrem k Blackovi. „Potřebuje vás víc než já. Jeďte!“
Sirius pokýval hlavou a už už se chystal proletět dveřmi na chodbu, když si vzpomněl na obsah Hermioniny kabelky. Otočil se zpátky.
„Ta toxikologie...“
Grangerová očima naznačila na podlahu pod sebe, kde ležela její taška. Pochopil, vylovil z ní přeložený papír s hlavičkou soudní patologie v Greenwich a zastrčil si ho do bundy.
„Předám mu to. Můžete se spolehnout.“
„Nic mu neříkejte,“ vyrazila ze sebe namáhavě. „A pospěšte si sakra. Mám z toho všeho divný pocit.“
Nic nedodal. Na tázavý pohled Lily Potterové neodpověděl a vystřelil odtamtud tak rychle, jak jen dokázal, poněvadž to poslední, čeho se toužil stát svědkem, bylo Hermionino gynekologické vyšetření.
„Teď se zkuste co nejvíc uvolnit. Nádech, dlouhý výdech... To je ono. Bezva. Slabé krvácení tu je. In vagina žádné stopy vyloučené blastocysty, embryonální tkáně nebo endometria. Cervix měkký, uzavřený, bez patologického nálezu. Udělám sono.“
Vytáhla z ní jednorázové poševní zrcadlo, hodila ho do koše, vyměnila rukavice, přitáhla si ultrazvuk, na sondu natáhla ochranu, potřela ji gelem a opatrně vsunula dovnitř.
Mezitím Denisa zavedla infúzní kanylu do hřbetu Hermioniny dlaně a zůstávala ohleduplně stát za její hlavou. Byly přítelkyně, troufala si říct, přesto – anebo možná právě proto – hodlala co nejvíce respektovat její soukromí a intimitu.
„Kdy jste naposledy menstruovala, Hermiono?“
„Před čtrnácti dny.“
„Dostavilo se to v termínu?“
„Ne. Co beru antikoncepci, nemívám pravidelný cyklus.“
„Jak intenzivní bylo krvácení?“
„Špinění.“
„Jestli to chápu správně, nepozorovala jste na sobě žádné známky těhotenství...“
„Ne. Do dnešního odpoledne jsem – au, sakra, do prdele – o ničem nevěděla.“
„Hmm... Tak jo. Je tu GEU v ústí levého vejcovodu. Gestační stáří odhadem 8 týdnů.“
„Mimoděložní?!“ Hermiona se na lehátku téměř napřímila. Natahovala krk k monitoru, přestože bolest v pánvi ji ochromovala. „To není možné. Dělala jsem si dneska o pauze vyšetření. Bylo to sice narychlo, ale vím, co jsem viděla. Embryo in uterus, placenta v zadní části, vypadalo to v pořádku!“
„Souhlasí,“ pravila s klidem doktorka Potterová a obrátila obrazovku tak, aby na ni Grangerová dobře viděla. „Heterotopická gravidita. Dvě nezávisle na sobě probíhající těhotenství. Jedno intrauterinně, druhé ektopicky. Jedno oplodněné vajíčko sestoupilo do dělohy, druhé už tam nedoputovalo a uhnízdilo se ve sliznici děložního rohu.“
„Proboha...“
„Musíte ihned na sál. Tenhle stav vás přímo ohrožuje na životě. Deniso, zavolejte nahoru, ať připraví operační tým.“
Lily pořídila záznam ultrazvukového vyšetření, uložila ho do souboru a neprodleně odeslala na recepci gynekologického oddělení. Pak odstrčila přístroj stranou a upravila lůžko do standardní polohy.
Ona i Hermiona dlouho mlčely. Denisa krátce a stručně vyrozuměla staniční ze šestého patra a vrátila se k nim.
„Molly sem za chvilku přijde a odveze si tě nahoru.“

„Před chvílí mi volala Lily Potterová. Vyhodili jste do vzduchu experimentální křídlo kliniky a zničili tak všechny stopy po Riddleově výzkumu. Gratuluju. Kdo zmáčkl spoušť? Ty nebo Yaxley?“
„Dostávat se k citlivým informacím je tvoje parketa, že?“
„Odnesly to i ostatní budovy. To ale nejspíš v plánu nebylo, nebo ano? Neodhadli jste množství výbušniny?“
„Stane se,“ pokrčil rameny Barty.
„Přišli o život nevinní lidé. Byly tam ženy a děti.“
„Kapka v oceánu přelidněného světa.“
„Myslím, že takhle si to šéf nepřál.“
„Doktor Riddle teď bude řešit jiné starosti a záležitosti. Tahle klinika je minulostí. Začínáme nanovo. Jinde a jinak.“
„Pochopitelně. Když jste tu neuspěli, přesunete se jinam a zkusíte to znovu. To je obvyklá evoluční strategie. Co Riddlea přimělo se zdekovat? Jak zjistil, že se schyluje k zásahu výkonné moci?“
„Některé zprávy k nám prosákly už před delší dobou. Přijatá opatření však byla pouze preventivní. Do dnešního dne jsme netušili, jak daleko jsi ve svém tažení dospěl.“
„Až když jste prohledali byt Michaela Cornera...“
„To byla poslední věc, která nás utvrdila v nutnosti zanechat zbytečného snažení v zemi, jež nedopřává sluchu vizionářům a velikánům své doby. Ten milý pan porybný z Buttermere Lake – Frank se jmenoval, že? – nám toho o vašich víkendových výletech hodně prozradil.“
„Zavraždili jste ho?“
„Jak jsem byl Corbanem ujištěn – to už se nikdo nedozví. Jezero Buttermere je vážně obrovské. A taky dost hluboké.“
Snape vyfoukl dým Bartymu přímo do obličeje, nedopalek cigarety doslova rozdrtil o dno popelníku a zbytek hněvu odnesla deska stolu, do níž zaryl nehty. Crouch jeho zuřivosti přihlížel s netečnou tváří, kterou najednou protáhl do grimasy zklamání.
„Trochu mě otrávilo, že mě nepřišel přivítat Fluffy. Roztomilý hafík. Těšil jsem se, až ho podrbu za ušima. Dal jsi ho někam na hlídání?“
Severus mlčel. V duchu děkoval Charity za návrh, že kromě obvyklého odpoledního venčení vezme psa na dovolenou do Summersetu. Nechtěl si ani představovat, jaký osud by ho postihl, kdyby zůstal doma a namísto příchodu pána se dočkal nezvaných návštěvníků.
„Charity Burbageová?“ vyzvídal Barty dál. „Tvá hodná sousedka?“
Severus stále mlčel. Čekal, kdy to Crouche prostě přestane bavit.
„Bydlí přímo naproti tobě, že?“
Severus mlčel proto, že mu něco ledového hráblo do vnitřností a dočista ho ochromilo.
„Dnes večer se chystala odjet za přítelem do Summersetu a pejska chtěla vzít s sebou,“ zašveholil Barty. „V sedm už měla všechno pěkně sbalené.“
Severus cítil, jak mu prudce vyletěl tlak. Spánky mu zalil ohlušující vodopád krve. Slyšel, jak šumí, pění a horce pulsuje. Srdce dunělo pod hrudní kostí jako poplašný zvon. Dlaně zapřené do stolu ztuhly a zvlhly studeným potem. Na nohy by se teď postavil jen stěží.
„Neboj,“ broukl Crouch parodicky konejšivým hláskem. „Tvůj čtyřnohý kamarád netrpěl. Byl jsem výjimečně rychlý a ohleduplný. Nemám ve zvyku trápit zvířata.“
Severusovi se zorné pole slilo do jednoho černého obrazu. V uších mu hučelo, už nedokázal dál poslouchat. Připadalo mu, že každou chvíli ztratí vědomí...
A pak ho zřejmě opravdu ztratil, poněvadž když znovu začal vnímat, cítil na svém krku tučné a suché prsty Petera Pettigrewa, které mu svižnými, krouživými pohyby masírovaly karotidu.
„Víš, že jsi první člověk, kterého jsem viděl šokem omdlít?“ podivil se Barty. „Netušil jsem, že jsi takový cíťa. Už je to lepší?“
Pokynul Peterovi, aby ustal v činnosti. Snape se zhluboka nadechl, opětovně tak okysličil mozek a zaostřil pohled.
„Co jsi udělal Charity?“ odvážil se zeptat.
„Penetrace mozkového kmene mezi obratli C1, C2. Čistá práce. Ani nevzdychla.“
Severus na něj zíral s výrazem absolutní nevíry v mrtvolně bledém obličeji.
„Peter se nabízel, že to udělá – nejspíš aby si napravil reputaci po tom fiasku s Mariettou Edgecombeovou – ale pochop, já už tak dlouho neměl příležitost... Doktor Riddle mě držel zkrátka. Příliš často mých schopností nevyužíval. Byl jsem tak vyprahlý.“
„Co – co jsi to říkal o Mariettě?“
„Mám mu to povědět, nebo se pochlubíš sám, Péťo?“ obrátil se Crouch na Pettigrewa, který pořád ještě setrvával na místě vedle Snapea a nyní se od něj počal plíživě vzdalovat. „Já mu to klidně povím, jestli se stydíš.“
„Já... já...“ koktal Peter a pomalými krůčky systematicky couval, až narazil do kuchyňské linky.
V Severusovi se vzedmula vlna tak brutálního, syrového vzteku, že se vymrštil ze židle a oběma rukama mu zmáčkl krk.
Barty zůstal pokojně sedět a podívanou na rudnoucího a chroptícího Pettigrewa si náležitě vychutnával. Koutkem úst se dokonce uznale pousmál.
„Ty mrňavá kurevská svině!“ procedil Snape skrz zatnuté čelisti a pevně svíral jeho odulé hrdlo. „To ty jsi jí způsobil sepsi, když už to vypadalo, že se z toho dostane?! Jak? Infikoval jsi kapačku rezistentní bakterií?“
„I přes prodělanou synkopu mu to docela pálí, co?“ pronesl s přehrávaným obdivem Crouch, načež se zvedl, zvolna přešel k Severusovi a vyprostil Pettigrewa z jeho surového držení.
„Ještě ho budu potřebovat, nezapomínej.“
V tu chvíli Snape přestal věnovat pozornost pokašlávajícímu Peterovi a zaměřil ji na Bartyho.
„Zrůdo. Nechutná – psychopatická – zvrhlá zrůdo.“
Absolutně nesoustředěnou myslí pátral po možnosti a způsobu, jak Crouchovi dopřát co možná nejvíc bolesti a utrpení a vynaložit přitom co nejméně úsilí. Kmital očima mezi ním a vybavením kuchyně. Už nepřemýšlel o útěku a záchraně vlastního života. V hlavě mu kvílela myšlenka pomsty a nedala se utišit.
„Vím, co bys teď udělal ze všeho nejradši,“ mrknul na něj Barty a zazubil se. „Jenže tě musím zklamat. Ten, kdo tu pocítí bolest, budeš ty.“
Snape se na něj vrhnul.
Crouch uskočil stranou, z náprsní kapsy vesty vytáhl injekční stříkačku, serval z jehly ochranný kryt a dřív, než se k němu Severus stačil znovu otočit, vrazil mu ji zezadu do ramene a stlačil píst.
Snape se ještě malý okamžik bránil účinkům, kterým se ubránit nešlo.
Crouch ho pohotově zachytil a pomohl mu jemně dolehnout na podlahu.
„Výborně,“ oddychl si. „Konečně můžeme přistoupit k té zábavnější části.“

Molly Weasleyová připojila monitor životních funkcí, nasadila pulsní oxymetr a změřila teplotu. Všechny zjištěné údaje zapsala do karty a tu pověsila na postranici lůžka. Pak sáhla po sadě na holení a požádala Hermionu, aby si vyhrnula košili.
„Doktorko Sproutová, mám na vás několik otázek,“ ozvala se Hermiona hned, jak primářka oddělení vešla na přípravnu.
„Prosím, doktorko Grangerová, ptejte se,“ vyzvala ji, zatímco usedala k počítači v rohu místnosti a přehrávala si záznam ultrazvukového vyšetření.
„Budete provádět salpingektomii nebo to chcete řešit incizí a následným sešitím? Budete dělat laparoskopii nebo otevřenou břišní operaci? Chci, abyste odstranila pouze ektopické embryo.“
„Samozřejmě, že se pokusím odstranit pouze špatně umístněné embryo, nicméně pokud se vyskytnou komplikace, budu muset ukončit i fyziologické těhotenství. Přejete si zachování levého vaječníku i za cenu rizika pozdější recidivy? Víte přece, že každé zjizvení řezem snižuje průchodnost vejcovodu, která už je beztak evidentně narušená.“
„Chci ho zachránit,“ trvala na svém Grangerová. „Nikdo neví, kdy ten druhý přestane fungovat.“
„Dobrá. Udělám, co bude v mých silách. Pracovat budeme laparoskopicky, abyste byla co nejdříve zase fit. Ještě nějaké speciální přání, doktorko Grangerová?“
„Ano. Chci podstoupit zákrok v epidurální anestézii a minimalizovat tak škodlivý vliv léků na plod.“
„Hermiono, to snad –“
„Mám na to rozhodnutí právo!“ zarazila ji nekompromisně Grangerová. „Zvládnu to. Chci jenom epidurál.“
„Jak je ctěná libost,“ podřídila se doktorka Sproutová nesouhlasným tónem, vypnula počítač a krátce se zastavila u jejího lůžka. „Uvědomím o vašem rozhodnutí doktora Zabiniho. Molly vás vycévkuje a aplikuje klystýr. Já se jdu umýt. Za dvacet minut začneme. Mimochodem, heterotopická gravidita z přirozeného početí je velmi vzácný jev. Jsme fakultní nemocnice. Žádám vás tedy o souhlas s případovou studií a přítomností studentů během operace.“
„Ovšem. Budu jedině ráda. A děkuju vám, doktorko Sproutová.“
„Nemáte zač, Hermiono. Uvidíme se na sále. “
Jakmile za ní zaklaply dveře, Hermiona hlasitě vydechla a zasténala. Celou dobu statečně přemáhala bolest, aby působila sebevědomě a vyrovnaně. Teď shodila masku, křečovitě se chytila kovových zábran a přerývaně dýchala.
Molly dokončila depilaci, vyhodila použitý set do koše, stáhla si rukavice a položila jí dlaň na rameno.
„Nechcete něco proti bolesti?“
„Ne, Molly. Díky.“
„Můžeme podat neopioidní analgetikum.“
„Ne. Já to vydržím. Už brzo bude po všem.“