Až cinknutí kovu o podlahu mu připomnělo, že místní vozový park se obnovoval naposledy ještě v dobách páry.
Bongo se chvilku vrtal v otvoru po klice, ale bylo to k ničemu - část s kolíčkem zůstala ležet na chodbičce. Bušení a křik bylo jednak nedůstojné, jednak v rachotu kolejí zbytečné. Zacouval si tedy, kolik mu kabinka dovolila, a vyrazil.
Po prvním úderu se dveře zatřásly, ale nepovolily. Druhý odneslo spíš Bongovo rameno. Rozběhl se k třetímu.
Prosvištěl otevřenými dveřmi, kolem průvodčí s rukou na klice, do stěny vagónu.
Chvilku na sebe mlčky zírali. Pak k němu průvodčí natáhla ruku…
"Jízdenku, prosím."
