Vracák
Magdalena seděla pod rozkvetlou třešní. Obdivovala kontrast azurové oblohy a sněhobílých květů. Bezmyšlenkovitě hladila kocoura na svém klíně, který ovšem proti takové pozornosti nic nenamítal. Hlasitě předl.
Idylku ukončil zvuk přicházející bouře. Na Magdalenině klíně přistála vichřice. Kocour zavřeštěl. Zaťal drápy do Magdalenina stehna. Vysmekl se zpod klubka těl a prchl v dál.
"Vlacáku! Vlacáčku! Promiň, Vlacáčku!" křičely děti. Chtěly běžet za kocourem, aby mu pofoukaly bolístky.
"Dětičky moje...!" zadržela je Magdalena. "Nechte Vracáka být. Z toho se vylíže. Ten mizera má snad třináct životů."
"Babí.... Kočky maj jen devět životů!" namítal Matýsek. Julinka bráškovi přizvukovala.
"To povídej našemu Vracákovi."
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Pěkné.
Ty počty...
Jo, jo. Dík.
Jo, jo. Dík.
Zajímavé. Začalo to tak
Zajímavé. Začalo to tak krásně a pak do toho vichřice. Vtipný nápad.
Díky. I ta vichřice je tady
Díky. I ta vichřice je tady krásná. Pro kocoura tedy moc ne, ale pro ostatní ano.
To je krásné - takové lidské,
To je krásné - takové lidské, laskavé, milé.
Děkuji.
Děkuji.