Moje články

Mělo ho to napadnout.

Ještě si pamatoval toho nervózního kadeta, ne o moc většího než blaster, ze kterého ho učil střílet. Křikem se u něj moc zvládnout nedalo. Ani násilím. Jako dítě se zavřel do sebe, jako starší začal rány oplácet.
Ale trocha laskavosti?
Přejel mu rukou vzhůru po zpocených zádech a pak zapletl prsty do jeho vlasů. Dots to bral jako pobídku. Možná nebyl moc zkušený, ale měl horkou a šikovnou pusu a dost nadšení, kterým všechno doháněl.
Usmál se. Tahle tréninková metoda byla možná neortodoxní, ale přinášela výsledky.

I když měl sobeckou chuť si ho ukrást pro sebe.

Tréning na medika měl svoje výhody.
Nebýt něj, Hush by skončil přinejlepším v úklidové četě. Zároveň to ale znamenalo, že musí suplovat chůvu mladším ročníkům.
Přistihl se, že bezděčně hledá dvoubarevné oči a skvrny na kůži a ruce schované za zády. Jeho stará várka se dávno rozprchla po galaxií a ztratila se mu z dohledu. Ta nová na něj zírala vyděšenýma očima.
Kamino se zvolna nořilo do tmy. Poslední evakuační lodě už se chystaly k odletu. Neměl tušení, kam míří, a co s nimi dál.
“Dobrá,” řekl nejklidněji, jak to šlo: “CT-6422 se chytne mě, ostatní za něj. Uděláme vláček.”

Jeden dobře mířený výboj, a všechny jeho implantáty se zresetovaly. Zhroutil se na zem.
S vylepšenými smysly mimo provoz se soustředil na ty méně důležité.
Nakyslá pachuť v ústech, a hlad - výživa se zajišťovala přímo, ale touha po jídle se dá jen zakrýt, ne vymazat. Pach kovu, paliva, a mastné špíny. Nákladový prostor lodi. Zima. Nemůže se přestat třást. Horké tečky dotyku na kůži.

Byl zpátky.
Vyhublý, vyčerpaný, se špatně zhojenými implantáty a zešedlou kůží, ale jeho vod’ika byl zpátky.
Prsty mu opatrně přejížděl po tváři. Nemohl ho slyšet, ale Zip stejně začal potichu broukat něco, co mohla být ukolébavka.

Pro Zipa byl boj proti Impériu stejný jako válka.

S blasterem v ruce, nebo pod rouškou noci, s batohem výbušnin na zádech. Sám na nepřátelském území.
Boj proti Impériu byl každý vod, kterého se jim podařilo osvobodit.
Ale boj proti Impériu byl někdy taky…

Detónická hudba v hlasitosti startující stíhačky zněla ze všech reproduktorů na velitelství ISB. Oddělení kybernetické bezpečnosti to řešilo celý den - marně. Nakonec museli všechno vypnout.
O pět minut později se hudba ozvala znovu - z datapadů a z droidů.
Nebyly ztráty na životech a nic nevyletělo do vzduchu.
Ale občas stačilo Impériu jenom pořádně zahrát na nervy.

Když zazvonil holohovor, lakoval si zrovna komandér Fox nehty na hlídkařskou červenou. Poslepu zmáčknul tlačítko Přijmout.
"Coruscantské kafilerie, denně čerstvé na váš stůl, jak můžu pomoci?"
"CC-1010, proveďte rozkaz 66," zavrčel známý hlas. Ve Foxovi hrklo.
"Ano, pane," zasalutoval a zavěsil, než stihnul plácnout něco dalšího.
"Ty, Thorne, kterej byl 66?"
"Eee?" Chvilka ticha. "Kancléře nahradil dvojník, ignorujte veškeré další rozkazy a střílejte bez varování, myslím. Proč?"
Fox si rozčileně foukal na nehty. Pod rukavicemi se to všechno zase oloupe. "Máme práci."

Čip v jeho hlavě bezmocně zapraštěl. Ani kaminonská technika nepřežila tři roky kofeinu, alkoholu a ran do hlavy.

Rachťáci nebyli nijak těžký nepřítel. Stačilo držet spoušť a kosit je jako na střelnici.
Přechod na další úroveň.
Záblesk zeleného světla. Úšklebek na generálově tváří. Vystřelil, a Jedi se zhroutil k zemi.
Přechod na další úroveň.
Konečně mohl zastavit a nadechnout se. Vzduch byl cítit roztaveným plastoidem.
Střela z blasteru ho škrábla do ramene. Otočil se. Žádní rachťáci, jen ostatní klony.
"Co blázníte?"
Problém s propojením implantátu. Opakovat.
"Zipe, to jsem já, nevidíš?"
Životní funkce nestabilní.
CT-3568, pokračujte.
Zvedl blaster. "Zipe, prosím…"
Další střela ho zasáhla do břicha.
Kriff!
Opovaž se to vzdát, CT-3568. Už jsme do tebe investovali dost…

…protože jeden umí číst a druhej psát!

Teda takhle mrtvý publikum jsem naposledy zažil v Chrámu.
Moc brzo? Ale no tak, vždyť už je to měsíc. Myslel jsem teda, že to bude jiný svět, to naše Impérium. Přitom je všechno při starým. Chápu, přelepovat na všem logo Republiky, to se trochu prodraží. Ale co kdyby Imperátor všem nasadil do hlavy, že už je hotovo? To by zvládl, když je…
Ahá. Chápu. Neříkat to slovo na S. Ani to druhý. Jasně. A ty blesky ze senátu, to je jen statická elektřina…

Nešahejte na mě! Máme přece svobodu slova…

(Tlumený zvuk blasteru)

“Říkali to kluci, co pomáhají v jeslích!”

Hush se pousmál. Stejné věci slýchal, už když ještě nosil modrou. Nějaký mir'sheb to tenkrát rozšířil, aby na něj zbyly ty dobré proteinové tyčinky.
“Musíš kouknout na kód výroby. Když to začíná C, tak je to recyklovaný!”
Vlastně ho to uklidňovalo. Přes všechny změny, přes to, že Republika byla najednou Impérium, se na Kaminu pořád vyprávělo o klonech, kteří věčně bloudí nocí, o vode, kteří viděli budoucnost, a jídle, které nebylo jídlo.
“Co jinýho myslíš, že budou dělat s mrňatama? Čekat na další válku?”

Jen některé historky v poslední době zněly nebezpečně pravdivě.

Dots se snažil být nenápadný. Odměny za dezertéry byly vysoké, zvlášť na místní poměry.

“Myslel jsem, že seš Jangův syn, ale na to seš moc starej.”
Chlápek natáhl ruku a šťouchnul do jedné ze skvrn na jeho tváři. “A nemyslím, že by si někdy začal s togrutou.”
V příští vteřině už ležel na baru, ruku zkroucenou za záda, Dotsovu přilbu přímo ve výhledu vyděšených očí.
Nedalo se tomu zrovna říkat být nenápadný. A lidé ho pak oslovovali jménem, na které neměl nejlepší vzpomínky. Ale vidět je blednout, když si mysleli, že právě urazili člena Umrlčí hlídky? To za to stálo.

"Rozumíte, CT-3568?"
Kývnul.
"Dobrá. Hlava."
Přilba. Bezpečí. Vypneš zvuk zvenku. "Ticho."
"Zelená."
Felucia. Kashkyyyk. Umbara. Pot teče do očí a do úst. "Slaný."
"Voda."
Má žízeň. Před testem se zapomněl napít. Doktor má před sebou sklenici, ale jemu nenabídl.
"CT-3568?"
"Omlouvám se. Modrá?"
Klikání datapadu. Chyba.
"Zpívat."
Večer po bitvě. Vrátila se jich polovina. Láme se mu hlas, rozkašle se, ale zpívá dál. Ukolébavka pro mrtvé.
"CT-3568?"
"Můžeme přestat, prosím?"
Další klikání. Další chyba.
"Loď?"

"K čemu to vůbec je? Myslíš, že se ti droidi můžou zhroutit?"
Zavrtěl hlavou.
"Tak proč?"
"Ustanovení výchozí úrovně. CT-3568 byl vybrán pro nový projekt."

Felucia byl nepřetržité, neuniknutelné vlhké horko. Všechno, včetně kůže, okamžitě plesnivělo, a čerňáky nestíhaly odvádět pot, takže jste se nakonec pomalu vařili ve vlastním brnění. Vlasy se vám lepily na obličej, svědily, a buď vás pomalu dovedly k šílenství, nebo jste si nakonec sundali přilbu a schytali blasterem doprostřed čela.
Zip vydržel přesně týden, než od někoho vyžebral strojek a vlasy, které si nechal odrůstat poslední rok na Kaminu, ustřihl na pár milimetrů.
Údržba dala míň práce, vlasy nehřály a necuchaly se, a ubylo stížností na ústrojovou nekázeň. Jen ho lekal ten vyděšený kadet, kterého místo sebe vídal v zrcadle.

Podle pravidel neměla hlídka u Senátu trvat déle než šest hodin.
Jak se blížil večer a bolest v zádech a nohách se přehoupla do té fáze, kdy ji přestáváte vnímat, došlo Leftymu, že pravidla jsou zase jednou spíš návrh.
Stěžovat si nemělo cenu. Komandér to mohl předat jedině kancléři, a křičet svoje problémy do drtiče na odpadky by bylo účinnější. Takže jste museli najít vlastní způsob, jak přežít.
Lefty většinou poslouchal. Lidé se snadno prořekli, když vás nebrali jako myslící bytost. Politika, podvody, aféry… a i mnohem důležitější věci.
Třeba kde se dá sehnat kávovar, zadarmo a v podstatě funkční.

Základna na Aldhani byla tichá, klidná, bezpečná - nudná. Většina vojáků vyplňovala čas spánkem, chlastáním, koukáním na idiotské seriály a děláním problémů.

Zap zmizel.
Naučil se sice nasměrovat soustředění na ničení rachťáků, jenže jak bylo po boji, upnul se na první věc, která ho zaujala. Jako třeba…
“To je dray,” řekl Zap, jako by to tu kouli chlupů nějak vysvětlovalo. Byla zcuchaná jako Zap po týdnu v brnění, a smrděla podobně.
“Myslím, že mě má rád,” prohlásil. V tu chvíli se mu dray zakousl do prstů.

Zip si povzdechl. Jeho bráška měl prostě náhled na svět, se kterým se nedalo hádat.

I na Kaminu se dal sehnat alkohol - slzely z něj oči a pálilo v krku, ale nic lepšího neznali, takže neměli s čím srovnávat.
První panák byl za Beama, kterého jim vzala nešťastná náhoda a krutost těch nad nimi.
Druhý za Dotse, který odešel z vlastní vůle a snad někde našel svoji svobodu.
Třetí, aby se jim přestaly třást ruce, než otevřou svoje umístěnky.
Čtvrtým Zip a Zap slavili, že mohou zůstat spolu, a Lefty zapíjel hořkost, když v té jeho stálo Coruscant.
Pátý byl modlitba za málo vrásek ze starostí, hodně z radosti, a nejvíc těch z dlouhého věku.

Zábavný kvíz o ceny pro všechny kadety!
Dokážete správně odpovědět na otázky?
Vyplněný kvíz zašlete na adresu v hlavičce stránky.

1. Podle zákonů Galaktické republiky, jak definujete sentientní bytost?
2. Jak se jmenuje dokument, který stanovuje jejich práva?
3. Jak nazýváme sentientní bytost, která je po právní i faktické stránce obchodovatelným majetkem, a je využíváno její práce?
4. V kterém roce bylo senátem Galaktické republiky ustanoveno otrokářství jako ilegální?
5. V jakém věku může být občan republiky naverbován do armády?
6. Za jakých podmínek může být sentientní bytost zbavena života?
Do kvízu nezapomeňte vyplnit svůj věk a jméno!
Hodně štěstí!

Coruscantská hlídka měla zakázáno zdobit si brnění.
Nejdřív to považoval za další potupu pro ty, kteří tu skončili, a komandéra Foxe za to nenáviděl.
Pak se první blejsk vrátil z hlídky v slzách. Senátorka za Bespin ho lákala k sobě, a když odmítl, podala žádost o okamžitou likvidaci. Fox tu noc nespal, a blejsk skončil s číslem bratra, který krátce předtím umřel na hlídce.
Se stejným brněním nedokázali natborni poznat, s kým z nich mluví.

(Nakonec začali zdobit brnění zevnitř. Pro sebe a kohokoli, kdo by je našel mrtvé. Ani ve věčné Coruscantské válce se toho kousku duše nechtěli vzdát.)

Posledních pár nocí zase spal s dvojčetem v jedné posteli. V téměř osmi letech už na to možná byli staří, ale pořád lepší, než aby všechny budil křikem.
Míval noční můry. Ty hloupé, o věcech které žily ve ventilaci, nebo ta, kde mu vypadaly všechny vlasy. Ty opravdové, kde se dlouhokrčáci rozhodli, že ho přece jen dají k recyklaci. Jeho i ostatní bratříčky.
Tahle byla jiná. Spíš vzpomínka, která se ještě nestala. Mise, kde nevěděli, kdo je nepřítel.
Vzlykl, a Zip ho ve spánku přitáhl blíž k sobě.
Už to bylo dobré.
Ať ten nepřítel byl kdokoli, porazí ho spolu.

"Co je šoustat?" zeptal se CT-3567. Následující minutu se Hush snažil neudusit čajem.
"Kdes to slyšel?" zachroptěl konečně.
"Jak tu byla ta návštěva z Coruscantu. Tu bych šoustal, řekl Calico, a 88ka ho praštil To my všichni, ale je zadaná, ten její by tě klidně nechal zrecyklovat. Co znamená šoustat?"
Hush málem čelem trefil snídani. Každý rok. Každý rok se nějaký di'kut naučí nové slovo a do týdne přijde katastrofa.
Zvedl se. Radši začne na přednášce pracovat už teď.
"Kam jdeš?" zakňučel '67: "Furt nevím, co znamená…"
"Z toho si nic nedělej, prcku," přerušil ho Hush: "to oni taky ne."