„Já prostě nemůžu. To nejde. Nedokážu to!“
Zhroucená Hermiona seděla na zemi, rukama si objímala kolena a kývala se ze strany na stranu.
„Je to kvůli tomu kočičímu chlupu?“ zeptala se tiše Lenka.
Hermiona mlčela, ale kývání se zpomalilo.
„Stejně bys to neměla pít. Jsou v tom krvaví hampejzníci. Ukaž.“ Bez námahy jí sebrala lahvičku s mnoholičným lektvarem a naklopila ji do sebe. „Neboj, za chvíli jsme zpátky.“
Hermiona se za ní nejistě dívala a v obličeji se jí zračil vděk.
