Dopolední jednání v Hackerově kanceláři Humphreyho nepotěšilo. Ministr nejenom že odmítal některé z jeho návrhů (ačkoli mu Humphrey důrazně naznačil, že takové rozhodnutí by bylo odvážné), ale celkově se choval až příliš sebevědomě. Navíc se několikrát odchýlil od tématu a básnil o vydařeném večeru v Čísle 10 a o své budoucí skvělé kariéře. Humphrey i Bernard byli mírně řečeno na rozpacích.
Když Hacker po obědě odešel do Sněmovny, rozpačité ticho prolomil Bernard.
"Tedy, nikdy bych neřekl, co dokáže s člověkem udělat jedno pozvání na skleničku."
Humphrey si jen smutně povzdechl, "Honores mutant mores..."
"...sed raro in meliores," dokončil hbitě Bernard.