Čtyři z tanku a pes

"Začneme nouzovým opuštěním tanku," prohlásil Jenda.
"V podvozku je poklop, kterým vylezete nohama napřed."
"Já si myslím, že by se mělo hlavou napřed," řekl vzdorovitě jeden z nováčků.
"Myslíš, že si přitom nenabiješ?" zavrtěl hlavou Gřeš.
"Ne. Nejsem nemehlo."
"Nebraňte člověku v jeho vůli. Když po hlavě, tak po hlavě. Lez!" usmál se Tomáš.
"Nejlepší výhled bude z věže," usoudil Gustlík.
Já jako jediný jsem nezvolil pozorovatelnu shora, ale mezi pásy. Spadl plnou vahou na bradu. Nejlepší držkopád téhle sezóny!
"Euaheauououoauu!"
"Ukaž!" vrátil Gustlík čelist třemi prsty na místo.
"Pozor na něj! Ten zabije vola holou rukou!" varoval nováčka Tomáš.

"Takže, jak jste nás chtěli převést?!"zakřičel na zajatce Gustlík.
"Nejdříve jsme si na předešlé akci nahráli vaše poznávací heslo kžen. To se nedá vyslovit!" odplivl si Němec.
"Ale dá, křen." rýpl si Tomáš.
"Pak jsme vám to pustili do vysílačky, abychom vás tím ošálili." dokončil větu Němec.
"Jestli vykecáš ještě nějaké tajemství, tak tě vlastnoručně uškrtím!" nevrle zavrčel druhý.
Zavrčení jsem mu opětoval.
"No, co jsme chtěli vědět, to už víme, takže se už tady můžete navzájem pozabíjet." uzavřel Gustlík a odešel jako my všichni.
Hned, jak zabouchl dveře, se rozchechtal.
"Chudáci nevěděli, že jsme změnili heslo na KOPR!"

ROZKAZ POLSKÉ TANKOVÉ BRIGÁDĚ:

Z důvodu zachování dobrého technického stavu startovacích svíček není během boje povoleno vypnout motor více než třikrát.

Všechny tanky musí mít pod palivovou nádrží záchytnou nádrž pro případ, že by unikal benzín.

Tank musí být důkladně naolejovaný, aby neskřípal při jízdě, a tedy se neprozradil předčasně.

V případě, že dojde motorový olej, má velitel tanku právo svůj tank schovat do zákopu, i když by nebyly žádné předpřipravené a osádka ho musela kopat při boji.

V případě, že má někdo z osádky rýmu, tank může skřípat, aby zamaskoval špatný zdravotní stav armády.

Trojí neuposlechnutí se trestá opušťákem.

Ženy toho mohou dělat opravdu mnoho. Třeba přinést oběd. Při čekání na oběd nebo při boji totiž vyhládne. Nebo mě také mohou podrbat za uchem. Podle lidí jsou to většinou radistky nebo zdravotnice. Někdy i kuchařky.
Často také po nás psech likvidují pohromy, ale to jsem zjistil, až když jsem po válce hlídal náš dvorek. Některé umějí nadávat tak, že i těm nejotrlejším tankistům se ježí vlasy (některým i chlupy). Jiné si zase dokáží vydupat své, nebo splnit i téměř nesplnitelné úkoly. Doopravdy to dovedou.
Ale všechny jsou moc šikovné. Skoro se až divím, že ještě v posádce žádnou nemáme.

"Skříp!"
"Vítejte! Německý sklad plynových masek."
"Hoši, jdeme sabotovat," rozkázal Vasil.
"Jako uřezat jim ty... sosáky?" hledal slovo Gřeš.
"Jestli to ovšem do plynového útoku stihneme," podíval se Gustlík na hodinky.
"Šariku, trhej!" udělal mi radost Jenda.
No fuj, guma, to do tlamy jaktěživ nevezmu. O to si maximálně podrbu záda.
Nebo počkejte...
"No blééé, to si žádný Němec na obličej nenarazí, ani kdyby měl pojít!"
"Tak můžem to udělat všichni, ale stejně to nestačí. Musíme vymyslet něco účinnějšího!"
Mezitím jsem našel provázek.
"No jasně! Svážeme je všechny dohromady dlouhým provázkem ke zdi a oni se přerazí, hned jak vyběhnou."

„Křach!“
„Neee!“
„Gustlíku, nepřejeli jsme zas něco?“
„Vteřinku, jdu se podívat.“
„Nemehla! Ten průzor máte sice malej, ale bednu od nábojnic plnou kolíčků jste snad viděli, ne?“ opřela se do nich rázně pradlena. „To máme ty vaše uniformy na šňůry přivazovat, když došly kolíčky?“
„Co půjde, to spravíme. A dáme vám vlastní, vyměnili jsme je za tabák.“
„No, když ty zbytky najdete...“ podívala se pradlena na nerozpoznatelnou hromadu.
„Šariku, ne!“ S gustem jsem do toho vlítl, kolíčky lítaly na všechny strany.
„Hm, ty už asi dohromady nedáme. Tu máte ty naše.“
„Nebudou vám chybět?“
„Ne, nemáme šňůry a hlaveň nezneuctíme!“