Dlouhé roky na něj myslela, i když už dávno měla rodinu, vnoučata, nové přátele. Vždy v létě, jednadvacátého, se chodívala posadit na pobřeží, na ospalé pláže za soumraku. Sem tanky nejezdily.
Ametyst svírala v dlani jako rozbitý kompas, který jí ho nedovolil již nikdy najít. Nevěděla, kde je mu konec, co se s ním stalo. A vlastně netušila ani co se stalo s Oldou, kterej ty kluky neprásk'.
Šimon měl jen hnědou teplákovku. Teplákovku, desetinovou výseč betonovýho kruhu, pletivo a strážní věž nad sebou. A kousíček nebe, modrej jak Terezčiny oči.
Šimon zašel v base na tuberu v roce jednasedmdesát.
