Hluchý k hluchému...
Původně jsem chtěla tu metaforu pojmout úplně jinak, ale co už :D. Modlete se, abych za tři témata (a jedno nahrazovací) nějak zakončila ročník! Já se teda budu modlit určitě.
Koupila tři lístky, protože jí bylo jasné, že ji samotnou večer do společnosti nepustí. Strategicky oslovila tatínka s žádostí o garde.
„Čajkovskij? Taková moderna?“
Lina protočila oči. „Tati!“
„Nerozčiluj se, drahá. Vyleštím si boty.“
Patnáct minut před začátkem ještě postávali ve foyeru Musikverein. Antoine a pan Sternbach vedli příjemnou konverzaci. To Linu dráždilo. Domnívala se, že otec pochopil – že v jejích jasných narážkách slyšel! – co se od něj očekává. Antoine si snad také myslel, že jde na koncert s přáteli! Měla křičet na ulici? „Chci se líbat s Antoinem Rochem!“?
Kéž by tu tak byla Judita, ta by to pochopila...
Karolinin otec (pro znalce Wilhelm) vtipkuje, interpretovat se to dá ale různě – buď je vtipem to, že Čajkovského skutečně považuje za modernu, protože například symfonie, na kterou se chystají, je jen něco málo přes 30 let stará, nebo už ho naopak považuje za klasiku a dělá si legraci z Liny, že na něj chce jít (asi jako bych já chtěla jít na Olympik...).
Wiener Musikverein (neboli Vídeňský hudební spolek) vypadá takto.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
nevadí, že se strašně směju?
nevadí, že se strašně směju?
Vůbec ne!
Vůbec ne!
A není ona i tak trochu slepá
A není ona i tak trochu slepá? :D
Mladická slepota! :D
Mladická slepota! :D
:D :D :D No jo, to když má
:D :D :D No jo, to když má člověk takového tatínka... :D
Tak tak :).
Tak tak :).