Pod nebem počmáraným elektrickými dráty
V létě 2018 jsem si sbalila krosnu, stan a cestovní deník, koupila týdenní jízdenku na vlak a vydala se poznávat krásy naší republiky. Domů jsem se vrátila se čtyřiceti normostranami textu a spoustou zajímavých zážitků.
Po půvabné kaskádě rybníků u Havlíčkova Brodu a subtilní architektonické vytříbenosti Kutné Hory působí industriální předměstí Kolína jako jizva na jemné kůži. Dojem stísněnosti, který ve mně zanechalo přetékající šrotiště a přelidněné nákupní centrum, se nepodaří odstranit ani malebnému historickému středu města. Ještě chvíli se loudám periferií s továrnami, abych pochopila, že nikde v okolí nocovat nechci.
Na nádraží se ke mně přišourá jakýsi mladík a prosí mě o cigaretu.
"Promiňte, já nekouřím," odpovídám.
"A slečno, je dneska středa, nebo pátek?" pokračuje v rozhovoru.
"Pátek."
"Vážně?"
"Ano."
"Jé, slečno, to jste mi udělala radost, že to zase tak rychle uteklo!"
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
To zní hodně zajímavě!
To zní hodně zajímavě!
To musela být parádní cesta.
To musela být parádní cesta. Z tohohle drabble sálá léto.
To je krásný cestopis křížený
To je krásný cestopis křížený s breptou. :D
to muselo být skvělé!
to muselo být skvělé!
:DD
:DD