Potomci Zamčeného království 1/2

Předznamenání

V krbu praská oheň. V koutech se usadila tma a nehodlá jen tak odejít.
Víme však něco, co temnota netuší. Slunovrat minul.
Zima ať si řádí. Máme tu všechno, co potřebujeme. Samy sebe. A příběhy.
Místa je dost. Přijď se ohřát.
Ale pozor. Kdo strojíš se do černých myšlenek, nedotýkej se naší paní. Navěky by tě poznamenala.
Ta stříbrná kočka líná jak šílená.

Část první: Úkol

Čtyři uprchlíci tehdy ještě nebyli příliš proslulí. Rozhodně ne za Pomezními horami. Po vzoru všech dobrodruhů znalých svého řemesla se usadili v hostinci.
„Nepřipadáš si tady trochu nepatřičně?“ zeptal se Jelen Obzora.
„Na rozdíl od tebe nejsem zvyklý být středem pozornosti, bratříčku.“
„Neříkej mi –“
„Zpomal, Jelene, Na tvé ego tu opravdu nikdo není zvědavý,“ zarazila bratrské pošťuchování Naoko.

Stará země byla jiná. Snad za to mohla její chráněná poloha, snad panování čaroděje Serpenta (poražen určitě strašně dávno, královští potomci tu pohádku slyšeli tisíckrát, vždyť i jména hlavních hrdinů byla zapomenuta – ve skutečnosti na královo přání úmyslně vynechána). Nuže, ať už za to mohlo, co chtělo, ve Staré zemi vládly ženy a Jelen z toho rostl. Obrazně řečeno. K jeho úlevě však s úkolem pro družinku přišel muž.
„Jde o poklad. Mapa cesty. Smlouva o provizi. Věčná sláva,“ nabízel a za každou úsečnou větou se ohlížel přes rameno.
Jelen nadšeně přikyvoval, Naoko se mračila, Obzor v duchu přepočítával, kolik jim zbývá peněz, a Vůně – někam zmizela. Smlouvu uzavřeli bez ní.

*

„Kde lítáš, sestřičko?“ povzdechl si Obzor, když se Vůně konečně vrátila.
„Hledala jsem ještěrky.“
„Sídlí tady vůbec?“
„Ty znáš nějaké město, které by se bez nich obešlo? Libri non re –“
„Knihy znovu nenarostou, já vím. Zjistila jsi něco?“
„Poklad existuje. V podhůří leží kras a –“
„Dostali jsme mapu.“
„Jenže já mám plán podzemí!“

Část druhá: Cesta

Krajina Staré země měla být podle pohádek přímo fascinující. Temné hvozdy, střemhlavé vodopády, rozeklané skály, zákeřné močály a smrtící propasti.
Místo toho procházela družinka krajem velmi příjemným. Pohádkám se nedá věřit. Stejně tak rodičům, čarodějům a povídačkám starých bab Staré země o tom, že budit ty v krasu je pošetilost. Na další vyptávání reagovaly nabízením bylinkových odvarů, významným poklepáváním se po nose a uculováním.

Každopádně nebyl zřejmý důvod držet hlídky. Jenže když svojí neopatrností způsobíš zkázu vlastního domova, staneš se mnohem obezřetnější.
Naoko zůstala vzhůru a ostatní postupně usínali. Tedy, bratři ano. Jakmile tvrdě spali, Vůně se vykradla zpod deky a přisedla si k sestře.
„Ještěrky mi toho vyhledaly mnohem víc. Do jeskyně nesmějí muži. Poklad jim nějak škodí. Ale nevím jak a bojím se, že si ti naši dva hledači dobrodružství nedají říct.“
„Viděl už Obzor ten plánek, co sis vypůjčila z knihovny?“
„Zaprvé jsem ho neukradla, překreslily mi ho. Zadruhé, sotva mě poslouchal.“
„Výborně. Bratři si stěžují, jak je tahle úhledná cesta nudí. Připravíme pro ně takové malé zpestření.“

*

„Šifra?! Tos‘ mi nemohla říct rovnou?“
„Kdybys mě pustil ke slovu, dozvěděl by ses to.“
„Já tě přece –“ zarazil Obzor sám sebe. „Promiň, Vůně. Nezachoval jsem se k tobě pěkně.“
„Omluva se přijímá,“ usmála se na bratra Vůně. „Podívej, tady u vstupu do jeskyně jsou obrázky a čísla.“
„V knihovně ti k tomu nic neřekli?“
„Ještěrky by mi určitě poradily, ale musela jsem spěchat za vámi. Už tak jste měli starost.“
„Tak se na to podíváme sami.“

*

Šifra převedením do češtiny trochu kulhá, ale můžete ji zkusit.

Tři mužské postavy 1234
Člověk s tlumokem míří na výšlap do hor 2431
Vlk vyjící na měsíc (sloveso) 2143
Velká nádoba na kynuté těsto 1432
Stovka písmen V 4321
Žena na voze taženém voly s šipkou naznačující pohyb (sloveso) 2134

Řešení

MUZI -> MUZI
TREK -> KTER
VYJE -> YVEJ
DIZE -> DEZI
STOV -> VOTS
JEDE -> EJDE
Muži, který vejde, život sejde.

*

„Já tam sestry samotné nepustím! Určitě je to past,“ vyhrknul Jelen.
„Past? Tady?“ obsáhla Naoko mávnutím ruky malebné okolí. „Být tebou, bála bych se o vlastní život, Jelene. Kdyby Vůně nezískala ten plán a nevšimla si šifry, mohly jsme o vás přijít.“
„Mně žádná hloupá holčičí kletba nedostane!“
„Jelene!“ okřiknul hrdinu Obzor.
Ke vstupu do podzemí nezbývalo mnoho a některým členům výpravy tekly nervy.

Část třetí: Kras na vašich přijímačích za týden.