Kruhy moci - Kapitola 06 - V zajetí

Ašské hory, jeskyně únosců - ráno…

Když Evangelos otevřel oči, hlava ho třeštila, jako po ní dostal minimálně palicí. Netušil kde je. Svět se s ním točil a nedařilo se mu zaostřit. Přemýšlel, co se stalo, že se ocitl v záplavě vlhkého šera, které jediné dokázal ze svého okolí vnímat. To a pevné konopné smyčky kolem obou zápěstí.

Uslyšel ženský hlas. Špička boty ho šťouchla do zad v oblasti ledvin, až bolestně sykl. Nechápal to, copak se neutábořili pod skalním převisem? Neměl ho Gianni vzbudit na hlídku?

GÍ!

Prudce s sebou škubl a pokusil se posadit. Měl však ruce svázané za zády.
Odkudsi se ozval další ženský hlas.

Na to ho něčí ruce popadly a přinutily kleknout. Díky tomu zjistil, že má údy nejen ztuhlé, chladem a spánkem v nepřirozené poloze, ale také podobnými pouty, jaké mu znemožňovaly pohyb rukou.

Konečně se mohl rozhlédnout. Klečel na kožené podušce a dýchal vlhký vzduch.
Vedle něho, stále ještě v bezvědomí, ležela těla jeho dvou přátel, Gianniho a Tiberia. Před ním stála mladá žena. Své světlé vlasy měla zapletené do copu a prohlížela si ho modrošedýma očima. Slyšel kroky ženy za svými zády. Kolem ústí jeskyně se pohybovali další jemu neznámí lidé.

„Kde je Kyriaki?“ vyhrkl okamžitě. Sestru jako jedinou zde totiž neviděl.

„Kdo jste? Jak jste nás našli?“ zeptala se žena s východním přízvukem namísto odpovědi.

Evan ji propaloval pohledem. Samozřejmě, že první co ho napadlo, bylo říct své jméno a svůj příbuzenský vztah s unesenou. Záhy se však zarazil. Jeho sestru unesli, když jela na svou svatbu. A proč se unáší lidé? Většinou kvůli výkupnému. Nebo aby měli zločinci někoho v hrsti. Kdyby se dozvěděli, že nemají v rukou jen baronu dceru, ale také syna… Nemluvě o Giannim, který je synem knížete. A Tiberius…

Když hoch neodpovídal, světlovláska s dlouhým copem k němu přiklekla. Její spojenkyně s ní prohodila několik slov v tratenerštině, který Evan nerozumněl. Následně ta žena zabodla své oči světlé oči do těch Evanových.

„Nechceme vám ublížit. Ale musíme,“ na to slovo dala velký důraz, „vědět kdo jste a jak jste nás našli!“

„V-viděli… viděli jsme, jak jste unesli ženu. Z kočáru. Mikhail řekl, že to nemůžeme nechat jen tak. Sledovali jsme vás.“ Evangelos záměrně nejmenoval Tiberia jménem. I trateneřance by hned došlo, že musí být emaroňan. A to by na jejich trojici vrhlo ještě větší stín podezření než už ten samotný čin. „Chtěli jsme ji zachránit!“ vyhrkl v zápolení s vlastní nervozitou, která se
jej pokoušel zchvátit.

„Viděli jste nás?“ Dívka oči přimhouřila v náznaku podezření. „A odkud tedy znáš jméno té unesené?“

Evangelos ztěžka polkl.