Budoucnost

Přičítal to uklouznutému zaklení v okamerované kanceláři, že jako válečný reprezentant byl vybrán právě on. Sousední stát se potácel v ekonomických potížích, takže jeho protivník nalezen mezi nezaměstnanými a dle všeho těžká váha.
„Přístroje měří zuřivost a vůli zvítězit,“ vysvětloval mu úředník, „takže musíš být vyadrenalinován skoro k amoku! Konvenční zbraně jsou mezistátně zakázány, na vlastních dvorečcích to naštěstí neplatí! Cvičiště by tě mělo připravit.“
Střílel ostrými, krky podřezával pravým nožem, vazy lámal vlastníma rukama. S počítáním svých obětí přestal na dvacítce, pak nestíhal.
Na bojišti jej vybičuje hlavně strach. Pochopil, že pokud nezvítězí, stane se živým terčem budoucího reprezentanta.

Čtyřicáté třetí století. Světový unikát, první muzeum svého druhu v celém vesmíru. Významné události a stvoření dob dávno minulých na jednom místě, na jedné planetě. Metoda genetické regenerace dokázala nemožné. Moderní lidé sledují exponáty se stejným zájmem, s jakým exponáty sledují i je.

Až na jednoho chlapečka, kterého očividně historie nezajímá ani za mák a raději ječí jak na lesy. Maminka šestiletého Uliho je nakonec nucena svého syna za pomoci nejmodernějších technologií šetrně omráčit, aby nerušil křikem ostatní historie chtivé návštěvníky.

"Proč ho prostě nevzala po hlavě kyjem?"
"Nevšímej si jich," povídá jeden neandrtálec druhému. "Oni jsou z civilizovanější doby."

Do uzavření volebních místností zbývala hodina. Předsedkyně komise četla už šestnáctý časopis pro ženy, místopředseda nadšeně hltal nový fantasy román o opatu Whitingovi, zapisovatelka vykládala pasiáns, lidovec Poštolka luštil křížovky, komunista Souček prohlížel Svět motorů a slečna Kopřivová se učila na přijímačky pochvalujíc si, jak skvělou brigádu sehnala. Klid a ticho rušily jen mouchy bzučící u stropu.
„Už asi nikdo,“ zívla předsedkyně. „Kolik jich máme?“
Poštolka prohlédl papíry. „Nejdřív přišli ti tři, hned včera odpoledne, ti vždycky volí komouše.“
Souček se na něj zaškaredil.
„Potom večer dva. A dneska jeden na voličský průkaz.“
„No, tak aspoň letos nebudeme hrát přesilovku.“

Technician bowed over the monitor, attempting to find mistakes in the code.

...C, D, E...

Thoughts raced in the head as eyes crossed the tables governing language recognition. The automated cargo ship was bound for the Red Planet. Why would its A. I. direct it straight to the Earth? The whole thing made little sense.

...K...

Crashing into the churchyard - during the Sunday Mass, no less. What were the chances? A miracle no-one was hurt.

...P, S...

"PSSST! A typo in alphabet!" Technician sighed in exasperation. Fourteen billion units worth of cargo lost - all because of missing Q and R.

Naše krásná neznámá je důvodem, proč jsme tady a ne jinde, v tomto okamžiku a ne v jiném. Proč jsme to všichni přežili.

Vědci vypočítali, jaké množství energie je nutné k vystřelení naší kocábky daleko do kosmu. Rychlost, kterou budeme putovat, je daná - samozřejmě nejrychleji, jak to jde, protože máme trochu naspěch - stárne se i v hybernaci, sice pomalu, ale přece, a k Alfa Centauri je to štreka.

Potíž byla až s tou neznámou, protože nikdo se o podobný kousek ještě nepokusil. Vyletěli jsme, pomyslné pytle s pískem na palubě…Naštěstí nedošlo na odhazování členů posádky. Našli jsme ji, naši neznámou.