Vtipy

Vejde paní ve středních letech do lékárny a chce, aby jí lékárník prodal nějaký prudký jed.
„Vážená paní, nezlobte se, že se ptám, ale na co vám ten jed bude?” ptá se lékárník.
„Chci napustit jedem jablko a otrávit jím svého manžela a jeho milenku!” praví paní.
„Ale já vám nemůžu ten jed prodat, abyste někoho zavraždila!” říká zhrozeně lékárník.
Paní vytáhne z kabelky fotku, na které je muž a žena v jednoznačné pozici. Muž na fotce je manžel zákaznice a žena na fotce je lékárníkova manželka.
Lékárník si pečlivě prohlédne fotografii a přikývne: „Promiňte, nevěděl jsem, že máte recept!”

Egypt, turistické letovisko. Slunce nemilosrdně peče a turisté stojí fronty na autobusy, které je mají dovézt k pyramidám.
Najednou přiletí rodina s hordou dětí, všechny předběhnou a obsadí v autobusu veškerá volná místa. Když nastoupí stařeček s hůlkou, děti ho nepustí sednout a tak musí stát.
Po chvíli autobus prudce zatočí, stařečkovi podjede hůlka a dědoušek se skácí na zem.
Jeden z chlapců mu říká: „Kdybyste měl na té hůlce od spodu gumičku, tak byste nespadl.”
„Nevím, kde bych vzal na poušti gumičku, ale kdyby měl gumičku tvůj otec, tak by mohlo být o jedno volné místo na sezení víc.”

Dřevorubecká firma shání nové zaměstnance, ale nikdo pořádný se nehlásí. Už to skoro vzdávají, když se jim přihlásí malý, vyzáblý chlapík se sekyrou jménem Gumička.
Personalista se na něj jenom podívá a chce ho poslat pryč.
„Dejte mi šanci, abych vám ukázal, co umím,” žádá Gumička.
„OK. Vidíte támhleten obrovský dub?” říká personalista. „Jděte a porazte ho.”
Za pět minut je chlapík zpátky. „Hotovo.“
Personalista říká užasle: „Kde jste se naučil tak dobře stínat stromy?”
„V Saharských lesích,” odvětí maličký muž.
„Počkat, myslíte Saharskou poušť, ne?” namítne personalista.
Malý chlapík se zasměje a připustí: „No ano, tak tomu říkají teď.”

Jednou takhle chlapík na dvorku řeže dřevo, a jak tlačí smrkový kmen cirkulárkou, ufikne si všech deset prstů.
Běží na pohotovost a tam mu doktor povídá: „Tak mi ty prsty dejte a já se podívám, co s tím.”
Chlapík na to: „Ale já ty prsty nemám.”
Doktor se rozčílí: „Člověče vy jste na pěst, jak si to představujete, že ty prsty nemáte? Píše se začátek jednadvacátého století, máme mikrochirurgii a spoustu neuvěřitelných metod, mohl bych vám je přišít zpátky a byly by jak nové. Proč jste je nepřinesl?”
Chlapík zoufale zasténá: „Krucinál, doktore, a jak jsem je asi měl posbírat?”

Je krásný jarní den, sluníčko peče jak zběsilé, ale bazény nejsou ještě v provozu, takže partička dětí vymýšlí, jak se zabavit ve stínu. I rozhodnou se jít si hrát do lesa. Chvíli skotačí a pokouší se hledat houby, když vtom najednou narazí na oběšence. Většina dětí se strašně lekne a s křikem se rozprchnou, jen Pepíček tam zůstane a čeká. A čeká. Nakonec se naštve, zamíří přímo k umrlému, chvíli si ho prohlíží a pak naštvaně zařve: „Už tady čekám nejmíň hodinu, tak už se přestaň konečně houpat, sobče, a koukej zmizet někam hodně daleko, ta houpačka není jenom tvoje!”

Přijde chlapík do baru, je před výplatou, takže nemá moc peněz, ale rád by se napil.
Osloví tedy barmana: „Dobrý den, mám dneska hroznou žízeň, kolik u vás stojí pivo?”
„Třicet korun,” odpoví barman.
„A víno?” zkouší chlapík.
„Tak to bude padesát korun!” povídá barman.
„A takový to, jak se to jmenuje, James Bond to pil, protřepat nemíchat, martini?“ začíná být chlapík zoufalý.
„To je za rovnou stovku,“ sdělí bohorovně barman.
Chlapík se začíná potit.
„A co můžu dostat za desetikorunu?” ptá se zoufale.
Barman se upřímně zamyslí a odpoví:
„Lístek na záchod, tam se můžete napít vody z mušle!”

Proč je bezpečnější si místo známosti pořídit psa:
Čím později přijdeš, tím více se pes raduje.
Pes ani nepostřehne, když na něj zavoláš jiným jménem.
Psi milují, když necháš na zemi rozházené věci.
Psi myslí, že jsi úžasný, i když přijdeš opilý.
Rodiče tvého psa tě obvykle vůbec nenavštěvují.
Na psy nemusíš čekat, jsou připravení 24 hodin denně.
Když pes na tobě ucítí jiného psa, nezačne vyvádět, budeš mu jen připadat zajímavější.
Pes tě nikdy v noci neprobudí, aby se tě zeptal, jestli si pořídíš nového psa, až umře.
Když tě pes opustí, nevezme si sebou polovinu všeho, co máš.

Přijde pocestný do zájezdního hostince, sedne si k baru, objedná si pivo, spokojeně se napije a začne se zvědavě rozhlížet kolem sebe. Na druhém konci baru spatří strašně malého človíčka, sotva dvacet centimetrů velkého, jak stojí na vysoké barové stoličce a přesto stěží dosáhne na skleničku.
Nenápadně tedy kývne na majitele hostince za barem a potichu se ho ptá: „Kdo to je, ten mrňous? Takhle malého člověka jsem v životě neviděl.”
Nato se barman otočí k mužíčkovi: „Pane Rambousek, pojďte tady povyprávět pánovi, jak jste tenkrát na té dovolené v Rumunsku řekl té čarodějnici, že je podvodník a umí houby!”

V procesu s politikem obviněným z korupce se státní zástupce při výslechu svědka hlasitě vrhá do útoku: „Není snad pravda, že jste přijal padesát tisíc, abyste zvrátil tento proces?”
Svědek kouká z okna, jako by ani neslyšel otázku.
Státní zástupce tedy promluví ještě jednou a hlasitěji: „Můžete tady potvrdit, že jste přijal padesát tisíc korun úplatek, tuto nemorální leč neodmyslitelnou konstantu moderní doby, abyste otočil výsledek procesu ve prospěch obžalovaného?“
Svědek se stále tváří, že neslyší.
Nakonec se ozve soudce: „Pane svědku, odpovězte, prosím, na tuto otázku.”
Svědek zpozorní a povídá: „Och, promiňte, ctihodnosti. Myslel jsem, že se ptá vás.”

Horolezcovi prasklo lano a sotva se drží na skále. Najednou spatří člověka.
"Haló, pomozte mi prosím, hoďte mi lano! Rychle nebo spadnu!"
Kolemjdoucí vezme lano a začne vázat speciální smyčky. Trvá mu to dlouho a tak horolezec křičí:
"Rychleee, chvátejte, co furt děláte?"
Kolemjdoucí říká: "Převazuju tady tu smyčku, aby byly všechny správně."
Horolezec: "Dělejteee, hoďte mi to už, nebo spadnu a vyřídím si to s vámi! Nejste vy náhodou účetní? Těm to pořád musí vycházet na 100%."
Kolemjdoucí: "Ano, jsem, a vy musíte být manažer?"
Horolezec: "Jak jste to poznal?"
"Vy jste v prdeli a můžu za to já…"

Daňového poradce raní ve třiatřiceti letech mrtvice. Jde tedy do nebe, kde ho u nebeské brány přijímá svatý Petr.
"Proč, proč jen jsem musel odejít tak mladý, proč?" běduje daňový poradce, "vždyť je mi teprve třiatřicet let…"
"To není možné," oponuje svatý Petr, "tak mladé my většinou neděláme, pokud se nejedná o nějaký úraz, a jen v mimořádných případech, vydržte, skočím se podívat do nebeské evidence, kde se stala chyba."
Po delší době se vrátí a povídá: "Je mi to velice líto, ale my to tu máme správně. Podle počtu hodin, které jste naúčtoval svým klientům, je vám už osmasedmdesát."

Po třech hodinách strávených ve frontě na finančním úřadě a několika jednáních s otrávenými nepříjemnými úředníky, kteří si ho pinkali mezi sebou, a nakonec se ještě ukázalo, že měl všechno správně a neměli si ho vůbec zvát, se doběla vytočený chlápek vydal do supermarketu koupit svému synkovi baseballovou pálku. U pultu se ho prodavačka ptá:
"Budete platit kartou nebo hotově?"
Muž naštvaně vyhrkne: "Hotově!"
Pak si ale uvědomí, že prodavačka za to nemůže a že si takové chování nezaslouží, a vysvětluje: "Promiňte, strávil jsem dopoledne na finančním úřadě..."
"Nic se nestalo. Chcete tu pálku zabalit, nebo se tam ještě vracíte?"

Zásady berňáku
- v daňovém přiznání je vždy špatné nějaké číslo.
- pokud v daňovém přiznání není špatné číslo, je v něm špatně nějaký text.
- pokud v daňovém přiznání není špatné číslo ani text, pak chybí podpis.
- pokud v daňovém přiznání není špatné číslo ani text a nechybí podpis, chybí přílohy.
- pokud v daňovém přiznání není špatné číslo ani text, nechybí podpis ani přílohy, pak bylo podáno po lhůtě.
- pokud v daňovém přiznání není špatné číslo ani text, nechybí podpis ani přílohy a bylo podáno ve lhůtě, pak jde o důsledný podvod.
- nejde-li ani o podvod, pak dokument nepochybně není daňovým přiznáním.

Poslední slova před smrtí:
„Jeden prošlej prášek mi nemůže nic udělat.”
„Studenti, klid. Tenhle experiment dělám roky.”
„Neboj, včera tady bruslili.”
„Pardon, trochu jsme vám škrábli auťák.”
„A teď se podívej, jak odsuď skočím do té vody.”
„Přeci mě v té hladomorně nenechají.”
„Neboj, houbařím už léta.”
„Do prčic je to vlhký, nechce to chytnout.”
„V týhle části Afriky lidojedi nežijou...”
„Na to, jak jseš ožralej, řídíš docela dobře.”
„Ten granát je starej šedesát let, ten bouchnout nemůže.”
„Ty schody v tomhle starém majáku jsou zachovalý.”
„To je divný, tady píšou že ta kontrolka „SELF DESTRUCTION“ po přepnutí páčky zhasne.“

Večírek v plném proudu, hostitelé pozvali všechny své přátele a známé na oslavu narozenin. Alkohol teče proudem, na stolech je bohatý raut, pán domu stojí u grilu na terase a připravuje steaky.
Najednou se objeví ve dveřích dvě úplně nahé děti a jdou pomalinku kolem stolu. Rodiče jsou zkoprnělí hanbou a dělají, že nic nevidí. Hosté se cítí trapně a tak rovněž hrají, že si ničeho nevšimli. Rozhostí se ticho, které duní v uších.
Děti obejdou stůl kolem dokola a zmizí za dveřmi, a v tom tichu je slyšet dětský hlásek: „Vidíš, říkal jsem ti, že je to prášek neviditelnosti!”

Cestovní kancelář Bez návratu

Neděle, narvané parkoviště před obchodním domem.
K autu přichází blondýna, ruce plné taštiček a balíčků, na uchu telefon přimáčknutý ramenem.
Po troše manipulace se jí povede odemknout kufr a hodit tam nákupy.
Za stálého švitoření do telefonu přejde ke dveřím, otevře, usedne a zhrozí se.
Přeruší hovor a vytočí jiné číslo.
„Prosím vás, to je policie? Rychle přijeďte! Z auta mi ukradli volant, rádio, přední sklo, tachometr a dokonce i řadicí páku!”
„Už tam jedem,” slíbí policista.
Za chvíli na policii opět zvoní telefon, je to zase ta blondýnka a říká:
„Už nemusíte jezdit. Já jsem seděla na zadním sedadle!”

Do města přijíždí cirkus, na plakátech velké nápisy „nové originální číslo - výcvik krav“ a „prolomení hranice moderní drezury“.
Představení přiláká davy, vždyť tohle tu ještě nebylo, takže se účastní i všechna média. Po obrovsky úspěšném představení se ptají krotitele:
„Jak se vám to podařilo? Je přece všeobecně známo, že krávy jsou na výcvik příliš tupé a prakticky se nejsou schopné něco naučit?”
Krotitel: „A to je právě velký omyl, že se úkony naučí jen inteligentní zvíře. I když já mám asi velkou profesní výhodu, protože před tím, než jsem se dal k cirkusu, jsem dělal telefonickou technickou podporu u Microsoftu.”