Společnost

Poušť se zdála nekonečná. Erma musela mhouřit oči i přes ochranné tmavé brýle. Modrobílé nebe. Mžitky. Promnula si oči.
Mžitky byly pořád na stejném místě.
„Vidíš to taky?“
„Stíhačky,“ odpověděla Padmé. „Tři. Ve formaci. Poznáváš je?“
„Doprovod královské gardy tak daleko nelétá.“
„Ten bezpečný průlet už tak bezpečně nevypadá. Převezmi řízení, jdu k samopalu.“
Erma sáhla po komlinku. Nic.
„Něco nás ruš–“
Ohlušující rána. Loď se zachvěla a mírně naklonila na stranu. Erma dorovnala náklon. Na trojrozměrném modelu lodě na monitoru zmizela celá hrana horního křídla.
„Udržíš ji?“
„Zatím ano.“
Padmé vypálila. Jedna mžitka na obzoru se poroučela k zemi.