Dobrou noc

Prý se mám obléct, protože už musíme jít. Sedím na posteli a objímám plyšáka. Venku prší.
Tentokrát křičí. Nepláču, ale ani se nehýbám. Chytne mě za předloktí a donutí mě vstát. Přinutí mě, abych se oblékla. Do šatů, které neznám. Tahám je po zemi, ale mu to zřejmě nevadí.
Nasedneme do auta a jedeme. Jedeme dlouho, než zastavíme na poloprázdném parkovišti. Je tam socha. Vypadá jako prasknutý kámen. Prý je to srdce.
Stojíme v dešti. Přes šaty mám přetaženou pláštěnku. Všichni pláčou, ale já jen koukám, jak maminku dávají do země. Spí. A na rakvi má hromádku čerstvě nařezaných kočiček.