Heboučký samet

V dlani cítím heboučký samet. Vrní
Ještě hřeje dubnovým sluníčkem
Je tak málo květů, příliš mnoho trní
Příliš mnoho utrpení v světě maličkém

Zabila jsem je, jako zabíjím sebe
Pár dnů mě potěší a pak usychají
Prázdný pokoj, prázdné srdce zebe
Neupřímný úsměv bolest duše tají

Ostří za sebou nechává rány
Svět vstává z popela, do kterého se vracím
Všechny účty byly přečerpány
Naděje byla. Už ji zase ztrácím

Nakonec čas prý všechno zhojí
Heboučký šedý samet pokryl prach
Větve, vázu a stůl, kde stojí
Zbylo zklamání, hanba a strach

Snad naděje temnotu rozzáří
Heboučký samet mě hladí po tváři