Páté patro IV.

Varování: může způsobovat bolení hlavy
Část čtvrtá: Jak si poradit s gordickým uzlem

O den dříve
Černý zamrkal, pak se s dlouhým vzdychnutím promnul kořen nosu, načež se narovnal a prohlásil směrem k Martymu: "Mohu vám říct jediné, tady jste v naprostém bezpečí. Dokud budete zde, v Pátém patře, nebudete se nikam stěhovat. Pojďte, zavedu vás někam, kde se budete cítit jako doma. Od roku 89 tam na to nikdo ani nesáhl.
Pokud jde o vás, pane Holmesi," otočil se na Mycrofta v křesle, "dělejte si, co je vám libo. Jak vás znám, bude vám to libo přímo v mé pracovně."
S těmi to slovy vypakoval Martyho do místnosti C222.
"Půjdu se projít a všechno to promyslet. Obávám se však, že situace nemá řešení. Ne takové, jaké by si pan McFly představoval."
"V pořádku. Vyčkám zde, jak dlouho bude třeba. Ale nepřemýšlejte zbytečně dlouho, odpověď totiž už stejně znáte," pronesl Mycroft sedě v křesle, "a já bych navíc ocenil sendvič a kapku suchého cherry."
Černý zamumlal cosi o viktoriánech a jejich prioritách a zabouchl dveře.
Mycroft osaměl a upíjel čaj. Bylo mu jasné, že Černý byl pryč několik hodin, ale od jeho odchodu uplynuly sotva dva loky čaje.
"Čas je tu opravdu komický," prohlásil mimoděk, když se Černý usadil v křesle vedle.
"Všechno je dnes komické," odpověděl Černý a trochu se zamračil.
"Vy ne, vzácný profesore."
Albert zvedl obočí: "Ne? A přitom si dnes připadám jako špatný vtip. Ale prosím, říkejte mi Alberte."
"V tom případě je mi ctí a jsem Mycroft." Mycroft se zvedl a napřáhl k Albertovi pravici. "Au, co to..." zakřičel a třel si dlaň.
"Eh, vedlejší efekt, právě mezi námi přeskočila jiskra," vysvětlil Albert. "Myslím, jiskra jako jiskra, ne že mezi námi... Teda ne že byste... teda bys... Nechme to být. Co ten McFly?" zakoktal se profesor.
"Nechtěj, abych ti tu předváděl detektivní klišé a řekl celé řešení za tebe. Samozřejmě, že už ho oba známe." Mycroft hleděl do Albertovy tváře a pak vzdychl. "No dobře, stejně neodolám, a oba to víme.
Tedy dobrá: zaprvé ty - jsi čaroděj a ovládáš časovou magii. Podle toho, co máš všude za předměty, je ti alespoň sedm set let.
Zadruhé - tohle místo je očarované a čas v něm zamrzl. Ale protože vedlejší efekty časoprostorového kontinua nelze odstranit ani kouzlem, měníš časové bubliny v energii, která vytrhává postavy z knih.
Zatřetí - McFlyovi pomůžeš, protože jsi jediný, kdo to zvládne. Cena za to bude, že se Páté patro zničí a exploze času se projeví v roce 2031, kdy shoří celá tato budova včetně skleněné nástavby, kterou postaví poté, co tohle místo konečně zkolaudují.
Začtvrté - zemřeš. Tvůj život je cena za život Martyho McFlyle.
A vím, že se nemýlím."
Mycroft byl svou samolibostí velmi potěšen a Albert si uvědomil, jak moc je starší Holmes k sežrání, když je ve svém živlu.
"Skoro." Albert se skoro usmál, když viděl, jak Mycroftovi mírně poklesla čelist.
"Nejsem čaroděj. Jsem alchymista. Máš pravdu, jsem velmi starý, ne sedm set let, mnohem víc. Kdysi dávno jsem zkrotil, a zatím jsem jediný, monádu existence a dokážu s její pomocí ohýbat čas. Vedlejší efekt byla potopa světa.
Kondenzované bezčasí nedělám proto, abych si užil svoje pohodlí, ale protože pomocí něj proudí vědění.
Kamkoliv se podíváš do historie a ukážeš na osobu, která svým intelektem převyšovala ostatní, byla ovlivněná mým učením. Shakespeare, na toho jsem hodně pyšný. Goethe. Puškin.
A druhá věc, ve které ses mýlil - já zbytkový čas nijak neupravuji. Je to novinka, která se objevila až tady a děje se naprosto mimoděčně. Například ty jsi efekt toho, že Marty vešel do mé pracovny. Prostě se to stalo.
Ale protože Martyho čas pronásleduje, čím déle tu bude, tím víc fiktivních postav se tu objeví."
Mycroft polkl. Neuvěřitelné. A úchvatné, musel uznat. "Nebudeš tomu věřit, ale rád bych se zašel někam napít."
"A já vím moc dobře, kde se napijeme. Třeba se mi podaří vymyslet, jak u toho všeho neumřít," řekl trochu smutně Albert.

Pokračování příště...