Temnota

Nepamatoval si.
Neplánoval.
Nepřemýšlel.
Nemusel.
Den za dnem, úsvit za úsvitem a soumrak za soumrakem.
Stín stromů, úkryt v jeskyni, rosa, usazující se na končetinách.
Jeho jedinou starostí zůstávalo, kde naplnit hladové břicho.
Nastraží uši, aby zachytil známý, nápomocný zvuk.
Zurčení vody bylo jediným příslibem, který ještě něco znamenal.
Nakloní hlavu a rozšíří nozdry, které ani zdaleka nejsou tak citlivé, jak by měly být.
Kde je voda, tam jsou byliny - jeho obživa.
Jeho končetiny se pohybují tak neohrabaně, jako by snad bývaly zvyklé na něco jiného.
Záleží na tom?
Nejspíš už ne, usoudí hlava, která se konečně zaboří mezi květy.