Detektiv budoucnosti

„Ještě jedno,“ odpověděl jsem na bartendotronův roboticky tázavý pohled. Z jeho nitra se vynořila kovová ruka v elegantní černé rukavičce a hbitým pohybem přede mě postavila orosený půlitr se vzornou pěnovou čepkou navrchu.

Právě jsem zvedal „peevo“, jak se tomuhle nápoji mezi místními říkalo, k prvnímu loku, když tu se v mém zorném poli rozblikalo červené světýlko.

„185 centimetrů, tmavé vlasy, brýle, bradka. Shoda 79 %,“ přečetl jsem na dolním okraji.

„Zapsat, odeslat centrále.“

Konečně jsem si upil.

Práce je někdy fakt dřina.

Ještě hodinku tu musím sedět a pak se přesunu do dalšího vytipovaného lokálu.

Připadal jsem si nadmíru důležitě.