Aspoň něco funguje, jak má
Promnul si ztuhlý zátylek. Hromádka lejster, která už prošel, mu činila radost, jen dokud nepohlédl na hromádku lejster, která projít měl.
Další a další stížnosti, které bylo čím dál těžší ignorovat. Nemohl se zbavit pocitu, že někteří lidé prostě neustále potřebují vytvářet problémy tam, kde nejsou. Čím vyšší post, tím víc lidí vás z něj chce shodit – jakýmikoli prostředky. Znechuceně si odfrkl.
Otevřel další obálku. Konečně něco povzbudivého: Krásně strukturovaná zpráva o plánovaných změnách ve vzdělávacím programu. Kornelius Popletal letmo přelétl očima text a se spokojeným úsměvem ho podepsal.
Je úžasné, jak Dolores na těch dětech záleží. Určitě ji zbožňují.
Přísloví je Co oči nevidí, to srdce nebolí a zaznělo tuším v tomto kontextu přímo od Dolores na adresu Popletala...
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Navždycky budu mít trauma z
Navždycky budu mít trauma z růžového kabátku:-D Každopádně, Popletal to zase nějak popletl... Moc hezké!
Ach, Kornelie, proč jsi
Ach, Kornelie, proč jsi takový Kornelius? Ten závěr je na obří facepalm.
Tím chci říct: skvělé drabble.
Jo, celej on. Povedené.
Jo, celej on. Povedené.