Protože se bojíme

Dnes už se nestárne. Jen někdy a to pak zaskočí.
Máte asi tak měsíc, možná dva, řekli mu. Dlouho na ně nechápavě hleděl.
Cože? Prohlásil po chvilce, to jako, že umřu?

Tahle blbá planeta už nemá ani bílá místa na mapách a vy mi chcete tvrdit, že nebudu žít navěky?! Neexistuje! Já si podám stížnost.
Byl jak zpovykaný fracek. Odchovanec věku neznalosti lidí. Sestřička unaveně naklonila hlavu na stranu, podívejte, můžete věřit, že budete žít navěky. Máte ještě měsíc. Mnoho lidí věří v nesmrtelnost duše...
Můžete přece nastavit přístroj, aby mi pumpoval krev místo srdce. Zaplatím.

Pane, bílá místa existují.