Eguo et serpens
Sledoval jsem ho jako oni. Stál u okraje výběhu. Byl vyděšený. Jakmile vedle něj přelétl motýl, uskočil a ještě minutu se třásl.
"Vidíš ho, Jimme. To seš úplnej ty! Sralbotka, který se všeho bojí každý novoty, neschopnej, malej přizdisráč!"
Kousek od něj skotačil zbytek hříbat. Přeskakovali kameny, zkoušeli, jak chutná ta a ona kytka, drbali se a všechno pečlivě zkoumali.
"A vidíš ty? To jsme my. Odvážní, nebojácní. Né zbabělci."
Jednomu hříběti se to stalo osudné. Převrhlo plochý kámen, na kterém odpočívala zmije. Po jejím uštknutí spadlo na zem, začalo se svíjet a mrskat sebou.
Náhle jeden z chlapců zaúpěl...
Strašně BJB.
Ano, trošku přeceňuji uštknutí zmije, ale když je to malé hříbě? *kukuč*
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Náhodou mě se to líbí. Svým
Náhodou mě se to líbí. Svým způsobem poučné. (A třeba to byla nějaká exotická zmije, jako ta co jí maj v zoo ;) )