Ze života (bohužel mého)

Sedí přede mnou, a má ji jak vyšitou. Takovýhle případ jsem dlouho neviděl. Řeč je samozřejmě o tématici.
Oči rudé, kolem nich tmavé kruhy. V prstech cosi křečovitě svírá.
"Myslela jsem," škytne, a vloží si do úst zvláštní tabletu, "že letos to půjde dobře. Že budu stíhat psát, číst a komentovat."
Kývnutím ji vybídnu k pokračování.
"Nejím, nespím, nestíhám." Pohled se jí zamlží, a bezmyšlenkovitě si dá do pusy další kousek.
"Jak to zvládáš?" ptám se nechápavě.
Dnes poprvé se usměje. "To bys chtěl vědět."

Nakonec jsem tajemství přece jen odhalil. Zbyl tu po ní obal s nápisem hroznový cukr.

"Proč ses neučila dřív?" ptá se Špatné svědomí.
"Beztak ti to nedají," přisadí si Nejistota.
"Tak se nehádejte," zkouší do toho vstoupit Naděje. "Třeba toho nebude tolik."
"Dvě otázky z pravěkého a historického vývoje ČR," oznámím pochmurně. "Obecnější to už být nemohlo."
"Tak si dej pauzu a pár dílů seriálu," láká Prokrastinace s falešným knírkem, převlečená za Pud sebezáchovy.
"Tak a dost, všichni ven," utne to Rozum. "Kdo tady bude ještě za pět minut, toho hodím z okna. A ty!" ukáže na mě. "Projdi maturitní otázky a pusť Dějiny udatného Českého národa."
Povzdechnu si. "No to jsem z toho lev."

Po rekonstrukci chalupy je nutno všechna okna pořádně umýt. Jsou stará, kastlová, horní část vyklápěcí. Ta se myje nejhůř.
Stojím na parapetu, dcera mi podává vyždímané hadry.
Vyklopím, umyju zevnitř. Zaklopím, umyju zvenčí. Vyklopím, umyju zevnitř. Zaklopím, umyju zvenčí.
Nevšimnu si, že když dělníci dávali okna zpět, pořádně je neprošroubovali.
Najednou zjistím, že přední okno vyklouzlo z usazení. Držím ho v ruce, překlápí mě do zahrady. Představa, že spadnu do střepů, mě děsí. Z posledních sil odhazuju okno od sebe a skáču dolů.
Rána.
Zaječení. To dcera vevnitř zjistila, že jí zmizela matka.
Já přežila bez úhony. Okno bohužel ne.

Nemám ráda víkendy. Utečou vždycky jako voda. Bavíte se s kamarády, nasáváte zážitky a čas se neúprosně přibližuje době, kdy je čas začít balit. Co se ještě chvilku zdržet? Co se může stát?

Naivkové. Murphyho zákony jsou neúprosné! V každém sebelepším plánu se objeví alespoň jedna, nepatrná, trhlinka. Někde se sekne tramvaj nebo jiná městská a nedostanete se včas na nádraží. Auta si hrajou na honičku zrovna v době, kdy se chystáte vyrazit. Řev, policie, houkačky. Jdete na metro a nějaký neuvědomělec se rozhodne si to hodit zrovna na vaší trase. Vážně si myslíte, že zaručeně stihnete poslední vlak domů?

Noční nádraží v Brně. Nedá se popsat, musí se zažít. V pátek bylo plné lidí, odjíždějících na víkend za známými, na párty, na tahy. Potkala jsem partu mladých mužů, z nichž jeden z nich měl na hlavě masku holuba. Jeli, jak jsem pochopila, na holubovu rozlučku se svobodou.
Což potkat holuba, to je sranda. Bohužel potkat tam partu podivných existencí – špinavých, s flaškou v ruce – to je jiný kalibr. Přes den vysedávali v podchodu, na noc se sunou do tepla.

Očima popoháním ručičky hodin.
23:00.
Poslední vlak mi jede ve 23:04.
Nikdo by nevěřil, jak dlouhé mohou být čtyři minuty.

Člověk si může hlavu ulámat, když se snaží spočítat paušální poplatek za odpady. Prsty ušoupat, jak píše informace o třídění, vyhlášku a ještě mraky mailů. Taky si může záda zlámat, jen aby u těch blbých kontejnerů uklidil, když někdo pošle s odpadky dítě, které tam nedosáhne, pytel mu upadne, odpadky se rozsypou. (Nebo je to debil, kterému je to jedno.) S kočkami se může člověk taky ujezdit na veterinu, když si zakousnou kost/kostmi se ucpou k prasknutí... A všechno jenom kvůli sobeckým blbečkům, co si myslí, že my burani ze vsi žijeme na hnojišti.
Jenže my taky určujeme ceny, holenkové!

Šestá večerní se blíží. Sedím na gauči a zadávám v mobilu číslo. Není to na mě znát, ale celá se klepu, a srdce mi buší jak splašené.

Larim mě lehce pohladí po noze, aby mi dodal odvahy, a jeho rodiče mě upřeně pozorují.

"Zbytečně se tím netrap," pronese tchán. "Doteď si s nima komunikovala bez problémů."

Má sice pravdu, ale mail si člověk může zformulovat v klidu.

Zmáčknu zelené tlačítko...

"Hello, this is Eillen. I am calling on behalf of Mrs...," začínám poté, co mi někdo zvedne hovor.

V obýváku sedíme čtyři, přesto jsem na hovor do Ameriky jsem sama.

To si takhle procházíte životem s jistotou, že existují významy a jsou pevně dané. Potom se dáte kvůli práci na studia, a seznámíte s panem Quinem. Ten vám vysvětlí, že pevně daný význam je vlastně Mýtus muzea, kdy si význam představujeme jako exponáty v muzeu.

Vybalí na vás Neurčitost překladu a Nevymezitelnost reference. Na vysvětlení mu stačí gavagai.

Jestli je to králík, nebo jeho neoddělitelná část, se nedozvíte. Ale zaujme vás to tak, že si danou problematiku zvolíte za téma bakalářské práce.

Takže máte pevně dané téma, ale jistotu, že to zvládnete zpracovat musíte teprve najít.

Měla bych začít hledat...

Vyrážíme na jednu pamětihodnost v okolí. Tam jedeme autobusem, zpátky jsem naplánoval vlak. Vyrážíme po značce k vlakové zastávce. Mezi poli je však značka špatně viditelná, pročež z ní scházíme. Přiblíživše se konečně k trati, spatříme projíždět zamýšlený vlak.
Další vlak jede až za dvě hodiny, jsme v prázdném časovém úseku, co se týká spojení.
Snažím se kombinovat možnosti, výsledkem je, že po osmikilometrovém pochodu stejně končíme v onom dalším pozdním vlaku. V době, kdy už kluci mají mít dávno po večerce.
Manželka je pekelně nasraná, bohužel oprávněně; kluci jsou extrémně unavení. Naštěstí nám neusínají ve vlaku.
Pohnojil jsem to.

Nenechte vrásky dělat vám vrásky! Zamilujte si osvědčený Extreme Ultra Hyper Super Boost & Bounce noční krém, nyní s vylepšeným složením pro nekompromisní redukci známek stárnutí (a nejen jich). Luxusní gelovo-balzámová textura se okamžitě vstřebává, zatímco unikátní složení s kokosovým olejem, kyselinou sírovou, fluoroantimoničnou, arsenem a hydroxidem sodným spolehlivě zajistí, že už si skutečně nebudete muset dělat vůbec žádné vrásky. Nikdy. A s ničím.

Copywriter si požitkářsky prokřupal klouby na rukou. Chvíli hypnotizoval očima tlačítko Odeslat, pohrával si s myšlenkou, co by, kdyby...
Pak to s povzdechem smazal a šel si nalít sklenku něčeho silnějšího, aby tu hovadinu dodělal do deadlinu.