Hoši od Bobří řeky

Obrázek uživatele Lejdynka

Smrk mrk, mrk smrk

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

2. drabble. Bez nároku na bod.

Doufám, že už to tu není, ale chtělo to tu být. :))

Drabble: 

Mrk.
Smrk mrk smrk smrk mrk mrk.
Mrk mrk.
Smrk smrk mrk mrk smrk mrk smrk.
Mrk.
Mrk.
Smrk smrk smrk smrk smrk.
Mrk smrk.
Smrk mrk.
Smrk mrk mrk mrk mrk mrk.
Mrk smrk
Smrk.
Smrk smrk.
Mrk.
Smrk mrk mrk smrk mrk mrk smrk mrk.
Mrk smrk.
Smrk.
Smrk.
Smrk smrk smrk smrk smrk smrk.
Mrk mrk.
Mrk.
Mrk.

*ticho*

*vyčkávaně hledí*

*doufá v úspěch*

"Ne, Vilíku," povzdechne si unaveně Rikitan, a důkladně si v rámci relativně povedené autosugesce promne nos kostkovaným kapesníkem. "Nemyslím, že bychom mohli mrkání a popotahování používat místo teček a čárek v Morseově abecedě."

Závěrečná poznámka: 

Nezkoušejte to vyluštit, fakt to nic neznamená. :D

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Ebženka

Šedý den

Obdarovaný: 
Profesor

Milá Profesore, tvoje vánoční přání mě inspirovalo, i když trochu jiným směrem, než jsi asi chtěla. Nemohla jsem se toho Rikitana zbavit. Taky jsem úplně neměla dost náladu na hravý příběh. Až se ale trochu vzpamatuju, třeba zplodím pokračování.

Obrázek uživatele Lunkvil

Nebýt zbabělec

Drabble: 

Rikitan věnoval Vilíkovi jediný pohled a pokračoval v práci, jako by se nic nestalo. Vilík však věděl, že se něco stalo, přestože Tichošlápek si kopnutí téměř nevšiml. Rikitanovo zklamání studilo jako led. Proč jen se neovládl?
Před dvěma lety zle zkopal malého Tlučhoře, protože ve třídě zakopl o jeho brašnu. Tehdy mu doopravdy ublížil, bylo z toho vyšetřování, tatínek dokonce musel přijít do školy. Teď se však Vilík styděl stokrát víc. Jak to bylo zbabělé! A on nechtěl být zbabělec. Chtěl být jako Roy!
I když cítil, jak mu stoupá červeň do tváří, odhodlaně vyrazil najít Tichošlápka, aby se omluvil.

Závěrečná poznámka: 

Veškerá stylistická neobratnost je samozřejmě čistě záměrná kvůli fandomu. (No dobře, kecám. Ze mě prostě spisovatel nebude...)

Obrázek uživatele Keneu

Třináctý březen

Úvodní poznámka: 

soundtrack
Bacha, stoslůvka je dojemná.

Fandom: 
Drabble: 

Třináctý březen je zase zpátky
Jak je ten rok jenom krátký
Čas letí si a tebe mění
A všechno čeká zapomnění

Vzpomínky dávné nejvíc se tě drží
Vzpomínky stezek, lesů, luk a strží
Vystoupej na obzor, jen ještě jednou zkus to
V Červeném dolíku je tolik let už pusto

Nadechni se větru a pohleď do dálky.
Dnes sama příroda si otírá ospalky
Cítíš tu touhu rozeběhnout se pryč
Z vlasů sníh opraš a ve slunci se vztyč

Paprsky ozáří třináctku knoflíků
Dávno cos odlovil svou sbírku bobříků
Však každé jaro k obzorům hledíš znova
A může za to knížka Foglarova

Neviditelný fandom: 
Hoši od Bobří řeky
Obrázek uživatele Profesor

Strach

Fandom: Strach nad Bobří řekou (pokračování Hochů nad Bobří řekou)
Varováni: lehce AU, preslash
Poznámka: 1) Druhá světová válka. Spolky typu Hochů byly rozpouštěny a zakazovány. Mladí lidé museli na nucené práce do Říše. Stejný osud hrozil i Rikitanovi.
2) Vím, že mé pojetí tématu je poněkud temné, ale budoucnost také může ťukat na dveře.
---
Jirka měl o Rikitana obavy. V jeho okně se stále neobjevovala červená kvítka, proto se rozhodl neuposlechnout přítelovy prosby.
***
Rikitanova matka ho přivítala mlčky. Její tvář odrážela strach o syna.
***
Stál u okna. Když Jirka vešel, otočil se. Chlapce vyděsila mrtvolná bledost přítelova obličeje. Mdlý úsměv, na který se mladý muž zmohl, ho nemohl uklidnit. Ano, věděl, že má starosti, ale na schůzkách jejich míru příliš maskoval.

„Nepřišel,“ zašeptal Rikitan a Jirka okamžitě věděl.
„Rikitane,“ špitl a přistoupil k němu. Váhavě vztáhl ruce a objal ho.
Rikitan mu položil hlavu na hruď. Těžce se nadechl.
„Zůstaň tu se mnou,“ zaprosil.

Rok: 
2010
Obrázek uživatele Lunkvil

Stopovačka

fandom: Asi bych řekla Hoši od Bobří řeky, ačkoliv to není úplně přesné.
poznámka: Doufám, že mi projde poněkud volnější výklad výrazu „vzkaz“. Zároveň se omlouvám, že je to dost o ničem. Ale bodík je bodík...
------------------------------------------------------------------------------
Okolní les mlčel. Slávek musel napínat všechny svoje smysly, takže mu ticho nevadilo.
Na rozcestí objevil další vzkaz – šipku doleva. Cesta se svažovala, houští bylo stále neproniknutelnější. Nebylo divu, že minul další směrovku. Místo vzhůru doprava pokračoval rovně.
Prodíral se hustým křovím a přemýšlel, kolik kilometrů zbývá. Pěšina se pomalu vytrácela. Dostal se do hluboké rokle. Okolní vegetace mu dosahovala nad ramena. Sem jistě lidská noha nevkročila. Konečně si uvědomil, že sešel z vyznačené trasy. Musí se vrátit.
Jak tak ale pozoroval okolí, vytanul mu na mysli příběh dvanácti hochů a jednoho studenta, kteří jednou toto místo pojmenují Roklí úmluvy.

Rok: 
2010
-A A +A