Harry Potter

Zíral na něj jako by měl dvě hlavy. „Co tím chceš říct, že musíme počkat?“
„Potřebujme, aby utichly vody. Nemůžu těsně po procesu rodičům říct, že si přivedu domů zlatého chlapce a že se nedočkají nikdy vnoučat. Díky tvému svědectví otce pustili z Azkabanu, za to máš body k dobru jak u něj, tak u matky. Můžeš z toho mít dobrý pocit. To přece uspokojuje hrdinu, jako jsi ty, Pottere."
„Dobrý pocit je mi užitečný asi jako Voldemortovi gumička na poušti. A uspokojený budu, až rodičům konečně přiznáš, že jsme spolu, Draco. Vždyť ani neví, že spolu přes rok bydlíme!“

Po skončení hodiny lektvarů s profesorem Snapem měli bradavičtí studenti dvě hodiny volno, a tak Harry s Ronem a Hermionou se rozhodli, že půjdou do Nebelvírské společenské místnosti. Šli po pohyblivém schodišti k obrazu Buclaté dámy, která, když je spatřila, vykřikla: "Heslo!"
Harry odpověděl: "Růžové lízátko profesora Snapea," a otevřel se vchod do Nebelvírské společenské místnosti. Harry s kamarády vešli do místnosti a tam na stole leželo červené jablko ovázané růžovou mašličkou a se vzkazem Pro Rona a nakresleným srdíčkem.
Ron už chtěl kousnout do jablka, když mu ho najednou vytrhla Hermiona říkajíc: "To jsi úplně zapomněl na Romildu Vaneovou?"

Před branou bradavických pozemků netrpělivě poskakoval jeden z domácích skřítků, kteří se starali o zvířata. Chytil Hagrida za ruku.
„Borek tady čeká, pane! Ten malý testrálek asi umře!“ Luskl prsty, svět se zatočil a v mžiku stáli před ohradou.
Testrále leželo na boku, břicho nestvůrně nafouknuté. Skřítek ukázal nešťastně na jablůňku, která stála v rohu ohrady. „To jablíčko muselo být otrávené, pane!“
„Houbelec votrávený,“ mávnul Hagrid rukou. „Enom jich ten trouba sežral moc. Bude to dobrý. Na zkaženej žaludek znám takový pěkný malý kouzlíčko.
Ale poslouchej, jak to, žes mě sem přenes? To přeci může v Bradavicích enom ředitel, ne?“

Profesor se přetočil na záda.
„Quirelle!“
Muž na posteli sebou trhl.
Proč ho musel najít zrovna Quirell? Naprosto neschopný poskok. Nezvládl ukrást kámen mudrců. A to spaní na zádech. Voldemort mu říkal, že hlava zabořená do polštáře mu nedělá dobře. Quirell byl neužitečný jako gumička na poušti. Hůř. Jako tlačítko na přechodu.
„Co jsem říkal?“
„Omlouvám se, můj temný pane,“ zareagoval Quirinus pokorně.
„Quirelle,“ oslovil ho pisklavý hlas. „Dívám se jak chodíš na záchod, říkej mi Voldemorte.“
„Ano, můj-“ Quirinus začal opatrně, „Voldemorte.“
Voldemort zjihl. Nemohl se dočkat vlastního těla. Konečně se s Quirellem dostanou na rande na kolečkových bruslích.

Myslela jsem, že se ocitnu u jiné Nymerie, blesklo Hermioně hlavou, když přistála na horké poušti Dorn.
Zmiňovaná dcera Oberynova si jí nevšimla, plně zaujata tréninkem. Její dovednosti v boji se sečnými zbraněmi byly impozantní. Teď přesekla letící gumičku do vlasů! Hermiona provedla mírné úpravy na výstroji, mávla hůlkou Confundo a záhy byly v družném hovoru.

„Musím se věnovat cvičení, brzy vyrazíme do Králova přístaviště.“
„Ale… není to nebezpečné?“
„Pche… Krále Roberta rozpáral kanec a Cersei ani Joffrey ho nepřežili o moc dlouho.“

Hermiona zalapala po dechu. Určitě musí zjistit podrobnosti, ale vlastně… možná se jí tenhle dějový zvrat zamlouvá…

Plahočil se dětským pískovištěm. Zrnka písku jako balvany, všude se tyčily formičky, kbelíčky, lopatičky, zapomenutá gumička do vlasů jako obrovský růžový had… najednou kolem něj vyrostly skleněné stěny. Byl v přesýpacích hodinách. Písek se nemilosrdně sypal, čas běžel…
„Hagrride, prrobuď se! Katastrrofálně jsme zaspali!!!“
Zamrkal a posadil se. „Dyť se nic neděje, ne? Děcka přijedou do Prasinek až navečír. A přenášedlem sem doma hnedle.“
„Ty ano! Ale“ zachvěl se Olympě hlas počínající hysterií, „moje studenty začne létající kočárr postupně přřivážet už za čtvrrt hodiny!
„No tak se holt vomluvíš, že deš kapku pozdě.“
„Omluvím? Ale komu? Řředitelka jsem přece já!!!“

Na podnět cestujících Kouzelnické dráhy rozhodly o instalaci wi-fi do všech souprav. Magitechnici makali, když do depa kouzelnických vlaků vešel Gregory Goyle.

"Co tu překážíš, Goyle?" zavrčel mu znenadání u ucha Zachary Smith, vedoucí magitechnik.

Greg se na bývalého Mrzimora povýšeně podíval a odsekl:
"Jsem tu pracovně. Posílá mě Grangerová, jestli stihnete upravit Bradavický expres včas."

"Vyřiď Hermioně, že tohle je poslední normál, pak se vrhnem na Expres. Takže do prvního září to v pohodě zvládnem."
Jen nevím, jestli děláme dobře a díťata neochudíme, pomyslel si, když zavzpomínal na ňadra Romildy Vaneové a jejich průzkum během poslední cesty z Bradavic.

Na Divokém západě se naštěstí žádná apokalypsa nekonala. I když vlastně…

„Pospěš si, musíme stihnout vlak!“ poháněla elegantně oblečená mladá dáma chlapíka, který se v obleku evidentně necítil příjemně.
Oba měli indiánské rysy a byli si podobní. Hermiona se na ně jaksi mimoděk usmála, ale nevěnovali jí pozornost.
„Nezapomněl jsi nic? Nákupy pro našeho šamana máš pořádně zabalené?“ tázala se a slovo šaman vyslovila tiše a jakoby štítivě.
„Neboj se, všechno jsem zařídil, sestřičko,“ zamumlal náčelník Apačů, zde v roli sekýrovaného nesvéprávného pitomce.

Nebylo by lepší, kdyby vedl svůj lid do zničující války s bílými tvářemi?
Civilizace Nšo-či zjevně změnila…

Naposledy si užíval jízdu bradavickým expresem, zatímco mířili do Londýna.
Zkoušky dospělosti byli za nimi, až nyní mělo začít opravdové dobrodružství.
Lily s Jamesem se vytratili do soukromí, Petr na chodbě laškoval s Dorcas a Náměsíčník se na něj ze sedačky odnaproti melancholicky usmíval.
Sirius se v těch oříškových očích utápěl celou věčnost. Svírala ho úzkost při pomyšlení, že nebude Remuse vídat denně. Probouzet se ve stejné místnosti, trávit s ním úplňky v Chroptící chýši, smát se při každé hloupé příležitosti.
Dospělost znamenala stát na nohou. Být konečně zodpovědný. Ale taky uvědomění, že být zamilovaný do nejlepšího kamaráda, je průser.

Naposledy se dočetl, že je důležité se dívat na ruce.

Ruce v pěst prý značí nejistotu. Ale nejistotu z čeho? To už se v chytrých knihách nedočetl.

Pak je prý důležitý pohyb obočí. Vysvětlil však někdo Gellertovi, že nemá hýbat obočím při každé situaci? Navíc pokaždé jinak? Prý se dá ještě poznat zájem z chvějících se nozder, ale to u Gellerta ani u nikoho jiného nedokázal vysledovat. Pokud se tedy zaměříme na lidi. U shirského koně jejich souseda byly pohyby nozder značné.

,,Má tě rád", řekla mu jednou Ariana.
,,Jak to víš?"
,,Prostě to vím," opáčila Ariana a usmála se.

Pátá kolej se courá po Prasinkách a my se couráme za nimi. Nikdy nevíš, kdy je něco divného napadne a my jsme tu jednou od toho, abychom to napravily.
Kromě toho courání po Prasinkách je ještě zábavnější než po Zapovězeném lese.
„Nelezte na tu trať, kdo vás má zachraňovat.“
Ignorují mě.
Závory se spouští, v ovzduší se objevují mnozí efektové a na trati se objevuje... létající vlak z Cesty do budoucnosti?
„Jdi ty, crossovere!“
Těsně před ním se zhmotní Hvězdná brána a vlak se propadne do jiné galaxie.
„Tos tomu pomohla, Gwen.“
„Já? Ne.“
„Mno. Teď už se domů nedostanou!“

Hermiona usoudila, že nejdřív musí zjistit, jaký je stav v ostatních příbězích, které pozměnila. Pak se rozhodne, jak dál.
Opět se ocitla uprostřed boje. Před Černou bránou Mordoru bojovala spojená vojska Gondoru a Rohanu proti Sauronovým tlupám skurutů podporovaným nazgûly. Bojovala… a prohrávala. Sauronova moc se zdála být neotřesitelná. Zděšeně hleděla, jak lidé padají po tuctech. Zahlédla Gandalfa, snažícího se mocným proudem kouzel krýt ústup hrstky posledních přeživších. Viděla padnout Aragorna.
Co jsem to provedla?!?
Bylo to vlastně logické…
Frodo nepřišel. Vůbec se k Hoře osudu nedostal. Bez pomoci Gluma se utopil v Mrtvých močálech.
To je na pěst… zašeptala.

Zlatoslav Lockhart, držitel Merlinova řádu třetí třídy, čestný člen Ligy obrany proti černé magii a pětinásobný vítěz Týdeníku čarodějek o nejkouzelnější úsměv s radostí představuje oddaným čtenářům svou nejnovější knihu
Leprikón nad zlato!

"Pane Lockharte, mohl byste čtenářům prozradit něco víc o vaší knize?" zeptala se reportérka, zatímco okolo cvakaly fotoaparáty.
"Ale beze všeho! Je to zcela nový žánr, s nímž se u mě mí příznivci dosud nesetkali. Původně jsem chtěl s Leprikóny bojovat, ale místo toho jsem mezi nimi objevil úžasné znalosti!"
"Můžete přiblížit, jakého oboru se to týká?"
Lockhart reportérce věnoval jeden ze svých magických úsměvů.
"Převážně finančnictví."

Harry, Ron a Hermiona se rozhodli opět špehovat profesora Snapea, i když riskovali další trest. Naštěstí měl Harry s sebou neviditelný plášť, takže mohli sledovat Snapea zblízka. Snape vyšel po pohyblivých schodech do druhého patra, prošel místnost s tříhlavým psem Chloupkem, který mu výjimečně nepokousal nohu, vešel do nějaké tajné místnosti a tam za sebou rychle zamkl dveře.

"Tak, a jsme nahraní," vzdychl Ron, "teď musíme najít klíč."
Hermiona chtěla něco říct, ale Ron ji utišil. Po půlhodině našel klíče, potichu je strčil do zámku a odemkl dveře.

Hermiona si povzdechla: "Rone, ty jsi vážně na pěst. Stačilo říct Alohomora!"

„Přřestěhovat? Do hájovny? Sám? Myslela jsem, že třřeba koupíme domek v Prrasinkách a já budu dojíždět do Krrásnohůlek, jako dosud,“ vrtěla hlavou Olympa.
„Chceš bydlet i s Tesákem?“ zeptal se Hagrid poťouchle.
„S Tesákem…“ zarazila se, ale statečně pokračovala. „Když to musí být, i s Tesákem. Jsme manželé! Máme být spolu!“
„Šak jo. V Bradavicích přeci budu enom přes tejden. Vo víkendech se mi vo šecko postaraj domácí skřítci, a já přijedu za tebou. Seš ředitelka, musíš bejt v Krásnohůlkách. Todle!“ zvedl Hagrid významně ruku se zlatým kroužkem na prsteníčku, „nejni žádnej šmejd. Todle znamená, že spolu budem už nafurt.“