DMD Bonus č. 9 pro 30. 4. 2012

Obrázek uživatele Ness

Proč DMD škodí duševnímu zdraví

A/N: Berte to jako odstrašující příklad. Já mu tu kačenku neměla dávat...

Uhla píše: Já na tu zkoušku nechci! A zapomněl jsem si vzít z domova svoji drahou kačenku!
Uhla píše: Pro štěstí!
Ness píše: Uhlo, jsi cvok. Tahat na zkoušku kačenku?
Uhla píše: By z toho ještě měla trauma, že? Pravda, radši ne.
Ness píše: Víš o tom, že jsi nemocný a měl by ses léčit, že ano?
Ness píše: Asi ti kačenku odeberu.
Uhla píše: Nedám!
Uhla píše: A nejsem!
Uhla píše: Dokaž to!
Ness píše: Ok - přečti si znovu tuhle konverzaci a zamysli se nad ní. Dám to jako drabble na DMD!
Uhla píše: Klidně. Ale kačenku ti nedám!

Obrázek uživatele kopapaka

Ťukání

Sice vím, že už je dávno konec, ale chtěl bych ještě poslat jeden kousek.
Jako malé poděkování za DMD 2012 a všechno okolo.
Všem kdo si to zaslouží...

Slunce lehounce hmatalo,
paprsky nesměle hladilo,
za oknem žlutý tulipán.

Dál cesta slunci zavřená,
závěsy místnost ztemělá,
téměř úplně tichá.

Lehkým tlukotem kláves,
nesmělý psací stroj,
nádherná slova sázel.

Malinké střípky vzpomínek,
bystřily psavci mysl,
dávaly stiskům smysl.

Přes okolité ztemění,
v duši hromadu nadšení,
před sebou jasný cíl.

Stroj konečně dozpíval,
možná se trochu usmíval,
každičké slovo znal.

Zbývalo obálky šustění,
snad skrývalo nadšení,
určitě touhy kus.

Ujít kroků pár,
možná o kousek dál,
pouť ke schránce poštovní.

Pokoj ztichlý osiřel,
muž pomalu odcházel,
kroků zvuk dozníval.

Domem znělo dál,
bílé hůlky volání,
trošičku smutné ťukání.

Dnes znělo nadějí...

Fandom: 

Začátek příběhu

Mimosoutěžní, pozdní a bez nároku na odměnu.

Má slova se začala rodit z Konce. Oproti tomu, jakkoli je to banální, začátkem mého příběhu byl žlutý tulipán. První květina, která mi byla darována. Pokládala jsem to za pouhou zdvořilůstku. Oplýval jimi. Vychovali ho k nim.
Setkala jsem se s ním právě ve chvíli, kdy proud spolubydlících schopných tolerovat mé vrtochy definitivně vyschl. Svedla nás dohromady finanční nutnost. Nic jiného. Přesto to byl právě on, kdo spustil řadu událostí, která se stala prvním opravdovým příběhem, do kterého se můj život zapletl. Samozřejmě se nejednalo o triviální milostnou avantýru. Jen o jedno z osudových setkání, kterým se obvykle říká začátek.

Děkuji organizátorkám za nekonečnou trpělivost i za energii, kterou nám věnovaly.
Děkuji všem, co četli mé drabbly a ještě víc těm, kteří komentovali.
Děkuji všem, co se po sto slovech propsali měsícem, protože dohromady stvořili kouzlo.
Děkuji Glorii, že po celou dobu stála při mně a prosím ji, aby mě neopouštěla, neboť můj příběh je na samém začátku.

Obrázek uživatele Sothis Blue

Nezlobte se

(Žlutý tulipán)
(Jedno pozdní, protože jsem téma objevila až ve vašich drabblátcích při prvomájovém pročítání. Kde bylo zadání?)

Vetkl jsem si ten zvadlý květ do knoflíkové dírky a rozhlédl se dokola. Támhle vlaje zástava s kalichem, pod ní se ježí les cepů, kůs a sudlic. Opodál staví vozovou hradbu. Nad ohništěm ještě visí hrnec; vaří se v něm polévka, smůla, anebo obvazy? Ale už se ze tří stran řítí křižácká jízda s tasenými meči. Vzduch se plní prachem a stříkanci krve. Zpěv chorálů vystřídalo řinčení zbraní o přílbice, chropot, ržání, křik a šťavnaté středověké kletby.
Nejsem z patnáctého století. Založil jsem pás do kulometu a jal se to kosit, křižák nebo husita.
Nezlobte se, já mám kytky rád.

Fandom: 

Inspirace

Pozn. 1: nenahrazuju si drabble, tohle je poděkování organizátorkám - vzhledem k technickým problémům poněkud opožděné
Téma: žlutý tulipán
------------------------------------------------------------------------------------

Nemohla tomu uvěřit. Mathias přece nemůže být mrtvý! Její jediný kamarád. Skutečný přítel. Co na tom, že byl vlkodlak? Jí na tom nezáleželo.
Horečnatě přemýšlela, který lektvar by mohla vyzkoušet, ačkoliv tušila, že tohle je opravdu konec. Tak strašně rozervané tělo už nic neoživí.
Pomalu se v ní začínal probouzet vztek. Vztek na ta zatracená štěňata, která nerespektovala hierarchii smečky a svého alfu a porvala se mezi sebou. Rozhodla se je zabít.
Pak padl její pohled na poslední Mathiasův dárek. Zcela neznámá květina. Žlutý tulipán. Jak se na něj dívala, vztek ji zvolna opouštěl. Něco ji napadlo. Musí to vyzkoušet…
-----------------------------------------------------------------------------

Pozn. 2: odehrává se cca kolem roku 1642

Obrázek uživatele Terda

Ahoj!

Pozdě, ale přece (ostuda já vim, budiž mi omluvou, že jsem v pondělí ráno zabalila hobok a zamířila směr Sázava)... jako poděkování pro Katužku a Nifredil
téma: žlutý tulipán
----
Stařičká kanoe se nechává líně snášet proudem. Znavený kotrčník jen malátně udržuje směr a háček už dávno přestal pádlovat. Nezvykle ostré, květnové slunce odráží se od zčeřelé hladiny. Oslepuje je. Nevidí čápa kroužícího nad údolím. Nevidí norka vykukujícího z houští ani užovku, co se jim mihla před přídí. Před očima se jim míhají jen stříbrné a zlaté šošolky vln.

Až veselé „Ahoj!“ probere ospalou posádku k životu.
„Ahój!“ odpovídají. Ze břehu jim mává skupinka dětí. Holčička v červených šatečkách sedí na rozpáleném kameni. V ručkách drží poslední žlutý tulipán, který slunce ještě nespálilo.

Pošle ho po vodě loďce na pozdrav.

Fandom: 
Obrázek uživatele Ness

Sraz

Nesoutěžní
A/N: a vlastně z minulého roku. Letošní jsem někam zahrabala, takže ho dodám později, ale prostě tak nějak jsem zjistila, že si každý rok napíšu jedno maniakální drabble na DMD a chci se podělit. I když teda po tomhle se se mnou už asi nikdo nikdy chtít sejít nebude...

Duben se blížil a konkurence byla silná. Jenže ona prostě chtěla vyhrát, jakýmkoliv způsobem.
Ness dokončila úklid koupelny a zavázala poslední černý pytel. Mathilda už si ani neublogne. To víte, studenti, ti vždycky jezdí domů s takovou velkou taškou... Ušklíbla se a sedla k notebooku.
„Ahoj Birute, nedáme zítra sraz?“
...
Přestože známých jmen na Sosácích ubylo, počet drabblů rostl jak houby po dešti. Jen na Facebooku bylo čtyřicet potvrzených účastníků a dalších sedmadvacet v „Možná“. Sakra! Takhle to nezvládne... Bude potřeba to trochu zrychlit.
Ness znovu sedla ke klávesnici. Na stránkách SOS přibyl nový komentář: „Nedáme teď o víkendu sraz?“

Fandom: 
Obrázek uživatele neviathiel

2028

Pozn.: Mimosoutěžní žlutý tulipán pro Katužku a Nifredil. Děkuji z celého srdce!

Kvetly tulipány. Na Jakubově zahradě rostou jen žluté, protože Jakub má rád žlutou. Barva Slunce a tepla.
Vnoučata pobíhala kolem zavlažovače. Za plotem na chodníku stála mladá dvojice. Žena zády k Jakubovi. Muž vypadá unaveně a Jakubovi je nejasně povědomý.
Žena se otočila.
„Katko?“ vypadlo z Jakuba. „Nevěděl jsem...“
Nezvěstná od roku 1998. Tehdy prostě zmizela. Jakub má najednou řešení před očima. Prošla dírou.
Malá Hanička přiběhla k plotu, stydlivě podala Katčině průvodci žlutý tulipán a utekla. On se usmál a Jakub si vzpomněl, že ho viděl na fotografii z pohřbu jednoho hlídkaře.
„Jen jsem tě chtěla vidět,“ řekla Katka.

Obrázek uživatele Blanca

Květina na hrobě

Téma: Žlutý tulipán
Pro KaTužku a nifredil, naše dvě neúnavné hodnotitelky :)

Sherlock stojí nad svým vlastním hrobem.
Ten pocit zvláštnosti ještě pořád nevymizel.
Kámen s prostým nápisem.
Hlína zarostlá travou, která má trochu jiný odstín.
Kytice sem teď už nikdo nenosí.
Ale náhrobek je tu dál. Jako memento. Jako milník.
Už nic jiného, jen němá připomínka toho, co skončilo.
Toho, co právě teď končí.
Vtiskl do vlhké země malou cibulku.
Už se sem nevrátí. Je definitivně zase živý.
Až přijde jaro, rozkvete u opuštěného náhrobku jediný žlutý tulipán.
Jako záblesk světla. Jako záblesk naděje.
Jako symbol nového začátku a nového života.
Pomalu odchází. U brány hřbitova na něj čeká rozesmátý John.

Tak jsem to do limitu nestihla asi o deset vteřin...nevadí, stejně je nesoutěžní. Snad i tak udělá radost.

Fandom: 
Obrázek uživatele Hedera

Anders theme IV

(Bonus č. 7, Židle)

„Čekán, nezván, přichází můj templářský přítel. Nevím, jak tobě, ale mně se nestýskalo, Cullene. Přišels mě zatknout?“
„Bohužel nesmím.“
„Takže jen rozhovor. Zřejmě se budeš chtít pochlubit, jak sis tenhle nablýskaný pancíř vrchního mágobijce zasloužil.“
Cullen neodpověděl. Do slovních válek nemělo cenu se s Andersem pouštět. Ani tehdy, a nejspíš ani teď. Vstoupil. V místnosti, kterou Anders zařídil jako ošetřovnu, stálo lůžko, truhla a jediná židle.
Anders na ni ukázal a nenuceně usedl na kamennou zem.
„Jako doma, Cullene.“
V očích měl stejný vyzývavý vzdor. Co Cullen neznal, byly vrásky únavy a starostí. Nepatrný záchvěv sympatií zahnal stisknutím rukojeti meče.

PS: nezabije ho, a není to slash.

Fandom: 
Obrázek uživatele Amy

Vzkaz

Nahrazuji téma Co je psáno, to je dáno.

Lásko,

nezasloužím si tě takto nazývat.

Ale ještě předtím, než se tento vzkaz rozplyne v čase, ti musím něco říct.

Dobře si uvědomuji, co jsem udělala.

A můžeš mi věřit, že bych to udělala znovu. A znovu.

Stejně jako ty dělám vše proto, abych přežila.

A nikdy nepřestanu.

Mrzí mě jen... že jsem ti toto všechno (a ještě něco málo navíc, to nejdůležitější, co tu nemohu napsat) neřekla, když jsem měla ještě čas. Možná jsem byla hloupá, možná ne, možná se věci mohly stát jinak, ale sama tomu nevěřím. Nejspíš ani nechci, protože to příliš bolí.

Navždy na viděnou,

A.

Fandom: 
Obrázek uživatele Keneu

Tulipány

žlutý tulipán pro KaTužku a Nifredil

Antropomorfní personifikace jednoděložné rostliny rodu Tulipa mužského pohlaví a antropomorfní personifikace téže jednoděložné rostliny rodu Tulipa opačného pohlaví (tedy ženského) vykonávají po dobu jednoho oběhu naší planety kolem nejbližší hvězdy, klíčové pro naši soustavu, kývavou činnost, obvykle spojenou s projevováním úcty. Tuto úctu si projevují vzájemně. Množina prvků mimo dvě výše zmíněné antropomorfní personifikace jednoděložné rostliny rodu Tulipa (které mají tak mimochodem barvu zralého banánu) vyjadřuje údiv nad faktem, že ony dvě výše zmíněné antropomorfní personifikace nepociťují nepříjemné vjemy v oblasti svých odlehlých okrajů.
Tulipán a tulipaní
celý den se sobě klaní
Až se diví okolí,
že je záda nebolí.

pozn.: tak já tu celý večer usínám nad Trumfem, a když ve 23:46 objevím žluté tulipány, náhle záhadně ožívám a valím, jako jsem za celé DMD nevalila

Obrázek uživatele Lejdynka

Kde hledat je nejsprávnější

A/N: Tématem je Žlutý tulipán a zadala nám to ioannina!
Obdarovanými jsou KaTužka a nifredil, protože bez nich by tato soutěž nebyla a byla by to obrovská škoda. Děkujeme! (já vím, už jsem vám věnovala druhé, ale můžete si každá vzít jedno ;))
A navíc jsem si tím splnila své fandomové přání. Takže - mějte všichni radost jako já! :)

****

‚Žlutý tulipáne, žlutý tulipáne!‘
‚To voláš na mne, dívenko? Proč mne rušíš z časného jarního probouzení?‘
‚Žlutý tulipáne, pověz mi, co je s mým Kayem!‘
‚S tvým Kayem? A kdopak je to, dívenko?‘
‚Můj drahý přítel, druhá polovina duše!‘
‚Nevím, kde je tvůj Kay, dívenko.‘
‚Milý žlutý tulipáne, kdo by mi mohl poradit, kde naleznu svého Kaye?‘
‚Dívenko, nikdo ti neporadí. Cestu musíš ujít sama.‘
‚Bude to bolet, žlutý tulipáne?‘
‚Bude to bolet, dívenko. Ale ne víc, než zapomenout.‘
‚Děkuji ti, žlutý tulipáne. Nezapomenu, cos mi řekl.‘
‚Já nejsem žlutý tulipán, dívenko.‘
‚A kdo jsi?‘
‚Jsem tvé slunečné srdce, dívenko.‘

Obrázek uživatele Quiquilla

Rozsypané perly

Poznámka: Snad nevadí, že využívám prostoru, i když si téma nahradit nechci, kdyžtak pardon :)
Takže nesoutěžní drabble na téma: Otrocká práce.
_________________________________________

„Ano, slečno.“
„Ne, slečno.“
„Samozřejmě, slečno.“
„Už to bude, slečno.“

Že já se do toho nechala zatáhnout…
Šlechtic uměl lidi přemlouvat, jen co je pravda. A tři tisíce liber se zdály jako sen.
Ale všechna ta práce… nikdy jsem nic podobného nedělala. Oblékat židli nebylo ani zdaleka tak obtížné. A těch šatů…

„Už to máme v kapse,“ zaradovala jsem se v duchu, když Maud přistoupila na Šlechticovu nabídku k sňatku.

Ale pak přišla noc a s ní i nejobtížnější ze všech úkolů.
„Sue, řekni, co musí udělat manželka o svatební noci?“ zeptala se vyplašeně.
A tak jsem jí to ukázala.

Fandom: 
Obrázek uživatele Owlicious

Barva poníka nedělá

"S-s-s-strašidlo!" ozval se výkřik.
Nastala panika. Jakási klisnička omdlela. Její přátelé ji rychle tahali do bezpečí.
Všichni se snažili dostat za zavřené dveře a pokud možno i okenice.
Na náměstíčko vecválalo podivné stvoření.
Vypadalo jako poník - ale poníci nebyli černí.
Kouřoví, šedí, sem tam tmavě modří, nebo velmi temně hnědí. Ale nikdy ne černí.
Není proto divu, že ho všichni považovali za zlý přízrak.
Procválal náměstíčkem a hnal se směrem k řece.
Cutie mark Crusaders ho zvědavě následovaly.
Skočil do vody a chvíli na to se vynořila červená hlava.
"To je…Macu, že tys čistil komín!" vykřikla Apple Bloom.
"Eeyup!"

Nahrazované téma:Červený a černý

Obrázek uživatele Rya

Tulipány, bagry, kačenky a jiné žluté věci...

Téma: Žlutý tulipán (zadáno ioanninou)
Věnováno KaTužce a Nifredil, jako další květ do kytice žlutých tulipánů. Za Vaši obětavost a péči.

Žlutý.
Slovo bloudilo myslí Artura Denta a hledalo, s čím se spojit. S barvou jeho zubů? Jazyka? S obrovským bagrem, který se výhrůžně tyčil na příjezdové cestě k jeho domu?
Žlutý.
Slovo se zafixovalo ve většině mozkových buněk a znehybnělo je. Zbytek kapacity mozek vynaložil na představu gumové kačenky, o které mu kdosi vykládal, že je zdrojem inspirace. Plula Arturovým mozkomíšním mokem.
Žlutý.
Pohled jeho očí, jejichž bělmo rychle získávalo nažloutlou barvu, bloudil nepřítomně po okolí domu. Nakonec utkvěl na skupince neduživých květin pod oknem.
Žlutý.
Adjektivum se spojilo se substantivem.
„Flower power!“ zařval Artur a vrhl se pod kola bagru se žlutým tulipánem v ruce.

Obrázek uživatele Ness

Pohádkové ráno

Téma: Otrocká práce

Ze začátku to vypadalo jako idylka, znáte to, zpěv, pozornosti, semtam diamant... Kdyby tušila, na co si tím jedním úklidem a teplou večeří zavaří! Pak to nečekaně rychle přešlo do statutu quo, když je vlastně celý den doma, že...
Támhle ponožka. Tadyhle se válí... ne, to radši ani nechce vědět. Hm, talíř pod křeslem. Dle obsahu majitel asi čekal, až mu narostou nožičky a odleze do dřezu sám.
Černovláska chvíli terapeuticky bušila hlavou do zdi a mezi zuby drtila kletby. Pak si povzdechla a dala se do likvidace té spouště, jako každé ráno.
Ne, sedm chlapů se prostě vychovat nedá.

Fandom: 
Obrázek uživatele Anne

Petrklíč

Pro letošek se tímhle drabble loučím, ale doufám, že není letošní poslední :) Děkuji organizátorkám, KaTužce a nifredil, které jsou nepřekonatelné a vůbec všem, co napsali tolik úžasných drabble. Hodlám teď dospat duben, dohnat úkoly do školy, přečíst knihy, co se mi hromadí na stole. Také se těším na pročítání všech témat, připomenout si některé drabble a jiné přečíst premiérově.

Téma č. 18: Poslední petrklíč

„ Co to žereš, potvoro! Pustíš to!“ z huby ji vytáhl poslední zežvaný petrklíč. Taková to byla milá kytička. Mělo se to stát. Ennis by o ni jistě nestál.

Petrklíč přilepený na pohlednici se odlepil, spadl na dno poštovní schránky. Pošták nevěděl, ke kterému patřil.

Točil mezi prsty posledním petrklíčem toho jara. Má mu ho dát? Požádat jej, aby žil s ním? Nedá mu ho, je to moc…divné… romantické…sentimentální.

Vylisovaný petrklíč, ten poslední toho jara, co tenkrát utrhl. Ztratil svou cenu. Nikdy mu ho nedal, teď je pozdě, rozhodl se. Pozůstatek nezdaru podávaný s bankovkou ve velkém městě Mexiko.

A/N: Jack je romantický, ale přinucen žít v drsné zemi drsným životem.

Obrázek uživatele Tess

Koloběh života

Fandom: Království ostrovů (originální fandom)
Téma: Žlutý tulipán (zadáno ioanninou zde)
Věnováno speciálně KaTužce a Nifredil

Zavál vlahý vítr.
Někde za mraky se schovávalo slunce.
Zahrada vypadala nepatřičně... mírumilovně.
Uhrabané pěšinky, uspořádané záhonky... v rohu pošlapaná tráva.
Lidský had nosící kbelíky s betonem.
Nadávky ozývající se zpod země jsou tlumenější a tlumenější. Brzy utichnou.
Na území Chrámu se nesmí prolévat krev.
Tím hůř.
Nejde o pomstu. Ani o trest. Jenom bezpečnostní opatření.
Když necháš vraha uniknout, jsi zodpovědný za jeho další zločiny.
Nemůžeš se k zodpovědnosti otočit zády.
Smrt je součástí života.
Prošla blízko...
Život je také... součástí života.
Nejbližší tulipány brzy rozkvetou.
Budou mít barvu slunce.
Vykoukne z mraků a vše pozlatí.
Jako každé jaro.

Obrázek uživatele ef77

Konec / začátek

Téma č. 1. - Konec

Těm, kdo jsou z konců smutní:
- I Frodo si myslel, že už nepůjde dál, když donesl Prsten do Roklinky
- Aragorn se domníval, že jeho láska ztroskotala na Elrondových požadavcích
- Společenstvo bylo přesvědčeno, že Gandalf umřel
- Éowyn v Šeré Brázdě ztratila důvod žít dál
- Faramira hodlal upálit jeho otec
- Enti si přáli v klidu zestromovatět
- Galadriel nedoufala, že se kdy vrátí do Valinoru
- Glum si zoufal, že Miláška ztratil navždy
Některé konce jsou prostě jen nové začátky.
(A kdyby snad došlo s dalším psaním na nejhorší: DMD 2012, tolik krásných textů, tu zůstane s námi – stále se máme k čemu vracet)

AN: Děkuji! Organizátorkám, těm, kdo četli moje drabble, těm, kdo je komentovali, vám všem patří můj obrovský dík! Bylo to krásné, děkuji!

Obrázek uživatele Charlie

Štěstí přeje připraveným

Nahrazuji téma č. 29: Otrocká práce

Po šťastném úniku z Molocha si barevní medvědi do večera postavili na břehu Jezera improvizované přístřešky. Ve společné kuchyni vařily kuchařky večeři. Najednou se tam objevil podivný odpudivý skřet.
„Co tu pohledáváš?“ zeptala se šéfkuchařka.
„Ve skutečnosti jsem uprchlík z Molocha jako vy. Ten zdánlivý vzhled odporného vyvrhele jsem získal dlouhou, úmornou prací pod tyranií Zamominu,“ vylíčilo stvoření.
„Ale chudáčku,“ litovaly ho kuchařky, „tak si pojď dát něco na posilněnou.“ Stvoření se natáhlo po nabízené míse.
„Když tak nad tím přemýšlím, tak vlastně nejsem vůbec otrok, ale důlní troll, kchekchekche!“ zašklebilo se stvoření a zmizelo i s jídlem do tmy.

Obrázek uživatele zana

Icefyre

Poznámka: nahrazuji téma Konec.

Až do poslední chvíle nebylo jasné, co vlastně chtějí udělat, ani jestli se jim to podaří.

Když osvobodili Icefyra, draka, který byl celé věky uvězněný v ledu, a ukázalo se, že je živý, svět se změnil. Objevil se dračí pár. Icefyre a Tintaglia odletěli tančit svůj vzdušný zásnubní tanec... u draků je to spíš souboj. Výsledkem bude za čas snůška. Za další desítky let se draci znovu stanou realitou oblohy.

Někteří říkají, že to je dobře, že lidé potřebují soupeře, aby příliš nezpychli.

Jiní se toho obávají, protože draci jsou silní, hladoví a panovační.

Staré časy jsou však definitivně pryč.

Obrázek uživatele Envy

Krvavá řeka

Téma: Krev

„A co je za tou branou před námi?“ Zeptala se jediná dívka tříčlenné výpravy, pádlující po pravé straně loďky. „Počkej, kouknu se do mapy… Aha! Něco řeka.“ „Něco řeka?! To fakt někdo pojmenoval řeku zrovna takhle?!“ Vyletěl druhý veslař.
„Jistě, že ne. Jenom to nemůžu přečíst!“ Odvětil Profesor. Proud náhle zrychlil a dveře vepředu se začaly otevírat. S hlasitým šplouchnutím sjeli do řeky.
„Wáá, krev!“ Zakřičel chlapec, když se podíval, čím byl pokropen. „Ale né ty idiote, to není krev, že, Profesore?“ „Ale jistě že je to krev, přece se to nejmenuje Krvavá řeka pro nic za nic.“ Usmál se.

Fandom: 
Obrázek uživatele Arengil

Černá studna

DMD č. 11. pro 11. 4. 2012. Téma: Danajský dar
----
Předešlá kapitola: Myšlení je dřina
----

Na nádražních záchodcích si Mirek napustil umyvadlo a připojil se ke studni svého bratrance Hugona.
„Potřebuju radu. Sejmuli Jirku…,“ kdo vlastně? Rusové? …Nebo vyšehradští? To se asi dá zjistit jen jediným způsobem. „Zkrátka, dostal jsem po něm černý zrcadlo. …Z onyxu,“ upřesnil.

„…To vím taky, nejsem blbej!“

„Netuším, jak se to* stalo,“ řekl Mirek. „Víš, že jsem nikdy nevyvěštil ani zítřejší počasí… Ty jsi tady krystalomant, tak mi poraď.“
„Jestli, jak říkáš, jeho původní pán zemřel, považuje tě teď možná kámen za pěstouna.“
„Ten šutr mi byl čert dlužen!“
„Hlavně pozor na dymeje… V probuzeném stavu je schopen i zabít.“

----
Následující kapitola Trumf na Živsu

----
* Řeší se stále tatáž část Provolání, které Mirek zaslechl o několik dní dřív, než bylo odvysíláno (viz Zlatá šedesátá). Stalo se tak v den, co u něj Jirka schoval černé zrcadlo a posléze byl zabit. Ten den, co se Mirek poprvé neuhlídal a silným magickým výbojem rozbil maminčino rádio.

Edit: Diemej (staročeský název pro dymeje)

Obrázek uživatele Kirsten

Z apokryfů

Doplňuji téma č. 8: Až na konec světa...

Chodili lidé Edenem nazí a odlišní od zvířat jen podobou a hlasem.
Jedli, když pocítili hlad, pili, když pocítili žízeň, spali, když pocítili únavu.
Jen ze stromu poznání nejedli, neboť taková byla vůle Hospodinova.
Jednou však přece pojedli plody z onoho stromu a byli vyvedeni ze zahrady Eden.
A tehdy poprvé lidé pocítili vděk za dary Hospodina, zvláště za dar řeči, který jim přináležel.
Pohleděli s radostí do mladého dne a pravili: „Hle, touto zemí můžeme kráčet dle vůle své, kamkoli nás zavedou naše kroky. A budeme chodit se vzpomínkou na Hospodina v srdci a se svým rozumem v mysli.“

Fandom: 

Četba

Poznámka: Doplněno na téma Až na konec světa...

* * *

Seděl tam. Svíral mi ruku v dlani a já si plnými doušky užívala, že je tu se mnou. Nechtěla jsem, aby tato chvíle skončila. Slunce zapadalo za obzor a my dva pozorovaly klidnící se vlnky.

„Miluješ mě?“ zeptala jsem se lehce.

„Tebe? Za tebou bych šel až na konec světa.“ prohlásil láskyplně a za chvíli se naše rty vpily do sebe. Nehynoucí polibek byl pro mě jako tma na konci tunelu… Bum!

~~~

Severus razantně zavřel knihu a protočil znechuceně očima.
Nikdy jsem netušil, že taková chytrá studentka bude číst takové kýče. Nehynoucí láska… Pche. Hermiono, encyklopedii bych pochopil, ale TOHLE?!

Fandom: 
Obrázek uživatele Smrtijedka

Strašlivé důsledky

Doplňuji za DMD č. 15. pro 15. 4. 2012. Téma: Co je psáno to je dáno

Příběh jednoho z mnoha postižených ;)
--------------

Ustlal si v prosté, dubové rakvi. Když se probral, ležel v posteli.
Nebydlel ve sklepení, ale v proskleném sídle.
Viděl se v zrcadle. Měl nesmyslně jantarové oči. A pořád to nedávalo smysl.

Zjistil, že může za deště vycházet. Alespoň něco pozitivního.
Pak se na něj něco nalepilo. Mluvili spolu o Romeovi a Julii. To bylo zvláštní, tu hru totiž vůbec neznal. Dozvěděl se, že chodí na střední školu. A chytá jablka.
Když potkal ostatní upíry, řekli mu, že nepijí lidskou krev. Málem zešílel.

V lese omylem vstoupil na palouk zalitý sluncem.
„Néééé!“
***
Stephenie Meyerová dopsala kapitolu a spokojeně se usmála.

Obrázek uživatele Aplír

Na útesech

Náhrada za téma Ledová voda (drabble o 200 slovech)
ÁÁáááá.. počítám jako jedno slovo.

„Ta voda je tak ledová.", řekla. „Brrrrr. Její krahové sevření z tebe vymáčkne dech. A když se jí líbíš, sevře i tvé srdce a vezme si tě k sobě."
„Divné řeči vede.", pomyslel si, ale mlčel.

Stála na kraji útesu, fascinována hloubkou pod sebou, pohledem na moře. Temné, tajemné dunění vln narážejících na skálu. Popošla pár kroků až na samotný okraj srázu. Opatrně se předklonila. Dole vířila a kolotala voda.

„Dej pozor!", chtěl ji chytit za ruku.
Vytrhla se mu. S úzkostí v hlase řekla: „To je divné…...... Útes naříká a úpí."
„To je jen příboj, má dnes sílu." Moře s pěnou u huby se vzpínalo. Stála nepohnutě.

Obloha ztemněla, dostala zlověstnou barvu. Od vody vzlínal chlad. Přejela si dlaní paži. Zachvěla se. „Pojď, je zima. Půjdeme domů.", řekl starostlivě.
Nechtěla jít. Začínal foukat silný vítr. Otřásla se. Její dlouhé vlasy vlály jako závoj, zakryly celý její obličej.
Vlny vlasů.
Mořské vlny dole.
Voda zběsile stříkala. Na chocholu vln se vypínala zpupnost. Pak přišel velký, silný poryv větru. Strhl mu čepici. Chňapl po ní. Ale vítr ji držel pevně a byl rychlejší.

ÁÁÁÁááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááá….

Hrůza mu zakryla oči. Už tam nebyla.

Dodnes, kdykoli je na útesech, slyší její dlouhý nekončící výkřik.

Fandom: 
Obrázek uživatele Keneu

Vynálezce a policajt

DMD č. 21. pro 21. 4. 2012. Téma: Perpetuum mobile

„Glitchi,“ kývl Cain na pozdrav a rozhlížel se po pracovně.
„Po sté třicáté čtvrté, jmenuji se Ambros. Taky ti neříkám plechovko. Jak se daří?“
„Nesu ti varování od Rady Smaragdového města. Ještě jeden průšvih a zatknu tě.“
Ambros, toho času geniální vědec a vynálezce, se zmohl jen na: „Ah...“ a opřel se o stůl, aby zakryl Cainovi výhled na rozdělanou práci.
„Na čem děláš?“
„Chci dát světu perpetuum mobile, ale…“ zaváhal Ambros, „zatím to spíš vybuchuje.“
„Perpetuum mobile dali světu tvoji rodiče, Ambrosi. Jen s půlkou mozku jsi dokázal čelit čarodějnici. Nemluvě o tom, jaký nezmar jsi s mozkem celým.

pozn.: zná tu někdo fandom (kromě Rebelky)? Je to variace na Čaroděje ze země Oz (a pokud znáte aspoň toho, Cain je Plechový dřevorubec a Glitch/Ambros je Strašák). Doporučuju, dokonce byste neměli být ani moc ospoilovaní.

Fandom: 
Obrázek uživatele Sothis Blue

Hledí na mne

(Židle)
(protože jsem si přála na tohle téma napsat právě tenhle fandom)

Stojím tu. Všichni na mne hledí v očekávání. I když je řečnictví mým posláním, před touto velkou zvěstí dostávám trému. Tak úžasné poselství jsem ještě nesděloval, ani nikdy nebudu, a nikdo po mně.
Hledí na mne císař, novináři, děti, dámy, pánové, advokáti, biskupové, chemici, kováři, houslisté, delegáti, presidenti, policisté, kupci, budovy, kalamáře, chromosomy.
Nadechnu se, pozvednu ruce a začnu svůj projev.
Hledí na mne prázdnými pohledy. Nerozumí mi? Snažím se, seč mi síly stačí. Pronesl jsem starcovo poselství v úplnosti.
Porozuměli?
Odcházejí.
Čluny postupně odvážejí účastníky dnešního setkání.
Kromě dvou.
Zůstávají za nimi jen prázdné židle.
Pod okny šplouchá moře.

Fandom: 

Stránky

-A A +A