Historické RPF

Obrázek uživatele Rorico

Půl zlatky pohne dějinami

Drabble: 

Pan Konrád, majitel čtyř hamrů a pěti kováren, toho času na špacírku, zrovna procházel okolo radnice, jejíž podloubí sloužilo jako vývěsní tabule pro řemeslníky, když ho zaujal kazatel pan Luther, který se zde snažil vyvěsit na dřevěný kolíček jakési lejstro. Pan Konrád nelenil a hned začal radit
"Pane Luther, tady se vyvěšují obchodní nabídky. Jestli maj něco náboženskýho, tak to přitlučou támdle na vrata kostela. A mimochodem, budou potřebovat kladivo a hřebík, to koštuje půl zlatky. Děkuju uctivě."
A tak pan Konrád nevědomky pomohl Martinu Lutherovi zveřejnit jeho 97 tezí, které by jinak možná zanikly mezi nabídkami kominíků a zubařů.

Obrázek uživatele Scully

Malíř na přání

Úvodní poznámka: 

Tohle je naprostá fikce :)

Drabble: 

Vincent listoval novinami a zaškrtával si zajímavé události. Mimo hltání nejnovějších románů si rád udržoval kulturní přehled. Také už dlouho nic nenamaloval – Haagské teskné zimní ulice ho příliš neinspirovaly, jen čas od času udělal pár ponurých črt každodenního dění.
V tom ho to upoutalo – strana s inzercí. Lidé nabízeli a poptávali práci všeho druhu – Vincentovi svitla naděje.
Ihned sedl ke stolu a napsal Theovi několikastránkový dopis. Namaluje několik obrazů a prostřednictvím inzerátu bude svá díla nabízet. A nebude nadále finančně závislý na Theovi…
Za týden v novinách jeho inzerát vytiskli.
Vincent van Gogh, malíř z Noord-Brabantu, nabízí svá umělecká díla…

Závěrečná poznámka: 

Jak to s tím inzerátem dopadlo, to si asi dokážete představit, že...

Obrázek uživatele Rorico

Nespokojený zákazník

Drabble: 

Firma Popravy až k vám domů

REKLAMAČNÍ PROTOKOL

Důvod reklamace:

S vaším výrobkem "Instantní ukřižování" zakoupeném v předvelikonočním výprodej jsem velmi nespokojen. Dodaná sada pro snadné rekonstruování událostí na Golgotě roku 30 n. l. obsahuje pouze postavu Ježíše, dva trámky, sadu hřebíků a čtyři roucha. Přitom na obalu balení jsou znázorněni také tři setníci, pět figur rozlíceného davu a dvě plačky.
Ježíš dodaný v balení se navíc odmítl tyto Velikonoce nechat ukřižovat, jelikož jsou vládou zrušené a z kříže si vyrobil houpačku.
Žádám o vrácení peněz, nebo doplnění ostatních postav a výměnu za k ukřižování ochotnějšího Ježíše.

Váš

P. P.

Obrázek uživatele Lejdynka

Pij

Úvodní poznámka: 

Ehm, 15+

Možná víc.

Drabble: 

Tu sem

tu tam

frrrrnk

a hltá

sladký nektar

(jazzzzzzzyk!)

(jako kdyby měl

- ach!

sosáků nespočet )

pije do dna

ze dna

a byl

a je

tu tam

ten tam

********

bim bam bim bam
hup!
pojď k nám
pojď k nám
sem k nám
tam k nám

********

Pij!

Pyj.

********

Motýlku polétavý

do žluta zbarvený

s křídly prachovými

z kterého jara

přicházíš k nám do Čech?

(z jihu. zjihnu.)

********

Sosák z květnatých vět

Vysál až do dna

Kořeny slov

Sklenku vína

A dívčí klín

********

Nakonec

Neví co říct

Odchází.

Němý

Přežitek doby

********

Sex je mrtvý

Nastal čas lásky

Tedy -

- než přijde Mácha.

Obrázek uživatele Rorico

Vždy se správnou výbavou

Úvodní poznámka: 

Tak tedy znovu do toho a věřím, že letos lépe než níže zmíněný pán při uvedené události :)

Drabble: 

Je sychravé, červnové, belgické dopoledne a císař Napoleon poslouchá hlášení jednoho ze styčných důstojníků.

"Pane, vévoda Wellington obsadil návrší a řadí jednotky."
"Děkuji poručíku. Zachovejte klid a podejte mi šerpu."

"Pane, naše jízda zahájila útok!"
"Děkuji poručíku. Zachovejte klid a podejte mi klobouk."

"Pane, náš útok na křídlo a střed byl odražen!"
"Děkuji poručíku. Zachovejte klid a podejte mi šavli."

"Pane, Wellingtonovi dorazil na pomoc Prusové a stará garda se stahuje!"
"Děkuji poručíku. Zachovejte paniku a podejte mi hnědé ústupové kalhoty."

A tak císař Napoleon ustupoval od nyní již památné obce s velmi výstižným názvem nakvap, leč adekvátně oděn situaci.

Obrázek uživatele Saphira

Obyčejný den

Úvodní poznámka: 

Téma č. 14 - Vítr ve vlasech

Drabble: 

Ten den vál mistrál obzvlášť silně, ale Vincenta to neodradilo. Sbalil si stojan, barvy, na hlavu si narazil slamák, aby se chránil před ostrým sluncem, a vyrazil do polí. Jejich žlutá barva před žněmi ho inspirovala a naplňovala hlubokým štěstím.
Rozložil si věci, zahleděl se k modravým kopcům a začal na plátno přenášet svou vnitřní vizi.
Mistrál zesílil a jeho rozbolela hlava. Nevšímal si toho, ani když mu vítr strhl slamák z hlavy a odvál ho. Vlasy mu vlály kolem obličeje, ale on rychlými pohyby nanášel vrstvy barvy na plátno.
Byl konec dne a on cítil, že odvedl kus práce.

Závěrečná poznámka: 

Je to zvláštní, ale když mi dochází inspirace, Vincent mi vždycky pomůže :)

Obrázek uživatele ef77

Kristián X.

Drabble: 

Napadli jeho zemi za tmy a tmu přinesli s sebou. Vplížila se do myslí, svědomí, neviditelná, tušená za slovy, gesty, smíchem, pohledy.
Rozrostla se a zakořenila, zažrala, má pocit, že jeho lid a jeho samého zevnitř leptá.
Kdysi slíbil, že bude králem každého obyvatele Dánska, od nejvyšších po posledního z posledních.
Může být jen trpěným králem okupované země, ale stále je král. Každé jeho gesto, je gesto královské. Pokud okupanti chtějí, aby Židé jeho země nosili na kabátu Davidovu hvězdu, vezme si ji i on sám. Protože král nevidí rozdíl mezi Dánem a Židem.
Šesticípá zazáří jasně v královské klopě.

Závěrečná poznámka: 

Nezadala jsem fandom Historie, protože historka o tom, že si dánský král Kristián X. za německé okupace připjal Davidovu hvězdu je urban legend (ale hezká!). Pravdou ovšem je, že tím nejspíš nacistům vyhrožoval. Možná díky tomu nebyla povinnost hvězdu nosit v Dánsku stanovena. Král financoval (tajný) převoz Židů z Dánska do neutrálního Švédska, který provádělo dánské hnutí odporu. A taky byl prvním skandinávským monarchou, který navštívil synagogu (v roce 1933).
V mých očích frajer, který by si zasloužil lepší drabble.

Obrázek uživatele Saphira

Snít nestačí

Úvodní poznámka: 

Věnováno Gwendolíně k jejím dnešním narozeninám <3

NESOUTĚŽNÍ

Drabble: 

Když se rozhodl živit se malováním, vkládal do toho Vincent veliké naděje. S nadšením se vrhl do studií, skicoval výjevy z běžného života, horníky, sedláky, tkalce, drobné lidi svojí malé země. Později se pustil do barev, zemitých, těžkých, v duchu všech nizozemských provincií.
Toužil ale po něčem jiném, větším, pestřejším. Věřil, že se změnou se vše obrátí k lepšímu. Že prolomí.
Usadil se mezi veselými barvami, zlatými snopy a pod zářivými hvězdami, které odrážela Rhôna, nechával se ovanout silnými mistrály, ale ani to jeho naděje nenaplnilo.
Jen postupně strádal pod tíhou své nemoci a všechny sny pomalu umíraly.
Štěstí nepřišlo.

Obrázek uživatele may fowl

A psal

Úvodní poznámka: 

Norsko, 1905.

Drabble: 

Přišli ruku v ruce, usedli každý sám. On do trávy, ona na okraj útesu. Rudolf vytáhl zápisníček.

Tady jako kdyby se život zastavil. Nebylo kam pokračovat, vždyť byli na konci světa.

Kajiny myšlenky vzlétly nad fjord, ale vítr je strhnul kamsi do hlubin.

„Rudo, poslyš ty racky!“

„Ano, miláčku,“ odvětil Rudolf. Nevzhlédl.

Přišli ruku v ruce, přesto každý sám.

Kaja se rozechvěla a nemohla přestat.

*

Té noci neusnula. Po půlnoci rozžnula, aby jí alespoň světlo dělalo společnost.

V osm se ozval výstřel.

Když v deset ráno do vily dorazil policejní důstojník, lampa ještě svítila. Rudolf držel zápisník, plakal a psal.

Závěrečná poznámka: 

Inspirováno osudy Rudolfa Těsnohlídka a divadelní hrou o jeho životě.

Obrázek uživatele Saphira

V záři slunečnic

Drabble: 

Po devíti dnech, kdy jen maloval od rána do večera, potřeboval na vzduch. Vlhké stěny a plesnivý zápach ho pomalu užíraly zevnitř. Pomalu mu docházely náměty, cítil se prázdný. Malým špinavým oknem viděl slunečnice vyhřívající se ve sluneční lázni a najednou pocítil nutkání nastavit se léčivým paprskům. Vyšel z domu.
Venku do něj teplo a světlo vlily novou energii. Chvíli se jen oddával žluté síle, nasával její štěstí, a pak se hlasitě rozesmál. Upřímně, hrdelně. S úsměvem od ucha k uchu.
Rozběhl se ke slunečnicím a natrhal jich celou náruč.
Tři malé, tři větší, tři odkvetlé.
A všechny je namaloval.

Obrázek uživatele Saphira

Co ani slova nedokážou

Drabble: 

Drahý Theo,

jsem místní krajinou naprosto okouzlen, zlatá pole a zelenkavé nebe, v dáli se modrají hory a po obloze se honí fialové mráčky, jen ten mistrál je ohlušující a brání příjemným procházkám pod rozpáleným sluncem. Rád bych ti tu krajinu popsal do nejmenších detailů, ale bojím se, že ani nejmalebnější slova ji nedokážou vykreslit tak, jak ji vidím. Budeš se muset spokojit zatím s malou kresbou, kterou přikládám, a počkat na první obraz. Až se tu trochu usadím, vyrazím do plenéru a namaluji ti, jak to tu vypadá.
Zatím se opatruj, můj milý Theo. Těším se dobrému zdraví.

Vincent

Obrázek uživatele Saphira

Mnoho pozdravů

Drabble: 

„Milý příteli,“ začala dopis jako vždy, ani o tom nemusela přemýšlet. Dál váhala nad vhodnými slovy, ale znenadání popustila uzdu své duši. Prožívala to, co popisovala, to vnitřní sevření, hledání, prázdno.
Chyběl jí a potřebovala mu to říct, ale jak? Tolik let si dopisovali a ona nenašla odvahu. A tak jen kroužila ve slovech, ve větách, v odstavcích, psala o své spoutanosti a bolesti, ale on nečetl mezi řádky.
Čekala na jeho odpovědi čím dál déle.
Nakonec to bylo tak dlouho, že už nikdy žádný přijít neměl.
Místo dopisu četla v pražském deníku o jeho sňatku s jakousi mladičkou Aťkou.

Závěrečná poznámka: 

Řeč je o Anně Fischerové, sestře Otokara Fischera. Právě v rámci edičního semináře zpracováváme její korespondenci a máme k dispozici bohužel jen její dopisy. Udržovala řadu let korespondenci s Milošem Martenem a je velkou otázkou, jaký mezi nimi byl vztah, protože máme jen její polovinu příběhu a není úplně jasné, jak to mezi nimi bylo. Ale je hezké se domýšlet, že :)
Nicméně přibližně v době, kdy se Marten skutečně oženil s jistou Aťkou, její dopisy končí, tomuto konci předcházely prodlužující se intervaly korespondence (minimálně z její strany). Jestli za to mohlo jeho zasnoubení nebo se dopisy jen ztratily, to nevíme.

Obrázek uživatele Keneu

Poběžíme spolu od betléma

Úvodní poznámka: 

nahrazuji téma pro 18. 4. Terno

Drabble: 

„Tady by to šlo.“
„No jestli musíš, Františku... Ale já ženskou nehraju.“
„Panenka Maria není žádná ženská! Tuhle roli si vezmu já, jen si vyčešu z vlasů zbytky toho hnízda. A jsem panic.“
„Ty jsi ještě panic? Kolik ti je?“
„Kolem čtyř set let, ale to nemá s věkem nic společného. Stoupni si vedle té krávy a radši mlč.“
František položí do jesliček ranec, prsty si rozčeše vlasy a postaví se k oslíkovi. Za chvíli už svítí spokojeností.

„Táto, v chlívku hoří!“
Když je sedlák žene z vesnice, zasípe věčný Žid k Františkovi: „S tebou cestovat, to je fakticky terno.“

Závěrečná poznámka: 

drabble patří ke všem vánočním Cyklostezkám
První betlém vůbec zinscenoval svatý František v roce 1223.

Obrázek uživatele Saphira

Barvy země

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Vincent hleděl na zdi svého pokoje v Saint-Rémy a cítil úzkost. Potřeboval tvořit, vypustit nashromážděnou energii, nechat ji vytrysknout v gejzíru barev na plátno.
Později mu dovolili malovat, i když zpočátku ho doprovázela nedůvěra. Hnědá, červená, zelená, v agresivních odstínech, pohnutky jeho duše.
Občas klesal na duchu, když pozorovat ostatní blázny – on mezi ně přece nepatří. A někdy si zas nebyl jistý tím, co je jeho představa a co skutečnost.
Pak se projasnilo nebe a s ním i jeho myšlenky.
Napsal mu Theo a on vzal do ruky štětec.
Maloval rozkvetlou zahradu a cítil, že odteď už bude jen dobře.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Saphira

Vytoužená

Úvodní poznámka: 

Za inspiraci dík Blueberry Lady :)

Drabble: 

Vystoupila jsem z lodi poprvé na švédskou půdu, jejíž jsem se stala královnou. Lidé volali „Desideria!“ a bylo to zvláštně dvojsmyslné. Vytoužený král a jeho vytoužená královna. A nástupník trůnu, můj malý Oskar. Otec budoucí dynastie. Byla to podivná představa.
Nikdy jsem tomu prostředí tady nepřivykla. Té zimě, tomu zvláštnímu jazyku, tomu prostředí královského paláce.
Byla jsem dcerou francouzského obchodníka, pocházela jsem z Marseille a mým dosavadním největším životním kotrmelcem bylo to, že jsem se málem provdala za budoucího císaře Napoleona.
Vkročila jsem na švédskou půdu jako královna dvou zemí, ale ve svém srdci jsem stále zůstávala dcerou svého otce.

Závěrečná poznámka: 

Désirée Clary, provdaná za francouzského maršála Bernardotta, se stala královnou Švédska a Norska a byla spolu se svým mužem Jean-Baptistem, králem Karlem XIV., zakladatelkou nové švédské královské dynastie. Désirée si ale nikdy na Švédsko nezvykla a pobývala tam zprvu jen velmi krátce, takže žila v odloučení od svého manžela i syna Oskara (který si mimochodem vzal vnučku Joséphine de Beauharnais, která Désirée Napoleona "ukradla", nicméně později se obě Napoleonovy ženy staly víceméně přítelkyněmi :))

https://cs.wikipedia.org/wiki/D%C3%A9sir%C3%A9e_Clary

Obrázek uživatele Saphira

Zuáv

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Kontrast zeleného pozadí a červeného fezu, obličej orámovaný černou konturou; zuáv je pohodlně opřen o zeď a lenivě hledí do dáli, někam mimo obraz, mimo malířův pohled. Vypadá trochu smutně, pomyslí si Vincent a snaží se jeho výraz zachytit barvami. Modrá šerpa pod zlatě zdobenou černou kazajkou.
Maluje vojáka základními barvami, a přesto vyjadřuje celou škálu emocí. Vincent skoro až slyší vojenský buben dunět marš, když pozoruje mužovu tvář.
A ten jeho smutný pohled. Jako by se v něm odráželo něco z něho samotného, jakási lítost nad vlastním životem, vlastní ubohostí, nedokonalostí, nesmiřitelností.
A možná jen touží po své dívce.

Obrázek uživatele Scully

Naposledy

Drabble: 

Bylo parno, slunce ho pálilo v ryšavých vlasech. Dnes nefoukal mistrál, ani stéblo se nepohnulo. Maloval, upřeně hleděl na prašnou polní cestu mezi zlatými poli, ale v tom ho začala svírat úzkost. Vnitřní bolest tak silná, tak svíravá. Nemohl se nadechnout.
Upíral oči na cestu a věděl, že to je ona. Jeho poslední cesta. Cesta všech cest, po které se jednou vydáme všichni. Jen někteří dřív a z vlastní vůle, protože žití je pro nás příliš bolestivé.
Udělal pár kroků, ale bolest v břichu ho donutila klesnout na kolena.
Na konec cesty dojde, až si odpočine.
Nejdřív se musí rozloučit.

Obrázek uživatele Saphira

V záři slunečnic

Úvodní poznámka: 

Gwendolíně, protože mě inspirovala.

Drabble: 

Po devíti dnech, kdy jen maloval od rána do večera, potřeboval na vzduch. Vlhké stěny a plesnivý zápach ho pomalu užíraly zevnitř. Pomalu mu docházely náměty, cítil se prázdný. Malým špinavým oknem viděl slunečnice vyhřívající se ve sluneční lázni a najednou pocítil nutkání nastavit se léčivým paprskům. Vyšel z domu.
Venku do něj teplo a světlo vlily novou energii. Chvíli se jen oddával žluté síle, nasával její štěstí, a pak se hlasitě rozesmál. Upřímně, hrdelně. S úsměvem od ucha k uchu.
Rozběhl se ke slunečnicím a natrhal jich celou náruč.
Tři malé, tři větší, tři odkvetlé.
A všechny je namaloval.

Obrázek uživatele Keneu

Všechny cyklostezky vedou sem – reference, odkazy a narážky

Obdarovaný: 
Esti Vera

Letos jsem čerpala převážně z wikipedie, odborná literatura nebude. A pokud jsem se někde zmýlila, neproklínejte mě.

Obrázek uživatele Keneu

Kam vedou všechny cyklostezky

Obdarovaný: 
Esti Vera

Milá Esti Vero,
se zpožděním sobě vlastním Ti přináším vánoční povídku o přátelství, které trvá věčně. Veselé Vánoce, Chanuku i slunovrat.
Fandom: prosila jsi Ježíška mimo jiné o něco z jeho vlastního fandomu. Vzal to doslova a napsal Bibli, historii a RPF. A hlavně se nechal inspirovat divadelní hrou Franze Werfela Jacobowski a plukovník a televizním filmem Jmenoval se František.
Shrnutí: věčný Žid je odsouzen putovat světem až do druhého Kristova příchodu. Po pár staletích je to dost nuda. Najde přítele ve svém protikladu?
Varování: nelineární vnímání času. Spousta anachronismů. Prostor k dohledávání informací. Stopové prvky rouhání. Nebetováno.

Obrázek uživatele Lejdynka

Ostatky svatých

Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní, po limitu, dárek.

Pro IOANNINU, která způsobila to, že jsem si to prostě MUSELA napsat, protože ta představa byla neodolatelná. A navíc se to hodí na poslední téma! :)

Omlouvám se za nedostatek výzkumu, nicméně je to jenom taková vtipná maličkost pro pobavení, tak to snad nevadí.

Drabble: 

Ten den, kdy sluneční paprsky líbaly mlhu, nastal Den Posledního Soudu.
Hroby se otevíraly, rakve praskaly.

I světci vstávali z mrtvých.
Tedy - někteří by rádi vstali, ale...

Svatá Alžběta Durynská se sice zvedla, nicméně hned potom se chytila za ňadra, pak za hlavu a nakonec se zaúpěním spadla zpátky do hrobu.
Svatá Kateřina si zjednala odklad a vydala se hledat kusy svého těla po celé Itálii.
Svatý Antonín vyskočil ven s nehlasným a neadresným výkřikem "DJ SHMMMMM MMMMJ JZZZZZZK!"
A svatý Kamil si povzdechl, významně si poklepal na hruď a prohlásil, že ti věřící snad nemají kouska srdce v těle.

Obrázek uživatele Kleio

Tři karty

Drabble: 

V místnosti se vznášel namodralý cigaretový dým, vzduch prořezávaly táhlé tóny a občasné mručení hráčů; nedalo se rozeznati, zda se jedná o zpěv či jenom tiché radování nad kartami.
Alexandr neměl štěstí. Ten večer se sice zalíbil Nastasje, která se co chvíli přitočila a opírala se o něj jemnýma ručkama, ale karty mu nepřály. Míhaly se jedna za druhou, ne a ne se mu k ostatním dvěma připojit ta, na kterou vsadil. Další sada minula a protivník složil a shrábl výhru. Pošesté.
Alexandr se svého esa nedočkal. Rozladěn kráčel chladnými petrohradskými ulicemi. Zatracená piková dáma.
Pak přišel nápad na povídku.

Závěrečná poznámka: 

Doufám, že Alexandr Sergejevič Puškin je k poznání. Jinak už když jsem četla pikovou dámu, hledala jsem, jak se hraje ta hra "tři karty", o které se tam píše. Pointa je v tom, že v ruce smíte mít pouze tři karty a musíte jako první do té trojice dostat ty, na které jste si vsadili, a to rychleji než soupeři. Přijde mi to docela blbé, ale zas na druhou stranu, bavíme se o zemi, kde bylo za zábavu považována ruská ruleta.

Obrázek uživatele Lejdynka

Kdopak to mluví

Úvodní poznámka: 

Trochu bujabéza (díky Zuzce za vhodný termit), protože mě absolutně nic neinspirovalo a nenapadlo. :(

Drabble: 

Chlapec si v sednici maluje. Kreslí chaloupku a vedle prasečí chlívek.
"Už zase čárá," nahlíží mu přes rameno bratr.
"Chci být malířem!" odsekne vzpurně.
"Prosím tebe, jen ať ti to nezůstane, hochu!" spráskne rukama babička. "Malování tě neuživí!"
"A kdo za tebe bude platit studia?" táže se hřmotně otec. "Tady kocour, ne?"
"Mňáááááá!"
"Marš dolů a chytat myši budeš, drzoune," vzteká se starý a zdá se mu, jako kdyby se mu ten černý kocourek vysmíval, než poslušně zmizí za dveřmi.
Nastane ticho.
Otec se vrátí k spravování bot.
"Tos uhodl," ozve se ze dvora tichoučký hlásek, ale nikdo už neposlouchá.

Závěrečná poznámka: 

Trošku přímo inspirace tím geniálním utopickým pohádkovým dílem, které jsem včera po osmnácté dočetla.
No a kdyby to někdo omylem nepoznal, tak přece https://cs.wikipedia.org/wiki/Josef_Lada :)

Obrázek uživatele Keneu

Odkoukat od budoucích

Úvodní poznámka: 

Ale tak jo, tu představu, že v lesích mezi Brnem a Blanskem, v Lesnickém Slavíně, je taková malá obdoba Ryhopského lesa, mám ráda. A ačkoli to asi není pravda (a z mobilu se mi nedaří dohledat), přísahala bych, že tu máme i ty Veverky.

Drabble: 

Pravěká tlupa z Býčí skály opět vytáhla proti osadníkům ze Starých Hamrů. Jejich šance byly malé, ale hnal je strach z těch ostrých blýskavých věcí.
Po boji, tedy hlavně pokřikování, si Hamřané uvědomili, že jejich příliš vzdálení sousedi sídlí příliš blízko na to, aby mohli setrvávat v nenávisti.
Dary a obezřetným seznamováním se dosáhli porozumění a začali své starší přátele učit. Každý pomocník se hodí, zvlášť když se právě pouštěli do výroby ruchadla. Ano, i osadníci dokázali využít své pozice mytág a z památníku bratranců Veverkových odkoukat, jak na to.
Blýskavé věci v rukou pralidí zkrotly a začaly vyrábět jídlo.

Obrázek uživatele Scully

Pryč s klasiky

Úvodní poznámka: 

Kašlu na metafory, řekla múza a napsala mi v hlavě toto.

Drabble: 

V historii jeho země bylo mnoho malířských mistrů, Jeroen Bosch, Rubens, Rembrandt van Rijn, všechno klasikové, obdivovaní, zbožňovaní. Jen témata se měnila, bohové, obrazy biblických postav, rytíři s meči... ale to Vincentovi už nepřipadalo zajímavé. To podle něj nebyl ten život, který cítil, ten život, který chtěl zachycovat na papír, ten život, který mu byl blízký.
Nechtěl malovat pány ve španělských límcích, žádné noční hlídky ani pekelná zjevení. Dokonce ani idylická zobrazení venkova, byť to mu bylo blíž.
Ne, on chtěl překovat meče pánů v srpy a pluhy obyčejných lidí plahočících se na poli.
Protože to byl ten opravdový život.

Závěrečná poznámka: 

Vincenta velmi inspiroval francouzský malíř Jean-François Millet, kterého často kopíroval. Další inspirací mu byl krajan Jozef Israëls, který byl o generaci starší.

A ještě taková hnidopišská poznámka na závěr: Bosch se nečte [boš], ale [bos] :)

Obrázek uživatele Keneu

Victory in Europe Night

Úvodní poznámka: 

Aspoň jedno drabble obsahující Sarah Gadon, juch!

Drabble: 

Ano, dívá se na filmy o sobě. Potíže nepůsobí, s Helen Mirren si popovídala...
Vzpomeňte si na zahájení olympiády v Londýně. James Bond a corgiové, ten nejlepší doprovod vůbec. Smysl pro humor nalezen.
Jo, vy myslíte tenhle film. Ten taky viděla. Přesně o sedmdesát let později, ještě před premiérou.
Já s ní pak mluvil, ale neřekla nic bližšího. Jen se tak usmívala. Čerstvě devatenáct, rodiče naživu, sestra naživu, konec války... Nostalgie by udolala každého z nás, a to jsme mnohem mladší. Film se líbil, ale víc nevím.
*
Stále ten úsměv.
Krabička převázaná stuhou.
Zbyl už jen stín dávné kopretiny.
Vzpomínka.

Závěrečná poznámka: 

Královna s Helen Mirren v hlavní roli
James Bond a corgiové na olympiádě
A Royal Night Out (kopretina k vidění v traileru)

Obrázek uživatele Scully

Prázdné ruce

Úvodní poznámka: 

Psáno při poslechu vám už určitě známé Starry Starry Night. Nějak mi z toho bylo zase smutno.
Dovolila bych si též upozornit na včerejší vincentovské drabblátko, které jsem vložila do bonusu a které patrně zůstalo opomenuto. Bude rádo za přečtení :)

Drabble: 

Vincent hleděl z okna ústavu v Saint-Rémy a pozoroval rozkvetlou zahradu. Byla plná rozličných květin, stromů obtěžkaných poupaty, zalitá sluncem a plná zpěvu ptáků.
Myslel na slunečnicovou zahradu u Žlutého domu, který měl v Arles.
Tady slunečnice nebyly.
Nesměl malovat. I přesto, že jeho tělo se napínalo touhou vzít do rukou paletu a štětce a vylít své bolesti optikou zobrazovaného světa na plátno.
V Arles maloval každý den. To bylo pryč.
Doktor mu zakázal se jakkoliv psychicky vypínat. A malování bylo zjevně jednou z duševně náročných činností.
Hleděl z okna na sluncem pozlacené jaro.
Slunečnice zůstaly jen na Vincentových obrazech.

Závěrečná poznámka: 

Zahrada Saint-Rémy

K tématu: Doufám, že je patrný ten stesk po věcech minulých, jestli si tak můžu loňské sněhy vykládat :)

Obrázek uživatele Kleio

Ze zdravotních důvodů

Drabble: 

Michail byl nemocen. Tedy úředně byl nemocen, jinak se cítil zdráv a koneckonců, díky Bohu, i živ. Ležel v posteli a psal. Psal, protože necítil bytostnější potřebu než psaní. Verše se hromadily jeden za druhým, metafora střídala metaforu, obdiv k Puškinovi pomalu vystřídala vlastní invence a styl. Jak rád by psal ještě den, dva, týden, celý život. Ale služba to nedovolila. Tento měsíc si vzal ze zdravotních důvodů volno již třetí. Bez armády by neměl živobytí, ale s úvazkem k armádě neměl čas na psaní. Nevěděl, zda mu dovolí další volný den, ale nepřemýšlel nad zítřkem. Vymyslel název. Bludný kruh.

Závěrečná poznámka: 

Michail J. Lermontov, velký ruský básník, musel kvůli výdělku i politické nemilosti sloužit u armády kdesi na Kavkaze. Nevadilo mu to, jako důstojník měl čas a klid na psaní, ale bral si až moc často volno, až jednoho dne jeho nadřízenému došla trpělivost. Lermontov ho urazil, důstojník se naprdnul, skončilo to soubojem a Lermontov si ke svým básním mohl přihodit i předčasnou romantickou smrt. Bylo mu šestadvacet let a zanechal po sobě přes dvě stovky básní. Jednou z nich byl i Bludný kruh.

Obrázek uživatele Scully

Příslib

Úvodní poznámka: 

Nahrazuji téma č. 17: Mazanec a mazanice

Drabble: 

Vincent kráčel ulicemi Arles. Byl Velký pátek a z boulangerií se linula vůně velikonočních briošek. Chvilku se cítil šťastně. Došel ke svému domu a u branky zahlédl Roulina.
„Krásný den, Vincente,“ volal na něj z dálky dobrosrdečný pošťák, „mám pro vás balíček!“
Vincent si pospíšil a už od něj přebíral velký balík zamotaný do hnědého papíru.
„Děkuji vám,“ řekl mu a nadzvedl na pozdrav svůj slamák.
Vevnitř nedočkavě roztrhal papír. Obraz! Před ním se skvěla nová Gauguinova mazanice. Ve skutečnosti to bylo velmi dobré dílo.
Vincent měl radost. Ve vzduchu cítil naději, že za obrazem bude brzy následovat jeho malíř.

Závěrečná poznámka: 

Poznámka k tématu: Ve Francii se na Velikonoce pečou briošky s čokoládou nebo rozinkami, což je obdoba českého mazance.

A Vincent si určitě nemyslel, že to je mazanice :)

Obrázek uživatele Aziz

Talk less, Smile more.

Úvodní poznámka: 

Alexander Hamilton a Aaron Burr. Založené na muzikálu Hamilton.

Drabble: 

Aaron Burr vždycky věděl, že nejbezpečnější bylo usmívat se a držet jazyk za zuby. Don’t let them know what you’re against or what you’re for.

Hamilton s ním tak docela nesouhlasil, psal a mluvil a psal, non-stop, a pak žil Burrovy sny, rozhodoval, hýbal světem.

To bylo jedno. Burr se tam dostane taky, sám, chytře a tiše. Tam - the room where it happens.

Nebo si to myslel. Jenže pak Jefferson, ne on, vyhrál prezidentské volby. Díky Hamiltonovi. Zatracený Hamilton a jeho zatracená slova.

Burr se rozhodl se něčemu postavit.

Look him in the eye, aim no higher--
Hamilton konečně zmlknul.

Závěrečná poznámka: 

Ono je tam to téma tak trochu dvakrát...?

Stránky

-A A +A