Téma č. 00 pro březen 2017: Zamávejme kachnám!

Kachny udiveně hltaly kousky mramorované bábovky. Tohle byli divní krmiči. Mlčeli.
Azirafal cítil vinu, i když nevěděl přesně proč. Nakonec to dopadlo... správně, ne? A on se celou dobu snažil, aby to dopadlo správně. Takže jednal správně. I když to bylo přesně proti instrukcím.
To Crowley si hýčkal neurčitý pocit hlubokého uspokojení. Natřít to celé té ohavné bandě shora i zdola, to se nepovede jen tak někomu a jen tak často. Že přitom mimochodem napomohl Jeho plánu, to snad nebylo podstatné... nebo ano?
Svobodnou vůli neměli vůbec mít. Takže chtít ještě vědět, jak s ní zacházet, by bylo příliš troufalé.

Serraval přelétají hejna dvakrát do roka. Jaro a podzim. Ve městečku míjí věž svatého Mořice a sirotčinec. Děti tu ptáky nezdraví, jsou smutné.
Ptáci stoupají nad pastvinou. Tady se batolí rovnou dvě – ale roj psů, pastýřů a ovcí je zajímavější. Výš už je jen les.
Ale v lese jsou mýtinky, kde je vidět nebe. Na půl cesty od pastoušky je jedna maličká, s chalupou, ve které by dvěma bylo těsno. Snad dobře, že tam je řezbář sám.
Na podhorské loučce, kam vede jen zvířecí pěšinka, stojí stavení větší, nahrubo orubané. Dům akorát pro děti, které by hejnům mávaly. Kde jsou?

So, my first mission with the Raven himself, Duckling thought.
This was supposed to be easy. Following a small package to make sure it got to the right person.
Such strong magic.
It led them. For Duckling it was a shining path.
Thorne followed her.
A bad luck, nothing else. Who would think the magic is that strong... to wake up the dragon?
A flame. The courier was gone, the package dropped.
They ran, as fast as they could. The flame followed them.
As fast as they could...
He made it.
She was too slow.
The funeral was close casket.

Někdo to prostě musí říci. Tedy napsat. Hlavně když ještě není téma a chce se něco psát. Ty kachny - uvědomujete si to určitě všichni, ať už nostalgicky lkáte, nebo je vám to fuk - ty kachny byly docela obyčejnou závislostí! Žluťoučké, roztomiloučké, člověk si je spočítal, jak to vylezlo přes desítku přes dvě, tep se zvýšil, dopamin proudil mozkem a centrum odměny radostně poskakovalo, neurologové prominou. A co se dělá se závislostmi, milí mladí přátelé? Ano, správně, se závislostmi se loučíme! Pá pá, cigaretky! Pá pá, přejídání! Pivo každý večer, sbohem! Čokoládko, uvidíme se o Vánocích! Kachny, táhněte (to není neomalenost, kachny se tak prý pohybují. Tahem.)
Ten, kdo vymyslel tohle téma, byl prostě génius, víte?
ZAMÁVEJME KACHNÁM!
A vraťme se ke slovům.
Ano, tohle drabble má moc a moc slov.
Příští už bude v pořádku.
Krásný duben.
Mám vás ráda :-)

"... tím bych dnešní hodinu ukončil. Ještě bych na vás měl prosbu. Nenašlo by se mezi vámi pár dobrovolníků, kteří by dělali figuranty na pátečních přijímačkách? Nikdo? Slyšel jsem, že je přihlášeno nezvykle mnoho dívek."
Mstiboj s Držislavem se náhle probrali: "No, my bychom vlastně mohli."

(...)

"Tak si slečno představte, jdete po ulici tady s Mstibojem. Jak byste ho nejlépe odstranila?"
"Ehm... podřízla ho?"
"A vy?"
"Myslím, že podříznutí je fakt dobrý nápad."
Mstiboj s Držislavem se na sebe podívali a obrátili oči v sloup. Podříznout. Za denního světla a před svědky...

(...)

"Husy."
"Kachny."
"My se toho hezkého prváku prostě nedočkáme..."

Princova probdělou nocí sinalá tvář a ruka pevně svírající luk spolehlivě každého odradily od otázek.
Malému kloučkovi, kterého vzal s sebou, namluvil, že jdou lovit ptáky.
Nemířil na nic konkrétního.
Přesto perutě navedly každou střelu neomylně do jeho srdce.
První šíp zasáhl marnou naději, že se král umoudří.
Druhý šíp proletěl mizející šancí usednout v budoucnu na trůn.
Třetí šíp nedokázal zabít důvěru hlubší než Rudé moře.
Víra v Boha a věrnost příteli nepřipustily, aby myslel na vlastní prospěch.
"Padly víc dozadu! Seber je," volal na hocha. "Utíkej, nezdržuj se!"
Ta slova však byla tajným posledním sbohem nejdražšímu z přátel.

Rok se blížil k listopadu. Hrdinná výprava ve složení Lupin, Black, Potter, Potter a Potterová se objevila na obzoru. Harry Potter, nejpravější syn svého otce, mu seděl na ramenou, radostně povykoval a v drobné ručce svíral plně funkční model Zametáku 6.
„Výš, výš, výš!“ Výprava se zasmála. „Zamávat kachnám!“
James bleskově vylovil zmrzlé ruce z kapes a na Harryho místě nahmátl vzduch.
„Sakra, Harry,“ vydechl.
„Harry!“ vyjekla Lily.
Sirius se zachechtal, rozběhl a jediným pohybem strhl mrně z oblohy. Listí se rozletělo na všechny strany. Remus stoicky pokýval hlavou.
Byl říjen 1983. Všechno se zdálo být takové, jak má být.

Zvedla jsem hlavu od rozečtené knížky. Po obloze s křikem letělo hejno kachen. Opřela jsem se v zahradním lehátku a zavřela oči...

Opatrně našlapoval podél lesa. Větvičky křupaly pod kopyty, občas tiše odfrknul. Prověšené otěže jsem držela v jedné ruce, v druhé mobil. Pohupovala jsem se v sedle, pobrukovala si oblíbenou písničku a klikala esemesku.
Nevšimla jsem si, že bedlivě nastražil uši. Ani, že se upřeně zadíval vedle pěšiny. V křoví zapraskalo. Než jsem zvedla hlavu, vyrazily z něj s křikem dvě divoké kachny.
Prudce sebou trhl a vystartoval vyděšeně kupředu...

Podepřela jsem si pohodlněji zasádrovanou nohu a zavřela oči.

Rozhovor dvou mužů:
„Co se jim stalo?“
„Někdo je vyhodil do příkopu u dálnice. Celou rodinu. Matka nepřežila.“
„To vysvětluje ty poranění a skvrny od krve. Co ta nepřirozená barva?“
„Myslíme, že je to kvůli podvýživě a nedostatku čisté pitné vody.“
„Dostanou se z toho?“
„Jo, mají dobře nakročeno. V útulku se o ně postarají, než se najde adoptivní rodina.“
Přeruší je vzdálený pronikavý hlas: „Jirko, kamera jede, můžeme!“
„Jsou to milé kachny, roztomilé a vděčné za každou pozornost! Nezlobí, jsou vychované a velmi kamarádské! Hodí se především do zahrádky mladé rodince s dětmi! Zamávejte kachnám, vašim novým domácím mazlíčkům!“

Jednou pejsek říká kočičce, "Dnes máme jít na ten výlet, že jo?" "Bohužel nemůžeme, prší tam." "Tak půjdeme do obchodního domu," říká pejsek. "Tak jo." A tak šli. Před obchodním domem bylo napsáno: "Pojďte do 3D kina na Zamávejte kachnám:). 1. patro." "Půjdeme?" ptá se pejsek. "Ano," říká kočička. "Pejsku, zamávej tomu maskotovi kachny!" "Ahoj kachno." Pejsek a kočička se posadili na svá místa. Kino začalo. "Tento film je tak pojmenován, protože kachny mají hodně malou šanci na přežití. Jejich počet stále klesá. Například v roce 2015 jich bylo 300 000 kusů. Ale teď jich je jen 210 000 kusů."

Seděla poblíž mokřadu, schovaná za keřem, kde bylo jediné suché místo široko daleko. Pohledem sledovala divoké kachny pomalu mizící za obzorem. Vzdychla. Kam asi letí? Na jih do Thyrakonidy? Do Relemaris? Určitě někam hodně daleko. Záviděla jim. Kéž by také měla křídla a mohla jednoduše ulétnout! Tak daleko, aby ji nenašli. Aby po ní na zemi nezůstala žádná stopa, která by ji prozradila.
Prohrábla si neuměle okudlané vlasy, zoufalým pohledem přehlédla ušmudlanou halenu. Měla by nechat toho marného snění. Do soumraku musí zmizet. Co nejdál. Nejlépe tak, aby po ní nezůstala žádná stopa.
Nedoufala však, že se jí to povede.

Calder Chisholm trávil jarní odpoledne nejlepším způsobem, jaký znal – pokuřováním dýmky a ignorováním práce. Mladá dračice, která se rozvalovala na sluníčku opodál, už se bohužel tak snadno ignorovat nedala.
"Myslíš, že už se vrátí?" rýpla špičkou ocasu do ranhojiče.
"To víš, že jo."
Dračice si povzdechla; vylíhla se teprve nedávno a i krátké odloučení od posádky snášela nesmírně špatně. Najednou zvedla hlavu a zavětřila.
"Už jsou tu! Tamhle jdou, podívej!"
Calder se neobtěžoval. "Nesou něco?"
"Nesou kachny!" Dračici ukápla slina, jak pohledem hypnotizovala ulovené ptactvo.
"Tak těm můžou rovnou zase zamávat," konstatoval suše Calder a předem se rozloučil s večeří.

Zobákem se mu zabořila do peří a rozeštkala se. On ji pevně objal křídly a přimkl na načepýřenou hruď.
„Kvák,“ chlácholil ji.
„Kvák, kvak... Kvák!“ stěží vypravila ze sevřeného hrdla.
Sklonil se nad ní a z kapsy vytáhl hedvábný kapesník obšitý krajkou. Jemnými doteky jí usušil slzy stékající po tvářích.
„Kvák. Kvak.“
Ona mu upravila insignie na uniformě.
„Kvak.“
Kačer si narazil přilbu, přes rameno hodil pytel a namířil si to davem pryč. Vlak už na něj čekal.
„Kvák!“ zvolala za ním, kapesníček nasáklý slzami sevřen v křídle.
Ještě se zastavil na schůdcích, aby se naposledy ohlédl, a byl pryč.

Ostré polední slunce se odráželo od lesklého povrchu pokusného plavidla levitujícího nad zemí.
V operační věži přísně tajné základny Xuržské kontinentální armády vzdálené několik set metrů panovala nervozita a očekávání.
První skutečný start experimentálního realitního pohonu - to už byla nějaká událost.
Hlavní operátor, plukovník Tharmallis, znovu překontroloval myriádu zobrazovaných údajů. Vše se zdálo být v pořádku. Vyhlédl z okna tvořícího většinu stěny a spatřil v dálce táhnoucí ptáky.
Zapnul hlasové spojení s posádkou tří metaghúlů v pokusném plavidle: "Zamávejte kachnám, za třicet sekund startujeme."
Za půl minuty se plavidlo rozvlnilo, zprůsvitnělo a zmizelo.

Pokusné plavidlo XX-1 už nikdy nikdo nespatřil.

„Odporné novinářské kachny!“

Lucius Malfoy zamával Denním věštcem, až se jeho stránky poděšeně zkroutily a zašustily, než jimi s výrazem krajního znechucení mrštil do krbu, kde se hladové plameny okamžitě zakously do velkoplošné fotografie jeho syna se slečnou Grangerovou.

„Jednou se neudržím a tu Holoubkovou doopravdy prokleju!“

Narcissa se chápavě pousmála. „Ještě trochu čaje, drahý?“

Cosi v jejím pohledu však způsobilo, že další slova Luciusovi zamrzla na rtech.

„Nechceš mi doufám naznačit, že celý ten novinářský nesmysl je pravda, Cisso, že ne?“ nadhodil opatrně.

Elegantním pohybem mu podala kouřící šálek.

„Draco se jenom snaží postavit na vlastní nohy. Dělá přesně to, cos po něm vždycky chtěl.“

Jemný porcelán zazvonil o stolní desku.

„Já? Já že jsem… Ale to jsou všechno důsledky té liberální bradavické výchovy! Loňským vánočním večírkem to začalo a tady máš ty konce!“

„Luciusi,“ Narcissin hlas nepatrně zesílil. „Jenom spolu pracují na společném projektu.“

Obočí pana Malfoye vylétlo vzhůru. „Zajímavé… Ono se tomu teď říká projekt?“

Jeho manželka se však nenechala vyvést z míry. „Zajisté. Třicetidenní speciální projekt. Čistě pracovní vztah.“

„To jsem svému otci kdysi tvrdil taky!“

„Drahý, a tím se mi snažíš naznačit CO?“

„Nic, miláčku. Jen… Že nás s velkou pravděpodobností čeká opravdu zajímavý měsíc…“