DMD Bonus č. 2 pro 4. 4. 2016. Téma: Sen trpasličího muže; Tým: Sunkáč Kid

„Tak už dost. Všichni co tu nemají co dělat, pryč!“ Pronesl mocný Doctorův hlas. Na scéně zůstaly jen Trpaslík, Kid a Butch.
„Je to mezi vámi třema, koukejte to vyřešit nebo to udělám já.“
„Jak náš spor urovnáme, Trpaslíku, Butchi.“
„Měl bych řešení,“ ozval se Trpaslík.
„Jaké?“ zeptali se Butch s Kidem.
„Zavolám příbuzným a přestavíme Kačí hnízdo pro nás tři.“
„To by šlo a pořádně ho vybavíme chlastem a zbraněmi.“
„Nezapomeň na kačenky,“ mlsně kváknul Kid.
„A na trpaslice,“ zvolal trpaslík.
„Ujednáno, hoši.“
„Ujednáno, trpaslíku.“
„Tak se mi to líbí, tak má vypadat šťastný konec,“ řekl Doctor a odletěl.

Sunkáč se zamyslel, až se mu z peří kouřilo. Poslední přání...
S Butchem se vždycky dohodli... než přišel ten zakačený Trpaslík.
"Přeju si, aby se věci vrátily do doby, než se Trpaslík objevil tady. Ať si 'terapii' odbude někým jiným."
Mezi ostatními nastalo pozdvižení. Trpaslík nebyl k utišení.
Lister ho poplácal a vzal pod paží:
"Vidíš, Holy, já ti říkal, že chtít mezi záporáky... a ještě k tomu mrtvý... je hloupost. Poď, dyž už sme tady, vemu tě s sebou na Fidži. Rimmerovi vo tom neřeknem."
"Můžu si aspoň dát opeřenou sváču, než půjdeme?" zavrněl Kocour, chystaje se ke skoku.

"Mlč, Listere," ozval se ztrápený hlas pracovníka Záchranné stanice záporných postav. "Musíme rozhodnout, co je v rámci Trpaslíkovy terapie nejlepší. Má Sunkáč zemřít?"
"Já bych byl pro," prskl Kocour. "Zničil mi šaty."
"Zabijte je oba," zachrchlal Trpaslík.
"Trpajzlíku," pokračoval pracovník, "tvou snovou léčbu vedu já. Nevím, proč je chceš zabíjet teď, když jsi jsi je už nechal žít celých dva tisíce sedmset padesát osm slov. Za druhé, zabíjení sice může působit jako katarze, ale také může utvrdit tvé asociální návyky. Budeme hlasovat. Prst nahoru nebo dolů."
Z patnácti prstů deset mířilo dolů.
"Tak dobře," povzdechl pracovník. "Sunkáč zemře."
Vtom náhle...

Butch Káčidy se ďábelsky zasmál, když spatřil scénu před sebou. Stačilo mu několik okamžiků na to, aby příběh Sunkáče znovu nabyl vítaných tragických rozměrů. Ten naivní podměrečný tvor - ne že by na tom byl Butch o něco lépe, co se týče výšky - si myslel, že se usmíří! Cha! Usmíření je pro staré bábovky.
Jedním rychlým pohybem vytáhl zbraň z míst, kam by si ji patrně schoval Jack Harkness, odstřelil prvního opodál stojícího tvora a pak pevně chytl Sunkáče pod krkem. Když nenarazil na větší odpor, odstrčil ho na žhavý písek a nabil.
Znovu se zasmál.
"Nějaká poslední slova před smrtí?"

Nevzpomínám si, kdo výlet na olympiádu navrhl, ale zdálo se to jako špatný nápad. Vlk poznamenal, že olympijská vlajka obsahuje červenou. Ježibába vykládala, jak nesnáší sport. Voldemort a Sauron se dohadovali jestli jsou natolik lidmi, aby mohli soutěžit. Santer namítl, že půjde, jen když půjde o střelbu.
Tak jsme vyrazili. Vzduchovka padla, protože jeden soutěžící pocházel z indiánského kmene. Malorážka, protože střelci byli oblečeni v červeném. Další na řadě byl skeet.
První si jich všiml Vlk a ovládl ho lovecký pud. Ježibába roztápěla přenosnou pec a Voldemort si vzpomněl na domácí skřítky.
Dlouhá terapie byla v jednom okamžiku v trapu.

I Butch Káčidy se probudil.
Všichni tři desperádové dostali pumpovací brokovnice a Doktor zapnul vrhací zařízení na asfaltové holuby.
„Pánové, skeetový půlkruh je pro vás připraven,“ zahlaholil pak.

O nějakých 125 terčů za každého účastníka bylo jasné, že naši antihrdinové jsou si ve střelbě rovni.

Doktor je chtěl vyhlásit vítězi všechny tři, když tu náhle účinek jeho nepříliš kvalitní hypnózy vyprchal.

Sunkáč Kid okamžitě skočil za vrhací zařízení, Butch se kryl za stupínkem vítězů a Trpaslík za Tardis.

Všichni tři lotři začali střílet.
Obloha zšedla krupobitím olověných broků.
Zvuk výstřelů se sléval v nekonečné hřmění.
Pak všem třem došly náboje.

První se probral trpaslík. Ohmatal si bouli na hlavě. Nemohl si upamatovat na svůj sen. Vliv hypnózy téměř vyprchal. Hleděl na velkou hromadu peří, ze které vyčuhovaly nohy a křídla. Cosi ho zalechtalo v nose. Kýchnul. Peří se rozlítlo a odkrylo obávané pistolníky.

Peří – pták – čáp – čapí hnízdo - kačeři. Dík asociacím si matně rozvzpomínal.

„Á mám jedinečnou šanci,“ zajásal trpaslík. Oškubu je! Nezbude z nich ani pírko. Budou mít husí kačeří kůži,“ zamnul si ruce. „A taky je oškubu o prachy a budou muset držet zobáky.“

Jenže ouha! Po ruce nebyla žádná zbraň. „Zpropadeně!“ zaklel trpaslík tak hlasistě, až probudil ….

Sunkáč se otřepal a bleskurychle si zinventarizoval kosti. Potřeboval si srovnat peří i myšlenky. Potřeboval panáka. Potřeboval vyrovnat účty s Káčidym, s tím zakachněným nepodarkem. Jednou provždy. S tou myšlenkou upadl do mdlob.
Butch měl pocit, že mu kolem hlavy poletují malé, zlaté kachničky. Přemýšlel, jestli se vůbec někdy vzkachní a vstane. Pak si všechno vybavil. Sunkáč! Ten kachňant! Tohle musí skončit. Jednou provždy. Pokusil se vstát a sesul se k zemi.
Trpaslík snil krásný sen. Zbavil se Sunkáče i Káčidyho. Kachní hnízdo bylo jeho. Skončil to. Jednou provždy. A pak omdlel.
Doktor shlédl na bezduchou trojici a zamyslel se.

Kačeři i Trpaslík by odpověděli, ale to se Butch Káčidy na soupeře divoce vrhnul ramenem napřed, celou svou vahou, čímž Sunkáče notně vyvedl z rovnováhy, a než se Sunkáč zvládl zase vzpamatovat a postavit se na obě blanité nohy, Butch mu s výkřikem "Tu máš, zlotřilče!" z posledních sil vrazil takovou, že nebohý kačer ladným obloukem odletěl o několik metrů dál.
Butchova rána byla opravdu skvělá - nebo spíš velmi nešťastná. Sunkáčovo odmrštěné tělo dopadlo na jednu z pák na kontrolním panelu lodi.
"To bychom neměli!" zakřičel Doktor, než se loď otřásla, její dveře se otevřely a všichni z ní vypadli...

„Sklapni!“ zasyčeli oba kačeři-pistolníci jednohlasně a dál veškerou pozornost věnovali své rozepři.
„U všech chřestýšů, tak dlouho jsem snil o téhle chvíli.“ Zasmál se Sunkáč Kid sledující svého rivala na mušce.
Butch Káčidy se ale nehodlal jen tak vzdát.
Jedním hbitým pohybem vytasil zpodperutí nůž.
„Ty naivní hlupáku,“ ušklíbl se Sunkáč a stiskl kohoutek své tajemné zbraně.
Nic.
Zbraň nefungovala.
Zmatený kačer se podíval ze zbraně na Butche a zpátky, ale to už mu kolem hlavy proletěl nůž. Těsně ho minul a s břinknutím dopadl na podlahu.
Všichni v místnosti se vrhli k ležící zbrani, ale jako první ji sebral…

Sunkáč Kid zaúpěl. Tohle mělo být tak klidné odpoledne. Plánoval si zajít do saloonu, investovat část lupu do whiskey a za další zlato oslňovat Rozvernou Kačku. Nejkrásnější nosnici, která kdy na Divokém západě žila, vyskytovala se, či tudy alespoň projížděla.
Butch se k němu začal s vítězoslavným úšklebkem blížit. "Naftala tfoje poflední hofinka." Nešťastný pistolník šišlal, protože při ještě nešťastnějším pádu se klovl do jazyka. "Odfud nemáš kam uféft."
To si Sunkáč zase tak úplně nemyslel a namířil na druhého opeřence ukořistěnou zbraň. “V to bych nedoufal, chlípný bídníku, ještě jeden krok a ušetřím úřadům práci s odíráním tvého peří."

„Ne tak rychle!“ zahřměl až se stránky DMD zachvěly. „Sunkáč je můj, mám na to i lejstro.“
Zpod buřinky vytáhl roličku papíru a hodil ho právě okusovanému muži v modrém.
„Když dovolíte,“ řekl a Sunkáč zcela konsternován povolil stisk. „Sunkáč Kid je až do uhrazení svého dluhu za stavbu Kačího hnízda majetkem Butche Káčidyho.“
„A můžu si s tebou dělat, co se mi zlíbí, frajere,“ zachechtal se Butch.
Sunkáč ale už na nic nečekal, vytrhl přístroj muži v modrém a vystřelil. Mezi ostatními propukl zmatek. Někdo zařval. Ani se neohlížel, koho a jestli vůbec trefil. Pádil pryč, když v tom...

Naneštěstí pro Sunkáče, na Santerově doupěti visela cedulka "Já se vrátím", na kterou cizí pařát připsal "Na to bych nespoléhal. - Pracovník ZSZP".
Sunkáč zaklel až se mu zkroutil knír.
Zalomcoval dveřmi (zamčeno) a kopl do nich (čehož vzápětí, poskakuje po nezraněné noze, litoval).

"Pozoruhodně nelogické chování," ozvalo se mu za zády.
Sunkáč se otočil a načepýřil ve snaze vypadat větší, nebezpečnější a ozbrojenější.
"Je to kachna, Spocku..." poznamenal druhý muž, který na Sunkáče mířil pistolí bez hlavně.

V tu chvíli Sunkáčovo křídlo stiskly zuby černého muže, který se na něj vrhl ze strany.
"Kocoure, fuj!" vykřikl jeho společník s dredy.

"Oho, to se ještě uvidí, kdo se stane pečínkou!", zvolal přiškrceně Sunkáč.
Odpovědí mu byl jen ďábelský smích Butche a Trpaslíka.
"Na čem ho upečeme?", ptá se Butch Trpaslíka.
"Nemá v sobě dost sádla?"
"To ne, chtělo by to třeba bizoní lůj."
A vzápětí oba zmizeli opatřit si lůj, jsouce si jisti, že Sunkáč je svázán dostatečně pevně. Ten se zatím snažil usilovně vyprostit ze sevření nyní potravinářského provazu.
Po chvíli provaz konečně rupl. Vymaniv se z jeho sevření, dal se na útěk. Musí si nejprve opatřit novou zbraň. A až ji bude mít, pomsta bude sladká. To si slíbil.

"Jak je to možné? Ten proradný kojot ode mne dostal kulí do zad. Nechal jsem ho ležet uprostřed vyprahlé pouště jako potravu supům," zavrčel Sunkáč Kid.
Kdysi dávno byli on a Trpaslík jedna ruka. Partneři ve zločinu, pánové západu, postrach dostavníků a bank.
Jenže pak ho Trpaslík zradil. Chtěl víc. Pokusil se Sunkáče okrást - a takový prohřešek nelze odpustit.
Sunkáč v mysli stále viděl svíjejícího se Trpaslíka, prskajícího krev a nadávky.
"Já se vrátím, Sunkáči Kide! Vrátím se mocnější než dříve a ani tvůj rychlý kolt tě neochrání před mojí pomstou!"
Zahřmělo. Zdálo se, že Trpaslík nelhal. Ale... jak přežil?