DMD Bonus č. 2 pro 4. 4. 2016. Téma: Sen trpasličího muže; Tým: Butch Káčidy

Káčbojové strnuli.
Vaječný sen???
Trpaslíka od provrtání kulkami dělily jen vteřiny.
„Kačte na to!“ vykřikl Barnaby. „Už tak je tu dost mrtvol. Kdo to má pořád pohřbívat…“
„A co chceš dělat?“
„Uklidíme, ožereme se a ráno můžete odcválat terorizovat jiné městečko.“
A jak řekli, tak udělali.
Druhý den navečer, střízlivění se trochu protáhlo, seděl Barnaby před kostelem a sledoval Butche, Sunkáče a Patricii, jak se ztrácejí v paprscích zapadajícího slunce. Trpaslíka usadil do zahrádky a dolil si svůj oblíbený míchaný nápoj Sen trpasličího muže, který měl takový vliv na jeho obrazotvornost. Butch a Sunkáč, pousmál se. To by byl příběh!

…jen reverend zachoval chladnou hlavu.
„Zametat se musí, Joe,“ řekl a tajným signálem známým pouze multicrossoverovým postavám mu dal znamení, koho odbouchnout.
Joe přikývl a ze svých smith’n’wessonů vypálil po jednom náboji. Jejich dráha popřela několik fyzikálních zákonů a božích přikázání a všechny bezpečnostní pokyny z Příručky mladých svišťů.
Na nohou zůstali jen Butch, Sunkáč, reverend, Patricia a trpaslík. Joe nešťastnou náhodou (způsobenou průchodem jednoho projektilu červí dírou, paralelním vesmírem a vykradenou kostelní kasičkou) zasáhl sám sebe.
Zbraně přeživších se obrátily k trpaslíkovi.
„Poklad nebo život?“
„Vyměním polovinu pokladu za polovinu vašich zásob whisky,“ smlouval trpaslík. Svůj život započítat zapomenul.

„De vo chlast,“ nadhodil jeden kačer. „Stojí to za úvahu.“
„Můžem mapu šlohnout a vydat se tam sami,“ řekl jiný.
„Zklidněte perka! Nemáte v sobě kouska cti? Ptactvo sobě, mí opeření bratři!“ vykřikl Butch kachňácky. Upřeně si se Sunkáčem hleděli do zobáků. Peří měli rozčepýřené proklatě nízko u pasu. Nenápadně se sunuli k mapě.
„Cíl není označen,“ zklamal je reverend.
Zkáčeně zklidnili perka.

Nakonec se svorně vydali na strastiplnou cestu plnou hrdinských činů (historka, jak se z Krocabosse Rudobrka Zlý Voko stal Zlámalbrk Vyklovaný Voko, se stala legendou!), až stanuli… před kostelem.
Trpaslík vytřeštil oči.
Jak uhodl, kde je poklad…?

Načež třeskla rána a lovec padl tváří k zemi. Za ním s kouřícím káčoltem stál... Leek!
Sunkáč a Butch popadli zbraně. Patricia kvákla: "Ne!"
A káčnula po bok trkačlíka!

"Pracuješ pro něj?"
"Káčkyně!"

Lovec mezitím se zabubláním zmizel v bahně.

Patricia však byla nejen krásná, ale i mazaná. S reverendem na trkačlíka nachystali past. Patricia skvěle sehrála svou roli. Nastal čas, aby i ona vytáhla zbraně.

Zen-kačismus má tajnou odnož káč-fu.

"Kvá!" vykřikla Patricia a několika mávnutími složila trpaslíka na hromadu. "A teď gagej, kde je poklad?"

Sunkáč a Butch si vyměnili vyjevené pohledy.

Reverend v dálce odříkal další žalm.

...
Ale daleko nedošli.
Jen co vyšli za hranice krocaního tábora, kolem hlav jim prosvištěly kulky.
„U všech Kačerů!“ vykřikla Patrícia a Butch se k ní hned vrhnul, aby jí udělal živý štít.
Střílení ale pojednou ustalo. Mezi stromy se vynořila známá silueta.
„Ach, to jsi ty, Butchi,“ řekl Sunkáč Kid a zasunul kolty do opasku. „Myslel jsem, že jsi Trpas Leek. Máme spolu nevyřízené účty,“ dodal.
„Leek? Ten proradný trpaslík s pokladem?“ podivil se Butch.
Ale odpovědi se mu nedostalo. Lesem zase začaly svištět kulky. Patrícia vyděšeně zakvákala.
Sunkáč přihrál Butchovi jeden ze svých koltů a společně stanuli tváří tvář...

Reverend si odříkal třiadvacátý žalm a konečně zmlkl. Došlo mu, že to stejně nemá žádný účinek.

Butch vytáhl zpod levého křídla kancelářskou sponu a několika šikovnými pohyby se nenápadně osvobodil. Důležitý byl moment překvapení. Bylo důležité, aby si nikdo nevšiml toho, co provádí.

Jakmile měl křídla volná, sundal si ze zobáku plechovku od pálivých fazolí. Měl otlačený zobák, a tak si ho promnul. Navíc ho i pálil, jelikož v té plechovce byl pozůstatek chilli omáčky.

Přemýšlel, jak nejlépe provést svůj následující plán s názvem "jak utéct a osvobodit všechny ostatní".

Potřeboval pokračovat v hledání pokladu trpasličího muže. A to nezbytně.

Na náves krocaní osady se vbelhá stařičký šaman. Upřeně se zadívá do kamery a začne deklamovat:

"Ať má dnes každý krocan smůlu smůl
A Butch zas štěstí v každém peříčku
Ať sponku jemu nikdo neuzmul
A hlídač ať si zdřímne chviličku
Teď Butch se snaží vymanit se z pout
A kolty rozkačkat jak kačer msty
Kdo uteče tak vůbec není bloud
A whisky svlaží zobák nebo rty
Už Káčidy je pánem kurníku
A seňorita též se probírá
A krůtám strach as káže taktiku
Tak Káčidy se v klidu posbírá
    A spěchá hledat reverenda stín
    Než uloží se v seňoretin klín."

Butch pomalu otevřel oči. Byl svázaný do kačelce a na zobáku měl naraženou plechovku od extra pálivých fazolí, aby nemohl mluvit. Patricia zlehka oddechovala v kačecím nedobrovolném spánku u kůlu opodál. Po Reverendovi ani stopy. Proklatě! Krocani je oba dostali živé!

Dva nakrocanci klábosili opodál u kamene.
"Riri, já už takhle dál nemůžu. Jak dlouho už to společně táhnem?"
"Nevím, Koko. Asi pět let."
"Co my dva tady vlastně děláme?"
"Čekáme."
"Proč?"
"Protože má dnes večer přijít."

Butch zavřel oči a předstíral, že je ještě v bezvědomí. Moment překvapení a kancelářská sponka za jeho levým křídlem byly na jeho straně.

"Čo si sa skachnil?" zasyčala Patrícia ako hus. "Div som neopŕchla."
"Ap má pušku!"
Vtom sa ozvala rana, a Butchovo krídlo bolo ako v ohni. Musel vynaložiť všetky sily, ale sa vzkachnil a neklesol k zemi. Reverend a Patrícia leteli za ním ako na migračnom ťahu, pripravení ho podoprieť.
Butch sa obzrel, a videl, že Ap ich na koni prenasleduje. Museli sa ukryť.
"Ale sme nad územím divochov. Čo ak pristaneme v ich hniezdisku?" namietal reverend.
"Tak im vykvákame, kde nájdu našu whisky," rozhodla Patrícia a s bojovým zakvákaním začala klesať k lesu.
Vlietli cez koruny stromov do kruhu krocanov, ...

Siréna, stále visíc na stromě, svým úpěním ďábelské ódy přivolala stádo... Co stádo, celou migraci divých prérijních koní! A na strašlivě žluťoučkém kopytníku seděl opičák Ap!
"Při vší drůbeži!" zaklel reverend.
To už se z koní formoval bojový šik.
Zen-kačismus však zachránil situaci. Mysl se uklidnila a řešení bylo tak jasné.
"Zachránit nás může jediné," pravil Butch.
Reverend i Patricia mu viseli na zobáku.
"Všechno odhoďte! Vrátíme se k naší prapůvodní kachnovitosti! Opičák může mít prsty, ale my máme..."
"Křídla!" dokončil reverend.

"Tak kde má být ten poklad?" ptal se Butch, notně povzbuzen kořalkou, kterou do sebe nalil, než vzlétli.

„Whiskey, to je moje gusto…“ zapěla v jeho hlavě Tornádo Jů. Vzkačeřil poslední síly, vyhodil slečnu Patricii z jedoucího dostavníku a doufal, že nebude příliš potlučená. Sám se pak chopil zlatavého moku a vyskočil vstříc zářné budoucnosti. Kdyby se při pádu nepraštil do hlavy ve snaze zabránit rozbití skla, byl by jeho skok naprosto dokonalý.
Když se probral, stále ještě svíral nerozbité lahve od whiskey (dokonce i s whiskey uvnitř). Slunce mu nepříjemně svítilo do očí.
„Myslím, že prošel,“ ozvala se slečna Patricie.
„Myslím, že ano,“ zaslechl reverendův hlas. „Zatěžkávací zkoušku jsi splnil. Jsi připraven hledat bájný poklad Trpasličího muže?“

Vyděšené oči si ho se strachem měří zpod sedadla.
Jeho srdce bije jako splašené hejno.
V hlavě jediná osamocená myšlenka.

Tohle byl vždy jeho kačeří sen!

Sen o tom, jak zachrání sličnou káčandu.
Sen o tom, jak se stane jejím hrdinou.
Sen o nezměrné nekončící lásce.

A teď je to tu a on... neví co má dělat.

Dáma jeho srdce je přímo před ním a jemu nějak vyschlo v zobáku.
Křídla se mu roztřásly strachem.
Srdce dál hrozilo, že mu přinese infarkt.

Co když všechno pokazí?

Nádech, výdech.
Tohle přeci zvládne.
Není žádná kachní bačkora.

"Seňorita, nebojte se. Zachráním vás!"

Ztratil několik cenných vteřin bojem s nutkáním pomoci dámě v nesnázích.
Píseň nad ním vítězila.
Malé statečné srdce poplašeně tlouklo.
Pírka plihla. Mazové žlázky se odmašťovaly.
Ale Butch se nehodlal vzdát. Uzavřel svou mysl do představy oblého vejce. Píseň se ztišila.
Vřele poděkoval zen-kačismu.
Vzpomněl na hrdost a moc svého rodu, na nesmlouvavá véčka migrujících bratrů, na klíčová odvětví, ve kterých kachny dobyly svět.*
Pocítil příliv síly.
Otevřel zobák a zapěl mocnou kačeří píseň.
Siréna překvapeně zmlkla.

V tichu se daří myšlenkám.
Nač potřebuje reverend tolik whisky? napadlo Butche.

* Jedná se zejména o animovaný film, žurnalistiku, fanfiction a hygienu toalet.

Všechna pírka se Butchovi zježila. Slavné jméno, téměř tak slavné jako jeho vlastní.
„Dobře poslouchej, mladej,“ spustil reverend tlumeně. „Nebude šance nic opakovat. Proč, to pochopíš.“
Butch s ocelově chladným soustředěním sevřel kolt a bedlivě naslouchal.
„Za hodinku projede tamhle u Červený skály dostavník. Poveze kontraband. Prvotřídní whisky. Musíme ho zastavit a náklad zrekvírovat.“
Butch pocítil zklamání. Čekal onačejší úkol: „Copak nemáte svoje lidi?“
„Moc se ptáš,“ zavrčel reverend. „Ta zásilka je něco extra. Tudíž má speciální ochranku. Teď bacha, mladej. Vrazíš si špunty do uší. S pašeráky totiž jezdí siréna. Kapíruješ? Kdo zaslechne její zpěv, s tím je ámen.“

Největší hloupost by byla vylézt ven, když Butch nevěděl, s kým má tu čest.

Takže přesně to udělal.

"Co ode mě chceš?" zahučel, zatímco šel za cizincem. Viděl z něj jen záda oděná v dlouhém tmavém kabátě. Muž - jestli to byl muž - kráčel svižným krokem. Butch si ho pečlivě prohlédl. Nezdálo se, že by měl zbraň.

Proč ho to jen neuklidnilo?

"Brzy to pochopíš," odbyl ho neznámý. Začal si tiše prozpěvovat. Butch napínal sluch, ale tu melodii slyšel poprvé. Zněla podivně neharmonicky, asi jako když se poláme nějaké mechanické zařízení.

Zničehonic se zastavili.

"Jsi připravený na to čelit svému osudu?"