... tomu nejstrašlivějšímu strašidlu kachních příběhů, samotnému Velekrocanovi, s protézou lidské ruky místo křídla.
"Hudry hudry!" zaburácel a namířil na ně kolt. Pět prstů se sevřelo.
"Je po mně," pomyslel si Butch. "Kačere náš, jež si na nebesích..."
Zachránila je pouhá náhoda.
Na dnešek vycházel Den díkuvzdání.
Ozvala se rána. Když Butch opět otevřel oči, Velekrocan se svíjel na zemi a vydával přitom naprosto politováníhodné zvuky.
Ani se nestačili zaradovat, když se lovec otočil.
"A hele, kachny!" prohlásil potěšeně. "Zabiju jednu kachnu, zabiju mámu taky, zabiju kachnu, zabiju mámu, zabiju všechny děti, kachna neuletí! Ňam ňam!"
A vydal se k nim.