Staré řecké báje a pověsti

Obrázek uživatele Birute

Nes mě, loďko, ke břehu

Obrázek: 
Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ PŘÍSPĚVEK

Obrázek uživatele L.P.Hans

Los

Drabble: 

“Takže to bude jeden los. Jaká čísla byste si přála?”
“Ta vítězná,” usmála se žena na muže za přepážkou.
“Ha ha, ty by chtěl každý,” muž se na okamžik zahleděl. “Jo, kdybych vyhrál jackpot… Sekl bych tady s tím, koupil bych si malý domeček, s malou zahrádkou a do pěti let bych pěstoval malé růže. Třeba červené.”
“Jsem si jistá, že ta zahrádka se vám určitě vyplní,” ujistila ho žena.
“A co vy?”
“Já budu za pět let v Řecku. Napište tam třeba vzestupně čísla od jedné do devíti.”
“Ještě jméno a příjmení potřebuji. Ze zákona, víte?”
“Kassandra - jen Kassandra.”

Plynem poháněná

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNĚ

Koho také jiného, že?

Volně souvisí s tímhle a s tímhle.

Drabble: 

Byl to sotva měsíc, co se hněvem bohů otřásly celé Delfy. Na povrchu to naštěstí odneslo jen pár domů, a ve zdech chrámu se objevilo jen několik prasklin.

Ale největší změna nastala jinde...

Axás přiváděl dalšího prosebníka do jeskyně. Z pukliny v zemi (která se nezdála nijak větší) se teď hrnulo mnohem více par, jejichž účinky někdy byly... jiné.

"Buď zdráv, théne z Glamisu!" promluvily husté výpary. Axás bolestně zamrkal.

Prosebník na něj udiveně pohlédl. "Já jsem přece z Théb, kvůli příští úrodě..."

"Toho si nevšímejte," zarazil ho Axás, ale na čele mu perlil pot.

Nejspíš je načase zvednout ceny.

Nezlobte maminku

Drabble: 

"DIE!!!"

To slovo otřáslo celým Olympem. Héra, která tušila, oč se jedná, se potutelně usmála. Vládce bohů se náhle zdál menší.

Do trůnního sálu vrazila Démétér, rozzuřená k nepříčetnosti. "Chci Koru zpátky, bratře, hned!"

Zeus se pokusil o smířlivý úsměv. "Není to jednoduché, tvoje dcera—"

"NAŠE dcera!" zařvala Démétér. "S tím jablkem to byl mizerný podvod. Prostě ji vrátí! Jsi vládce, tak mu poruč."

"Ani já se nemůžu vzepřít osudu. To, co se Koře stalo, je prostě neslučitelné se ži—"

"Neslučitelné?" Démétér se zatvářila tak, že se i Héra zachvěla.

Tak teď ukážu já vám, co je se životem neslučitelné!

Obrázek uživatele Birute

Olivovník

Drabble: 

Možná by měla tvrdit, že ho poznala i v žebráckém převleku. Že se v jejím srdci rozehrála tajná struna, která celé roky mlčela. On však před ní dosud odvracel zrak. Oči by ho mohly prozradit.

A protože snadno nevěřila – a aby mu jeho lest aspoň maličko oplatila –, navrhla, že nechá přenést jejich manželské lůžko, aby na něm mohl spát prozatím sám.
Když namítl, že ho osobně vytesal z kmene olivovníku a ten měl pevné kořeny, Penelopé uchopila jeho tvář do dlaní. Hladila mu palci vrásky u očí. I slzy. Teď jí pohled oplácel a najednou ani na jejích vráskách nezáleželo.

Závěrečná poznámka: 

Poslední roky si připadám jako Odysseus, tak trochu naděje.

Hostitelé

Úvodní poznámka: 

Tak letos zase o těch dvou...

Drabble: 

Seděl, přemýšlel o celém dnešním dni, a dusil v sobě hněv.

Rozzlobila ho už ráno jeho manželka, když poznamenala, že na rozdíl od labutě nebo zlatého deště ho takhle na zem rozhodně pustí. Trmácením se ve vedru to pokračovalo. Když se dostali na místo a mohli začít ze zkoušením, všechno dopadlo ještě hůř, než si dokázali představit. Viděl, že i jeho syn je navzdory veselé povaze rozzlobený.

Brzy nadejde okamžik trestu.

Když ale pohlédl na jejich hostitele, vrásčité, shrbené, sedící naproti nim s úsměvem, ruku v ruce, hněv ho rázem přešel.

Nejvíc vrásek měli kolem očí. Od smíchu a lásky.

Pamětiny

Fandom: 
Varování: 

Ošklivé ubližování jiným...

Drabble: 

Seděla usazená poblíž oltáře, bradu podepřenou, prohlížela si nashromážděné věci, a vzpomínala...

Tenhle byl mrštný jako had. Bronzová zbroj a nechutně ostrá sekera. K tomu zelená tunika. Malachit.

Nebo tamten? O dvě hlavy vyšší než ona. Ostnaté brnění, v rukou kyj. Žula.

Tenhle zbraň neměl. Filozof. Chtěl ji udolat argumenty. Jadeit.

Zvláštní, že pokaždé je výsledkem jiný kámen. Tucty a tucty, a žádný z nich stejný.

Zrak jí padl na malou křišťálovou sochu poblíž vchodu. Tohle jsem nechtěla, ale vyděsil jsi mě. Proč si pasáčku musel chodit zrovna sem?

Ze vzpomínek ji vytrhl zvuk kroků. Hadi na její hlavě zasyčeli.

Závěrečná poznámka: 

Téma je obsažené v celém drabbleti.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Birute

Dvornost sama

Drabble: 

Jsme laskavost sama. Přinesli jsme dary – šperky, zlaté skříňky, vzácné ptáky ve zdobných klecích.
Pravda, jednoho, dva jsme od té doby snědli.
Náš hlad stále narůstá.
Vyrovnáme se s pár stříbrnými vlasy, jež se jí objevily ve vlasech, ačkoli bychom mohli nadbíhat o polovinu mladším dívkám.
Jsem ochotni přehlédnout vrásky kolem očí i tu nespokojenou, která jí občas zatěká v koutku úst, když se milostivě věnuje hostům.
Dopřáváme jí iluzi volby i její věčné ženské práce.
Je tu ten chlapec, ale od nového vůdce smečky se přímo čeká, že zabije lvíčata svého předchůdce.
Milujeme tvou ženu, Odyssee. A tvůj trůn.

Závěrečná poznámka: 

Přihodím píseň obzvlášť padoušského nápadníka Antinoa z Epic: The Musical

Podívaná

Úvodní poznámka: 

souvisí se Zadky v síti

Varování: 

Řečtí bohové, co říct víc...

Drabble: 

Shromáždění bohové jen zírali, jak sebou na našem manželském lůžku melou dva nahé zadky, uvězněné ve velejemné bronzové síti. Byla to fuška, ale vyplatilo se.

Takže jsem požadoval na Diovi a Áreovi odškodnění. Zeus se bránil, že není jejím skutečným otcem, a Áres se mi přímo vysmál. Od vznešeného Dia jsem takovou odpověď čekal, ale ten bezmozek? On neví, kdo mu vyrábí zbraně?

Po chvilce se ozval Poseidon, že by výkupné zaplatil on. A ten frňousek Hermés dodal, že by si s ní klidně vlezl pod tři takové sítě.

A tam vzadu Dionýsos slintá, nebo se mi to jen zdá?

Závěrečná poznámka: 

Afrodíté byla... No, prostě se všemi zde uvedenými.

Obrázek uživatele Birute

Nej kámoši

Drabble: 

Není úplně snadné vykrást se z paláce.
Ukrást čas, který má věnovat poddaným, rodině. Otci, u kterého se dobré dny střídají s plíživou svazující tmou.
Jenže kromě toho, že je král, je taky čtrnáctiletý chlapec.
Neměl by se cítit jako zloděj, když chce strávit část odpoledne se svou nejlepší kamarádkou.
Která ovšem dává přednost titulu učitelka.
A tak jí předvádí své lukostřelecké umění.
Probírají spolu strategie, válečné i diplomatické. Někdy hrají deskové hry.
Nebo jako teď sedí na břehu a povídají si o krajích za mořem.
Dokud Athéna rázně neprohlásí: „Odyssee, čeká nás další bojový trénink a pak mentální gymnastika.“

Závěrečná poznámka: 

Inspirovala mě scéna seznámení mladého Odyssea s Athénou ze vznikajícího muzikálu Epic.

Konec roboty

Drabble: 

Héraklés kráčel lehkým krokem, konečně volný a svobodný, po dvanácti letech, po dvanácti těžkých úkolech. Možná, že bude konec hrdinství a začne žít obyčejný život?

Za nějaký čas došel k rozlehlé vinici. Pracovaly tu desítky udřených rolníků, ale něco tu nesedělo. Stráže. Ty obvykle na vinici nejsou...

Hérakla zadrželi a zavolali pána vinice, Sylea. Ten byl nadšený, že mu na práci přibude takový silák, jenže pak vzaly věci rychlý spád. Nejdřív polámaná kopí stráží, pak zpřetrhané okovy nevolníků, a nakonec celá vinice vytrhaná do posledního kořene.

Tehdy pochopil, že jeho kariéra hrdiny rozhodně neskončila, na rozdíl od té Syleovy vinařské.

Závěrečná poznámka: 

To je tak, když někdo sebere každého kolemjdoucího a nutí ho dřít do úmoru na své vinici, a jde okolo Héraklés. Z té révy nezbylo nic...

Kozí příběh

Drabble: 

To máte tak, to si takhle spokojeně žiju na Krétě, nic mě netrápí, voda pramenitá, pastvy habaděj, a pak se objeví ty dvě nymfy a namočí mě do největší levárny, jakou svět viděl. Prý, "tohle je budoucí vládce bohů, potřebuje nakrmit." Koukám, titánské dítě, zlaté kurdlinky, a apetit má po tatínkovi. Říkala jsem si, jsem taky trochu božská, mléko bude stačit, ale nymfy hned, že prý je ve vývinu, potřebuje i jinou stravu. Že mám použít svůj kouzelný roh.

No, poslechla jsem je. Hnala jsem je z jeskyně svinským krokem. To tak. Zeus nezeus, mléko božské kozy mu musí stačit.

Závěrečná poznámka: 

Dnes vyprávěla Amaltheia, božská koza, která krmila Dia svým mlékem, když ho jeho matka Rheia s pomocí nymf ukryla před Kronosem v jeskyni na Krétě. Amaltheia měla i kouzelný roh, plný darů, později známý jako Roh hojnosti, ale Diovi muselo stačit mléko...

Třetí kolo

Drabble: 

Diváci byli na svých místech, a porota na Olympu taktéž. Vyzyvatel se přihnal jako namydlený blesk a rozehnal tým soupeřů jako hejno vyplašených slepic.

Nastal problém. Pokud se vyzyvateli nikdo nepostaví, Achajci by mohli vyhrát kontumačně... ale po chvíli se brána otevřela a nastoupil šampión Trójanů.

Zabouřil jásot přihlížejících, a Hermés se v roli komentátora činil. Jenže než porotě stačil přetlumočit Hektorovu výzvu, Achilles se na Hektora zuřivě vrhl. Ten zpanikařil a dal se na úprk. Začal běh na život a na smrt, okolo hradeb Tróje, poprvé, podruhé, potřetí...

Déle už předseda poroty nečekal a přes Athéniny protesty vynesl verdikt.

Unesená

Úvodní poznámka: 

Já prostě musím každý rok alespoň jednou napsat o těchhle dvou...

Drabble: 

Čtyřspřeží černočerných koní zastavilo před kovovou, zdobenou branou, za níž začínala cesta k paláci. Sestoupil z vozu a nabídl jí ruku.

"Vítej v mém domě."

Hlas měl tichý a podmanivý, a na jeho bledé tváři se objevil nesmělý úsměv.

Váhavě ruku přijala a sestoupila z vozu. Brána se sama od sebe otevřela.

Šli mlčky, pod oblohou bez slunce a hvězd, v bezvětří a nekonečném tichu. Za branou se tyčil mohutný jilm, z jehož větví visela zvláštní, přízračná vlákna.

"Lidské sny," vysvětlil jí, "z valné většiny klamné."

Když došli k paláci, už to nevydržela.

"Proč?"

Jeho pohled vydal za tisíc slov.

Modrá knížka?

Drabble: 

Když poslové dorazili do paláce, věděl, že je zle. Meneláovi se učinilo příkoří, a on byl povinen mu pomoci. Přesně podle smlouvy, kterou sám navrhl a pomohl Heleninu otci prosadit. Zrovna dnes, když se mi narodil syn?!

Poslům si řekl o krátký čas na rozmyšlenou. Nelhal. Přemýšlel, jak se z nepříjemné povinnosti vykroutit. Všichni o něm říkali, že je chytrý, a nepochyboval, že šeptem ho častují i ostřejšími výrazy.

Nu, uvidíme, jak si poradí se šílencem. Já sám bych do armády blázna nevzal.

Odysseus zašel do kuchyně pro pytel soli, a pak do stájí. Pevně doufal, že mu to vyjde.

Závěrečná poznámka: 

Šelma je v tomhle případě vychytralý Odysseus. I když mu to nevyšlo.

Když Paris unesl Helenu, Meneláos vyslal posly ke všem řeckým šlechticům. Přesně podle smlouvy, kterou, když se před časem všichni ucházeli o Heleninu ruku, Odysseus sám navrhl jejímu otci, králi Tyndareovi. Podle smlouvy si měla Helena vybrat z nápadníků svého ženicha sama, a zároveň všichni uchazeči přísahali onoho nápadníka podporovat a pomáhat mu, kdykoli se mu učiní příkoří. Helena si vybrala Meneláa...

Odysseovi se přirozeně do války nechtělo, a tak se rozhodl získat "modrou knížku" předstíráním šílenství. Zapřáhl do pluhu vola s koněm a místo obilí sil sůl. Nevyšlo mu to. Poslové mu před pluh položili jeho novorozeného synka, a Odysseus zastavil, čímž prokázal, že simuloval...

Odměna

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNĚ

Pro Faoba, co chtěl Atlásův denní chléb.

Drabble: 

Héraklés udatný na konec světa musel se vydat,
v zahradu Hesperoven, kde zlatá jablka zrají, jež
Gaia, bohyně-matka Héře přeslavné darovala.

Eurysthea záludného to vůle, těžkým úkolem
jenž toužil Hérakla zahubit, k širokoramennému
Atlásovi přivedla hrdinu, jenž oblohu širou
každým dnem drží, z nesmrtné Diovy vůle do konce
časů.

Nabídl Atlás mu pomoc, pro Héřina jablka sám
vydal se, vždyť otcem on poslušných Hesperoven, zlatá
jež jablka rády mu dají. Héraklés však v odměnu
věčnější myslel.

Jak velký byl Atlás, tak velké on sloupoví vystavěl,
silné a mohutné jak temeno horské, by po další
časy oblohu hvězdnatou na sobě nesly.

Závěrečná poznámka: 

Už nevím, kde jsem to četl, ale Héraklovy sloupy údajně postavil Héraklés Atlásovi za odměnu, že mu přinesl zlatá jablka, aby už tu oblohu nemusel nosit.

Život navzájem darovaný

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Uprostřed noci se Kyra plahočila vzhůru po chrámových schodech s vakem na zádech. Pod střechou chrámu se mihotalo slabé, načervenalé světlo. Přišlo jí divné, že si ho nikdo jiný nevšiml, ale lidé bývají slepí i k zázrakům.

Došla k oltáři a rozložila všechnu myrhu a kadidlo. Světlo pod stropem chrámu zaplálo jasněji. Vše se odehrálo v jediné chvíli. Nejdřív zaslechla ten kouzelný zpěv, fénix sletěl nad oltář, a jakmile se ho dotkl, všechno včetně Kyry pohltila vlna oslepujícího plamene. Když světlo pohaslo, Kyra rozepjala svá zlatočervená křídla, a ze spáleného zámotku vzlétla k obloze.

Za pět set let se vrátí...

Posvátný bílý býk

Úvodní poznámka: 

Nevím, asi 15+, ale staří Řekové to očividně tak nebrali...

Drabble: 

Nějakou dobu poté, co získali se synem na Krétě azyl, když králi předvedl své vynálezy a umění, se v noci ozvalo jemné zaklepání na dveře jeho komnat. Otevřel a spatřil ženskou postavu, zahalenou závojem. Poznal ji hned.

"Má paní Pásifaé v tuto dobu?"

"Tiše, Daidale. A pusť mě dovnitř, ať nás nikdo nevidí. Měla bych pro tebe úkol."

***

Daidalos ukazoval královně hotový "stroj". Na rozdíl od podobných zakázek k téhle svého syna nepustil (na takovéhle věci byl přece jen ještě mladý), ale i sám dokázal pracovat rychle. V královnině tváři se zračila spokojenost, příslib věcí budoucích, a hlavně neukojitelný chtíč.

Závěrečná poznámka: 

Pásifaé byla manželkou krétského krále Mínóa, a pověsti praví, že byla poněkud náruživá. Zatoužila po posvátném bílém býkovi, a Daidalos ji údajně vyrobil stroj, aby... a pak se narodil Mínotaurus.

Trofej

Drabble: 

Měl štěstí, že ho napadlo před bojem obejít jeskyni a objevit zadní vchod - jinak by šelma určitě utekla. Takhle už byl boj krátký.

Když oddychoval vedle zabitého lva, došlo mu ještě něco. Lví kůží neproniklo nic. Bude z ní dobrá zbroj.

Pravda, nebyl ani koželuh, ani módní expert, ale stáhnout lva z kůže není přece těžké. Omyl. Po hodinách marné snahy padl vysílený k zemi. Bylo to ještě horší než boj.

Poblíž se ozvalo zahoukání. Vzhlédl a spatřil sovu, která neslyšně sletěla z větve přímo do rozevřené lví tlamy, a několikrát zobákem ťukla do jednoho z obřích lvích špičáků.

Pochopil.

Oběť

Drabble: 

Byl pro ně jako otec (což byla koneckonců pravda, když nepočítáme tu důležitou drobnost od Athény). Učil je obdělávat pole, chovat dobytek, žít. Pravda, na jednu věc zatím nedošlo, a právě o tu si včera přišel říct sám Hromovládce. Takže zabili býka, stáhli ho z kůže, a on prováděl božské dělení.

Pečlivě zabalil maso do kůže, a navrch jako ozdobu položil žaludek. Vypadalo to nevábně. Všem lidem viděl na očích, že se bojí, že to nebude stačit. Ta druhá hromada byla sice větší, hezčí, lesklejší, ale zase se přece nedala jíst...

"Nebojte se, Zeus si vybere správně," ujistil je Prométheus.

Obrázek uživatele Birute

Předsedkyně fanklubu

Úvodní poznámka: 

BEZ NÁROKU NA BOD

Drabble: 

„Pro mě!“ zvolal rozčileně její strýc a rozhodil rukama. „Proč ho rovnou nepoprosíš o podpis? Kde by se tak vyjímal? Na štítě? Už měl dávno krmit v moři ryby! Ale ne, ty mu musíš nadržovat a tahat ho z bryndy. Jistě, pošli za ním ve snu fajáckou princeznu, ať mu sežene loď! Kdybych tě neznal, řekl bych, že ses do něj zakoukala.“
„Ne, tyto záležitosti přenechám druhým,“ odpověděla Athéna. Snažila se usmívat vlídně, ne vyloženě potměšile. Když on se Poseidon uměl tak rozčilovat. Až z něj samovolně sršeli krabi.
„Jakožto deus ex machina jsem v tomto eposu ještě neskončila,“ slíbila.

Závěrečná poznámka: 

To "Pro mě!" je variace na "Proboha!"

Ten, jehož jméno Poseidon zarputile odmítá vyslovit, je Odysseus, kterému Athéna pomáhá přežít válku, cestu domů a další zběsilosti.

Obrázek uživatele Lee

V ZOO

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Tátovi s díky za námět.

Drabble: 

Hele, ho, svini, jak si myslí, jakej není superhrdina, miláček davů, kříženec jeden zrádcovská, hlas by si odplivnul, kdyby měl ústa.
Ještě i teď se tváří, jako by mu to tady snad patřilo, prostě king, pán s velkým P, přitom by si mohl považovat za čest leštit nám mramor!
(Sdílené opovržení udělá radost kdekomu.)
A vůbec nejhorší je ta jeho ohavná nepokora, jako bychom snad my byli ti zlí a on ten klaďas, tahle demagogie mě fakt nepřestává dojímat. Místo aby se styděl až do morku těch svých prašivých střev, se pořád vidí jako obětující se hrdina lidstva. Prométheus, tfuj.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Jahodový pohár

Oni ani ty řetězy (ne)vydrží všechno

Úvodní poznámka: 

Máte rádi řecké báje jako já? Já si je občas představuji jako skvělou příležitost dělat si legraci ze sebe a z této doby...

Drabble: 

"Takže, když se tu přivážu a tak dále, město bude zachráněno?" Zeptala se Androméda. Mudrc nani chvíli koukal jako na omezenou a pak pomalu přikývl." Vážně jsou ty řetězy pevné? " Pokračovala Androméda... mudrc si odkašlal a řek " není z nich úniku slečno. " Princezna na něj mrkla a dala si spouzat ruce. že v jedné má naušnici, nebylo odhaleno.

Asi za patnáct minut práce byly řetězy na zemi a princezna volala " Zlato a drahoušku, poť si pro pusu... " brzy se vynořil kraken a natáhl svoji hlavu. Androméda si stříkla "lesk" na rty a políbyla mokřence. Když upadl do vody, vítězoslavně zavřískla.

Obrázek uživatele Remi

Nejlepší z Řeků

Úvodní poznámka: 

Tak ještě jednou malá propagace pro knihu "Achilleova píseň" od Madeline Miller. Úryvky kurzívou pocházejí přímo odtamtud, velmi doporučuju přečíst. A připravte si kapesníčky. :))

Drabble: 

Jmenuj jednoho hrdinu, který byl šťastný. Nemůžeš.
Nemůžu.

Patroklos se na sebe v zrcadle ve velitelském stanu podíval.
Zlaté brnění, honosné, ale nepříliš padnoucí boty a oblečení, bohy vyrobená zbroj i přilbice, která mu zakrývala tvář. Nic z toho mu nepatřilo, přesto všechny věci důvěrně poznával.
Já budu první. Přísahej.
Proč já?

Díval se na svůj odraz, ale pořád za brněním nedokázal vidět hrdinu, kterému právoplatně patřilo. Pořád to byl jenom on.
Protože toho budeš příčinou.
Zkusmo pozvedl meč a představil si, že mu po boku stojí Achilles. Vypjal ramena, pod přilbicí se usmál.
„Přísahám,“ řekl odrazu v zrcadle.
Přísahám.

Obrázek uživatele Birute

Pro střípek krásy šla bych podsvětí kraj

Drabble: 

Truhlička není velká. Po stranách padne přesně do rukou. Člověk cítí v prstech její dokonalý povrch, spolu s opojným mravenčením.
Jako by byla vytvořena přímo pro vás. Což je samozřejmě nesmysl.
Zdobí ji ornamenty, které působí známě, a přesto se dají stěží zařadit.
(Archeologové by byli bez sebe štěstím. Tohle však zatím není jejich věk, takže nemohou jásat nad rostlinnými vzory, snad mínojskými. Možná staršími.)
Přitom je v ní pouhý střípek krásy. Doslova. Uložila ho tam bohyně podsvětí.
„Pamatuj, nesmíš ji otevřít,“ připomene Persefona.
Psyché přikývne a poděkuje.
Jenže zákonitosti příběhů jsou neoblomné.
V tomto brzy přibude další mrtvá schránka.

Závěrečná poznámka: 

Aby smrtelná princezna Psyché mohla žít s Erótem, musí splnit úkoly jeho matky Afrodity. Jeden z nich je vpravdě zabijácký - má z podsvětí přinést truhličku s trochou Persefoniny krásy. Ovšem i ta trocha dokáže smrtelníka zabít, jak Psýché záhy zjistí. Naštěstí v téhle báji dopadne všechno netypicky dobře.
Ještě přidávám odkaz na video o podobách Persefony.

Obrázek uživatele Jahodový pohár

Ať se nám stane něco jiného

Úvodní poznámka: 

Přišlo mi to jako fajn nápad.

Drabble: 

" Měla jsi vidět, jak se tvářil, když jsem jej viděla naposledy... " pravila Echo.
Hera byla rozladěná z celé situace, ovšem to tlachání jí taky lezlo na nervy.
" Už tam budeme, tady to dobře znám... " Hera zatím vrtěla hlavou, jak někdo může být tak ukecaný.

Zašly za roh a objevily místnost s dveřmi dokořán. Na posteli si její bystré oči všimly labutího peří.
" To mě mrzí, přišli jsme... " začala Echo, když jí Hera skočila do řeči " To kvůli tobě. Kryla jsi mého pána blesků. Aby tě husa kopla... " blýskly jí oči a dodala "Jen když někdo promluví, budeš slyšet. " Stalo se tak.

Závěrečná poznámka: 

Je fajn mít možnost se této soutěže účasnit. Aspoň ze mě není Echo.

Obrázek uživatele Remi

Žal se odkládá

Úvodní poznámka: 

Někdo byl s tématem určitě rychlejší, ale co říct, nešlo odolat. Vskutu je to situace patová (pun intended ;)).
Víc, než na klasickou řeckou mytologii se přikláním k Achilleově písni (kniha od Madeline Miller, doporučuji všemi deseti).

Je to takové smutné téma, ale tak snažila jsem se to brát nějak nadějně. Proto taky písnička. Navrhuji posunout aspoň na 0:28, ať rovnou začne skladba. Jde ale o refrén, a ten najdete v 1:00. :)

Drabble: 

Seděli ve stínu fíkovníku a zbloudilé paprsky slunce se opíraly do Achilleových zlatých vlasů. „Vážně chceš jet?“ zeptal se Patroklos tiše.
Před Achileem stálo rozhodnutí. Dle věštby buďto pojede do Tróje, což mu připraví věčnou slávu, ale krátký život hrdiny, nebo zůstane a čeká ho spokojené žití průměrného vladaře.
Oba věděli, kterou možnost zvolí. A že Patroklos pojede s ním.
„Přece pro mě nebudeš truchlit ještě před začátkem války,“ odbyl ho Achilles s úsměvem a propletl jeho prsty se svými. „Nemá cenu se teď trápit, určitě to celé dobře dopadne.“
Patroklos úsměv opětoval. „Snad máš pravdu.“
Je přece nic nerozdělí.

Obrázek uživatele LeVirgo

Dohoda o čtrnácti mladých

Úvodní poznámka: 

Když se 14 mladých lidí ocitne v situaci, kdy jediným únikem je vlastní smrt.

Drabble: 

V temných zákoutí toho prašného labyrintu, nebylo možné nalézt cestu ven. Jak proradní byli naši rodiče, že nás neochránili. A všichni věděli, že jedeme na smrt, že nás viděli naposled, přec plní planoucího mladí a síly jsme.

Některé dívky zoufalstvím pláčou. Chlapci se zbaběle hroutí k zemi. Vlastně tu není nikdo silný, který by dokázal vymyslet, jak se zachráníme. Jsme oběti dohody a nikdo se nás neptal. Život by to byl asi pěkný, plný slunečního svitu a radosti.

Nyní jsme v koncích. Takové hořké mladí okusili jsme a život byl tak krátký.

Už řve, už jde.

Stvůra s býčí hlavou.

Závěrečná poznámka: 

A Théseus mezi nimi ještě nebyl. Tihle byli v předešlé várce.

Minotaurus je neúprosný.

Obrázek uživatele LeVirgo

Co se skrývá za vábivým zpěvem?

Úvodní poznámka: 

V hlubokých mořích se něco chystá. Někdo něco ale tuší...

Drabble: 

Všichni v hloubce tušíc, že dnes v dopoledních hodinách popluje loď kdesi na otevřeném moři.

To budou žně!

Inu shromáždilo se zasedání Sirén. Kdo to dneska zapěje svou libou píseň pro uši nešťastných námořníků?
Všichni souhlasně kývají hlavou při vyslovení jmen Skylla & Charybdis, jsou to staré mistryně ve zpěvu a vábení. No, popravdě, věkem sice jsou staré a někdy i obludné, ale zpěv předčí veškeré nedostatky.
A tak se mořské obludky vydávají na lov. Měla by to být loď plná řeckých krasavců.
Vynoří své hlavičky na hladinu a započnou svůj žalozpěv po mužích.

Ale ne! Uši voskové a těla přivázána!

Závěrečná poznámka: 

Dnes z toho holky asi nic moc nebude. Odysseus měl tucha ...

Návrat posledního

Úvodní poznámka: 

Tak, chudák byl poslední, a ne že ne.

A zkusil jsem to neuměle "zhomerizovat" :-)

Drabble: 

Mnoho let uběhlo od času toho, kdy Achajci
na popel spálili skvoucí a bohatou, přeslavnou Tróju.

Mnozí z těch reků přemocných nikdy se nevrátili domů,
stíhaní osudem, hněvem a mstivostí Olympských bohů.

Jiní, co záhubě jistotné ušli, pak bloudili
dlouhý čas mořem i souší, než dosáhli opět své vlasti.

Nejposlednější z nich však stále se plahočí mořem,
i dlouho poté, co ostatní všichni se v domov svůj vrátili.

Až poté, co Poseidón hněvný s ním pocítí soustrast,
a zločin až odpustí rekovi rovnému bohům,
až poté zchytralý ithacký král políbí zemi
svou rodnou a v náručí láskou zulíbá věrnou Pénelopé.

Závěrečná poznámka: 

Letos jsem se zkusil držet celý měsíc jednoho "fandomu", a bylo to těžší, než jsem čekal. Ale snad se zadařilo.

A chtěl bych poděkovat všem organizátorům, čtenářům, komentátorům, kontrolorům, a samozřejmě i všem spisovatelům za další z řady krásných dubnů :-)

Stránky

-A A +A