brilantní, vytříbený styl, úžasně napsané procítění postav atd..zbytečně bych se opakovala..nevýhodou stálých čtenářů (a to jsem a budu:) )je že po čase už neví, jaké psát komentáře a u tebe je to zvláště těžké protože snad ani neznám tolik oceňujících slov..prostě, Danae, dobré

Odpověď autora:

Benkyno, začínám mít podobný problém. Netuším, jak znovu a znovu děkovat a přitom nevypadat jako kolovrátek.
Tak zas jenom trapné, ale upřímné: děkuju ti.

Protože chvály není nikdy dost, taky jí trochu přidám. Ne trochu, hodně. Velmi oceňuji, že se pečlivě věnuješ detailům. Popis destilačního postupu tvoří pevně semknutou kulisu rozhovoru a spolu s lektvarem nenápadně destiluje i vzájemný vztah hlavní hrdinů. Jednoduché a dokonalé.

Nádherným způsobem jsi dokázala kapitolu, ve které se zdánlivě téměř nic neděje, napsat poutavě a se strhující atmosférou. Sice nevím, co mezitím dělalo moje tělo, ale já jsem se na začátku nadechla a vydechla až na konci. Asi se to dýchání trochu přeceňuje :-)

super bomba hodně zajímavý

Odpověď autora: :)

Moje píšící já nechápe, jak může kdokoliv stvořit něco tak dokonalého. Navíc za tak krátkou dobu... Fascinuje mě, jak zcela logicky navazuješ na originál. Přesně takhle, jak píšeš, se to prostě muselo stát. Jestli nemáš u počítače ve skleničce od zavaženiny s proděravělým víčkem Severuse a Hermionu a neradíš se s nimi o každé větě, tak... tak to nechápu:)

Nebudu opakovat, co je psáno (navíc mnohem obratněji) v komentářích pode mnou. Jenom ještě hluboké pukrle Alane, protože chudáčci beťáčci jsou většinou čtenářů naprosto nedoceňovaní:)

Takže. Nejdříve bych ráda začala povídkou jako celkem. Na Tvém stylu, Danae, mne přímo uzemnily detaily. Ve většině povídek, které jsem kdy četla, jsem velmi lehce a milosrdně pomíjela všechny drobné nedostatky v detailech a v rozumových cestách postav. Je to přeci jen povídka, říkala jsem si. A pak přišlo Útočiště a jeho dokonale vymyšlená časová osa, naprosto věrohodné popsání destilátoru a mohla bych pokračovat do nekonečna. Zvláště v této kapitole mne zaujalo (teď si budeš říkat, že jsem divná, jaké detaily mě nezaujmou :D) to, když Hermiona říkala, že z jejího ročníku v Salemu byly všechny dívky panny. Myslím, že můj chorý mozek by hned pátral, jak by to mohla vědět o všech dívkách ve škole (kdybys nepřidala jen ten jednoduchý dovětek), ale dodáním v mém ročníku mne vpravdě šokovalo tím, jak hluboce máš tento příběh promyšlený.

Pak už si nemohu říci, je to jen povídka, pak vím, že tohle je pro mne osobně román. (Vynechávám skutečnosti o delším rozsahu - to z díla román neudělá.)

Píšeš s naprosto fascinující poutavostí. A příběh je pro mě těžký, přiznávám. A nedokáži si představit, že by se k němu a k jeho hloubce hodilo nějaké lehčí psaní, jakékoli jiné, než jakým oplýváš Ty.

Tvé dílo je jedním z nejpropracovanějších a nejhlubších příběhů. Je naprosto jedinečný, babička Sophie je v ději nepostradatelná, Severus Snape (zvláště v této kapitole víc, než kdy předtím) velmi poutavý - vtiskla jsi mu plastičnost a mnoho nových dimenzí a přesto zůstal stále tím Snapem, jehož původní tvář vykreslila JKR. Hermiona mi ale naopak nepřijde až tak plastická - zatím. Vidím v ní vše, co jsi napsala Ty, ale už má pro mě až moc daleko k oddaně hlásící se prvňačce, k té, která i přes svou osobní nesympatii zaslepeně lpěla na slovech ze Snapeových úst, která znala odpovědi na té první hodině a přes všechno nebezpečí se slepě hlásila dál. Teď Hermiona vyspěla, to ano, a já ji také v Útočišti beru jako dospělou, ale už nejsem schopna vnímat ji i jako tu malou holku. A nejsem si jistá, zda je to dobře či špatně a zda mě to vlastně zaráží nebo nad tím jen pomíjivě mávnu rukou. 

Každopádně všechny detaily jsou vybroušené ke své vlastní dokonalosti. A dle mého názoru právě ty drobnosti, ta věrohodnost, která v nich je, dávají příběhu svou vlastní, nezměrnou dokonalost.

Gratuluji k dosud perfektnímu dílu, které mi nedá spát.

Teda jak mi minule přišlo čekání na další kapitolu krátký, tak teď to bylo strašně dlouhý:) Moc jsi mě pobavila s tou Trelawneyovou, to se ti povedlo:) Celá kapitolka je skvělá a díky za ní:)