Šedý den

Obrázek uživatele Ebženka
Rok: 
2015
Obdarovaný: 
Profesor

Vykartáčoval si černý svrchník. Pověsil ho na ramínko do skříně. Pohřeb, ze kterého se právě vrátil, bylo to poslední, co mu ještě mohlo zkazit náladu. Desítky falešných pámbíčkářů a svíčkových tetek, co vždycky všechno věděli nejlíp, a teď doma nad hrnkem kafe pomlouvají. Bylo málo pompy, málo muzikantů, málo květin a jídlo na hostině nebylo dost nóbl.

Richard věděl velmi dobře, že strýc by nestál ani o pompu, ani o muzikanty. To vše byla pouze potěcha srdcí zbytku rodiny. Strýce Karla by mnohem víc potěšila ta prostá jedlová větvička, kterou na rakev položil právě Richard. Karel s ním kdysi štípal dříví a stavěl bivaky, a vzal ho na první táboření na sněhu. Karel mu taky ukázal, jak se o sebe postarat kdykoliv a kdekoliv. Ne vždycky to bylo úplně společensky přijatelné, ale člověk má zkusit všechno. To Karel mu dal přezdívku Rikitan, a když na něj tak volal, Richard se cítil jiný, silnější a moudřejší. Ne jako jeden z žáků, ne jako jeden ze studentů, ne jako jedna z mátoh u rýsovacího prkna, jejichž práce je stále zamítána a stále opravována někým, kdo měl kdysi lepší konexe.

Richard věděl, že umí mnoho věcí, s nimiž by si každý neporadil. Chodil do Sokola a udržoval si zdravé a silné tělo. Bylo to módní a vlastně i příjemné. Dokázal by, kdyby to bylo nutné, přežít v horách i v lesích, najít si obživu a postavit přístřešek. Přečetl mnoho knih a některé z nich v něm zažehly oheň, který ani strýc Karel a jeho výlety nemohly uhasit. Karel byl prostý, přírodní a trochu podivínský muž, jehož duchovní potřeby se omezily na zasněné toulky při západu slunce. Stačilo mu zapálit si ohníček, opéct krajíc chleba a zalít levnou pálenkou, aby mu svět připadal krásnější. Strýc Karel nebyl dokonalý, byl to skoro tulák, nikdy se neoženil a pracoval jen tolik, aby měl na nejnutnější živobytí. To Richard ho našel v jeho srubu za městem, když jeho čas vypršel, a on zaplatil výlohy zbytečně pompézního pohřbu a drobné dluhy, které zbyly. Teprve tehdy se ukázalo, že Karel vlastně doopravdy nikoho neměl. Jen Richarda.

Takhle by Richard dopadnout nechtěl. Jeho představa budoucnosti obsahovala zodpovědnou a tvůrčí práci, v níž se k němu jeho kolegové budou chovat přiměřeně uctivě (žádné pane asistente, uvařte kávu!). Číst Setona. Chodit za město a psát vlastní příběhy. Možná potkat nějakou tu dívku, později mít rodinu - to vše bylo ale úplně mlhavé, neměl představu, jak by taková budoucí žena měla vypadat; a hlavně mu bylo líto stát se usedlým taťkou, když se pořád ještě cítí být klukem, jen s trochu lepšími zkušenostmi a sebekontrolou. Právě teď ale potřeboval pořádně provětrat. Vzal si svůj starý kabát s kapsami plnými užitečných věcí a vyšel z činžovního domu. V chodbě to mírně páchlo zelím a zatuchlinou.

Šel až za město, kde kousek od posledních domků začínaly lesnaté rokle. S Karlem tam chodili stále. Rikitan tam byl už mnohokrát i bez Karla, ale teď poprvé si připadal opravdu osamělý. Přemýšlel, jak sem teď bude chodit sám, a nebylo mu z toho volně. Raději se vrátil zpět do města. Bezcílně procházel všedními ulicemi, v nichž dneska nečíhaly žádné příběhy.

Na jednom zapadlém plácku, kam ho přilákal hluk, zahlédl skupinku peroucích se chlapců. Chvíli počkal ve stínu domu opodál. Prali se jen tak, vlastně k tomu neměli jiný důvod než přemíru bujnosti a nudu. Ani tady nebyl příběh. Bylo mu z toho smutno. Po chvilce rvačka skončila a na místě zbyli pouze dva chlapci. Oprašovali se a dávali do pořádku.

Přikročil k nim.

Komentáře

Obrázek uživatele Zuzka

awwwwwwwwwwwwww!

Obrázek uživatele Aries

pěkné, ty atmosférické detaily!

Obrázek uživatele neviathiel

Krása!

Obrázek uživatele Profesor

Děkuju. Dojala jsi mě takřka k slzám. Povídka je krásná, atmosférická a smutná přesně jako můj advent. Jakoby kopírovala jisté události, jenomže těm, na rozdíl od tvého dárku, ještě pořád chybí nadějný konec.

Obrázek uživatele Profesor

...

Obrázek uživatele strigga

Ach Bože, to je TAK krásný! Tak strašně moc. Celý to úplně dostalo novej rozměr. A ten přídech nového smyslu na konci :) úžasný.

Obrázek uživatele Julie

A víš, že jsem vlastně vždycky přemýšlela, kde on se vzal? Strýc Karel je mi vysloveně sympatický.
Obrázek uživatele Arengil

Pěkné, až poetické a přitom tak civilní a zdánlivě obyčejné. :)

Obrázek uživatele Blanca

Aaawww! Rikitan! Mladý, začínající, osamělý Rikitan! Rikitan, který se rozhodne psát svoje příběhy v životech jiných, ne někdy v budoucnu, ale právě teď! Naprosto neskutečně silné a smutně nadějné. Líbí.

Obrázek uživatele Aveva

Jééé! To je tak krásné.
Obrázek uživatele Rebelka

Ebženko, to je nádhera!

-A A +A